Nikaragua chce konkurovat Panamskému průplavu

Středoamerický stát hodlá ve spolupráci s čínskou firmou vybudovat novou spojnici mezi Atlantikem a Pacifikem. Oprašuje tím starý plán, který je však ještě před prvním kopnutím do země kritizován jako zbytečný, drahý a přírodě škodlivý. Píše Tomáš Nídr.

Tomáš Nídr 17.8.2014
Panamský průplav a připravovaný Nikaragujský průplav | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Panamský průplav a připravovaný Nikaragujský průplav | foto: Česká pozice
Panamský průplav a připravovaný Nikaragujský průplav | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

V Panamě si právě připomínají kulaté jubileum – před sto lety 15. srpna 1914 začal fungovat průplav, který dodnes poskytuje malému středoamerickému státu živobytí. Stejně by chtěla díky zkrácení lodní cesty z Tichého do Atlantského oceánu prosperovat Nikaragua. Její Parlament měsíc před 100. výročím zprovoznění Panamského průplavu schválil projekt nové vodní zkratky, který má být podle optimistických plánů dokončený už v roce 2019.

Šestimilionová Nikaragua je po Haiti druhou nejchudší zemí západní polokoule, ale podle jeho obyvatel je to dějinná křivda. Stačilo, aby v 19. století inženýři vybrali právě jeho teritorium pro řez Amerikou a dnes by byl aspoň tam, kde Panama. Statisticky vyjádřeno místo 4850 dolarů HDP na osobu 16,5 tisíce. Jenže není všem dnům konec.

Vláda socialisty Daniela Ortegy, který Nikaraguu řídil k velké nelibosti Bílého domu už během divokých osmdesátých let v regionu, se chce zapsat do dějin a s pomocí čínské firmy přepisovat geopolitiku Země. Nápad na konkurenční kanál však vypadá značně podezřele. Má se sice začít kopat už v prosinci, ale hrozí, že se jen zařadí do dlouhého seznamu nedokončených (a vlastně ani nezahájených) nikaragujských průplavů.

Mnoho nápadů

O tom, že je někde ve Střední Americe nutné vybudovat spojnici, která by ušetřila dlouhé, nákladné a riskantní obeplouvání mysu Horn na nejjižnější špici Jižní Ameriky, byly přesvědčeny už španělské koloniální úřady, ale na natolik náročnou stavbu neměly ani technické znalosti, ani vůli.

Po zániku španělského impéria na západní polokouli přišlo mnoho nápadů, jak světadíl přeseknout především od více či méně seriózních podnikatelů z USA

Po zániku španělského impéria na západní polokouli přišlo mnoho nápadů, jak světadíl přeseknout především od více či méně seriózních podnikatelů z USA, nicméně i nikaragujští politici apelovali na své partnery, aby právě přes jejich vlast vedli hlavní cestu z východního na západní pobřeží.

Platilo to v případě osob, protože přes Nikaraguu byla osidlovaná Kalifornie, když se mnozí osadníci obávali přejíždět přes indiánská teritoria v prériích. U lidí to nebyl velký problém, ale přepravu zboží to kvůli opakovaným překládkám neúnosně komplikovalo.

Vítězství Panamy

Favority na místo předělu kontinentu bylo jižní Mexiko, Panamská šíje a Nikaragua. Ta sice byla výrazně širší než její vyzyvatelé, ale idea byla vést lodi proti proudu řeky San Juan do Nikaragujského jezera a teprve odtud prokopat už nepříliš dlouhou část k Pacifiku. Stavět se však začalo v Panamě v roce 1882.

Francouzi pod vedením Ferdinanda de Lessepse chtěli stejně jako v Suezu vytvořit průplav na úrovni mořské hladiny. Jenže tamní skála se nechtěla dát a dělníci umírali jako mouchy na žlutou zimnici a malárii. Práce nabírala povážlivé zpoždění. Tehdy se nikarujská varianta dostala nejblíže k realizaci.

Pro Panamu hovořilo, že leží mimo nejaktivnější zemětřesnou zónu a téměř sem nezasahuje hurikánová sezóna

Americká vláda po desetiletích zahleděnosti do vlastních záležitostí začala projevovat dalekosáhlejší ambice, a především chtěla mít kontrolu nad mořským spojením svého východního a západního pobřeží, a proto hledala, kde vybudovat svůj průplav. S Nikaraguou vedla intenzivní jednání, ale když Francouzi nabídli Washingtonu k odprodeji svoje nedokončené dílo včetně všech přístrojů, Washington po výhodné nabídce po jistém váhání sáhl.

Pro Panamu hovořilo, že leží mimo nejaktivnější zemětřesnou zónu a téměř sem nezasahuje hurikánová sezóna. Yankees pak Lessepsův plán výrazně pozměnili začleněním obřích zdymadel, který z něj učinil jeden z technických zázraků moderního světa.

Vstupuje HKND Group

Nikaragua se nevzdávala a nadále pro alternativu k Panamskému průplavu hledala investory, kteří by financovali obří stavbu. Nejčastěji se obracela na „strýčka Sama“, ale v novém tisíciletí se objevily spekulace, že do druhého kanálu by se mohlo pustit s Putinovým dobrozdáním Rusko, společnosti z Jižní Koreje nebo emír z Abú Zabí.

