pane Schneidere, vloudila se vám chybička

Není přece práce obviněného dokazovat, že na schůzce nebyl. Je práce obžaloby dokázat, že na schůzce byl. To se týká i dalších věcí zmíněných v článku. Nebo už v Čechách neplatí ani tohle?

hahaha...

ještě jednou jsem si přečetl tento článek. Budu zde psát jen minimu, správny zpravodajec MUSÍ za všech okolností budit dojem, že pracuje v zájmu služby. Takže, i když ho někdo chytí při tom, jak krade švestky, tak vše musí obrátit tak, aby za to byl pochválen.Co si myslíte, že dělal žoldák Kovanda v době, kdy byl "mimo službu" na svém pracovišti? Papírově si zajišťoval alibi, např. knihu provozu služebního auta apod. A pro nezasvěcené, přepsat knihu jízd služebního vozidla, je jednodušší, než dát žebrákovi korunu

Zajímavý článek a ještě

Zajímavý článek a ještě zajímavější ona vypíchnutá otázka znalci. Dle mého skromného soudu je totiž sama ta otázka nepřípustná a znalec na ni měl odmítnout odpovědět. Znalec totiž má odpovídat na to, co je předmětem jeho odbornosti, nikdy však ne na otázky právní, neboť ty jsou si OČTŘ a případný soud povinny zodpovědět samy.  Otázka „Je vyloučeno, aby pracovník Úřadu vlády, nebo premiéra, zadal úkol Vojenskému zpravodajství jménem premiéra?“ je zcela nepochybně otázka právní - kdo zadává úkoly VZ je upraveno právními normami (zákon, podzákonné normy) a žádné prohlášení znalce o tom, "jak se to dělá v praxi" na tom nemůže nic změnit. Buď to je v souladu s právními normami a pak to je možné anebo není a pak to je - tedy za situace, kdy Služba funguje řádně - vyloučeno...

Soudnímu znalci jsou položeny otázky...

Pakliže je přibrán k jednání u OČTŘ, poř. soudu znalec, je zpracována žádost, čeho se má znalecký posudek týkat. Dále pak jsou uvedeny specifické otázky, na které má znalec odpovědět. Na vámi uvedenou otázku měla následoat odpověď:"Zákon toto neumožňuje, ale praxe (ne)byla taková, že se zmiňovaná úkolování odehrávala. Pokud se tak dělo, jsou trestně zodpovědny všechny osoby, které se na tom podílely" (tedy asi i soudní znalec, ale ten už to má promlčené, nicméně bych mu sebral razítko).Ještě bych se vrátil k pojmu "podzákonné normy" - tento pojem neexistuje, pakliže jste někdy sledoval mé diskuse s p. Schneiderem, tak by jste věděl, že jsem o tomto psal, avšak bych váš pojem nahradil pomy jako jsou- vnitřní nařízení, interní akt řízení, rozkaz.... , kdy tyto normy nesmí být v rozporu se zákony, avšak se tak často děje, což se mi, p. Schneider, snažil vehementně vymluvit, aniž by věděl, o čem píše. No, a když jsem napsal rozsáhlý komentář, tak mi byl CENZUROU VYMAZÁN.

Kdyby se nejednalo o tak vážnou věc,

jako je páchání trestné činnosti premiérem, ministry, poslanci, zpravodajci, tak bych se tomu i zasmál. Teď jsem se zarazil, že bych mohl urazit řádné zpravodajce a politiky, bohužel, nikoho takového neznám. Advokáti lžou, při tom se schovávají za to, že dělají vše ve prospěch klienta, serou na nějakou morálku, spravedlnost... Obviněný má ze zákona právo lhát, proč ne, přejme mu to. Jednou bych chtěl, aby byly OČTŘ a soudci důslední a to jak v této kauze, tak v kauze Rath. Nelze přejít jednu velice podstatnou skutečnost. Obviněný, potažmo obžalovaný může lhát, ale i tak odsud potud. Svým lhaním se totiž může dostat do pozice, ža se dopustí trestných činů pomluvy popř. křivého obvinění!Takže bych všem zúčastněným doporučoval, aby důsledně posuzovali, co kdo řekne a zda se během různých výroků nedopustil dalšího trestného činu.

Naopak

Já si myslím, že by toto obhájci nedělali jen tak. V kauze Šlachto-Ištvangate jsou jen dvě možnosti. Buď je tato schůzka řádně zákonně zadokumentována a není co řešit (ale myslím, že proto by obhájci neskládali takové konstrukce) a nebo jsme svědky další zpackanosti ze strany ÚOOZ jejíchž jsme v této kauze už poněkolikáte svědky. A v tom případě by akce advokátů byla pochopitelná (jak píše pan Schneider by platila zásada in dubio pro reo, neboť dokazování je na straně OČTŘ a záznamy lokací lze dohledat na archivních CD). Tak uvidíme.