Nastane-li sucho, většina z nás se stává pouhými diváky

„Pravděpodobnost, že budeme mít suché roky, je dnes větší než v minulosti, a to výrazně. Dokud s tím společnost a stát nezačnou pracovat jako s faktem, budeme pasivními diváky, a opakovaně,“ říká v rozhovoru bioklimatolog Miroslav Trnka.

Eroze půdy (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Eroze půdy (ilustrační foto) | foto: Shutterstock
Eroze půdy (ilustrační foto)

K obloze posledního dubnového víkendu vzhlíželi vodohospodáři a zemědělci jako k instanci poslední spásy. Rekordně suchý a teplý měsíc sliboval aspoň ve svém závěru nadělit spršky. Přišly, ale na podzemních vodách se to neprojevilo. „Předpovídané srážky bohužel neřeší hydrologické sucho ani hlubší vrstvy v půdě,“ říká v rozhovoru bioklimatolog Miroslav Trnka z vědeckého týmu projektu Intersucho, který mapuje různé typy sucha.

Miroslav Trnka,bioklimatolog,vědecký tým projektu Intersucho.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik deště bychom potřebovali, aby se narovnalo agronomické sucho?

TRNKA: Potřebujeme chladný květen, který dlouhodobá předpověď avizuje, k tomu zhruba dvojnásobek průměru srážek rozložený v průběhu celého měsíce. To by z pohledu výnosů většiny plodin bylo pozitivnější. Nynější ochlazení vegetaci pomohlo, neboť ji to nežene do tak rychlého vývoje.

Potřebujeme chladný květen, který dlouhodobá předpověď avizuje, k tomu zhruba dvojnásobek průměru srážek rozložený v průběhu celého měsíce. To by z pohledu výnosů většiny plodin bylo pozitivnější. Nynější ochlazení vegetaci pomohlo, neboť ji to nežene do tak rychlého vývoje.

Vysoké teploty zrychlují její biologické hodiny. Vegetace prochází růstovými fázemi příliš rychle, nestíhá vytvářet asimiláty – tedy kořeny ani listovou plochu. Takže i kdyby pak přišlo vhodné počasí, už nemá čím ho využít. Mírný déšť by byl pro takhle přesušenou krajinu optimální, žádnou intenzivní srážku není půdní profil schopný pojmout.

LIDOVÉ NOVINY: Chápu správně, že nynější deště zvládají přikrmit povrchové vody, ale nic moc to nedělá se stavem podzemních vod?

TRNKA: Asi tak. Vegetace je opláchnutá a umytá, v povrchové vrstvě do jednoho centimetru je vidět, že pršelo, ale jak sáhnete hlouběji, k žádné změně tam zatím nedošlo.

LIDOVÉ NOVINY: Jak si v historickém srovnání vedou první měsíce roku?

TRNKA: Je třeba vnímat, že každá suchá epizoda žije z nějaké historie. V případě zemědělského sucha je paměť skrytá v půdě – kdyby letošní zima byla srážkově výrazně bohatší, srážky by dokonale nasytily půdní profil a podzemní vrstvy, vůbec bychom se neohlíželi na to, jak bylo loni. Ale protože to tak nebylo a zima byla výrazně teplejší než obvykle, neseme si z toho ročního období o něco větší deficit, než je norma. Sčítá se to.

Vegetace je opláchnutá a umytá, v povrchové vrstvě do jednoho centimetru je vidět, že pršelo, ale jak sáhnete hlouběji, k žádné změně tam zatím nedošlo

V zemědělství se nemůžeme dívat jen na situaci od ledna doteď, za tu dobu na většině míst k ničemu dramatickému nedochází. Jenže kombinace relativně mírného deficitu od ledna s výrazným deficitem z loňska a výrazně vyššími teplotami vede k tomu, že máme obavy. Kvůli vyšším teplotám se dříve rozběhla vegetace, spotřebovává vodu a ta následně chybí. Voda v půdě ještě je, ale výrazně méně, než by jí tam mělo být.

LIDOVÉ NOVINY: Co povrchové vody?

TRNKA: Přes to, co se odehrálo během zimy, jsou nestandardně nízké průtoky v řekách. V podzemí nejsou žádné velké rezervy a pro zemědělce z pohledu zásob vody v půdě situace vůbec nevypadá růžově. Není to tak, že by voda nebyla, že už můžeme mluvit o zásadním problému, to zatím ne. Pokud by se však, byť jenom zčásti, měla opakovat situace z loňska, jsme na tom na většině míst republiky výrazně hůř než loni. Nemluvím o pohořích na západě a severu republiky, kde bylo relativně dost sněhu – jenže to nejsou zemědělské oblasti. Tam dopady bohužel hrozí.

LIDOVÉ NOVINY: Bude dost krmení pro dobytek? Někteří farmáři varovali, že budou muset vybíjet stáda.

