Neznámé nové Národní muzeum

Po sedmi letech právnických soubojů, rekonstrukcí a restaurátorských prací se koncem loňského roku otevřelo Národní muzeum. Nově vzniklý komplex Historické a Nové budovy poskytuje muzejní instituci dostatečný výstavní i provozní prostor.

Národní muzeum říjen 2018. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Národní muzeum říjen 2018. | foto: MAFRA
Národní muzeum říjen 2018.

Tak už ho opět otevřeli. Mluvím o perle Prahy, Národním muzeu. Když ho naši předkové před 200 lety v roce 1818 zakládali, putovaly sto let jeho sbírky porůznu. Také Václavák se ještě do roku 1848 jmenoval Koňský trh. Až v roce 1891 spočinuly mineralogické, zoologické, numismatické, archeologické a další artefakty v novorenesanční budově postavené k tomuto účelu teď už na Václavském náměstí. Stavba se tak automaticky stala dominantou tohoto pražského bulváru a zároveň jedním ze symbolů našeho hlavního města.

Budova sloužila sto let. Pobořila ji německá bomba a trochu rozstříleli Rusové v rámci internacionální pomoci. Vše se zhruba opravilo, jinak nic. Vnitřek zůstával, kromě několika úprav, relativně stejný. Teprve v roce 2011 se našly peníze na její renovaci. Po sedmi letech právnických soubojů, rekonstrukcí a restaurátorských prací se konečně koncem loňského roku otevřely brány Národního muzea prvním návštěvníkům.

Schodiště a umělý kámen

Národní muzeum dnes nabízí pantheon, schodiště a dvě výstavy. Proč ne? Je to málo? Vždyť před sto lety trvalo kompletní otevření všech expozic muzea téměř deset let. „Muzeum jsme pro návštěvníky uzavřeli v roce 2011. Tehdy začalo stěhování všech sbírek a pracovišť. Ovšem spíš než stavební práce zdržela rekonstrukci odvolání neúspěšných firem, které byly přihlášené do lukrativního výběrového řízení na dohotovitele této stavby.

Samotná rekonstrukce probíhala vlastně pouze tři roky od roku 2015 do loňského roku. Je dobré si připomenout, že původní stavba trvala šest let a tato kompletní rekonstrukce tři. Berme v úvahu, že se přitom zasahovalo do stěn, podlah, jako by se budova stavěla znovu. Podle stavbařů je prý rekonstrukce horší než nová stavba,“ vysvětluje pracovník oddělení vzdělávání Národního muzea František Tymr.

Dominantou Národního muzea je slavnostní schodiště. Všechno, co na něm návštěvník uvidí, včetně detailů výzdoby, je dílem architekta Josefa Šulce. Komise před rokem 1885 hodnotila navržená díla z celkem 14 návrhů. Šulc zvítězil, protože do svého návrhu začlenil Pantheon, který bude vzdávat hold české historii.

Dominantou Národního muzea je slavnostní schodiště. Všechno, co na něm návštěvník uvidí, včetně detailů výzdoby, je dílem architekta Josefa Šulce. Komise před rokem 1885 hodnotila navržená díla z celkem 14 návrhů. Všichni odborníci tehdy tvořili ve stylu neorenesančním, protože v té době panoval úzus, že stavby odkazující do minulosti, například církevní, se stavějí v novogotickém stylu, a civilní budovy, které mají sloužit veřejnosti, se projektují v neorenesančním stylu, kupříkladu Národní divadlo.

Architekt Šulc zvítězil, protože do svého návrhu začlenil Pantheon, který bude vzdávat hold české historii. „To sice byl nápad Františka Palackého, původně z nerealizovaného muzea císaře Františka Prvního. Pantheonem se však Šulc odlišil od ostatních a vyhrál. Schodiště i budova je také zajímavá tím, že všude kolem máte mnoho krásně barevných kamenů.

Je to ovšem klam, protože 80 procent toho, co vidíte, je takzvaný umělý kámen. Ovšem řemeslníci dodali takovou práci, že téměř nepoznáte rozdíl. Normálně tehdy dbali, aby stavbu realizovali čeští stavitelé a umělci, ale na tyto umělé kameny Šulc raději dovezl odborníky z Itálie. I v současnosti to byl v rámci rekonstrukce veliký problém, protože tyto techniky ovládá velice málo lidí,“ říká Tymr.

Marufláže a freska

Pokud se návštěvník po rekonstrukci podívá nahoru, uvidí prosklený strop, který prosvětluje schodišťovou halu. Samotný strop neměl šťastný osud. Krásný novorenesanční styl, zdobený technikou malování skla totiž nahradilo jednobarevné bílé plexisklo, které tam umístili po roce 1945, kdy 7. května na muzeum spadla německá puma. Při explozi se krom stropu vysypalo téměř pět set oken.

Dalším restaurátorským oříškem byly v muzeu malby. Mnozí se domnívají, že jde o fresky. Omyl. Jde o marufláže, což je technika značně odlišná. Umělec namaloval dílo v ateliéru přímo na plátno tlumenými barvami, jež následně nalepili na zeď. Výsledný efekt se záměrně podobal fresce.

