Náboženství je přírodní jev

Podle Daniela C. Dennetta je až trestuhodné, jak málo skutečně vědeckých informací o náboženství máme.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Viking (Penguin)Česká pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Spory vědy s náboženstvím nabývají v dílech současných vědců, psychologů, filozofů a teologů dramatických rozměrů. Ateistické argumenty vědců, jako je Richard Dawkins, se svým dogmatismem a agresivitou začínají podobat středověkým církvím, zatímco druhé straně se stále nedaří racionálně či „vědecky“ obhájit existenci Boha.

Americký evoluční biolog Daniel C. Dennett se sice řadí mezi ateistické myslitele, ale distancuje se od jejich agresivity a ponechává všechny otázky otevřené. Přistupuje k víře s pochopením, shovívavostí a humorem a jeho mottem je její „větší výzkum“. Bere například na vědomí statistiky, jež ukazují, že u věřících, především aktivních členů kongregací, se objevuje nižší počet některých nemocí, vedou klidnější a spořádanější život a méně trpí depresemi, stresem a pocity beznaděje, bezmocnosti a bezvýchodnosti.

Absolutní svoboda myšlení

To však podle Dennetta ještě nedokazuje existenci Boha a dokonce ani víry v Boha, nýbrž existenci „víry ve víru“. Ta vědecky dokázaná je, Bůh není. Dennett považuje za vědecky dokázané, že víra může léčit, ale za vědecky nedokázané, že léčbu provádí Bůh, či že by léčba měla s Bohem něco společného. To mu však stačí, aby se distancoval od všemožných dawkinsovských výzev k zákazu náboženství.

Dennett hájí všechny druhy vědění a bádání s vědomím, že si nikdo nikdy nemůže být jist, co z nastřádaných vědomostí může být v budoucnu k užitku

Místo toho Dennett hájí absolutní svobodu myšlení včetně víry. Za předpokladu, že jedna víra nepotlačuje a neumlčuje druhou, nepředává novým generacím setrvávání na ignoranci a nedává přednost zabedněnosti před širším věděním. Dennett přijímá nejnovější poznatky kvantové fyziky a mechaniky, že hmota vlastně neexistuje a je určitou formou energie – a že tento poznatek by mohl určitým způsobem být v souladu s tím, čemu se říká spiritualita.

Dennett hájí všechny druhy vědění a bádání s vědomím, že si nikdo nikdy nemůže být jist, co z nastřádaných vědomostí může být v budoucnu k užitku, a podporuje jejich zachování. Brojí proti všem tendencím vytlačovat a vymazávat z kultury jakékoli její prvky, které by jednou mohly pomoci objasnit dlouho nezodpověditelné otázky.

Zásadně pak odmítá náboženský argument, že náboženství se zabývá racionálně nevysvětlitelnými záležitostmi. Namítá proti němu, že jsou „nevysvětlitelné prozatím“, protože k jejich vysvětlení ještě nemáme všechny dostupné informace. A pokouší se „prolomit uhranutí“, jímž také dává své knize titul Breaking the Spell – s podtitulem Religion as a Natural Phenomenon (Náboženství jako přírodní jev).

Součást lidské přirozenosti

Dennett nastavuje svůj vědecký experiment tak, že považuje náboženství za součást lidské přirozenosti – přirozenou touhu lidí po vztahu s někým či něčím vyšším a dokonalejším. Z evoluční perspektivy bere na vědomí, že biblická víra (podobně jako ostatní staré víry) je mezi idejemi „přežívajícím silákem“. A z biologického hlediska považuje víru za mem (ideovou částici) vytvořený lidskou myslí a předávaný z jedné mysli na druhou. K dalšímu zkoumání náboženství si tento jev definuje následovně:

„Náboženství jsou společenské systémy, jejichž účastníci věří v nadpřirozeného (nebo nadpřirozené) činitele, o jehož (či jejichž) přízeň se musejí ucházet.“

Dennett považuje náboženství za součást lidské přirozenosti – přirozenou touhu lidí po vztahu s někým či něčím vyšším a dokonalejším

Dennett se svým čiperným „větším výzkumem“ s gustem zakusuje do diskrepancí, které náboženské víry obsahují. Na jedné straně si všímá částečného biblického antropomorfismu Boha, který „vidí, slyší, mluví, vyslyší“, a podobně. Na druhé pak zaznamenává Boha jako „nehmotného, všudypřítomného, vševědoucího, věčného a konajícího nadčasově“. Na třetí straně zaznamenává víru, že tento věčný a nadčasový Bůh „zná, sleduje city a myšlenky a činy, soudí, radí, trestá, odměňuje“ osobně každého jednotlivce a plní jeho tužby vyslovené v modlitbách.

Dennett upozorňuje na „napětí mezi Bohem jako činitelem a Bohem jako věčnou a neměnnou bytostí“. Ta je podle náboženského výkladu lidskou myslí nepochopitelná.

Vědecké zkoumání evoluce

„Uhranutí, které musí být prolomeno“, je pro Dennetta právě ono tabu proti ničím neomezovanému vědeckému zkoumání náboženství jako jednoho z mnoha přírodních jevů. Jinak bychom žili v nebezpečí trvalé ignorance, jejíž následky nedokážeme odhadnout. Přesně to je úkolem filozofů: klást otázky dosud zamlžované ignorancí nebo tabuizací.

