Nejslabší místo našeho vzdělávacího systému – asi střední školy

Střední školy zpravidla rozhodují, zda se jejich student vydá na domácí nebo zahraniční univerzitu, do práce, či začne podnikat. Ekonomicky řečeno, v jaký lidský kapitál se promění. Reportáž, jak vypadá džungle před tabulí z druhé strany.

Studenti (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Studenti (ilustrační foto) | foto: MAFRA - Václav Šlauf
Studenti (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Postavit se za katedru a zkusit hodinu nebo dvě udržet pozornost 20 mladých lidí není nic snadného. Kluk v mikině v zadní řadě se ptá chytře, ten vepředu ale naopak. Slečny uprostřed vlevo hloupé hrají, zatímco ten, co zjevně přišel s nimi, se snaží vyučujícího nachytat.

Jsou chvíle, kdy je těžké udržet nervy na uzdě jen z celkové atmosféry, která se během pár minut může změnit ze zvědavých pohledů, pozornosti a lesíku rukou reagujících na každou otázku na nezájem, zívání a rozverné povídání i v předních lavicích. Stačí málo – a co je horší, člověk často ani neví proč.

I pro novináře zvyklého mluvit denně až s desítkami lidí jsou dvě vyučovací hodiny úžasně intenzivní a vyčerpávající. Z takového sobotního dopoledne se pak někdy vzpamatovává i celý zbytek víkendu. Zkrátka pohled z druhé strany je ze školních lavic, kterými prošel každý, něco nepředstavitelného.

Obrovské rozdíly

V životě by si to měl zkusit asi každý. Alespoň třeba nanečisto v kurzu pro přípravu studentů na přijímací řízení na vysokou školu. Co začalo jako záskok za kamaráda, se změnilo na více než rok trvající a zcela fascinující praxi. A možnost alespoň trochu nahlédnout, jak dnes vypadá pověstná džungle před tabulí.

Mezi středoškoláky jsou obrovské, přímo nesrovnatelné rozdíly, co se týče jejich znalostí a dovedností

I člověk z učitelské rodiny, ale bez pedagogické zkušenosti si odnese hodně. Jak o sobě, tak i o lidech na druhé straně. Těch několik set studentů je už vcelku slušný statistický vzorek, na kterém se dají ukázat obecné závěry. První zní, že se žádný obecný závěr prakticky udělat nedá. Každá třída je jiná, má jinou dynamiku, role a obsazení. Největší překvapení ale je, že jsou mezi středoškoláky obrovské, přímo nesrovnatelné rozdíly, co se týče jejich znalostí a dovedností.

Někteří se třeba potýkají se základní aritmetikou a čtením grafů. Jiní procházejí logické úlohy bez zaváhání. Jedni mají obrovský rozhled a znalosti a fakticky žádnou přípravu na univerzitu nepotřebují. Druzí pak trpí při běžném opakování moderních dějin a o nabídce a poptávce nikdy neslyšeli. Co je ale horší, jeden si dokáže okamžitě propojovat sociologii, politologii, právo a historii, jeho spolužák dokonce z téže školy ale všechno jen mechanicky memoruje.

Základní chyba

Přitom právě střední školy, ať už gymnázia, nebo specializované ústavy, jsou páteří, která zpravidla rozhoduje, jakou na ni student posadí kariérní hlavu. Tedy zda se vydá na domácí nebo zahraniční univerzitu, do práce, nebo začne podnikat. Ekonomicky řečeno, v jaký lidský kapitál se promění a jaký bude mít význam pro celé hospodářství v následujících desetiletích produktivního života, rozhodne především pár let ve středoškolských škamnách.

Základní chybou českého školství je, že stále pracuje s vnější, nikoliv vnitřní motivací, tedy s posttereziánskými příkazy a zákazy, namísto aby školáky pozitivně motivovali sami učitelé

Rektoři vysokých škol často tvrdí, že úroveň středoškoláků zásadně ovlivní úroveň jejich absolventů, a to ve všech oborech. Bez nadsázky středobodem ekonomiky jsou tedy ti, kdo mají na budoucí generaci největší vliv. Rozkolísanou úroveň potvrzují i sami kantoři. Nedá se vůbec říct, jestli jsou dnes studenti dobří, nebo špatní. To se liší škola od školy, třída od třídy, učitel od učitele.

