Nacházíme-li se v přelomové době, posoudí až příští generace

V současnosti se sice odehrávají technologické změny, ale struktury průmyslové a tržní ekonomiky a politických systémů zůstávají v podstatě stejné jako v minulosti. Technologický vývoj ale může vytvořit tlak, jenž natolik změní sociální vazby, že nastane podobný dějinný obrat jako před 2,5 tisíci lety.

Axiální doba. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Axiální doba. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Axiální doba.

Porozumění aktuálnímu postavení lidstva v dějinách nelze snadno uchopit. Naivní filozofická otázka „odkud přicházíme a kam jdeme“, však není banální. Žijeme v komplexním, snad hyperkomplexním světě, používáme moderní technologie, od informačních po biologické, práce se protkává s automatizací, umělá inteligence se jeví stále možnější.

Náš život však organizují instituce, normy, zákony, pravidla, morálka a svědomí, které nejsou nedávné vynálezy. Je až s podivem, že je v moderní technické civilizaci dosud nenahradily nové. Bude lidstvo pokračovat po stejné dráze, nebo se „technopolis“ hypermoderních měst stane podhoubím další velké transformace?

Předvídání vývoje

V tomto duchu si skupina humanitních vědců v čele s americkým sociologem Robertem Bellahem (1927–2013) v knize The Axial Age and Its Consequences(Axiální doba a její důsledky) klade otázku, zda lze naši epochu považovat za začátek nových dějin. Ve svých úvahách přitom vycházejí z výkladu dějin, jejž téměř před 70 lety představil německý filozof Karl Jaspers (1883–1969).

Je třeba znát dějiny, historické události, jevy a momenty, jež ovlivnily podobu a smýšlení dnešního lidstva, abychom byli schopní předvídat jeho vývoj

Pro filozofii je výklad dějin a jejich smysl tématem nejméně od 18. století. V německé tradici se dokonce ustavila filozofie dějin jako samostatná disciplína. V polovině 20. století Jaspers nabízí vlastní pojetí dějin v díle Vom Ursprung und Ziel der Geschichte (O původu a cíli dějin), které je věnováno otázce smyslu dějin a vznikalo ve chvíli, kdy byla zkušenost s nacismem a hrůzami druhé světové války ještě čerstvá a hrozilo šíření marxistických totalitarismů.

Pro Jasperse jako filozofa existence (označení existencialista odmítal) byl absolutní hodnotou člověk a jeho zkušenost. Každý jedinec je – řečeno s německým existenciálním filozofem Martinem Heideggerem (1889–1976), Jaspersovým současníkem, tehdy však zdiskreditovaným nacismem – „vržen“ do dané situace a doby, tudíž i moderní člověk je vržen do daného bodu dějin.

To ale neznamená, že lze přítomnost pochopit bez porozumění minulosti. Naopak,je třeba znát dějiny, historické události, jevy a momenty, jež ovlivnily podobu a smýšlení dnešního lidstva, abychom byli schopní předvídat jeho vývoj.

Základy moderní doby

Otázku, na jakých základech stojí moderní doba, si Jaspers klade, aby mohl objasnit původ a cíl dějin. K projasnění jejich smyslu má přispět jeho schéma dějin, přičemž dospívá k názoru, že nejvýraznější změna lidského smýšlení, jež ovlivnila ostatní aspekty vnímání skutečnosti, nastala 800 až 200 let před naším letopočtem. Tento věk označuje Achsenzeit – „axiální“ neboli „osovou dobu“.

Otázku, na jakých základech stojí moderní doba, si Jaspers klade, aby mohl objasnit původ a cíl dějin. K projasnění jejich smyslu má přispět jeho schéma dějin, přičemž dospívá k názoru, že nejvýraznější změna lidského smýšlení, jež ovlivnila ostatní aspekty vnímání skutečnosti, nastala 800 až 200 let před naším letopočtem. Tento věk označuje Achsenzeit – „axiální“ neboli „osovou dobu“.

