Německo: Vláda používá veřejnoprávní média v politickém boji

EU v čele s Německem frontálně zaútočila na novou polskou vládu a její kroky v oblasti veřejnoprávních médií a ústavního soudu. Skutečná demontáž veřejnoprávních médií se však děje v Německu. Zdá se, že je v něm ohrožena demokracie, a protože to Němcům příliš nevadí, měla by se problému chopit EU a demokracii ochránit. Píše Vladimír Meier.

„Paní Merkelová. Kde jste? Co říkáte? Znepokojuje nás to!“ Ženy protestují před... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Paní Merkelová. Kde jste? Co říkáte? Znepokojuje nás to!“ Ženy protestují před... | foto: ČTK
„Paní Merkelová. Kde jste? Co říkáte? Znepokojuje nás to!“ Ženy protestují před... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Úkolem veřejnoprávních médií, financovaných z peněz daňových poplatníků, by mělo být nezávislé, nestranné informování obyvatel. V Česku to tak neznáme, protože média jsou v něm považována spíše za hlídacího psa demokracie, který hlídá především vládu. Zejména Česká televize je pak často kritizována za ne zcela nestranný postoj.

V Německu nastal opačný extrém. Veřejnoprávní média se v něm zřejmě dostala do vleku vládní garnitury, jež je, jak se zdá, zneužívá v politickém boji proti občanské i politické opozici.

Nepřijatelné pravicové stigma

Zesnulý legendární předseda bavorské CSU Franz Josef Strauss (1915–1988) prohlásil, že napravo od jeho strany nesmí v Bavorsku existovat žádná další demokraticky legitimizovaná strana. V Bavorsku se to celou dobu daří – CSU se vždy snaží proti sesterské celoněmecké CDU vymezovat směrem napravo. Vždy sice pouze rétoricky nebo občasnými planými hrozbami, ale i to jí stačí, aby konzervativní bavorské voliče přesvědčila, že je dostatečně pravicová.

V průzkumech sice podpora AfD mírně narůstá, momentálně až na dvanáct procent, ale pro 60 procent voličů nespokojených s kancléřkou Merkelovou má nepřijatelné pravicové stigma vytvořené médii

Ve zbytku Německa, obzvlášť na východě, se však situace výrazně liší. Za vlády velké koalici se sociálnědemokratickou SPD kancléřka Angela Merkelová často přebírala témata této levicové strany, čímž posunovala svou CDU stále více do středu politického spektra. V dobách, kdy se Německu dařilo, za to byla odměňována nárůstem podpory voličů. V průběhu migrační krize se však začaly ozývat hlasy, jež s vládní politikou nesouhlasily a požadovaly tvrdší postoj k přijímání migrantů. V politickém vakuu napravo od CDU se pak začaly objevovat jiné strany.

Alternativa pro Německo (AfD), založená v roce 2013, která se již předtím vymezovala proti způsobu řešení řecké krize a krize eura a dostala se i do parlamentů pěti spolkových zemí a Evropského parlamentu, je zatím nejvýraznější novou opoziční stranou. V roce 2015 pak přijala do svého programu požadavek, aby imigrace byla řešena podle kanadského vzoru – přijímat jen migranty, kteří projdou výběrovým sítem.

V jiných evropských zemích i ve světě sice podobným stranám roste podpora voličů, ale v Německu, zatíženém komplexem viny za zločiny nacismu, média okamžitě takové názory označují za pravicově populistické, pravicově radikální nebo přímo neonacistické, což opakují tak dlouho, až to většina národa považuje za pravdivé. V průzkumech sice podpora AfD mírně narůstá, momentálně až na dvanáct procent, ale pro 60 procent voličů nespokojených s kancléřkou Merkelovou má nepřijatelné pravicové stigma vytvořené médii.

Vítací kultura

Po silvestrovských událostech v Kolíně nad Rýnem se stala podivná věc. Místo aby se média zastyděla a prohlásila „máte pravdu, vy jste to celou dobu říkali, ale my jsme vám nevěřili, omlouváme se“, udělala pravý opak. Ve většině z nich včetně veřejnoprávních panuje jednotný názor – nepřipustit, aby Alternativa pro Německo, Pegida a ostatní „pravicoví populisté a radikálové“ tuto událost využili ve vlastní prospěch.