„Je to doslova osobnost od osobnosti,“ říká Miroslav Hřebecký, který léta vedl gymnázium na pražském sídlišti Jižní Město a dnes působí ve společnosti EDUin. A má tím na mysli obě strany katedry. Podle Hřebeckého je základní chybou českého školství, že stále pracuje s vnější, nikoliv vnitřní motivací, tedy s posttereziánskými příkazy a zákazy, namísto aby školáky pozitivně motivovali sami učitelé.

Klesající trend

To si ale uvědomují nejen starší a zkušení pedagogové, ale i ti mladí. Alespoň to ukázali převážně brněnští studenti učitelství ze sdružení Otevřeno, kteří po vzoru Martina Luthera vyvěsili na dveře pražské pedagogické fakulty 21 „heretických“ tezí. V nich zdůrazňují, co je pro ně a jejich povolání nezbytně nutné. Prohlášení obsahuje body, jako je sebereflexe nebo propojování s praxí.

Podle výzkumů OECD si čeští žáci stále dobře vedou právě v matematice, přírodovědných oborech, ale i třeba ve finanční a počítačové gramotnosti. Problémem je klesající trend a nedostatek učitelů.

Třeba snaha dostat rozvoj podnikavosti do výuky na základních a středních školách naráží podle konzultantky Dagmar Divišové na situaci, že učitelé, kteří by ji měli vést, nejsou schopní rozlišit, co je to podnikání, co je podnikavost, ekonomika podniku a co je vůbec ekonomie. Určité srovnání úrovně poskytly podle Hřebeckého státní maturity. „Například z matematiky se maturovat nemusí, ale dobrovolná zkouška zajišťuje určitou společnou úroveň,“ říká dlouholetý pedagog.

Háček je ale v tom, že velká část studentů se pro ni nerozhodne. Vlastní zkušenost ze třídy pak ukazuje, že na otázku, proč chtějí jít studovat humanitní obory, je stále oblíbenou odpovědí „kvůli matice“. Podle výzkumů OECD si čeští žáci stále dobře vedou právě v matematice, přírodovědných oborech, ale i třeba ve finanční a počítačové gramotnosti. Problémem je klesající trend a nedostatek učitelů. „Například učitelé fyziky na řadě škol chybí. Učí ji matematikář nebo tělocvikář,“ řekla na nedávné debatě Divišová.

„Když jsme zkoumali, kolik učitelů fyziky se připravuje na pedagogických fakultách, výsledky byly hrozné. Na jedné z nich, kde k tomu přistupují zodpovědně a vypisují místa pro budoucí učitele podle toho, jakou zjistí poptávku v regionu, vypíší třeba 20 míst, ale na učitele fyziky se jim přihlásí jen dva. A ty ještě škola podporuje stipendiem,“ uvedla Divišová.

Kvalita sboru

Jedním z anekdotických výsledků byla maturita z fyziky na jedné z pražských škol, kde vyučující dělala velké problémy trojice zjevně matematicky nadaných studentů. Všichni následně prošli Matematicko-fyzikální fakultou, jeden z nich je dnes úspěšný programátor, druhý zůstal na prestižní univerzitě jako odborný asistent a třetí je výzkumníkem v elitním švýcarském CERN.

Kvalita sboru je především v rukou ředitelů, kolem kterých se ve školství točí velké množství otázek

Problém ale úplně neřeší ani příprava učitelů na specializovaných školách. Jak poukazují pedagogové, samotné učení se také musí naučit. Ilustrativní je k tomu výrok středoškolské profesorky matematiky, která se o pedagogickém minimu na univerzitě vyjádřila jako „o předmětu, kam jsme stejně nechodili a nebylo to potřeba“. Údajně to na jejím výkonu ve třídách gymnázia bylo jasně patrné.

