Německo: Integrace migrantů – minimální mzda, nebo vzdělání?

Němečtí politici se snaží vyřešit, jak migrantům dlouhodobě poskytnout důstojné místo ve společnosti. Především je třeba se postarat, aby neskončili mimo pracovní trh.

Migranti na nádraží v Mnichově. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Migranti na nádraží v Mnichově. | foto: Reuters
Migranti na nádraží v Mnichově. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Jen loni přišlo do Německa více než milion uprchlíků, letos počítá německá vláda s dalšími statisíci. Zatímco kancléřka Angela Merkelová řeší širší rozměr krize a snaží se najít východiska na evropské úrovni, hledají jiní němečtí politici doma odpovědi na každodenní, praktické otázky integrace.

Hlavním problémem je, jak vysokému počtu migrantů, kteří většinou postrádají kvalifikaci i jazykové znalosti, dlouhodobě poskytnout důstojné místo ve společnosti. Odborníci se shodují – klíčem k úspěchu je vzdělání a zaměstnání. Konceptů a návrhů se v poslední době objevilo mnoho. V praxi je ale vše složitější, jak ukazuje nedávná debata okolo možného snížení minimální mzdy pro uprchlíky.

Vstup na pracovní trh

Celoplošnou minimální mzdu ve výši 8,50 euro za hodinu zavedla Spolková republika Německo s velkou pompou na začátku loňského roku. Sociální demokraté a odboráři slavili, jejich zástupci to označovali za velký pokrok a milník v sociální a pracovní politice. Zástupci zaměstnavatelů a liberální ekonomové naopak temně věštili, že povede k razantnímu poklesu hospodářského růstu a zaměstnanosti.

Odpůrci minimální mzdy tvrdí, že brání uprchlíkům ve vstupu na pracovní trh, a proto by pro ně měla platit výjimka podobně jako pro dlouhodobě nezaměstnané, nezletilé či praktikanty a učně

Po roce je jasné, že se drama nekoná. Odpůrci minimální mzdy ovšem našli nový pádný argument –brání uprchlíkům ve vstupu na pracovní trh, a proto by pro ně měla platit výjimka podobně jako pro dlouhodobě nezaměstnané, nezletilé či praktikanty a učně.

Hlavními obhájci této myšlenky se v uplynulých týdnech stali místopředsedové CDU Julia Klöcknerová a Thomas Strobl. Nikoli náhodou. Oba totiž chtějí uspět v zemských volbách v neděli 13. března v Porýní-Falci a Bádensku Württembersku. V hlasování považovaném za důležitý test vlády Angely Merkelové jsou jejich regionální organizace CDU favority. A mají společný cíl – omezit nárůst obliby pravicově populistické Alternativy pro Německo (AfD) v poslední době.

Konkurence chudých

Se svým návrhem, který se měl stát součástí širšího konceptu „podporovat a vyžadovat“, jejž CDU představila v polovině února, však neuspěli. Do konečného znění textu a leitmotivem, že integrace do německé společnosti není dobrovolná, ale povinná, se nakonec dostala jen formulace, že by uprchlíci měli mít při vstupu do zaměstnání možnost absolvovat až dvojnásobně delší praxe než nyní.

Předseda sociálních demokratů Sigmar Gabriel prohlásil, že si nesmějí konkurovat chudí, kteří přicházejí, s chudými, kteří tu jsou

Co vedení CDU přimělo, aby zařadilo zpátečku? Zejména, že narazilo na tuhý odpor nejen koaličních partnerů z SPD a odborů, ale i části vlastní strany. Předseda sociálních demokratů Sigmar Gabriel prohlásil, že si nesmějí konkurovat „chudí, kteří přicházejí, s chudými, kteří tu jsou“.

