Nemáme-li dělníky, pomozme si migranty

Východoevropským ekonomikám se nedostává dostatečného počtu dělníků. Hrozí jim úpadek. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Jak nepříznivému vývoji čelit?

Jan Macháček 26.1.2017
Východoevropským ekonomikám se nedostávají dělníci. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Východoevropským ekonomikám se nedostávají dělníci. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Východoevropským ekonomikám se nedostávají dělníci. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Týdeník The Economist uveřejnil zajímavý článek pojednávající o nedostatku dělníků ve východoevropských ekonomikách, které tím trpí. Článek se zabývá především Polskem a Litvou, ale týká se i České republiky. Ekonomikám v regionu kvůli odchodu kvalifikovaných dělníků a pracovníků do zahraničí i kvůli demografickému vývoji hrozí úpadek.

Jak nepříznivému vývoji čelit? Odkud dělníky dovážet? Článek mimochodem upozorňuje, že Ukrajinci pracují na stavbách, nikoliv ve výrobě. Jak byste poradili vládě? Mají firmy více investovat do automatizace a robotizace výroby? Litvě a Polsku možná pomůže brexit, jenž brzy pošle dělníky a pracovníky domů.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Inteligentní a vstřícná imigrace

Nedostatek pracovních sil je v podstatě pozitivní jev, který vzniká přirozeně tam, kde se ekonomika rozvíjí v konkurenčním prostředí. Velký rozvoj USA (a vítězství Severu nad Jihem) byl v 19. století do značné míry spojen s trvajícím nedostatkem pracovních sil. Řešením tehdy v USA byly inovace a důslednější mechanizace než v Evropě, jakož i dlouhodobá silná imigrace, což vše udělalo z USA první světovou velmoc.

Nelitujme toho, že mnozí odcházejí a uplatňují se ve vyspělejších zemích. Jejich nedostatek zde bude tlačit na zvyšování platů a zlepšování podmínek, což časem přivede mnohé zpět obohacené o širší světové perspektivy.

Dlouhodobým řešením dnes u nás musí být inovace a automatizace, včetně robotizace, která v některých případech řeší nedostatek pracovní síly bezprostředně. Za tím účelem potřebujeme zejména zvýšit vzdělanost našich lidí, zřejmě reformováním a rozšířením našeho vzdělávacího systému. Nelitujme toho, že mnozí odcházejí a uplatňují se ve vyspělejších zemích. Jejich nedostatek zde bude tlačit na zvyšování platů a zlepšování podmínek, což časem přivede mnohé zpět obohacené o širší světové perspektivy. Hlavní úzký profil vidím v kvalitě i kvantitě našeho vzdělávacího procesu; to je také oblast, na kterou se má stát zaměřit.

Krátkodobým a střednědobým řešením musí být inteligentně a vstřícně organizovaná imigrace pracovníků s potřebnou kvalifikací. Je nutno skutečně změnit atmosféru v našem imigračním procesu, která se zatím zaměřuje hlavně na vymýšlení překážek pro lidi, kteří by sem s kvalifikací třeba chtěli přijít pracovat. Je skandální, že nejsme kvůli byrokracii a zřejmě i resortismu schopni rychle získat kvalifikované lidi ani tam, kde jim naše podniky místa přímo nabízejí.



Tomáš Ježek, český ekonom

Tomáš Ježek, český ekonom

Vláda nemá kapacitu situaci řešit

Jsou situace, které jsou nad možnostmi kterékoli vlády. Toto je typicky jedna z nich.



Miroslav Radiměřský, Mendelova univerzita v Brně

Miroslav Radiměřský, Mendelova univerzita v Brně

Dokážeme využít migranty?

Česká ekonomika čelí nedostatku pracovníků ve většině sektorů z důvodu růstu, nikoliv kvůli odchodu pracovníků. Proto ani nemůžeme očekávat řešení v podobě navrátilců. Domácí rezervy jsou vzhledem k velikosti nezaměstnanosti nízké. Hledat tedy výraznou pomoc v rekvalifikacích a restrukturalizaci domácí pracovní síly taktéž nelze.

Automatizace výroby, přechod od montoven k výrobě s vyšší přidanou hodnotou jsou obecnějšími cíli, jejichž přínos v dlouhém období snad nikdo nezpochybňuje. S řešením okamžitého nedostatku pracovních sil ovšem nepomohou. Navíc není možné automatizaci plošně nařídit a pro některé menší firmy nemusí být zatím ekonomicky výhodná.