Nelze přitom učitele vůbec dělit podle generací. Oslovení zkušení pedagogové, kteří nechtějí být z pochopitelných důvodů citováni, při rozhovorech mnohdy uvádějí příklady kolegů, kteří nezvládají studenty, vlastní život a kariéru ani sami sebe. A mohou to být lidé, kteří učí desítky let, nebo naopak mladé hvězdy fakult. Přebírat pak po nich výuku ve třídách patří mezi noční můry. Samotná kvalita sboru je především v rukou ředitelů, kolem kterých se ve školství točí velké množství otázek.

Základní předpoklad úspěchu

Jak poukazuje bývalý gymnaziální ředitel Hřebecký, dají se rozdělit v zásadě na dvě skupiny: „Jsou tací, kteří si skutečně pečlivě vybírají lidi, aby to byli kvalitní pedagogové. No a pak jsou ti, kteří vezmou kohokoliv s příslušnou aprobací.“ Z druhé strany pak míří časté stížnosti učitelů právě na výběr a chování ředitelů.

Mluví o dobrých vztazích se zřizovateli, kterými jsou obce nebo městské části, jež pak převažují nad manažerskými a pedagogickými schopnostmi. Stejně i v samotném pedagogickém sboru mají navrch dobré vztahy s panem ředitelem nebo paní ředitelkou nad oblibou, výsledky či odslouženými léty.

Schopnost pracovat s digitálními technologiemi a přizpůsobit se aktuálním trendům bude jedním ze základních předpokladů pro úspěch v moderní společnosti. A právě to si studenti musejí odnést z obecného středního školství.

Celá společnost přitom neodvratně míří do digitálního věku, kdy roboti a software připraví o práci na celém světě miliony lidí. Vzniknou však i nová zaměstnání, kterým se budou muset přizpůsobit. Budou většinou vyžadovat jiné znalosti než dnes a právě vzdělávání je na to má připravit.

Vláda proto schválila Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020. „Jejím cílem je zapojení moderních technologií do vyučování, aby prostupovaly celým procesem výuky na základních školách, nikoli jen v určitých předmětech,“ uvedla při té příležitosti ministryně školství Kateřina Valachová.

Zároveň vzroste nutnost vzdělávat se celoživotně, jednoduše neskončí opuštěním školy. Schopnost pracovat s digitálními technologiemi a přizpůsobit se aktuálním trendům bude jedním ze základních předpokladů pro úspěch v moderní společnosti. A právě to si studenti musejí odnést z obecného středního školství.

Ideální kantor

Návod pro ideálního kantora neexistuje a těžko se dá vytvořit tabulka, podle které by se měli učitelé vybírat. Na otázku, kdo má učit na českých školách, odpovídá řada lidí z oboru i z podnikatelské sféry „ti nejlepší“. Mělo by jít o digitálního člověka se skvělou empatií, rozhledem, autoritou, silnou vůlí, komunikačními schopnostmi a prezentačními dovednostmi. Jak navíc poznamenávají zkušení kantoři, učitelství je třeba mít do značné míry v genech. Zkrátka potřebujeme pro příští generace pár desítek tisíc supermanů před tabule.

Návod pro ideálního kantora neexistuje a těžko se dá vytvořit tabulka, podle které by se měli učitelé vybírat

Otázkou ale je, proč by se takoví lidé měli právě tomuto povolání věnovat, jestli je dokážeme zaplatit. Nejde ale jen o výdělek samotný. „S penězi je nesena i jakási informace, že společnost si povolání váží, a automaticky se tím zvýší jeho prestiž. Pak můžete zvyšovat nároky na učitele,“ říká bývalý šéf České spořitelny Pavel Kysilka.

Průměrný plat na českých školách je dnes něco málo přes 28 tisíc korun včetně příplatků a odměn. Takové číslo ale mnohé kantory základních a středních škol šokuje, protože berou mnohem méně. Mezi učitele se totiž ve statistikách počítají i vysokoškolští pedagogové, kteří mají podstatně víc. Průměrná mzda učitelů vysokých a vyšších odborných škol přesahuje 43 tisíc.

Otázka zvýšení platů

Platy učitelů určují tarifní tabulky dle let praxe a vykonávané práce. Pedagogové na učilištích začínají v deváté platové třídě, jejich kolegové na gymnáziích o jednu výše. S přípravou osnov a koordinací projektů až na mezinárodní úrovni se lze dostat do nejvyšší třídy, tu má ale jen pár lidí v celé zemi.