Nebyl však první, kdo použil termín „axiální“. O přelomové „synchronistické“ době se na přelomu 19. a 20. století často diskutovalo. Podobné myšlenky rozvíjelněmecký filozof a sociolog Georg Simmel (1858–1918) nebo německý sociolog a ekonom Max Weber (1864–1920).

Jaspers se ve svém pojetí proti nim nevymezuje, nýbrž jde hlouběji do filozofické tradice výkladu dějin a vrací se k německému filozofovi Georgu Wilhelmu Friedrichu Hegelovi (1770–1831). Ten svou „osu dějin“ zakotvil v křesťanství: „Veškeré dějiny směřují ke Kristu a z něho vycházejí; příchod božího Syna je osou světových dějin. Každodenním dosvědčením tohoto křesťanského pochopení struktury světových dějin je náš letopočet.“

S tímto pojetím se Jaspers nespokojil, neboť uplatňoval univerzální výklad dějin – požadoval jejich základ, který by platil pro všechny kultury, náboženství a etnika. Univerzální osu dějin proto kladl do oblasti profánní, nikoli sakrální, což byl jeden z důvodů, proč axiální dobu stanovil do 1. tisíciletí před naším letopočtem.

Nevědomost civilizací o sobě

Jasperspřisuzuje axiální době mimořádný význam.Za základ dějin považuje období, kdy se uskutečnily principiálně stejné změny v oblasti duchovní a kulturní na více místech světa nezávisle na sobě najednou. A právě tato nevědomost civilizací o sobě fascinuje.

Jaspers si tuto souhru nedovedl vysvětlit. Domníval se, že k synchronnímu vývoji mohly přispět podobné historické podmínky a rovněž geografické aspekty. Všechny civilizace se vyvíjely v okolí velkých toků a na úrodných územích, přičemž geografické oblasti axiální doby jsou čtyři – Čína, Inde, Blízký východ a Středomoří.

Karl Jaspers za základ dějin považuje období, kdy se uskutečnily principiálně stejné změny v oblasti duchovní a kulturní na více místech světa nezávisle na sobě najednou. A právě tato nevědomost civilizací o sobě fascinuje.

V Číně své učení rozvíjel Konfucius (551–479 před naším letopočtem) a Lao-c‘ (6. století před naším letopočtem), v Indii žil Buddha (6.–5. století před naším letopočtem), v Persii Zarathuštra (7. století před naším letopočtem) a v Judeji Jeremiáš (6. století před naším letopočtem).

Tehdejší Řecko, kde je třeba připomenout znovuobjevení písma v 9. století před naším letopočtem, což vedlo k rozšíření písemností, svými myšlenkami formoval Homér, později Hérakleitos, Sókratés, Platón a další antičtí filozofové. Tyto a další osobnosti, jež ovlivnily duchovní vývoj lidstva, žily během tisíce let na různých místech světa a byly prvotními hybateli několika souvisejících změn.

O axiální době lze uvažovat jako o obratu či o změně paradigmatu. Lidstvo přestává podléhat mytickým odpovědím na otázky týkající se bytí. Lidé již nejsou pouze pasivními příjemci událostí, nýbrž se začínají aktivně zajímat o dění okolo sebe – chtějí rozhodovat, měnit, řídit a reformovat. Axiální doba však nebyla klidná ani trvalá, ale krátká a plná heroických i tragických událostí.

Radikální změna myšlení

Jaspers si uvědomoval, že změna přinášela i krvavé zkušenosti, například řecko-perské války. Klíčová ovšem byla proměna smýšlení lidí. Člověk již nesmýšlí myticky, ritualisticky, kolektivně, ale individuálně, reflexivně, (sebe)vědomě a kriticky. Toto nové vědomí umožnilo monoteistická náboženství. V městských státech se rozvinuly myšlenky o demokratickém vládnutí, geometrie, medicína, matematika.

