Nebezpečná iluze: Samostatné a svobodné Česko

Členství v EU řadí Česko k Západu. Je lepší být spíše jeho součástí než světa, jehož hlavním představitelem je Putinovo Rusko. Může-li Velká Británie svůj odchod z EU zaplatit rozpadem na „Malou Anglii“ a Skotsko, čím by mohla zaplatit ČR?

Pražský hrad. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pražský hrad. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Pražský hrad. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

V souvislosti s odchodem Velké Británie z Evropské unie se v České republice začalo diskutovat o evropské integraci, přičemž se opět objevily dvě úvahy o EU. První považuje unii v zásadě za špatnou, a proto brexit schvaluje, druhý v podstatě za dobrou, a proto brexit kritizuje. Neshodnou se politici ani experti.

Kritici EU v čele s předsedou Strany svobodných občanů a europoslancem Petrem Machem se nechali slyšet, že po schválení zákona o referendu budou iniciovat referendum o vystoupení ČR z EU podle vzoru Velké Británie. Řešení této zdánlivě akademické diskuse tedy může mít zásadní dopad na budoucí směřování ČR.

Hyperobjekt

Pro EU je vhodný pojem „hyperobjekt“, jejž vymyslel britský filozof Timothy Morton a který označuje těžko uchopitelné jevy v ekologii, například globální oteplování. Podle Mortona hyperobjekty ulpívají na ostatních předmětech, a tudíž ovlivňují vše v jejich dosahu, jsou „tekuté“, rozlévají se prostorem, aniž by bylo možné je ohraničit.

Pro Evropskou unii je vhodný pojem „hyperobjekt“, jejž vymyslel britský filozof Timothy Morton a který označuje těžko uchopitelné jevy v ekologii, například globální oteplování

Hyperobjekty nejsou lokální – jejich konkrétní projevy nevystihují celek, kterým jsou – například záplavy mohou být důsledkem oteplování, ale nikoli jím samým –, mají více rozměrů – snažíme-li se tyto jevy pochopit, stahujeme je do trojrozměrného prostoru, přičemž jsou vícerozměrné – a jsou interobjektivní – netvoří je žádný konkrétní objekt a jsou zjistitelné jen na základě daných projevů. Stručně řečeno, hyperobjekty jsou neviditelné a komplexní, ale projevují se a mají dopady.

EU sice není stejně „neuchopitelná“ jako globální oteplování, ale má mnoho rysů hyperobjektu. Je zejména „interobjektivní“ – netvoří ji žádný konkrétní objekt, jde spíše o abstrakci, jež se projevuje například přejmenováním pomazánkového másla, stanovením zahnutí banánů či možností volně cestovat. EU je neviditelná, nelze si na ni sáhnout, navzdory tomu existuje – a v mnoha podobách.

Vícerozměrnost

Tomu odpovídá další rys hyperobjektů – vícerozměrnost. EU není jen byrokracie, její další dimenze, například zemědělská a obchodní politika, fungování evropských institucí, jako je Evropská komise, či bezpečnostní aspekt, však nejsou stejně vidět. Mnoho dimenzí EU je tedy „neviditelných“, navzdory tomu existují.

EU není jen byrokracie, její další dimenze, například zemědělská a obchodní politika, fungování evropských institucí, jako je Evropská komise, či bezpečnostní aspekt, však nejsou stejně vidět. Mnoho dimenzí EU je tedy „neviditelných“, navzdory tomu existují.

To je způsobeno zejména tím, že EU není „lokální“ – netvoří ji ani zahnutí banánů, ani přejmenovávání rumu, ale například i vojenská mise v Somálsku, projekt na revitalizaci náměstí v Kozičíně nebo jednání o volném obchodu s Japonskem. Přitom EU „ulpívá“ na všem ostatním, a to v jejím rámci zcela bez hranic – přejmenováno musí být i poslední pomazánkové máslo v nějakém koloniálu, dopady dohody o volném obchodu s Japonskem pocítí i pan Novák, který si namísto škodovky koupí zlevněnou Toyotu.