Největší část, pětina z celkového počtu 150 tisíc kantorů mateřských, základních a středních škol, bere tarifní plat kolem 26 tisíc. Navíc jsou osobní příplatky, ale ty se v uplynulých letech krátily.

Největší část, pětina z celkového počtu 150 tisíc kantorů mateřských, základních a středních škol, bere tarifní plat kolem 26 tisíc. Navíc jsou osobní příplatky, ale ty se v uplynulých letech krátily. Poměr platu učitele k platům všech vysokoškoláků je kolem 50 procent, v zemích OECD je ale průměr na 80 procentech.

Ministryně Valachová chce příští rok na platy ve školách 13 miliard korun navíc. Podle školských odborů by se nástupní plat učitele měl zvýšit asi o dva tisíce na 23 tisíc, u nejzkušenějších pedagogů by mohl narůst na 30 tisíc. Ministerstvo počítá s menším růstem, ale má se opět navýšit osobní ohodnocení. Začínající učitelé by si také měli polepšit již po dvou, nikoliv šesti letech.

Je otázkou, zda to stačí a kolik můžeme investovat. Jak ovšem říkají ekonomové, je to investice do naší budoucnosti. Pavel Kysilka uvádí příklad České filharmonie, která byla před pěti či šesti lety v hluboké krizi, i když to dříve býval jeden z nejlepších vývozních artiklů. Vznikla ale chuť a vůle vytáhnout ji zpět na piedestal. Aby byl nejlepší orchestr, musí v něm hrát ti nejlepší hráči. A aby tam hráli nejlepší hráči, musí být nejlepší dirigent, kterým se stal Jiří Bělohlávek. Nejlepší hráče je ovšem také třeba zaplatit.

Nové učitelské luteránství

21 idejí pro vzdělávání v 21. století

1. reflexe při učení; 2. smysluplný obsah; 3. vysoké cíle; 4. aktivizační metody; 5. Demokratické pojetí; 6. kritické myšlení; 7. citlivý přístup; 8. vnitřní motivace; 9. rozvoj kreativity; 10. příležitost pro všechny; 11. mezinárodní přesah; 12. učení v souvislostech; 13. společenská odpovědnost; 14. spolupráce s okolím; 15. rozmanitost vzdělávání; 16. zpětná vazba; 17. propojení teorie s praxí; 18. praktický nácvik; 19. osobnostní rozvoj; 20. výchovný rozměr; 21. autenticita prostředí

Platy ve vzdělávání

  • Průměr (včetně VŠ): 33 437 Kč
  • Medián (včetně VŠ): 28 254 Kč
  • v mateřské škole: 19 000 Kč
  • na základní škole: 22 500 Kč
  • na střední škole 23 300 Kč

Zdroj: ČSÚ

Tabulkové výdělky učitelů ve vybraných platových třídách

9. platová třída

  • do 6 let praxe: 20 530 Kč; do 12 let praxe: 20 850 Kč; do 19 let praxe: 21 380 Kč; do 27 let praxe: 22 100 Kč; do 32 let praxe: 23 080; nad 32 let praxe: 23 600 Kč

11. platová třída

  • do 6 let praxe: 21 070 Kč; do 12 let praxe: 21 000 Kč; do 19 let praxe: 22 170 Kč; do 27 let praxe: 23 200 Kč; do 32 let praxe: 24 800; nad 32 let praxe: 25 290 Kč

13. platová třída

  • do 6 let praxe: 22 050 Kč; do 12 let praxe: 23 030 Kč; do 19 let praxe: 24 700 Kč; do 27 let praxe: 26 820 Kč; do 32 let praxe: 28 500; nad 32 let praxe: 30 230 Kč

14. platová třída

  • do 6 let praxe: 22 870 Kč; do 12 let praxe: 24 340 Kč; do 19 let praxe: 26 370 Kč; do 27 let praxe: 29 770 Kč; do 32 let praxe: 32 300; nad 32 let praxe: 33 130 Kč

Zdroj: příloha nařízení vlády č. 564/2006 Sb.