Dokud bude Německo v zajetí „vítací kultury“, nemají totiž žádné věcné argumenty, které by mohly postavit proti programu AfD

Média sama sebe i občany příliš dlouho přesvědčovala, že kdokoli je proti neomezenému přijímání uprchlíků, je pravicový radikál nebo přímo nacista, a proto jsou nyní stěží schopná nové události reflektovat. Svůj úkol pak vidí v ještě větším očerňování AfD a podobných uskupení, aby to, co říkají, nemělo u lidí žádnou váhu. A protože většina Němců považuje veřejnoprávní televizi za důvěryhodný zdroj informací, stále se jim to daří.

Vládní CDU/CSU, SPD a FDP tudíž teď s obavami vzhlížejí k 13. březnu, kdy se mají konat volby do parlamentů tří spolkových zemí. Dokud bude Německo v zajetí „vítací kultury“, nemají totiž žádné věcné argumenty, které by mohly postavit proti programu AfD. A za této situaci volí metodu, která by v demokratické zemi neměla být myslitelná – využívají veřejnoprávní média na její očernění a diskreditaci.

Kartel mlčení

Celý problém nejen s veřejnoprávními, ale téměř se všemi německými médii se ukázal po událostech v Kolíně nad Rýnem. Bývalý německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich z bavorské CSU jej shrnul slovy: „Je skandál, že to trvalo dny, než se veřejnoprávní média tohoto tématu chopila.“ A „existuje podezření, že veřejnoprávní média, financovaná z poplatků, svůj informační úkol plní nedostatečně“.

Bývalý německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich z bavorské CSU promluvil o „kartelu mlčení“ a vyjádřil podezření, že jsou zjevně blokovány zprávy, jde-li o obvinění cizinců

Friedrich promluvil o „kartelu mlčení“ a vyjádřil podezření, že jsou zjevně blokovány zprávy, jde-li o obvinění cizinců. Generální tajemník CSU Andreas Scheuer prohlásil, že při vyšetřování se nesmí uplatňovat žádný bonus původu nebo statusu pobytu.

Postoj společnosti i novinářů k události trefně vyjádřil Claus Strunz, vedoucí televizní a videoprodukce ve vydavatelství Axel Springer, v pořadu Hart aber Fair (Tvrdě, ale férově) 18. ledna: „Nejdřív jsme si říkali ,doufejme, že to nebyli cizinci‘, ale pak to byli cizinci. Potom ,doufejme, že to nebyli uprchlíci‘, ale pak u toho byli uprchlíci. Potom ,snad chtěli jen krást, ale nechtěli sex‘, ale pak vyšlo najevo, že to sexuálními útoky začalo.“

Kdyby oběťmi byly uprchlické ženy a útoky spáchali neonacisté, žádný takový proces by se nekonal a neozval by se ani jeden hlas, který by vyžadoval, že „nesmíme na neonacisty uplatňovat kolektivní vinu“.

Nejen uplynulé dva roky

Kolínské události nespadly z čistého nebe. Už v roce 2014 se severoafričtí uprchlíci v Severním Porýní-Vestfálsku dopouštěli násilných činů, a jak dnes vychází najevo, politici CDU, FDP a Zelených se tehdy dohodli, že o tom nebudou informovat veřejnost. Podle zápisu z jednání 23. října 2014 byli informováni, že existuje nebezpečná skupina severoafrických azylantů, která nezřízeně konzumuje alkohol, napadá a obtěžuje občany, vykrádá obchody a vysmívá se kolemjdoucím.

Politici nezačali ovlivňovat německá veřejnoprávní média až v uplynulých dvou letech

Politici se tehdy shodli, že takové události by mohly v obyvatelstvu podpořit strach z uprchlíků a veřejné mínění obrátit proti nim. Výsledkem bylo, že nic z toho nebylo zveřejněno a nastala „kultura mlčení“. Naopak ještě v roce 2015 veřejnoprávní televizní stanice WDR ukazovala, jak harmonicky místní obyvatelé žijí s uprchlíky.