Axiální doba neustavila pouze základy praktických dovedností, ale také etický rozměr lidství – ideu svobody, spravedlnosti, pravdy a ctnosti. Radikálně se změnilo myšlení, což určilo další vývoj a předurčilo i moderní legislativu, vědu, politiku a náboženství. A právě v období přechodu od mýtu k logu Jaspers nachází základ dnešního člověka.

Axiální doba neustavila pouze základy praktických dovedností, ale také etický rozměr lidství – ideu svobody, spravedlnosti, pravdy a ctnosti. Radikálně se změnilo myšlení, což určilo další vývoj a předurčilo i moderní legislativu, vědu, politiku a náboženství. A právě v období přechodu od mýtu k logu Jaspers nachází základ dnešního člověka: „Vznikl člověk, s nímž žijeme dodnes.“

Podle Bellaha ze sociologického hlediska nastal v axiální době přechod od archaických společností ke společnostem založeným na rozumu. Podobně se podle německého filozofa a sociologa Jürgena Habermase poprvé v historii odehrál promyšlený protest proti útlaku a používání lidského potenciálu legitimované dominancí třídy soudržné příbuzenskými vztahy.

Bellah ukazuje nejsilnější motiv axiální doby na Platónově podobenství o jeskyni: stejně jako vězeň zbavený okovů, když vyjde z jeskyně, spatří skutečný svět a získá kritický přístup „zvenku“, někteří myslitelé axiální doby působili na místech „vně“ polis, čímž získali výjimečnou pozici, která jim umožňovala kritické myšlení vůči jejím „vnitřním“ strukturám.

Společný prvek

S axiální dobou přichází kritické myšlení. Jeho objev a rozvoj je také jedním z důsledků axiální doby, kterého si navzdory historickému odstupu 2,5 tisíce let ceníme dodnes. Začátek změny není snadnéstanovit, ale jej lze hledat v Indii v 1. tisíciletí před naším letopočtem, například v upanišadách či védách. Kritické myšlení se rovněž rozvíjelo v buddhistické a hebrejské tradici.

Společným prvkem společností osové doby je upevnění institucionalizace a tradice kritiky. Zároveň kritická pozice umožňovala „odpadlíkům“ konstruovat téměř utopistické teorie o ideálním uspořádání polis na etických základech.

Pobyt mimo vliv vnitřních struktur, jistá vyloučenost, „zřeknutí se“, umožnilo antickým, židovským, indickým a čínským myslitelům kritizovat mocenské struktury zvenku. To platí i pro Sókrata, aténského filozofa, jenž byl kvůli kritickému postoji k polis odsouzen k smrti.

Společným prvkem společností osové doby je upevnění institucionalizace a tradice kritiky. Zároveň kritická pozice umožňovala „odpadlíkům“ konstruovat téměř utopistické teorie o ideálním uspořádání polis na etických základech. Bellahova úvaha odpovídá Jaspersovu posunu od filozofie existence k politické filozofii humanismu, kterou rozvíjí v díle O původu a cíli dějin.

Jaspers se axiální době věnoval cíleně a navrhl datovat období v dějinách lidstva, čímž ovlivnil úvahy dalších badatelů. Nedávno si například americký antropolog David Graeber všiml, že v axiální době vymezené Jaspersem začaly být používané mince jako platidlo, a to nejen bohatými, ale i širokými vrstvami obyvatel. Vysvětluje totím, že jimi byli odměňováni bojovníci, a protože v axiální době se často válčilo, mince jako odměna se staly běžným platidlem.

Nástup osvícenství

Bellah uchopil Jaspersovu filozofickou konstrukci dějin a aplikoval ji na aktuální krizi lidství. Uvažuje o axiální době v rámci myšlení o lidské evoluci ve smyslu sociálním a kulturním, které rozvíjel podstatnou část svého života. Axiální doba podle Bellaha přinesla dvojí výklad pojmu teorie, který souvisí s rozvojem kritického myšlení a úvahami o „lepších společnostech“.

