Někteří znalci jsou ochotní dát razítko na cokoliv

Stále častěji je osud soudního nebo správního řízení v rukách znalců. Ministerstvo spravedlnosti sice připravilo nový zákon o znalcích, který však do voleb zřejmě nestihne projednat Parlament. Podle zkušeného pražského advokáta Františka Schulmanna jsou však změny nezbytné. A v rozhovoru říká: „Současný zákon dnešní době nestačí.“

František Schulmann, advokát. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy František Schulmann, advokát. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA
František Schulmann, advokát. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Pražský advokát František Schulmann v rozhovoru říká: „Kvalita znalců a jejich posudků je největším problémem současného systému. Zažil jsem i to, že se znalec suverénně vyjadřoval k otázkám, k nimž neměl žádnou odbornost. Stále se vychází z toho, že když něco řekne „soudní“ znalec, pak se s tím nepolemizuje. Jenže i znalci jsou chybující lidé.“

LIDOVÉ NOVINY: V jakých situacích může být osud soudního řízení v rukách znalce?

SCHULMANN: Uplatnění znalců je tak široké, jako je košatý život sám. Obecně se znalec přibírá vždy, kdy je vyžadována nějaká odborná znalost, tedy jiná než právní. V trestních věcech se typicky zkoumá příčetnost pachatele z pohledu duševních chorob či závislostí.

Uplatnění znalců je tak široké, jako je košatý život sám. Obecně se znalec přibírá vždy, kdy je vyžadována nějaká odborná znalost, tedy jiná než právní.

Znalci bývají přibíráni na stanovení výše škody, u násilné trestné činnosti na způsob provedení činu. U dopravních nehod zase popisují takzvaný přednehodový děj. V civilních věcech jde často o stanovení hodnoty majetku, posouzení duševního stavu člověka v řízení o omezení svéprávnosti či analýzu DNA v řízení o popření otcovství. Samostatnou kapitolou pak jsou písmoznalci.

LIDOVÉ NOVINY: Tím máte na mysli, že s nimi jsou problémy?

SCHULMANN: V uplynulém desetiletí jsem se v několika případech setkal s tím, že znalec řekl, že sporný podpis byl pravý, ač tomu tak objektivně nemohlo být. V jednom tom případě šlo o to, zda zásilku na poště převzal adresát, který to popíral a uváděl, že se podepisuje jinak, což byla pravda. Znalec z pražského kriminalistického ústavu jednoznačně uzavřel, že sporný podpis je pravým podpisem adresáta. Ten si vyžádal oponentní posudek, v němž se uváděly závažné argumenty takový závěr zpochybňující.

Soudkyně na prvním stupni odmítla, aby adresát podpis zpochybňoval, a vyšla z chybného posudku. Odvolací soud však obešel pochybný posudek tím, že se dotázal na poště, kdo ve skutečnosti zásilku převzal. V odpovědi se uváděla úplně jiná osoba než adresát! V té věci přitom šlo o docela velké peníze.

LIDOVÉ NOVINY: Máte dojem, že potřebujeme nový zákon o znalcích, když ten současný pochází z roku 1967?

V uplynulém desetiletí jsem se v několika případech setkal s tím, že znalec řekl, že sporný podpis byl pravý, ač tomu tak objektivně nemohlo být

SCHULMANN: Zákon o znalcích a tlumočnících je z doby, kdy byly přijaty v podstatě všechny základní kodexy. Základní ideologická úvaha šla vyjádřit tak, že již brzy budeme v komunismu a všichni budou uvědoměle dodržovat bolševická desatera. Předpokládalo se, že znalci v podstatě nebudou potřeba.

Zákon o znalcích a tlumočnících představoval jenom okrajový předpis a přesně za takový byl pokládán do nedávna. Kdykoli se vyskytl problém se znalcem, každý ministr spravedlnosti ujišťoval veřejnost, že ministerstvo právě dokončilo nový zákon, který vše vyřeší. Jenže zákon nikdy přijat nebyl a zjevně se tak nestane ani v tomto volebním období. Současný zákon ale dnešní době nestačí.