Politici nezačali ovlivňovat německá veřejnoprávní média až v uplynulých dvou letech. Ukazuje to i kritika bývalého šéfredaktora ZDF (druhý program veřejnoprávní televize) Nikolause Brendera v únoru 2010 v týdeníku Der Spiegel. Podle něho mají politické strany nezdravý vliv na stanice ARD a ZDF. Existuje v nich síť „špiclů, kteří donášejí politikům interní informace“, a lze ji „srovnat se sítí neoficiálních spolupracovníků státní bezpečnosti v bývalé NDR“.

Inzerce Strany zelených

Letos 12. ledna odvysílala veřejnoprávní televize SWR z Baden-Badenu pořad Report, ve kterém uvedla, že německé firmy, jako je Adidas, Aldi, Deutsche Telekom nebo Lufthansa, inzerují na „pravicově populistických“ serverech Junge Freiheit, Kopp Online a Politically incorrect a zeptala se těchto společností, jak je to možné, protože je tím podporují.

Veřejnoprávní televize SWR navíc opomněla zmínit, že na serveru Kopp Online inzerovala dokonce Strana zelených, které zjevně vůbec nevadilo, kde se její reklama objeví

Tvrzení, že jde o pravicově populistické servery, však bylo doloženo jen tím, že jeden z nich nesouhlasí s přijímáním uprchlíků a že komentář k jednomu článku obsahuje odsouzení islámu. Na dalším pak vyšel článek od známého kritika islámu a u třetího – Junge Freiheit – je to doloženo pouze tvrzením, že tomu tak je. Čtenář znalý němčiny se může sám přesvědčit, jaké články na těchto serverech vycházejí – vůbec se neliší od článků na českých serverech a názory v nich se ve velké míře neliší od veřejných výroků českých politiků.

Pikantní také je, že zmíněné firmy na těchto serverech neinzerují přímo, ale prostřednictvím Google Ads, kde, jak známo, zadavatel vůbec neurčuje, kde se má jeho reklama objevit – to dělá automaticky Google podle zjištěných preferencí uživatele. Veřejnoprávní televize SWR navíc opomněla zmínit, že na serveru Kopp Online „inzerovala“ dokonce Strana zelených, které zjevně vůbec nevadilo, kde se její reklama objeví.

Zasahování do trhu

Německá veřejnoprávní televize SWR tedy zasahuje do soukromých tržních mechanismů ve snaze potlačit projevy nespokojenosti s přijímáním uprchlíků. Týdeník Junge Freiheit s tím ale zřejmě nemá problémy, jeho náklad v posledním čtvrtletí 2015 vzrostl o 16,4 procenta.

Německá veřejnoprávní televize SWR zasahuje do soukromých tržních mechanismů ve snaze potlačit projevy nespokojenosti s přijímáním uprchlíků

Nad touto aktivitou SWR se pozastavil i týdeník Der Spiegel: „Co konkrétně u Junge Freiheit odůvodňuje obvinění z ,nepřátelství k lidem‘, zůstává záhadou. S důkazy se v takovém případě nikdo nezdržuje. Stačí, že je berlínský týdeník považován za pravicový. A kdo je pravicový, nebo abychom zůstali v linii politického časopisu, ,pravicově populistický‘, je schopný všeho, což ví každé dítě.“

A dodává: „Nechováme žádné zvláštní sympatie k Junge Freiheit. Navzdory tomu se ptáme, je-li úkolem televizního pořadu financovaného z poplatků přesměrovávat peníze za reklamu jen proto, že se někomu nelíbí politické zaměření jednoho časopisu.“ I novináři z předních německých soukromých médií tento krok SWR vytýkají.

Změna tónu

Ve veřejnoprávní televizi WDR pak 18. ledna propukl skandál. Její reportérka Claudia Zimmermannová řekla v rozhovoru pro nizozemské rádio: „Máme různé komise, které určují programové linie – a ty nám přikazují podporovat politiku vlády Angely Merkelové.“ A dodala: „Jsme veřejnoprávní televize, jsme financováni z peněz daňových poplatníků, a tudíž vyjadřujeme názory vlády, a nikoli opozice.“ To prý však platilo jen do událostí v Kolíně: „Teď už přinášíme i kritické hlasy.“

Po Silvestru se tón německých médií trochu změnil, ale o to je jasnější, že předtím byla pod tlakem politické korektnosti a podpory vládního kurzu

To je natolik nehorázné, že veřejnoprávní televizní stanice WDR tyto výroky okamžitě dementovala a sama novinářka Zimmermannová se od nich distancovala – prohlásila, že to všechno byl nesmysl. V následném rozhovoru pro deník Rheinische Post ale prohlásila, že „řekla jen to, co všichni věděli“.