Strop tehdy nahradili nejdříve čirým sklem a později z bezpečnostních důvodů umělou hmotou. To se rozhodli odborníci při rekonstrukci změnit. Jen díky citlivé restaurátorské práci, kdy jej dávali dohromady podle historických fotografií a dochovaných skleněných střepů, vypadá prý téměř jako před bombardováním. Své umění na něm předvedli i mistři skláři z Nového Boru.

Dalším restaurátorským oříškem byly v muzeu malby. Mnozí se domnívají, že jde o fresky. Omyl. Jde o marufláže, což je technika značně odlišná. Umělec namaloval dílo v ateliéru přímo na plátno tlumenými barvami, jež následně nalepili na zeď. Výsledný efekt se záměrně podobal fresce. Chodbu zdobí obrazy krajináře Julia Mařáka s náměty českých hradů, jako je Křivoklát, Karlštejn, Pražský hrad a Zvíkov. Další marufláže najdeme v Pantheonu. Zdobí ho díla Františka Ženíška a Václava Brožíka.

Brožík, Ženíšek, Hynais

Starší jsou Brožíkovy obrazy Kněžna Libuše posílá pro Přemysla oráče a Překlad písma svatého Sv. Metodějem. Ženíšek namaloval pro tento slavnostní sál marufláž Karel IV. zakládá Pražskou univerzitu. Další obraz, Jan Amos Komenský předkládá svoje dílo městské radě v Amsterodamu, znalce překvapil. Jde totiž o jedinou výjimku, o skutečnou fresku namalovanou přímo na zeď, na což se přišlo až při nynější rekonstrukci a šlo jeden z největších problémů.

Obnovená freska.

Obnovená freska.

Ženíškovu fresku museli restaurátoři sejmout i s omítkou. Po částech ji nalepili na textilie, restaurovali, opět nalepili na zeď a navíc museli retušovat. Nikdo neví a ani nezdokumentoval, proč si Ženíšek vybral tuto techniku. Kdyby nebylo rekonstrukce, o této skutečnosti dodnes nikdo neví.

Marufláže, na něž téměř sto let nikdo nesáhl, se ukázaly relativně odolné. Ovšem Ženíškova freska byla velice poškozená. Je malovaná na zeď muzea otočenou k magistrále a podepsaly se na ní ruské střely i otřesy při výstavbě a provozu metra. Ve zdi se vytvořily neznatelné trhliny, jimiž prosakovala voda a ničila dílo. Fresku museli restaurátoři sejmout i s omítkou. Po částech ji nalepili na textilie, restaurovali, opět nalepili na zeď a navíc museli retušovat. Nikdo neví a ani nezdokumentoval, proč si Ženíšek vybral tuto techniku. Kdyby nebylo rekonstrukce, o této skutečnosti dodnes nikdo neví.

Marufláž. Není divu, že si mnoho desetiletí nikdo ničeho nevšiml.

Marufláž. Není divu, že si mnoho desetiletí nikdo ničeho nevšiml.

Ženské alegorie Moc a Pokrok, Inspirace a Věda namaloval třetí slavný malíř z okruhu Národního divadla Vojtěch Hynais, který k tomu přidal i okřídlené andílky. Aby zachoval perspektivu a zároveň nastínil pohyb na členitém stropu, použil zajímavou techniku. Aniž by si toho návštěvník všiml, některým andílkům chybí nohy nebo hlava, ale výsledek je dokonalý.

Přídavek bývalého Národního shromáždění

Už na začátku 20. stol se ukázalo, že ani nová budova muzea nestačí. Proto se měla asymetricky přistavovat další budova v Čelakovského sadech. Plány ale padly, protože by to nestačilo, a navíc by přístavba původní stavbu značně hyzdila. „Fakt, že muzeum získalo budovu bývalého Národního shromáždění, umožnil, aby téměř tři stovky lidí, kteří seděli v historické budově, dostaly normální kanceláře“, tvrdí Tymr.

Fakt, že muzeum získalo budovu bývalého Národního shromáždění, umožnil, aby téměř tři stovky lidí, kteří seděli v historické budově, dostaly normální kanceláře

A dodává: „Původně si stavitelé nedovedli představit, kolik lidí tu bude pracovat. Ale jak v muzeu vznikaly další expozice podle nových začleněných oborů, rostl i počet zaměstnanců. Provizorně nechalo vedení některé výstavní místnosti adaptovat na kanceláře. Díky nové budově se tyto sály opět rekonstruují na původní výstavní účely.

Také jsme přesunuli depozitáře, protože v původní budově byly uložené i sbírky, které jsme nevystavovali. Proto se v budoucnu mohou návštěvníci těšit na o 30 procent větší plochu expozic. Nově vzniklý komplex Historické a Nové budovy poskytuje nejvýznamnější české muzejní instituci dostatečný výstavní i provozní prostor.“

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.