Nástup osvícenství v novověku obnovil antické myšlení a ideje, jež se v 1. tisíciletí před naším letopočtem jevily utopické, začaly být uskutečňovány. Redukce axiální doby na myšlenky a ideje však není adekvátní. Je třeba o ní uvažovat především jako o společenské transformaci a procesu, který vytvořil podmínky pro změnu myšlení.

Teorie ve smyslu utopických představ o nejlepších státních zřízeních (Platónova Ústava) po staletí ovlivňovaly myšlení lidí a přinesly velké ideje, například zrušení otroctví nebo základní lidská práva.Nástup osvícenství v novověku obnovil antické myšlení a ideje, jež se v 1. tisíciletí před naším letopočtem jevily utopické, začaly být uskutečňovány. Redukce axiální doby na myšlenky a ideje však není adekvátní. Je třeba o ní uvažovat především jako o společenské transformaci a procesu, který vytvořil podmínky pro změnu myšlení.

Druhý význam pojmu teorie Bellah označuje „uvolněné vědění“, jež přineslo moderním společnostem ideje techniky, pokroku a modernizace. Zároveň však implikuje etickou a ekologickou odpovědnost, která zůstává nevyslyšena. Lidstvo se neustále vyvíjí a vědění ustavené v axiální době dalo obrovskou sílu, jež mu umožňuje svět ovládat a ničit včetně jeho samotného.

Rozvíjení starých idejí

Dědictví axiální doby je aktuální, což vede k otázce, zda se nacházíme v nové axiální době. V současnosti se sice odehrávají technologické změny, ale struktury průmyslové a tržní ekonomiky a politických systémů se v podstatě nezměnily. Technologický vývoj ale může časem vytvořit tlak, který natolik změní sociální vazby, že se objeví podmínky a místa pro podobný obrat v dějinách jako v axiální době. To však bude vidět pouze z odstupu. Z našeho místa v dějinách nelze dosah změn posoudit stejně, jako to nebylo možné v axiální době.

Britská religionistka Karen Armstrongová v knize Velká transformace uvažuje o výzvách axiální doby pro dnešek. Její myslitelé rozvinuli poznání natolik, že zatím nebylo překonáno. Vštípili duchovnímu životu nový rozměr – mravní smysl, jehož základ podle Armstrongové tvořila „etika soucitu“. Láska v křesťanském smyslu ke všemu včetně odlišného, pokora a vcítění do tragédie druhých v současné duchovní krizi lidstvu scházejí – racionalita k řešení aktuálních otázek nestačí.

Axiální doba umožnila vznik idejí, praktických a teoretických dovedností a znalostí a také abstraktního myšlení, zatímco vědecko-technický věk nepřinesl lidstvu žádné nové ideje, pouze rozvíjí staré

Bellah vzpomíná, že za studené války věřil, že „modernizace“ má budoucnost, ale následně si uvědomil, že „dávný sen o rozvoji“ postupuje společně s pohromami a ekologickými katastrofami. Lidstvo je v krizi jak ekologické, tak sociální a kulturní. Také Jaspers byl k rozvoji techniky a modernizaci skeptický. Již v knize Duchovní situace doby z roku 1931 se obává rozvoje vědy a techniky a moderního člověka nazývá „obyvatelem Země bez vlasti“.

Jaspersova odpověď na otázku, zda se nacházíme na počátku nové axiální doby, by zřejmě byla záporná.Axiální doba totiž umožnila vznik idejí, praktických a teoretických dovedností a znalostí a také abstraktního myšlení, zatímco vědecko-technický věk nepřinesl lidstvu žádné nové ideje, pouze rozvíjí staré.

Každá generace je přesvědčena, že žije ve přelomové době, že „končí svět, jak jsme jej znali“. Přínosnější než tyto dystopie však je zamyslet se nad východisky, která nabízí axiální doba. Armstrongová i Bellah vyzývají k řešení současné krize pomocí jejího dědictví. Žijeme v rychle se rozvíjející globální společnosti, ale je-li naše doba novou dobou axiální, posoudí až příští generace.

Počet příspěvků: 1, poslední 2.1.2019 12:01 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.