Někteří spolupracovníci WDR zveřejnili 20. ledna otevřený dopis, ve kterém odmítají tvrzení, že na ně byl vyvíjen politický nátlak, jiní však tvrdí, že obsahuje polopravdy a diskuse o politickém vlivu na veřejnoprávní média je potřebná. Ukazuje to i otevřený dopis, v němž byla původní formulace „zadání politického obsahu nebyla nikdy učiněna“ nahrazena mírnější „nenecháme se manipulovat pokusy o politické ovlivnění“.

Pravdou však je, že po Silvestru se tón německých médií trochu změnil, ale o to je jasnější, že předtím byla pod tlakem politické korektnosti a podpory vládního kurzu.

Ústup SWR

Zatím poslední kauza veřejnoprávní televize SWR byla zveřejněna 19. ledna. SWR chtěla 10. března před zemskými volbami uspořádat televizní debatu s představiteli všech politických stran, které mají šanci ve volbách uspět. Když ale sociální demokraté (SPD) a Zelení prohlásili, že se debaty nezúčastní, bude-li přítomen i zástupce Alternativy pro Německo, veřejnoprávní SWR kapitulovala a souhlasila, že AfD v debatě nebude, jen odvysílá předem připravený desetiminutový záznam rozhovoru s jejím představitelem.

Veřejnoprávní televize SWR ustoupila tlaku vládních stran, které zřejmě nemají odvahu k veřejné diskusi s oponenty

Tento krok je naprosto neobhajitelný, obzvlášť když při minulých volbách byli do debaty pozváni i zástupci mimoparlamentních Zelených a Die Linke, která vznikla i z komunistů z bývalé východoněmecké Sjednocené socialistické strany Německa (SED). Alternativa pro Německo má přitom ve volbách v Porýní-Falci a v Bádensku-Württembersku šanci stát se třetí nejsilnější stranou.

Veřejnoprávní televize SWR ustoupila tlaku vládních stran, které zřejmě nemají odvahu k veřejné diskusi s oponenty. Názor německých médií je, že si tím tyto strany příliš nepolepšily, ale naopak potvrdily, co o nich AfD prohlašuje, a daly jí do ruky pádné argumenty do volebního boje. O SWR pak píší, že se ustoupila ultimátu SPD a Zelených.

Rozhodování až po volbách

Kandidátka CDU na premiérku Porýní-Falce Julia Klöcknerová však SWR udělala čáru přes rozpočet. Oznámila totiž 21. ledna, že se televizní debaty nezúčastní, nikoli však proto, že v ní nesmí být AfD, ale na protest proti „skandálnímu nátlaku SPD a vynucené chybné reakci SWR“. SWR pak nezbylo, než debatu zrušit, přestože kandidátka SPD Malu Dreyerová bojkot AfD nadále obhajuje a Zelení se od něj distancovali.

Pokud se podaří vládním stranám udržet média pod kontrolou až do příštích zemských voleb, budou se rozhodovat až po nich

Z těchto událostí by nezaujatý pozorovatel mohl vyvodit, že německá veřejnoprávní média jsou pod kontrolou vládnoucí garnitury, demokratická soutěž politických stran je omezená, čímž je ohrožená německá demokracie. A protože to Němcům zatím příliš nevadí, měla by se toho chopit Evropská unie a demokracii v Německu ochránit.

Shodou okolností ale EU zahájila tažení za záchranu demokracie v Polsku a nemůže se Německu dostatečně věnovat. Pokud se podaří vládním stranám udržet média pod kontrolou až do příštích zemských voleb, budou se rozhodovat až po nich. Pokud AfD znatelně posílí, padne vláda a nastolí se nový kurz. A pokud propadne, pojede se dál po starém s podporou veřejnoprávních médií.



Autor

Vladimír Meier

Vladimír Meier | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články

Strýc a medaile

26.10.2016 - 18.40