TRNKA: V řadě zemědělských podniků se loni kvůli suchu neurodilo mnoho píce a farmy si nemohly udělat zásoby. Co mohly, to pošetřily, a přežily letošní zimu. A čekaly, že teď budou moci pomalu počítat s letošní pící. Přestože louky jsou na pohled zelené, tráva neroste, respektive roste podstatně pomaleji, než by bylo třeba. Většina travin nemá úplně hluboký kořenový systém, protože louky tu jsou primárně ve vlhkých oblastech. I když tam prší, voda rostlinám relativně rychle dojde a projevuje se to na produkci. Toho se zemědělci bojí.

V případě zemědělského sucha je paměť skrytá v půdě – kdyby letošní zima byla srážkově výrazně bohatší, srážky by dokonale nasytily půdní profil a podzemní vrstvy, vůbec bychom se neohlíželi na to, jak bylo loni. Ale protože to tak nebylo a zima byla výrazně teplejší než obvykle, neseme si z toho ročního období o něco větší deficit, než je norma. Sčítá se to.

Věřím, že i mírné srážky a ochlazení napomohou tomu, že se vegetace zase vzpamatuje. Ale naprosto rozumím obavám farmářů, předloňské a loňské sucho do značné míry vyčerpalo jejich zásoby, krmivo nemá nebo levně neprodá nikdo, ceny šly dramaticky nahoru, a většina chovatelů je postižená podobně. Nejde jim o pomoc od státu, dali by spoustu peněz, kdyby se dal koupit déšť, ale ten neumí nikdo vyrobit.

LIDOVÉ NOVINY: Jsou vedle píce další plodiny, které teď obzvlášť trpí?

TRNKA: Obecně jde o plodiny, které se sely na jaře do suché půdy. Buď nevzešly, nebo když, pak velmi nevyrovnaně. Ozimy jsou na tom lépe, ale i tam vystupují velké rozdíly mezi sušším a vlhčím polem, které bychom jinak neviděly. U ostatních plodin je ještě brzo. Pořád je teprve začátek května a ještě pořád může být výborný rok. Naší rolí je i to, že se snažíme včas upozornit, že je tu riziko a že bychom s ním měli reálně pracovat.

LIDOVÉ NOVINY: Co se s tím dá dělat? Jak sám říkáte, déšť se zařídit nedá.

TRNKA: Dovolím si jednu kacířskou myšlenku: když epizoda sucha nastane, většina z nás se stává pouhými diváky. Můžeme leda lépe hospodařit s vodou, kterou máme, ale nemůžeme si ji nijak přidat. Jediný, kdo může reálně něco dělat, jsou teď podniky povodí, které spravují nádrže. Mohou udržovat minimální průtoky, přispívat, abychom co nejvíc doplnili podzemní hladiny infiltrací, kde to koryta umožňují. Je však spíš důležité uvědomit si, v jaké jsme situaci a že není komfortní čekat na déšť, aby to spravil.

LIDOVÉ NOVINY: Existuje nějaká prevence?

Kombinace relativně mírného deficitu od ledna s výrazným deficitem z loňska a výrazně vyššími teplotami vede k tomu, že máme obavy. Kvůli vyšším teplotám se dříve rozběhla vegetace, spotřebovává vodu a ta následně chybí. Voda v půdě ještě je, ale výrazně méně, než by jí tam mělo být.

TRNKA: Zemědělci by mohli použít jiné technologie, dělat v krajině řadu opatření, ale to nejde, dokud nezaprší. Není rozdíl, jestli obdělávám bezorebnou, nebo orebnou technologií, když je půda úplně suchá. Je pozdě, když už nám teče sucho do bot, když se nám práší za pluhem. My v Intersuchu situaci nedokážeme zlepšit, spíš upozorňujeme, že to není anomálie. Určitě zase přijdou vlhké roky, budeme mít i víc vody, než bychom chtěli.

Musíme pořád počítat i s rizikem povodní, protože změna klimatu rozkolísává v našich podmínkách hydrologický cyklus jako celek. Pravděpodobnost, že budeme mít suché roky, je větší, než byla v minulosti, a to výrazně. Dokud s tím společnost a stát nezačnou pracovat jako s faktem, který je třeba vnímat nejen teď, když máme sucho, ale pořád, budeme zase pasivními diváky, a opakovaně. K tomu budeme odsouzeni.

LIDOVÉ NOVINY: Má tak dlouhá epizoda sucha v dějinách obdobu?

Takhle dlouhý deficit vodní bilance – tedy poměru vody, kterou by krajina potřebovala a kolik jí přijde ve srážkách – jsme ještě neměli. Je to dáno tím, že se zvedla teplota a zvýšila se spotřeba krajiny. S tím nic nenaděláme, to je situace, kam nás změna klimatu posunuje.

TRNKA: Měli jsme tu relativně dlouhá období, kdy se deficit kumuloval. Není to ani tak dávno, v devadesátých letech bylo poměrně významné sucho, které de facto končilo až povodní v roce 1997. Ale když vezmu nejdéle sloužící stanici, což je Brno, takhle dlouhý deficit vodní bilance – tedy poměru vody, kterou by krajina potřebovala a kolik jí přijde ve srážkách – jsme ještě neměli. Je to dáno tím, že se zvedla teplota a zvýšila se spotřeba krajiny. S tím nic nenaděláme, to je situace, kam nás změna klimatu posunuje.