Nástup foodies a generace gastroporna

Při pohledu do tamního televizního programu by se mohlo zdát, že Velká Británie je zemí kulinářských nadšenců...

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Česká Pozice, Alessandro CanuČeská pozice

Ať už jde o tradice, normy nebo potraviny, sklony konzervovat mají Britové snad v genech. První jídelní konzerva byla patentována právě ve Velké Británii. Když navíc v polovině minulého století poprvé na tuto zemi ukázal zmražený rybí prst, láska národa k hotovým jídlům jako by tím byla zpečetěna.

Britové jsou podle průzkumů zodpovědní za konzumaci poloviny hotových jídel v Evropě a jejich spotřeba rok od roku roste. Letos to bylo v meziročním porovnání s loňským rokem dokonce o jedenáct procent. Přitom při pohledu do televizního programu by se mohlo zdát, že Británie je zemí kulinářských nadšenců.

Horečka sobotní plotny (a nejen jí)

V sobotu se za masivní pánví téměř ztrácí drobná Madhur Jaffreyová, která se má k britskému kari asi jako Olga Šípková k českému aerobiku. Hned po ní si obrazovku BBC a pánské obýváky podrobí Nigella Lawsonová, královna negližé, která neměří ani neváží a jež by se do své lednice velikosti dodávky postavené nastojato klidně vešla sama, kdyby ovšem chtěla. Na Channel 4 se ještě ve stejný den v několika po sobě jdoucích epizodách Come Dine with Me navzájem pohostí (a následně pomluví) čtyři obyvatelé Cardiffu.

V sobotu se za masivní pánví téměř ztrácí drobná Madhur Jaffreyová, která se má k britskému kari asi jako Olga Šípková k českému aerobikuV neděli si všichni, kdo doma vlastní mini synchrotron a sadu pipet, můžou zakuchtit společně s molekulárním Hestonem Blumenthalem. Zrak provinilců, kteří propásli Hestona, může spočinout na guru stylu Goku Wanovi a jeho dim sum show, případně na Jamiem Oliverovi, jenž se pánve chopí těsně před nástupem bouřliváka Gordona Ramsaye, nepřítele cedníku, alespoň pokud jde o slovní projev. Intenzivní nedělní maraton pro diváky, kteří se potřebují po Gordonovi ještě vyklusat, uzavře mistryně s vařečkou let sedmdesátých Fanny Cradocková, a nikterak ji od toho neodradí, že už je 18 let mrtvá – ústy herečky Debry Stephensonové stále zvládne hospodyňkám vysvětlit taje nedělní roštěnky.

Během týdne pak přemění obyčejné recepty v senzační pokrmy kouzelník Nigel Slater nebo potulní motorkáři Hairy Bikers. Jamie Oliver, mesiáš seslaný k boji se stravovacími návyky vytížených a/nebo líných Britů, se do jejich obývacích pokojů vrací ze své gastronomické hlasatelny dokonce pětkrát týdně s poselstvím, že obstojné a výživné jídlo lze skutečně vytvořit během 15 minut.

Mezi novější přírůstky kulinářské scény patří Loraine Pascaleová, bývalá modelka, jejíž cesta z obálky Sports Illustrated k plotně vedla přes drobné zajížďky k hypnoterapii a automechanice, anebo Rachel Khoo, vařící ze svého studentského pařížského bytu. Jako dezert si diváci mohou dopřát zápolení amatérských cukrářů, The Great British Bake Off, show, která byla natolik návyková, že nasadila brouka do hlavy i komentátorům z Absolute Radio. Ti nedávno do éteru koumali, jak vyřešit nemilou situaci, kdy se cukrářské finále časově krylo s kvalifikačním zápasem anglického fotbalového týmu...

Jídlo jako rock’n’roll dneška

Z televizních kuchařů se stali hlasatelé životního stylu. Kromě optimálního množství česneku ve vinaigrette se vyjadřují ke školním osnovám, metodám odstraňování sekundárního ochlupení nebo způsobu očesávání kadidlovníků v Ománu. Před kamerami vaří modelky i herečky, spisovatelky píší kuchařky a herci otvírají restaurace.

Novinář Steven Poole ve své knize You Arent What You Eat kritizuje proudy foodies, jedlíků-mlsalů, kteří zamořují bazén současné kultury (a kteří se od gurmetů liší tím, že si nenárokují výhradní právo na chuťovou inteligenci). Konverzace o jídle na společenských akcích se podle něho staly povinnou vášní a jídlo rock-and-rollem dneška.

Vztah Britů k jídlu popsal autor cestopisů Paul Richardson jako sňatek z rozumu, jejich dnešní náklonnost ke kuchařským show je intenzivním románkem

To vše se přihodilo v zemi, v níž termín foodie po dlouhá léta hraničil s urážkou a jakákoliv přílišná zaujatost jídlem byla považovaná (stejně jako jakákoliv přílišná zaujatost čímkoliv) za obscénní. Slovní spojení britská gastronomie znělo stejně podezřele jako jít na návštěvu do věznice s žebříkem. Zatímco vztah Britů k jídlu kdysi popsal autor cestopisů Paul Richardson jako sňatek z rozumu, jejich dnešní náklonnost ke kuchařským show je intenzivním románkem. To samé platí pro kuchařské knihy.

