Nejsem bufeťák, ale freegan

Vyhrabávání potravin a věcí z kontejnerů láká stále víc lidí. Nejen z nouze, ale jako součást životního stylu.

Jan Charvát 18.2.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Česká poziceČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Jejich revírem jsou kontejnery za supermarkety a tržišti. Sdružují se na internetu a jejich počet neustále roste. Neumírají hlady. Jen jim vadí, že se jídlo a další věci zbytečně vyhazují. Říkají si freegani. Od klasických bezdomovců je poznáte. Jsou většinou čistí, netáhne z nich alkohol a o důvodech svého chování rádi přesvědčují natolik dlouho, až možná také dostanete chuť na okurku právě vytaženou z „kontyše.“

Freeganismus je v podstatě vyhrocenější forma veganství. Vegani odmítají z etických důvodů – například zacházení se zvířaty – všechny živočišné produkty, zatímco freegani je odmítají i kupovat, aby se co nejméně podíleli na konvenční ekonomii a minimalizovali spotřebu zdrojů.

Myšlenka to není nová. Snaha o odpoutání se od systému je pravděpodobně stejně stará jako systém sám, například různé řády žebravých mnichů. Moderní forma freeganismu se však možná zrodila u hippies a do dnešní podoby se vyvíjela od devadesátých let, přičemž byla vždy spojovaná s bojem proti většinové společnosti a s kritikou konzumního způsobu života.

Nové technologie však dávají freeganům nové možnosti, a proto se v uplynulých letech začali více spojovat, aktivizovat a sdílet své zkušenosti. Tato komunita vzkvétá především v sousedním Německu, kde se freegani sdružují například na stránkách foodsharing.de. Freeganská komunita má zde podle Hospodářských novin už 7500 členů. Ti nyní upozorňují, že každý Němec ročně vyhodí potraviny za 235 eur.

Jídlo nepatří supermarketům, ale zemi

Základ freeganství tvoří soběstačnost a nejlepším způsobem, jak ji zajistit, pak užívat jen to, co člověk najde. V létě proto freegani sbírají různé plodiny nebo je pěstují, v zimě nebo uprostřed velkoměsta toho však vypěstovat ani objevit příliš nelze, a proto se hrabou v popelnicích. Freegani jsou přesvědčeni, že jídlo nepatří supermarketům, ale zemi, z níž vyrostlo. Supermarkety se proto mají o přebytky spravedlivě rozdělit s chudšími, a nikoli je vyhazovat.

Uvedená internetová stránka nabízí seznam měst a míst, většinou v blízkosti obchodů či restaurací, kde lze najít nejlepší pomeranče, květák či pečivo. Některé obchody dávají své přebytky k dispozici dobrovolně. Do sítě se však zapojují i občané, kteří přenechávají/sdílí své přebytky nebo pořádají společné „zbytkové mejdany“.

Food sharing

Známý je také z přírody. Nazývá se reciproční altruismus, kdy se jeden živočich vzdá dobrovolně jídla ve prospěch jiného. Food sharing byl pozorován u mnoha živočichů, například u hmyzů, ptáků, netopýrů či primátů. A nemusí jít jen o vztah matky a potomků. Altruistické chování bylo pozorováno i mezi nepříbuznými jedinci. Samečci některých druhů hmyzu, ptáků i savců jsou ochotní dát potravu samičce, když ji chtějí zaujmout a oplodnit. Toto chování lze pozorovat i u lidí.

Velká komunita freeganů žije také ve USA a v Kanadě a příznivce má tento životní způsob i v Česku. U nás však mají freegani údajně podstatně horší podmínky než například v Německu, protože kvalita potravin v německých kontejnerech je občas lepší, než nakupujeme přímo na pultech. Kromě iniciativ, jako jsou potravinové banky, které sbírají přebytky potravin z provozoven a darují je neziskovým organizacím, u nás žijí i skuteční freegani. Jedním z propagátorů tohoto způsobu života je Josef Maňák, který freeganství popsal následovně:

„Je to životní filozofie, která se staví mimo současný ekonomický systém a hledá alternativní životní strategie. Jde o to být v časových fázích entity (věci, potraviny) od zrodu nebo výroby až do konzumace nebo užívání (osobní výroba movitých i nemovitých statků, soběstačný dům, pěstování stravy,…) nebo získání entity v časové fázi skartace (Dumpster diving) či nalezení entity, jenž je ve fázi užívání, ale nikdo tuto fázi neprovádí (squatování, přírodní sběr: např. známé houbaření a sběr lesních plodů, ale také paběrkování, sběr květenya stromových plodů,…). Využívání dopravních prostředků, které nespotřebovávají palivo (kolo, chůze,…) a také spoludopravy (stopování, Freighthopping,…).