Odpověď na otázku, zda je EU dobrá a žádoucí, nebo ji je třeba zavrhnout, ztěžuje právě její „hyperobjektovost“ – evropská integrace jakoby vyklouzává z pojmového uchopení, nelze ji „nahmatat“, svými projevy je všude a nikde. V praxi se pak objevují zejména pokusy o popření její „hyperobjektovosti“ a dát jí zjednodušující nálepku.

Český neuropatolog František Koukolík nazývá pozitivní nálepkování „svatozáří“ a negativní „cejchováním“. Chceme-li něco „shodit“, „ocejchujeme“ to – „bruselský diktát“, „slepá nadvláda byrokracie“ –, pokud vyzvednout, nalepíme „svatozář“ – „mírové a demokratické sjednocování kontinentu“. Cejchování i svatozář mohou být částečně pravdivé – podstatné je, že zjednodušují tím, že něco spojují s negativním (cejchování) nebo pozitivním jevem (svatozář).

Cejchování, nebo svatozář

V případě podpory, či odmítnutí EU je třeba si neustále uvědomovat, že jde o neprůhledný, kluzký a obtížně uchopitelný „hyperobjekt“, což zabraňuje použití nálepek v podobě cejchování nebo svatozáří. Přínos EU jako „hyperobjektu“ spočívá v tom, že otázka, je-li dobrá, nebo špatná, ztrácí smysl – lze na ni odpovědět pouze nálepkou v podobě cejchování nebo svatozáře. EU je dobrá i špatná – jde o komplexní „hyperobjekt“. Otázka může znít jen tak, zda v současné evropské integraci převažují klady i zápory.

Přínos EU jako „hyperobjektu“ spočívá v tom, že otázka, je-li dobrá, nebo špatná, ztrácí smysl – lze na ni odpovědět pouze nálepkou v podobě cejchování nebo svatozáře

Uvědomění si, že nevíme, je ještě v jednom ohledu pozitivní – jde o prostor, který chce být zaplněn a v němž jsme ochotní se učit. Namísto toho však u nás stále více bobtná „cejchování“. Mnoho politiků tuší, že naštvanost českých voličů lze nasměrovat proti obtížně uchopitelnému hyperobjektu, jímž je EU.

Objeví-li se problém, může za něj EU. Jde o mobilizaci proti vnějšímu nepříteli, s jejíž pomocí je možné snadno získávat politické body. Vyvolávat v českých občanech, historicky citlivých na vnější ovlivňování, dojem, že nyní jsme pod „diktátem EU“, funguje, aniž by bylo třeba takové „cejchování“ dokazovat argumenty.

Stabilizace demokracie

Do cejchování nepatří jen laciná kritika EU, jako je „bruselský diktát“. Libertariánský ekonom Petr Mach označuje EU za socialistického regulátora, na němž je „vše špatné“, přičemž zdůrazňuje jen její ekonomickou dimenzi. I kdybychom však byli libertariány a s Machem se shodli, měli bychom si uvědomovat vícerozměrnost EU. Machův názor na EU je chybný – nebere totiž v úvahu, že jde o vícerozměrný hyperobjekt.

To, že jsme součástí demokratického společenství EU, je i v současnosti důležitým faktem, díky němuž se naše demokracie a kultura práva stabilizují

Relevantní názor na EU spočívá ve stanovení aspektů tohoto hyperobjektu a jeho dopadů na ČR. Mezi mnoha rozměry „hyperobjektu“ evropské integrace hrají hlavní roli geopolitický – díky EU jsme součástí Západ – a demokratizační – EU u nás upevňuje demokracii a můžeme participovat na jejích demokratických strukturách. Ostatní rozměry, například ekonomický, správnost konkrétních politik, byrokracie či nadnárodní prvek, jsou druhořadé.