Zbývá pracovní imigrace. Česká ekonomika s tím má své zkušenosti. Nejde pouze o ukrajinské a polské dělníky, ale též o slovenskou pracovní sílu, která vykrývá například odcházející české lékaře a zdravotní sestry.

Vláda by mohla velmi snadno využít tolik propagované ekonomické diplomacie. Místo aby domlouvala pouze prodejní a investiční kontrakty, mohla by působit také v rámci pracovních vztahů.

O ekonomické migranty ovšem musí naše ekonomika soupeřit, v tom je prostor pro vládu. První možností je již několikrát diskutované zjednodušení podmínek pro migranty ze třetích zemí. Firmy již dlouho volají po snížení administrativní náročnosti zaměstnávání Ukrajinců a po posílení kapacit tamějšího zastoupení České republiky. Je ovšem otázkou, zda je politická reprezentace nakloněna uvolnění podmínek.

Druhou možností jsou pracovníci z jiných zemí EU. Zaměstnanci pracující například pro Seat by měli být snadno zařaditelní do provozů Škodovky. Vzhledem k poklesu životní úrovně ve středomořských ekonomikách by zdejší platové podmínky nemusely být na překážku. Navíc nezaměstnanost v daných zemích přímo vyzývá k pracovní migraci. Vědí tamní nezaměstnaní o možnostech práce v Česku? Vláda by mohla velmi snadno využít tolik propagované ekonomické diplomacie. Místo aby domlouvala pouze prodejní a investiční kontrakty, mohla by působit také v rámci pracovních vztahů.

Otázkou ovšem zůstává jak je česká ekonomika schopná pracovní migranty pojmout. Skutečnost, že velká většina ekonomických migrantů pochází ze Slovenska, Polska či Ukrajiny, není příliš pozitivní. Jedná se totiž o pracovníky, kteří se integrují téměř automaticky a jazykovou bariéru překonají nejsnáze. Jak by se dorozumíval španělský nebo řecký dělník s českým mistrem? Zde představuje čeština svojí složitostí významnou překážku, kterou neodstraní jazykový rychlokurz.

Chce-li vláda přispět k modernizaci českého průmyslu, neměla by myslet pouze na investice do fyzického kapitálu, ale také do toho lidského. V delším horizontu bychom se měli zamyslet nad tím, zda česká ekonomika nevytváří hlavně nekvalifikované a špatně placené pracovní místa, která obsadí pouze ti, kteří nemají jinou lepší možnost. Pak je pro firmy jediným řešením automatizace. Stát bude ovšem muset vymyslet co s těmi, které vytlačila automatizace.



Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Neignorujme české nezaměstnané

Z pohledu České republiky, země s nejnižší mírou nezaměstnanosti v Evropské unie, je poněkud bizarní poukazovat na nedostatky na trhu práce. Patrně jediným nedostatkem, avšak zásadním, je momentální a stále se prohlubující nesoulad mezi vysokou poptávkou po pracovní síle prakticky napříč odvětvími, vzdělanostními předpoklady (tedy od vyučených až po pracovníky s doktorskou hodností) a nízkou nabídkou, která na trhu nyní existuje.

Možnosti zvýšit zaměstnanost prostřednictvím motivace vyšší mzdou jsou velmi omezené a mají křehkou hranici, jejíž prolomení může dostat podnikatele do svízelné situace kvůli zvýšeným nákladům.

Přizpůsobení a dosažení rovnovážného stavu má řešení krátkodobá a dlouhodobá. Možným řešením může být zvýšení mzdy úměrně očekávané podnikatelské expanzi (toto zvýšení by mělo být přísně selektivní, vztažené vždy ke konkrétní podnikatelské aktivitě, zdaleka nikoliv plošné). Možnosti zvýšit zaměstnanost prostřednictvím motivace vyšší mzdou jsou však dnes již velmi omezené a mají křehkou hranici, jejíž prolomení může dostat podnikatele do svízelné situace kvůli zvýšeným nákladům. Zvýšená mzdová motivace by nadto měla být doprovázena dalším zpřísněním případů zneužívání benefitů sociální politiky. Druhým řešením je dovoz pracovní síly ze zahraničí. Zde jsou možné dva scénáře: z EU, zvláště pak ze zemí s vysokou mírou nezaměstnanosti (a přispět tak k toužebné harmonizaci trhu práce v EU), a ze zemí mimo EU, kde by mělo dojít k zásadnímu přehodnocení vízové politiky oproti nynějšímu stavu.