LIDOVÉ NOVINY: Je to tím, že byl psán v době, kdy obchodní styk a soudní řízení fungovaly jinak než dnes?

SCHULMANN: Naprosto souhlasím. Když zmiňujete obchodní spory, neprobíhaly u soudu, ale u hospodářské arbitráže. Léta jsem zastupoval státní ústav, který projektoval všechna zařízení v resortu zdravotnictví. Byl jsem u desítek arbitráží a zažil jsem to jen jedinkrát, ve sporu o odpovědnost za vady projektu jednoho lázeňského zařízení byl nakonec přibrán znalec. Tehdy to bylo ojedinělé.

LIDOVÉ NOVINY: A po roce 1990 začalo šermování posudky, které si nechávají vypracovat obě strany sporu?

Kdykoli se vyskytl problém se znalcem, každý ministr spravedlnosti ujišťoval veřejnost, že ministerstvo právě dokončilo nový zákon, který vše vyřeší. Jenže zákon nikdy přijat nebyl.

SCHULMANN: V trestním řádu i občanském soudním řádu je ustanovení, že znalecký posudek objednaný jednou ze stran má stejnou váhu jako posudek objednaný soudem. Až v devadesátých letech se prolomila komunistická zásada, že soudce je vládcem řízení a nemusí provést posudek jedné ze stran jako důkaz.

LIDOVÉ NOVINY: Teď je ve vládním návrhu nového zákona o znalcích navrženo zrušení tohoto paragrafu.

SCHULMANN: To přece také není řešení. Existuje třeba jeden znalecký ústav podávající posudky v trestních věcech ekonomické povahy. Má-li obviněný dostatek peněz a státní zástupce mu je zlovolně nezmrazí, musí platit jiné znalce, kteří pohádky znaleckého ústavu rozbijí. A v další věci je tento ústav přibrán k posudku zase. To právo tam být prostě musí, i za cenu, že to občas povede k excesům.

LIDOVÉ NOVINY: Ale není to tak, že když je znalec najat jednou ze stran, píše v její prospěch? Třeba znalec Jiří Doleček stojí nyní před soudem kvůli zkreslenému posudku v kauze nehody lobbisty Romana Janouška.

SCHULMANN: Vždy je to o lidech. Slušný znalec řekne, že soudní posudek považuje za správný a profesně by se znemožnil, kdyby jej zpochybnil. V té Janouškově kauze to hoši přepískli. Nechápu, že to ten pán měl po osmdesátce zapotřebí.

LIDOVÉ NOVINY: Setkáváte se v praxi s nesmyslnými posudky?

Až v devadesátých letech se prolomila komunistická zásada, že soudce je vládcem řízení a nemusí provést posudek jedné ze stran jako důkaz

SCHULMANN: Bohužel ano. Kvalita znalců a jejich posudků je největším problémem současného systému. Zažil jsem i to, že se znalec suverénně vyjadřoval k otázkám, k nimž neměl žádnou odbornost. Stále se vychází z toho, že když něco řekne „soudní“ znalec, pak se s tím nepolemizuje. Jenže i znalci jsou chybující lidé. Soudy jsou leckdy liknavé a nechtějí přibírat dalšího znalce, který by třeba dospěl k odlišnému závěru. Pak je totiž třeba nechat vyhotovit revizní posudek a věc se strašně vleče.

Dalším nešvarem je nedodržování pravidla, že znalec se nesmí pouštět do právních závěrů. V praxi se to sice akceptuje, ale v zákoně to výslovně napsáno není. Jde o to, že třeba v případě dopravní nehody má znalec popsat situaci na místě a říci, jaká byla přiměřená rychlost vzhledem k povětrnostním a dalším poměrům, jaký byl mechanismus nehody. Ale už mu nepřísluší hodnotit, zda došlo k porušení pravidel silničního provozu. To přísluší soudu.

LIDOVÉ NOVINY: Právě kvůli chybným posudkům u dopravních nehod znalci někdy sami končí před trestními soudy. Setkáváte se s tím, že popíší děj, jenž se nemohl stát?