EU sehrála v ČR významnou demokratizační roli – především unie a začlenění do ní bylo vizi postkomunistického Česka, navíc výrazně přispěla k tomu, že se v něm během uplynulých 26 let stabilizovala demokracie a kultura práva. Jsou však už natolik stabilní, že nepotřebují podporu vyspělejších západních demokracií?

To, že jsme součástí demokratického společenství EU, je i v současnosti důležitým faktem, díky němuž se naše demokracie a kultura práva stabilizují. Zájmy lobbistů, kmotrů a oligarchů výrazně oslabuje závazek ke kultuře práva, která se k nám rozšířila a stále šíří ze zemí EU. Demokracii na úrovni Německa dosud nemáme a buďme rádi za mohutnou podporu starých zemí EU naší demokracii a kultuře práva v minulosti i přítomnosti.

EU a NATO

Ještě důležitější je geopolitický aspekt. České země byly v novodobé historii vždy pouhým stéblem ve větru dějiny. Pokud Německo dostalo dobyvačné choutky, Česko vojensky obsadilo. Pokud měl Sovětský svaz dost sil, aby se rozepnul nad východní a částí střední Evropy, Česko se stalo jeho satelitem.

V současnosti si lze jen obtížně představit návrat před listopad 1989 především díky EU a NATO. To nás chrání vojensky, ale nepodceňujme ani měkký vliv unie.

To, že jsme součástí EU, je však pro ČR geopoliticky neustále nesmírně důležité – zájmy zesláblého, ale stále výbojného Ruska sahají do všech jeho bývalých sfér vlivu. V současnosti si lze jen obtížně představit návrat před listopad 1989 především díky EU a NATO. To nás chrání vojensky, ale nepodceňujme ani měkký vliv unie. Do prostoru, který by se uvolnil, kdyby ČR do ní nepatřila, by vstoupily i zájmy Putinova Ruska.

Členství v EU řadí Česko geopoliticky k Západu. Je lepší být spíše jeho součástí než světa, jehož hlavním představitelem je Putinovo Rusko. Vlastní cesta Švýcarska a nyní i Velké Británie je pro ČR neproveditelná. Může-li Velká Británie svůj odchod z EU zaplatit rozpadem na „Malou Anglii“ a Skotsko, čím by svůj odchod mohla zaplatit ČR? Úpadkem demokracie? Postupným přechodem do ruské sféry vlivu? Iluze, že ČR může být samostatná a svobodná, je nebezpečná.

Přínos členství

EU může mít mnoho záporů, ale pro ČR je členství v ní mnohem větším přínosem než případná švýcarská nebo britská cesta. Unie má pozitivní i negativní stránky. Pro ČR je ale důležitější její geopolitický a demokratický rozměr než například ekonomické regulace, byrokracie či vyšší míra nadnárodního rozhodování.

EU může mít mnoho záporů, ale pro ČR je členství v ní mnohem větším přínosem než případná švýcarská nebo britská cesta

Při hodnocení vlivu EU na ČR nejsou důležité konkrétní názory, ale jak vznikají. Zodpovědný názor počítá s tím, že EU je „hyperobjekt“ – vícerozměrná, těžko uchopitelná a čitelná pouze ze svých projevů, přičemž z žádného konkrétního ji nelze poznat jako celek. Uvědomění si tohoto rysu EU může usnadnit poznání, že nevíme, co unie přesně je, a proto vytvořit prostor, který zabraňuje nálepkování a současně je otevřený učení se.

EU je kvůli své neuchopitelnosti zatím spíše zneužívána k získávání laciných politických bodů s pomocí „cejchování“, není však jen „byrokracie“, „diktát“, a není ani jen „špatná“, nebo „dobrá“, její pozitiva však jednoznačně převažují. EU je komplexní.



J. Poděbradský blábolivý článek s nepodloženými spekulacemi. 12:34 24.7.2016

Počet příspěvků: 18, poslední 23.8.2016 05:20 Zobrazuji posledních 18 příspěvků.