Nesystémoví populisté nekradou demokracii. Jen usilují o změnu

Transformace české společnosti po listopadu 1989 byla bohužel také z velké části systémově vystavěna na lživých základech. Donald Trump a podobní „nesystémoví populisti“ vystoupili z řady, protože tuší, že jinak jejich země ovládne chaos, a snaží se pojmenovat problémy pravým jménem. Mocenské elity totiž selhaly a zklamaly voliče.

István Léko 8.12.2016
Příznivci republikánského kandidáta Donalda Trumpa čekají v New Yorku na... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Příznivci republikánského kandidáta Donalda Trumpa čekají v New Yorku na... | foto: Reuters
Příznivci republikánského kandidáta Donalda Trumpa čekají v New Yorku na... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Mocenské elity selhaly a zklamaly voliče. Na tento jev, který může radikálně změnit volební preference lidí, už upozorňoval i George Friedman, zakladatel americké společnosti Stratfor, která poskytuje zejména strategické prognózy a analýzy po celém světě. Ve své knize The Next Decade (česky nevyšla) předpověděl, že chování současné mocenské elity začíná být pro mnoho lidí nepřijatelné a tento postoj může významně zahýbat děním na politické scéně.

Když Friedman svou knihu v roce 2010 dokončil, jistě netušil, že o šest let později prezidentské volby v USA vyhraje „nesystémový populista“, miliardář Donald Trump, a kandidátka vládnoucí elity Hillary Clintonová bude vyvádět, protože nedostala, co jí bylo – zřejmě na beton – slíbeno.

Prolhaní a zkorumpovaní

V uplynulých více než 20 letech, ale především po globální krizi v roce 2008, nelze nevidět, že míra ztotožňování voličů se současnou mainstreamovou politikou strmě padá. Zeptáte-li se lidí, co si o politicích a o politických stranách myslí, odpovědi jsou v drtivé většině zdrcující. Nejčastější výtky zní, že jsou prolhaní a zkorumpovaní. Jednou by bylo dobré důkladněji prozkoumat, co vězí za závažným obviněním „politik lže, krade a podvádí“.

Zeptáte-li se lidí, co si o politicích a o politických stranách myslí, odpovědi jsou v drtivé většině zdrcující. Nejčastější výtky zní, že jsou prolhaní a zkorumpovaní.

Politik má být člověk dobré vůle, spíše intelektuál, který disponuje vysokou mírou poznání a má i dost odvahy, aby svou tvrdou prací a vědomostmi přispěl ku prospěchu společnosti. Schválně jsem si zvolil tuto naivní definici, které lidé žijící v západních demokraciích, ale i u nás dlouhá desetiletí upřímně věřili; zčásti proto, že takoví politici ještě existovali (Masaryk, Adenauer, de Gaulle), ale i z důvodu, že široká střední třída zažívala nejlepší časy.

Zárukou tohoto blahobytu byla politiky vyjednaná dohoda mezi prací a kapitálem (například New Deal v USA), jejíž podstata by se dala popsat větou: musíš krávě dát nažrat, pokud ji chceš podojit. Jenže kapitál tuto dohodu zhruba od poloviny sedmdesátých let přestával dodržovat zejména v důsledku jevu, kterému říkejme globalizace.

Úkol držet hubu

Podíl práce na HDP kolem roku 1975 v evropské patnáctce byl na vrcholu (asi 70 procent), postupně se však rychle snižoval. Kapitálové výnosy, ale i nerovnosti v příjmech se naopak zvětšovaly. Financování „společnosti blahobytu“ bylo (a stále je) obtížnější, proto se státy musely (a musejí) fatálně zadlužovat. A politik v této situaci už nemůže voličům vykládat o realitě, má za úkol držet hubu, za což samozřejmě dostane zaplaceno. A logicky od této chvíle politik ani nemůže být nezkorumpovaný a nelhat. Pro tento účel ho a jeho stranu, totiž jeho páníčkové, vydržují.

Politik už nemůže voličům vykládat o realitě, má za úkol držet hubu, za což dostane zaplaceno. A tudíž ani nemůže být nezkorumpovaný a nelhat. Pro tento účel ho a jeho stranu, totiž jeho páníčkové, vydržují.

I u nás se objevily finanční a podnikatelské skupiny, zahraniční i české, ty však se sídlem v daňových rájích, a politikům (čest výjimkám) nabídly následující obchod: Z této lokality chci každý rok formou úroku, zisku a různých triků odčerpat (ukrást) asi 500 miliard korun. Pokud nám to politickými/mocenskými prostředky umožníte (například změníte zákony, správně vyberete regulátory, ohnete veřejné tendry, ochočíte tajné služby, policii a justici), za odplatu vám dovolíme odnést (ukrást) si pár miliard.

Dalo by se říct, že i transformace české společnosti po listopadu 1989 bohužel byla z velké části systémově vystavěna na těchto lživých základech. Trump a jemu podobní „nesystémoví populisti“ vystoupili z řady, tuší, že jinak jejich země ovládne chaos. Snaží se pojmenovat problémy pravým jménem. Nikomu nechtějí ukrást demokracii, jen se pokusit o změnu.



Počet příspěvků: 1, poslední 13.12.2016 08:05 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.