Vždy je to o lidech. Slušný znalec řekne, že soudní posudek považuje za správný a profesně by se znemožnil, kdyby jej zpochybnil. V té Janouškově kauze to hoši přepískli.

SCHULMANN: No jistě, ukážu vám to na dvou případech z dávných dob. V jednom posudku o dopravní nehodě „expert“ tvrdil, že automobil se pohyboval po kruhové dráze! Ve druhém případě šlo o střet osobního automobilu s chodcem, který na následky zranění zemřel. Posádka se bránila, že chodec byl pod vlivem alkoholu a zcela neočekávaně jim vstoupil do dráhy.

Znalec v daném okrese vycházel policistům velmi vstříc a měl na dopravní posudky fakticky monopol. Ale jaký nesmysl v tom případu sepsal! Spočítal, že auto mělo v okamžiku střetu rychlost 118 kilometrů v hodině. Jenže tomu vůbec neodpovídala demolice auta ani chodcova zranění, navíc to byla osm let stará Škoda 1000 MB, která takové rychlosti nedosáhla pomalu ani v suchu na dálnici, natož v obci, v noci a v docela prudkém kopci.

Jen díky osobním známostem jsem přesvědčil Fakultu strojní ČVUT, aby mi sepsali vyjádření, že něco takového opravdu možné není. Když pak odvolací soud viděl rychlost 118 kilometrů za hodinu při jízdě do kopce, došlo mu to. Řidič vozidla byl ale stejně odsouzen, protože nový znalec řekl, že reálná rychlost 60 kilometrů za hodinu byla v daném místě a v danou chvíli nepřiměřeně vysoká. Když jsem se znalce ptal, jak mohl sepsat takové nesmysly, suverénně mi odvětil, že tomu vůbec nerozumím, a kdyby mi to měl vysvětlovat, stejně to nepochopím. A co je nejhorší, v další věci ho přibrali zase.

LIDOVÉ NOVINY: Zlepšuje se to nějak v čase?

Hlavně chybí kontrola práce znalců. Patří to do pravomoci krajských soudů, ale neberou to vážně a stížnosti vyřizují laxně. Přitom některé případy jsou opravdu hnusné.

SCHULMANN: Hlavně chybí kontrola práce znalců. Patří to do pravomoci krajských soudů, ale neberou to vážně a stížnosti vyřizují laxně. Přitom některé případy jsou opravdu hnusné. Jeden zbohatlík odešel od ženy se dvěma dětmi a chtěl jedno z nich do péče. K soudu přinesl posudek jakési psychiatričky, která se suverénně vyjadřovala o úchylkách a psychických potížích matky, aniž by s ní kdykoli mluvila. Znalkyni jsem napsal dost ostrý dopis, na který mi pohrdavě odpověděla, že jako znalkyně si může psát, co chce. Předseda krajského soudu mi pak sdělil, že jí byla dána vážná výstraha.

LIDOVÉ NOVINY: Souhlasil byste s vládním návrhem nového zákona o znalcích, dle kterého by vznikly odborné skupiny, jež by periodicky znalce přezkoumávaly?

SCHULMANN: S tím bych naprosto souhlasil, protože současný stav je zcela nedostatečný a krajské soudy na to nemají kapacitu a vůbec kontrolu znalců nezvládají.

František Schulmann (70)

  • V roce 1974 absolvoval pražskou právnickou fakultu, advokátem je od roku 1978.
  • Právo studoval také na univerzitě v Dallasu v Texasu.
  • Zaměřuje se na obchodní a správní právo, nemovitosti a zastupování před soudy.
  • Podílel se na řadě investičních a privatizačních projektů, například Slovnaftu, Tatramatu nebo Galeny.
  • Mezi lety 1993 a 1996 byl zástupcem vedoucího partnera v pražské pobočce advokátní kanceláře Baker& McKenzie. Dnes praktikuje v advokátní kanceláři Schulmann & Stachová ve Valentinské ulici na Praze 1.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.