Převládla obava, že by výjimka z minimální mzdy společnost mohla polarizovat v tom směru, že by uprchlíci mohli být obviněni, že díky dumpingovým platům vyhánějí málo kvalifikované německé občany z pracovního trhu. Pádným argumentem bylo i riziko, že by žadatelé o azyl a lidé s trvalým povolením k pobytu mohli spadnout do nízkopříjmové pasti a dlouhodobě se stát zaměstnanci druhé kategorie.

Nadbíhání předsudkům

Bernd Mesovic, zástupce jednatele lidskoprávní organizace Pro Asyl, která se dlouhodobě věnuje integraci přistěhovalců v Německu, krach plánů CDU vítá: „Ano, považuji to za správné,“ sdělil Mesovic ČESKE POZICI. A zdůraznil: „Na myšlenku jasně zareagovaly odbory, které obcházení minimální mzdy považují za problematické. Ale ani zaměstnavatelské svazy nebyly všechny nadšené.“

Vrcholní němečtí politici často jen řeční a nadbíhají předsudkům svých voličů a o skutečnou integraci se prý starají sami běženci a lidé, kteří jim pomáhají v běžném životě

Zástupci jeho organizace jsou přesvědčeni, že většina uprchlíků mnohem více než podobné výjimky potřebuje jazykovou kvalifikaci a praktickou pomoc při nástupu do zaměstnání ve formě rekvalifikací či specializovaných praxí. „To by mělo pozitivní dopady,“ říká Mesovic. A kritizuje i hlasy, které do budoucna požadují sankce za nedostatečnou integraci a zaznívají nejen v aktuálním prohlášení CDU, ale i z koaliční SPD.

Její ministryně práce a sociálních věcí Andrea Nahlesová v lednu prohlásila: „Tomu, kdo bude signalizovat, že se nechce integrovat, snížíme dávky.“ Podle Mesovice se její návrh „nezakládá na žádné praktické analýze problému“ a celá tato debata vyplývá spíše z politického klimatu.

„Ve skutečnosti je mnoho uprchlíků velmi motivovaných, většina z nich ale během – příliš dlouhého – azylového řízení nezíská žádný přístup k jazykovým kurzům, a tím fakticky ani k pracovnímu trhu,“ vysvětluje Mesovic. Zatímco vrcholní politici podle něho často jen řeční a nadbíhají předsudkům svých voličů, o skutečnou integraci se prý starají sami běženci a lidé, kteří jim pomáhají v běžném životě.

Zázračné recepty neexistují

Z nového katalogu CDU považuje Mesovic naopak za smysluplný návrh otevřít mladým imigrantům ve věku 18 až 25 let lépe cestu ke vzdělání: „Nesmí se stát, aby po konci povinné školní docházky nebo dosažení plnoletosti měli méně šancí.“ A dodává: „Podle toho co vím, pochází tento podnět z Bavorska. Tamější vláda není právě uprchlíkům nakloněná, ale je v této otázce velmi pragmatická. Demografická změna probíhá i tam a je tam spousta volných učňovských míst.“

Debata o minimální mzdě a výjimkách pro uprchlíky znovu ukázala především jediné – zázračné recepty na dlouhodobou integraci nově příchozích neexistují

Ani tento návrh ale podle něho nepůjde v praxi prosadit bez dodatečných kapacit a zkušených pedagogů. Aktuální debata o minimální mzdě a výjimkách pro uprchlíky znovu ukázala především jediné – zázračné recepty na dlouhodobou integraci nově příchozích neexistují. Cestou k úspěchu je spíše důsledné budování systému vzdělávání a soustavná pomoc při překonávání společenských bariér.

Podle Mesovice by německou společnost měl spojovat minimálně jeden společný zájem – aby dnešní žadatelé o azyl a uprchlíci neskončili stranou pracovního trhu a trvale nezůstali závislí na sociálních dávkách či v nízkopříjmové sféře, ale dokázali využít svého potenciálu, z nějž by stárnoucí německá společnost mohla dlouhodobě profitovat.