Náboženství je přírodní jev v tom smyslu, že je to lidský jev, který sestává z přirozených prvků, jako jsou události, dějiny, organismy, předměty, struktury, vzory, které se řídí přírodními zákony. Má natolik velký význam v lidské evoluci, že je podle Dennetta až trestuhodné, jak málo skutečně vědeckých informací o něm máme. A připomíná, že jedním z překvapivých objevů moderní psychologie je, „jak snadno lze ignorovat vlastní ignoranci“.

Náboženství je nesmírně nákladné, a aby něco natolik drahého mohlo vzniknout, musí těm, kdo do něho investují, nabízet nějakou protihodnotuNáboženství je nesmírně nákladné, a aby něco natolik drahého mohlo vzniknout, musí těm, kdo do něho investují, nabízet nějakou protihodnotu. Náboženská hypotéza, zestručněná ad absurdum, praví: „Bůh stvořil vesmír, abychom prošli evolucí k lásce k Bohu.“ Pak je na místě vědecky zkoumat, jak se taková evoluce odehrála a k čemu.

Tři odpovědi

Možná skutečným smyslem náboženství od počátku nebylo vystopovat existenci nadpřirozené bytosti, nýbrž samotná praxe víry, která člověka trénuje v sebekázni, ohleduplnosti a tvořivosti. Smyslem je tedy spíše „hledání“ než „nacházení“.

Dalším aspektem je to, čemu Dennett říká „kulturní symbiont“ – kulturní rámec tmelící lidskou pospolitost, například také jazyk. Třetím aspektem náboženské evoluce mohla být i „sexuální selekce“. V tom smyslu, že náboženství vychovává k rodinné soudržnosti, a ženy proto volí muže, kteří takovou soudržnost mohou zaručit.

Dennett bere v úvahu i aspekty monetární – cui bono, kdo a co náboženstvím získává. A nachází tři možné odpovědi:

  • Každý člen náboženské obce, jejíž existence činí život bezpečnější, harmoničtější a efektivnější.
  • Elita, která ovládá systém jako špička pyramidy ve svůj prospěch.
  • Pospolitosti jako celky, společenská nebo politická seskupení, na úkor jiných celků.

Z náboženských struktur lze vypozorovat, že jsou z velké části „naplánované“ a ponechávají málo náhodnému vývoji. Všechny jsou založené na víře v nadpřirozenou událost, která se přihodila předkům, a jejich příběh se traduje z generace na generaci. V kapitole „Původ náboženství“ Dennett sleduje základní mýty několika náboženství, vývoj šamanismu, kněžství a proroctví – které přijímá jako kulturní dědictví hodné zachování.

Účinnost, či neúčinnost modlitby dokumentuje anekdotou (a svou knihu podobnými zábavně prokládá):

„Papež se tradičně každé Velikonoce modlí za mír, a neodradí ho ani, že jeho modlitby nikdy neměly žádný účinek. Co mu asi při tom běží hlavou, když je pořád odmítán? Že mu Bůh dělá samé naschvály?“

Funkce organizovaného náboženství

Funkce organizovaného náboženství pak Dennett identifikuje následovně:

  • Chlácholit nás v utrpení a tlumit strach ze smrti.
  • Vysvětlovat věci jinak nevysvětlitelné.
  • Povzbuzovat skupinovou spolupráci ve střetu s nehodami a nepřáteli.
  • Pěstovat péči o druhé, o planetu, o kulturu.
  • Mít smysl pro týmovou spolupráci.
  • Toužit po sebezlepšování a zlepšování společnosti.

Jenže, pokračuje Dennett, náboženství není jediným způsobem chlácholení, vysvětlování, povzbuzování a pěstování, a i kdyby byl, není ještě důkazem existence Boha. Je jen důkazem, že samotná víra může mít blahodárné evoluční účinky. Zároveň však obsahuje destruktivní prvky, které se projeví pokaždé, když jedna víra dostane výlučnou moc nad jinými.

Dennett vnímá všechny víry jako obrovskou studnicí dramat a podnětů k přemýšlení. Proto doporučuje ze všech náboženství sestavit nabídkový seznam, v němž by si každý mohl vybírat, co se mu na tom či onom náboženství nejvíc líbí. Říká mu „průvodce po náboženstvích pro nakupujícího“. Smysl náboženství pak shrnuje do krátkého citátu ze sbírky chasidských moudrostí: „Bůh stvořil člověka, protože miluje příběhy.“

Breaking the Spell: Religion as a Natural Phenomenon
(Jak prolomit uhranutí. Náboženství jako přírodní jev)
AUTOR: Daniel C. Dennett
VYDAL: Viking Adult 2006
ROZSAH: 464 stran


endouxa39351 Debata (Doba Trvání 1:38 hod) 18:14 6.5.2013
endouxa39351 Hezká recenze 18:31 5.5.2013
kamilruzicka V cem je ta kniha prulomova? 22:35 12.4.2013
Starý 68 Bůh a spravedlnost 10:54 11.4.2013

Počet příspěvků: 5, poslední 6.5.2013 06:14 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.