Internet napáchal škodu na hudebním i filmovém průmyslu, zmrzačil poštu a podepsal se na knižním vydavatelství – prodej tištěných knih v Británii klesá meziročně o deset procent. Jednou z mála stabilních knižních kategorií, která zůstává v prodejních číslech spolehlivě nakynutou, jsou kuchařky. Kuchařka Jamieho Olivera 30-Minute Meals, která vyšla v Británii před dvěma lety, se stala zdejší historicky nejrychleji prodávanou non-fikcí.

Proč právě Británie?

Kde se bere v zemi, která má největší spotřebu hotových jídel v Evropě, takový apetit pro kulinářskou kulturu a kuchařské show? Stávají se z Britů svědomití domácí kuchtové, anebo se pouze těší z prohlížení šťavnatě zhotovených kuchařek a pasivně sledují Gordona Ramsaye šermovat s kuchyňským nožem, zatímco jim v mikrovlnce rotují lasagne z Marks & Spencer?

Příliš mnoho kuchařů, a je po vývaru aneb Příliš mnoho psů – zajícova smrt. Takhle okomentovali současnou matoucí plejádu televizních kulinářů účastnící diskuze na téma The more we look, the less we cook, pořádané v rámci nedávného londýnského festivalu restaurací.

Kde se bere v zemi, která má největší spotřebu hotových jídel v Evropě, takový apetit pro kulinářskou kulturu a kuchařské show?

Současná přehršel kuchařů, kteří se prostřednictvím televizních show snaží prodávat kuchařky, lifestyle i rezervace ve svých restauracích je podle nich pro britské publikum kontraproduktivní, obzvlášť když se ani neshodnou na optimální době pečení vánočního krocana, sahající od dvou hodin čtyřiceti minut (Nigella Lawsonová) až k pěti hodinám (Delia Smithová). Diváci sledují jejich show, obdivují Nigellu, jak nevinně olizuje lžíci, ale své mohutně se plnící papily uklidní spíše poklusem pro zmraženou tikka masalu do nejbližšího Tesco Express než vlastnoruční akcí v kuchyni.

Podobný scénář potvrdil jak výzkum Evropské rady pro informace o potravinách (EUFIC), tak Martin Caraher, profesor potravinové politiky na City University London, který jev popsal jako mezi odborníky dobře známé gastroporno. A něco podobného popsal už v padesátých letech Roland Barthes, literární teoretik, který dospěl ve své analýze receptů vydaných francouzskou Elle k závěru, že nejsou psány tak, aby se podle nich vařilo, ale aby čtenářkám a jejich fantaziím daly prostor k eskapismu, stimulovaly je k naplánování dovolené nebo návštěvě restaurace.

Jednou týdně a dost

To by mohlo vysvětlovat britský románek s kuchařskými knihami. Navíc, mít na polici ty správné kuchařky demonstruje sofistikovanost jejich majitele, bez ohledu na to, jestli vaří nedělní oběd v toustovači nebo má právě břicho plné bramborové kaše z kelímku.

Navzdory prominentní roli, které jídlo zaujímá v médiích, se většina Britů podle odhadu antropoložky Kate Foxové neodhodlá k regulérnímu vaření z čerstvých surovin vícekrát než jednou do týdne. A jak tvrdí zmíněný Caraher, marketingové průzkumy i tržby supermarketů, britská stravovací kultura je zaožena na propojení jídla a pohodlnosti.

Vařit pořádná jídla z čerstvých surovin stejně, jako to umí Jamie Oliver, a navýšit tím svůj sociální kapitál? To by mohlo znít pro foodies jako výzva.

Obliba produktů lazy foods, jako jsou předem naškrábané brambory nebo už nakrájená cibule, napovídá o zkratkách, které mají Britové při vaření k dispozici. A jak prozrazují názvy titulů kuchařských titulů v knihkupectví – The 30-Minute Cook Nigela Slatera, Fast Food Gordona Ramsaye, Fast, Fresh and Easy Food z dílny Lorraine Pascaleové –, prioritou je čas. A akceleroval také Jamie se svou nedávno vydanou Jamie’s 15-Minute Meals.

Je to ale armáda foodies a jejich zvědavost nad původem věcí, které si propašovávají hltanem, jež dává budoucí existenci vaření naději. Podle průzkumu společnosti Kellog’s by záchranou tradičního vaření mohly být změny, jimiž prochází moderní britská společnost. Britové se ve zvýšené míře snaží vymezovat ke svému okolí spíš tím, co umějí, než tím, co vlastní.

Vařit pořádná jídla z čerstvých surovin stejně, jako to umí Jamie Oliver, a navýšit tím svůj sociální kapitál? To by mohlo znít pro foodies jako výzva.

Počet příspěvků: 3, poslední 27.12.2012 03:50 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.