Nakonec se však díla chopila v oboru naprosto nová firma HKND Group z Hongkongu pod vedením telefonního magnáta Wang Ťinga. Že by nové vodní dílo bylo zvěstovatelem geopolitických změn a stejně jako před sto lety opět předesílalo změnu globálního lídra?

Nakonec se díla chopila v oboru naprosto nová firma HKND Group z Hongkongu pod vedením telefonního magnáta Wang Ťinga

Stále však nevíme, zda se nikaragujský projekt skutečně dokončí. Wang Ťing si na to dal pouhých pět let – velmi krátkou dobu, když si uvědomíme, jak dlouho se třeba v Česku řešil obchvat Plzně. Ale třeba má dnes prezident Ortega, který bývá řazen do skupiny zavile antigringovských levicových představitelů Latinské Ameriky vedle zemřelého venezuelského vůdce Huga Cháveze, takovou sílu, aby si ochranáři přírody nenechal ničit svoji vizi rozvoje.

Jeho poradce Paul Oquist pro BBC líčil, jak se díky novým přístavům, letišti, železnici a bezcelním zónám na obou stranách kanálu sníží nezaměstnanost, že ještě před jeho dokončením díky němu vyjde 400 tisíc lidí z chudoby a že po jeho dokončení poroste místní hospodářství skokově o 15 procent ročně.

Minimum informací

Pět let je šibeniční termín na dokončení. Jenže Wang Ťing odbývá skeptiky, aby to nesrovnávali s výstavbou svého předchůdce před více než sto lety, protože technologie od té doby značně pokročily. Jistě, ale pouhých pět let dala v roce 2009 správa Panamského průplavu španělské firmě jen na jeho rozšíření, které si chtěla věnovat jako dárek k 100. jubileu. Protáhne se však nejméně o devět měsíců.

Firma HKND Group o svých úmyslech zveřejnila naprosté minimum informací, což nestačí k důkladnému zhodnocení

Dalo by se namítnout, že čínští úderníci dokážou pracovat rychleji. Jenže problém je, že HKND Group o svých úmyslech zveřejnila naprosté minimum informací, což nestačí k důkladnému zhodnocení. Víme, že kanál povede z Punta Gorda na pobřeží Karibiku do Nikaragujského jezera a odtud k přístavu Brito. Na délku bude měřit podle BBC 278 kilometrů (trojnásobek panamského rivala) a na šířku 230 metrů (o 80 metrů více). Hloubka dosáhne maximálně 27,6 metru. (dvojnásobek).

Nevíme však například, kolik bude mít zdymadel na trase, která ušetří lodím plujícím například z Šanghaje do Evropy 800kilometrovou zajížďku do jižněji položené Panamy. Popřípadě jak si HKND Group poradí s miliony tunami vykopané hlíny a kamení v oblastech, kde nejsou silnice.

Dvě záhady

Je záhadou, jak mohl být bez výběrového řízení natolik rozsáhlý projekt přiklepnut firmě bez zkušeností v oboru, aniž by odborné veřejnosti a parlamentu předložila podrobné studie. Ale schopný stratég Ortega ovládl všechna důležitá mocenská centra v zemi, takže opozici zůstává jen role kibiců, které nebere nikdo vážně.

Čínští soudruzi krok za krokem upevňují ve světě mocenské postavení Říše středu a Střední Amerika jako globální dopravní křižovatka pro zboží je extrémně zajímá

Ještě větší záhadou je, kdo to zaplatí. Pro plánované náklady ve výši 40 miliard dolarů, což je mimochodem více než čtyřnásobek nikaragujského státního rozpočtu, ani největší magnáti na zemi jen tak nešáhnou do prasátka. Wang Ťing tvrdí, že peníze sehnal u seriózních investorů včetně velkých bank.

Nikoho však nejmenoval, takže logicky při takových tajnostech napadne, že HKDP Group slouží jen jako fíkový list pro čínské soudruhy. Ti krok za krokem upevňují ve světě mocenské postavení Říše středu a Střední Amerika jako globální dopravní křižovatka pro zboží je extrémně zajímá. Jenže jakékoliv angažmá oficiálních míst byznysmen rezolutně odmítá.

Neznámý Wang Ťing

Koneckonců 41letý Wang Ťing, který podle časopisu Forbes patří na začátek druhé tisícovky světových boháčů, není veřejnosti právě známý. Dokonce nemá ani svoje heslo na Wikipedii. Mnoho o sobě neprozradil ani v rozhovoru pro britský deník The Financial Times loni v červnu, kde se označil za „velice obyčejného Číňana, který žije v Pekingu se svojí matkou, dcerou a mladším bratrem“.