Maňák se spolu s dalšími přáteli také několikrát týdně potápí do útrob kontejnerů, přestože ho od tradičního „bufeťáka“ poznáte na první pohled. Je dobře oblečený a chodí do práce. Kontejnery navštěvuje, protože v nich lze objevit mnoho potřebných věcí, které by jinak zbytečně skončily na skládce. A nejde jen o jídlo, najít se dají i věci ke každodenního použití. Stejně jako ostatním freeganům mu vadí zbytečné plýtvání surovinami a energií a nastavení systému, které tento nehospodárný život podporuje.

Důvody tohoto chování ukazuje film Dumpster diving (Potápění v odpadcích), který se tomuto životnímu způsobu věnuje. Podle něj jsou spotřebitelé a obchodníci dnes odděleni od produkce jídla a věcí, a proto na ně nahlížejí jako na další objekt. Nevidí za nimi práci a energii, popřípadě utrpení zvířat či lidí v zemích třetího světa. Proto výrobějí produkty, které nevydrží příliš dlouho, aby konzumenti museli co nejdříve nakoupit nové a starých se zbavit do kontejneru.

Zničit, nebo znovu použít?

Rozdíl mezi konzumním přístupem k získávání věcí a přístupem freeganů z filozofického hlediska ukázal už v šedesátých letech 20. století francouzský strukturalista Claude Lévi-Strauss. Pro dnešní freegany je typický přístup bricolage. Tento pojem nemá český ekvivalent a dal by se volně přeložit: udělej si sám. Bricoleur si dokáže vyrobit prakticky cokoliv za použití dostupných, již existujících předmětů novým a kreativním způsobem.

Dobrým příkladem přístupu bricolage je pořad FTV Prima Receptář prima nápadů Přemka Podlahy, který jej prosazuje. Lévi-Strauss do protikladu k bricoleurovi inženýra, dnešního člověka, který ke všemu přistupuje vědecky. Svou práci plánuje, rýsuje, modeluje a na výrobu používá nové materiály, které je však třeba někde získat či vytěžit. Po prvním náznaku nefunkčnosti se jich zbaví a nakoupí nové.

Kdyby každý žil jako freegani, nebyly by supermarkety ani kontejnery, ze kterých by mohli brát

Freeganství či food sharing ale mají i slabé stránky. Zejména se potýkají s problémem, na který nedokážou odpovědět ani zmínění žebraví mniši. Freegani považují svůj životní způsob za správný. Neplýtvají zbytečně a jsou soběstační. Z tohoto postoje se snadno kritizuje zkažená většinová společnost. Jenže obě skupiny využívají výhod vyprodukovaných touto společností. Kdyby každý žil jako freegani, nebyly by supermarkety ani kontejnery, ze kterých by mohli brát. Kdyby si freegan třeba zlomil ruku, nebude asi chtít být operován větévkou nalezenou u lesa ani drátem ze skládky, ale pojede do nemocnice.

Rozhodnutí stát se veganem, freeganem nebo třeba breathariánem (člověk, který údajně žije jen ze vzduchu) je na každém. Do útrob kontejnerů asi zabrousí málokdo. Tento životní způsob však není důležitý ani tak pro to, co představuje, jako proti čemu se vymezuje – proti plýtvání s potravinami, nadměrnému konzumu či zbytečnému ničení věcí, které by ještě mohly být použité. A také proti způsobu zacházení s lidmi i zvířaty v procesu výroby i proti společnosti, která na jedné straně vytváří mnoho miliardářů a na druhé miliony těch, kteří každý den musejí obcházet kontejnery nikoliv kvůli životnímu způsobu, ale z nutnosti.


Počet příspěvků: 4, poslední 14.2.2013 06:30 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.