Můžete snít, nebo můžete sníst

Podolská restaurace Rest. sice nese trochu záhadný název, místo slibovaného snění poskytuje všední realitu, ale můžeme ji spíše doporučit.

Dana Alena 5.7.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © http://restrest.cz/Česká pozice

Možná jezdíte kolem a divíte se, jako jsme se divily my: kam se poděla zahradní restaurace u podolské porodnice? Nedávno se na jejím místě objevila moderní prosklená stavba s dřevěnou palubou, evokující blízkost vody. Majitelé ji ale jakožto letní zahrádku nestačili zprovoznit, jednání s úřady se prý protáhlo, takže je premiéra čeká až letos.

Název podniku – Rest. – je trochu záhadný a k jeho plnému pochopení je nutno nahlédnout do jídelního lístku. Podle jeho slov si může zákazník své menu (předtištěné na individuálním „formuláři“) v restauraci uložit a při každé další návštěvě si v něm odškrtávat zkonzumované položky; nesnědené pokrmy pak pro něho budou představovat onen „rest“, na který se může těšit příště.

Definice podniku z pera majitelů (viz web a ostatně i menu) je možná poněkud vykonstruovaná a účelová, pravdou však je, že odpočinkové posezení v Restu (že by fungovala i interpretace na základě anglického významu slova „rest“?) jsme si docela užily. Navzdory ne zcela stoprocentně vkusným detailům výzdoby jsme uprostřed chladného dne ocenily především voňavý krb s plápolajícím ohněm, přítomnost dřeva (byť u vchodu máte pocit, že vstupujete spíš do sauny než do restaurace) a útulnost „obývacího pokoje“. Ani se nám vlastně nechtělo pryč. Bude magie fungovat i v parném létě? Tady se podnik bude muset spolehnout výhradně na kvality kuchyně...

Kulajda bez polévky

Z denní nabídky jsme si pro začátek dopřály kuřecí vývar s velkými kusy kořenové zeleniny a jemnými nudlemi (takřka domácích kvalit) a daňčí výpečky. I ty chutnaly výtečně, maso bylo až na pár nevyzpytatelných kousků křehké, doprovázel ho úžasně ochucený špenát a opět domácí bramborové knedlíky spíše nočkovitého tvaru. Denní menu obsahuje vždy jednu polévku (55,-) a dvě hlavní jídla na výběr, jejichž cena se pohybuje většinou od 115 do 165 Kč.

Naše ochutnávka dále pokračovala výběrem ze stálého jídelního lístku: z předkrmů nás nejvíce zaujala pošírovaná vejce s hříbky, bramborami a koprovou majonézou (90,-). Na velkém bílém čtverhranném talíři dostáváme orestované kousky brambor s hříbky (na náš vkus málo pevnými), na nichž spočívá pošírované vejce a loužička velmi chutné majonézy s koprem. Vejce má správnou konzistenci, ovšem je zcela soli prosté – ostatně stejně jako náš stůl... musíme o slánku požádat číšníka. (Chybějícími dochucovadly podnik obvykle deklaruje, že jídla jsou dokonale chuťově vybalancovaná již z kuchyně...) Celkový dojem je jinak prima, prostě taková kulajda bez polévky. Místo předimenzované porce by však jakožto předkrm úplně stačilo poloviční množství, část „kulajdy“ proto s lítostí necháváme na talíři.

Potíž s francouzskou klasikou

Problém bude asi i v době přípravy; bourguignon se totiž musí připravovat velmi dlouho

Dalším chodem je francouzská klasika – boeuf bourguignon (295,-). Podává se v modré „zapékací“ nádobě, jež v sobě skrývá větší kostky poměrně měkkého hovězího a kořenové zeleniny, celé cibulky bohužel chybějí (nahrazují je pouze plátky cibule), oproti většině receptů také žampiony. Ani sós se stoprocentně nepovedl – chybí mu větší viskozita, výraznější chuť i barva (patrně nebylo použito příliš kvalitní červené víno). Problém bude asi i v době přípravy; bourguignon se totiž musí připravovat velmi dlouho, jinak se chutě dokonale neprolnou. V některých receptech se dokonce doporučuje začít dva až tři dny předem, a každý den hodinu-dvě na mírném ohni maso dusit, aby dobře nasáklo všechna aromata i víno...

Nenadchla nás ostatně ani příloha – miska dozlatova orestovaných brambor posypaných hrubou solí (na pohled slušivá, nicméně v případě setkání s obzvlášť velkým krystalem i pěkně protivná zkušenost). Napadá nás, že lépe by se hodila spíš příloha, která by omáčku dokázala aspoň trochu absorbovat – např. těstoviny nebo brambory vařené... Další výtku bychom adresovaly nesmyslnému posypu masové směsi lístky červené řepy, které v průběhu konzumace nepříjemně hadříkovatí a vadnou... Což o to, čerstvé lupení milujeme, ale ne ke všemu a za všech okolností.

Dezert jsme prozřetelně objednaly jen jeden – lívanečky s pečeným jablkem, javorovým sirupem a ostružinovým kompotem (95,-). Pro ty, kdo nás budou v této volbě následovat, prozradíme, že šlo o kroužky jablek, smažené v tenkém křupavém těstíčku, což jsme jakožto odlehčenou variantu kynutého lívancového těsta jedině uvítaly, nicméně by nebylo od věci v jídelníčku opravit... Smaženky vhodně doplňuje hustá rudá omáčka.

Nic laciného

Ještě zpětný pohled na nabídku: vypadá obsáhle, ale každá kategorie obsahuje jen velmi stručný počet položek (předkrmy, pasta, ryby, masa...). Rest. si zakládá i na servírování tapas (sortiment prý často obměňuje), které jsme neochutnaly, protože nám přišly předražené, jako španělská restaurace se však neprofiluje. Kuchaři se ostatně inspirují i v kuchyních jiných národů (řecké, italské, francouzské). K jídlu lze konzumovat z takřka nepřeberné nabídky vín s důrazem na italská (jsou zastoupeny snad všechny známé vinařské oblasti).

Spokojenější jsme byly s denní nabídkou – té nebylo v zásadě co vytknout. Ostatním chodům k dokonalosti vždycky kousek chyběl.

Co se obsluhy týče, měly jsme trochu rozporuplné pocity: náš číšník byl zpočátku poněkud škrobený a nepříliš nápomocný, jakmile však zpozoroval, že si děláme poznámky, začal se chovat zcela jinak (anebo to bylo jen tím, že byl prostě nesmělý a postupem času si na nás zvykl?). Každopádně zhruba od druhého „poločasu“ našeho oběda už mu nebylo co vytknout.

Náš účet zněl tentokrát na 868 korun, a nebýt toho, že jedna z nás volila z poledního menu, byl by mnohem vyšší. Spokojenější jsme byly s denní nabídkou – té nebylo v zásadě co vytknout. Ostatním chodům k dokonalosti vždycky kousek chyběl. Na polední menu se tudíž určitě ještě někdy zastavíme. Stran stálé nabídky nám ale přišlo, že za poměrně vysoký obnos se nám úplně adekvátní protihodnoty nedostalo. Na webové stránce o sobě restaurace mimo jiné píše: „Můžete snít. Nebo můžete sníst.“ Místo slibovaného snění to však byla spíše všední realita.  Nicméně držíme podniku palce, už proto, že ho nemáme daleko – vždycky se přece vyplatí mít v záloze slušnou restauraci, kam může člověk zaskočit pěšky.

Rest. Sním, či jím
www.restrest.cz
Podolské nábřeží 34/6, Praha 4 – Podolí
Tel.: 273 130 230