Wang Ťing se angažuje ve vedení 20 firem působících v 35 zemích, a přestože se zaklíná tím, že v roce 2019 bude průplav hotov, považují ho mnozí jeho kritici za slibotechnu. Dokládají to rovněž nikaragujským příkladem, kdy Wang Ťing, který si jmění vydělal poskytnutím telefonních služeb svým spoluobčanům, slíbil bezdrátové pokrytí internetem celého území. Jenže více než rok po slibu se revoluce v rychlosti připojení stále nekoná.

Wang Ťing se angažuje ve vedení 20 firem působících v 35 zemích, a přestože se zaklíná tím, že v roce 2019 bude průplav hotov, považují ho mnozí jeho kritici za slibotechnu

„Čínský Lesseps“ také odmítá, že by jeho „dítě“ bylo ekologickou pohromou. Obavy posiluje fakt, že ani doma se kapitalističtí soudruzi při honbě za ziskem na přírodu neohlížejí. „Přebírám veškerou zodpovědnost za všechny škody na životním prostředí. Pokud uděláme nějakou chybu, vstoupíme do nikaragujských dějepisných knížek s nadávkami a hanbou,“ uvedl loni v rozhovoru pro britský deník The Telegraph.

Nebývalá velkorysost

Ze zveřejněných informací o projektu není mnohé jasné. Například:

  • Jak firma HKDP Group zajistí co nejmenší poškození oblasti Bosawás, ve které se nachází druhý největší deštný prales na západní polokouli po Amazonii?
  • Jak se vyhne oblastem, které obývají v izolaci indiánské kmeny?
  • Jak zabrání invazi živočichů z Atlantiku do Pacifiku a obráceně?
  • A především: Jak ochrání Nikaragujské jezero, přes něž kanál povede, před zasolením a znečištěním? Pokud by to nastalo, Nikaragua ztratí hlavní zdroj pitné vody.

Ortegova vláda však navzdory ekologickým i dalším rizikům projevila vůči Wang Ťingovi nebývalou velkorysost, za kterou opozice vidí úplatky a dokonce porušování suverenity své země. Firma HKDP Group dostala právo provozovat „zkratku“ na území Nikaraguy příštích 50 let s další 50letou opcí.

Ortegova vláda navzdory ekologickým i dalším rizikům projevila vůči Wang Ťingovi nebývalou velkorysost, za kterou opozice vidí úplatky

Navíc jí zůstanou všechny minerály, na které při pracích narazí. Je osvobozena od daní a dostala právní imunitu. Například pokud bude poškozeno životní prostředí, bude to erár, který musí zajistit nápravu. Za to všechno stát získá ve společnosti salámovou metodou každý rok jedno procento podílu.

Výtah z chudoby

Navzdory všem těmto informacím a hrozbám Nikaragujci nový kanál vítají. Spatřují v něm výtah z chudoby, ve které jejich vlast spočívá od objevení Nového světa. A Vzhlížejí k Panamě, které kanál zajišťuje nejméně deset procent HDP (nemluvě o útratách turistů, které přiláká). I díky tomu si její hlavní město Ciudad de Panamá jako jediné město v regionu může dovolit metro.

Otázkou je, zda se druhý průplav ve Střední Americe vyplatí. Panamskou šíji v době zahájení provozu kanálu proplouvalo tisíc lodí denně, nyní 15krát více. Jeho stavitelé předpokládali, že jím bude ročně moci proplouvat maximálně 80 milionů tun, dnes to je 300 milionů. Navzdory tomu prochází rekonstrukcí za pět miliard dolarů, která rozšíří jeho kapacitu o 20 procent především proto, že se do něj vejdou i větší plavidla.

Nikoli však ta největší, ozývají se Nikaragujci a slibují: necháme proplouvat i ty největší kolosy, ať už do Číny vezou venezuelskou ropu, brazilskou železnou rudu nebo argentinskou sóju. Nebo ty, které vezou z Kantonu do New Yorku 18 tisíců kontejnerů se spotřebním zbožím – na jednoho takového giganta se podle časopisu National Geographic vejde milion plochých televizních obrazovek nebo 148 milionů sportovních bot.

Třetí možnost

Panamci alespoň navenek zachovávají chladnou hlavu a narušení svého monopolu neberou vážně. Možná však do té doby, než se začne stavět. Jak pak zareagují? Sníží ceny za průjezd? Na rozdíl od Nikaraguy si to mohou spíše dovolit, protože náklady na vybudování už mají dávno splacené. Nedají přepravci spíše přednost trase přes vyzkoušenou Panamu, než aby riskovali v místě, kde se budou složitý systém učit ovládat?

Panamci alespoň navenek zachovávají chladnou hlavu a narušení svého monopolu neberou vážně

Na druhé straně stojí argument: se stále více se globalizující světovou ekonomikou tonáž přepravovaného zboží vzroste natolik, že ani jeden průplav nebude mít problémy s obsazeností. Pokud se nenaplní další trend – oteplování Země, které by rozpustilo ledový příkrov u Kanady a Ruska a otevřelo takzvanou severní cestu.

Díky ní by se například pouť z Číny do Evropy oproti panamské variantě zkrátila o 9300 kilometrů. Takovou konkurenční výhodu by středoamerické kanály těžko přebíjely. Zatím ale led stále drží.