Dlouhodobé řešení spočívá v systematické práci s více než 370 tisíci nezaměstnaných, kteří jsou zcela ignorováni a de facto odepsáni. Potenciální zásoba pracovních sil ve velikosti druhého největšího města v České republice není homogenní skupina a je zcela žádoucí vyvolat motivační cesty k jejich zapojení do pravidelných pracovních aktivit. Nejdéle trvá přizpůsobení vzdělávacího systému potřebám trhu práce, na němž by se měli rovným a vyváženým dílem podílet školy i zaměstnavatelé. Řešení zcela jistě spočívá v mixu všech těchto opatření a nalezení jejich vhodného poměru.



Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank

Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank

Investujme do lidí

Česká republika jako jedna z prvních zemí střední a východní Evropy už vyčerpala potenciál posttransformačního modelu růstu z 90. let, který byl založen na přílivu zahraničních investic, úspěšné integraci s trhem Evropské unie a zapojení se do globálních výrobních řetězců. Zůstává sice ekonomicky nejvyspělejší zemí z Visegradské čtyřky (V4), ale současný růst životní úrovně pokulhává za Polskem i Slovenskem. Mnohem dříve než okolní země Česko narazilo na hranice tzv. extenzivního růstu náročného jak na pracovní sílu, tak na investice.

O struktuře české ekonomiky totiž mnohé vypovídá nabídka volných pracovních sil: 85 procent všech neobsazených pracovních míst je určeno pro spoluobčany s žádnou nebo nízkou kvalifikací, kteří za svou práci dostanou nižší než průměrnou mzdu. Jinými slovy česká ekonomika je závislá na levné práci, jsme levnou ekonomikou.

Přestože míra investic je na našem území vyšší než v okolních státech, převažuje stále výroba s nízkou přidanou hodnotou a výroba náročná na pracovní sílu. Další růst produkce vyžaduje další zaměstnance, kteří na českém trhu práce už nějakou dobu chybí. Je skvělé, že se můžeme chlubit nejnižší mírou nezaměstnanosti v Evropě, ale v ekonomice došla levná a práceschopná síla. O struktuře české ekonomiky totiž mnohé vypovídá nabídka volných pracovních sil: 85 procent všech neobsazených pracovních míst je určeno pro spoluobčany s žádnou nebo nízkou kvalifikací, kteří za svou práci dostanou nižší než průměrnou mzdu. Jinými slovy česká ekonomika je závislá na levné práci, jsme levnou ekonomikou. Pokud se chceme zbavit nálepky levné ekonomiky a dosáhnout vyšší životní úrovně, musíme změnit model, na kterém je naše ekonomika postavena. To ale nepůjde ze dne na den. Proto je třeba se podívat na možnosti jak zaktivovat stávající nezaměstnané (kterých je mimochodem stále přes 200 tisíc dle šetření pracovních sil ČSÚ) a pomoci jim vrátit se do pracovního procesu například zlepšením dopravní obslužnosti. Další možností je dovoz zaměstnanců ze zahraničí. Na rozdíl od Polska se nemůžeme spoléhat na návrat tisíců pracovníků z Velké Británie v souvislosti s brexitem.

Tato opatření ale neřeší zásadní příčinu problému – nedostatek především levných zaměstnanců. Řešení nám už nabízí nová průmyslová revoluce – robotizace, moderní technologie, nové typy služeb apod. Rutinní a těžké práce za nás obstarají roboti. Mnohé činnosti časem zvládne i umělá inteligence. Levných rukou bude potřeba stále méně a méně, naopak bude potřeba více odborníků a specialistů atd. Proto musíme investovat – nejen do dopravní infrastruktury, do strojů, robotů a moderních technologií, ale hlavně do lidí. A jsme u dalšího problému, tedy u kvality vzdělávání, u schopnosti českého školství připravit absolventy na nové potřeby budoucího trhu práce a systému celoživotního vzdělávání. Nová průmyslová revoluce přináší mnoho příležitostí, kterých se buď chopíme, nebo si je necháme utéci. V tom druhém případě pak budeme řešit jiný problém: co dělat s armádou nezaměstnaných.

Levná ekonomika - past českého trhu práce


Monitor Jana Macháčka


Č. Punčochář Celý článek se dá lapidárně shrnout ¨, 17:50 28.1.2017

Počet příspěvků: 32, poslední 1.2.2017 11:54 Zobrazuji posledních 32 příspěvků.