Může technologie bitcoinu nahradit parlamentní demokracii?

Anarchistická utopie, jež nahrazuje tradiční stát svobodnějším zřízením, ožívá díky moderním technologiím. Paradoxně to však budou jejich největší nepřátelé, úřady a velké korporace, jež utopii nakonec nejspíš přivedou do života.

Jan Klesla 23.10.2016
Virtuální měna Bitcoin – vizualizace. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Virtuální měna Bitcoin – vizualizace. | foto: Shutterstock
Virtuální měna Bitcoin – vizualizace. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Drogoví dealeři, anarchističtí hackeři a nejbohatší bankéři z Wall Street mají minimálně jednu věc společnou – zájem o dnes již slavnou internetovou kryptoměnu bitcoin. Zatímco kriminálníky láká její anonymita a téměř nemožná vystopovatelnost, snílci a finančníci se obracejí k technologii, na které je založena. Takzvaný blockchain totiž nabízí téměř zázračné možnosti, jak zvýšit efektivitu správy věcí soukromých i veřejných – od finančních transakcí až po daňové kontroly nebo volby.

Vlci v oblecích a hedvábných kravatách dnes mluví o virtuálních technologiích se stejným zápalem jako aktivisté v mikině s kapucí a bavlněným šátkem přes obličej. Myšlenka je v principu v obou těchto odlišných světech stejná a ve své podstatě prostá. Díky milionům počítačů a dalším zařízením připojeným k internetu po celém světě není třeba jedna centrální autorita. Takzvaná distribuovaná síť je schopná uchovávat například záznamy o všech převodech na všech svých „pobočkách“.

Zbytečné úřady

Výhody jsou jasné, každá další transakce se ověřuje v reálném čase v celé síti, je prakticky nemožné ji zfalšovat a fungování neohrozí ani výpadek její velké části. V podstatě se tak „jen“ dotahuje k dokonalosti myšlenka, na níž je založen celý internet. Na rozdíl od něj ale neexistují žádné centrální uzly, které by šlo vypnout. Celá síť tudíž opravdu konečně odolá i oné pověstné jaderné válce. Navzdory tomu i ji je možné ovládnout a zneužít. Každá technologie má totiž vždy jednu z největších slabin – lidský faktor.

Když zvládneme i nejsložitější transakce řešit online doslova na opačných stranách polokoule, k čemu jsou drahé a těžkopádné úřady v Praze, Bruselu nebo Washingtonu?

Hackery, libertariány, anarchisty, zkrátka politické aktivisty, na těchto možnostech nejvíce fascinuje představa, že bychom se obešli bez státu. Když zvládneme i nejsložitější transakce řešit online doslova na opačných stranách polokoule, k čemu jsou drahé a těžkopádné úřady v Praze, Bruselu nebo Washingtonu? Akorát aby od nás vybíraly zbytečné daně, omezovaly naši svobodu a kumulovaly moc, kterou si nezaslouží, na úkor zbytku společnosti.

V nejradikálnějším pojetí se dá přece lokálně spravovat vše – od výběru daní přes dopravní předpisy až po policii nebo hasiče. A co je třeba řešit ve větších celcích, je díky technologické revoluci možné přenést na úroveň sítě. Ekonomicky přece není efektivní vozit zeleninu z druhé strany světa, když ji lze vypěstovat přímo v obci. Český česnek je přece mnohem lepší než ten čínský.

Distribuovaná demokracie

Z toho vyplývá i nový systém vlády, jenž by se dal nazvat distribuovanou demokracií. Jakési dotažení ideálu decentralizace, o nějž se ostatně i u nás snažíme poslední čtvrtstoletí. Samozřejmě s ohraným heslem, že v místě přece známe své problémy nejlépe, a dokážeme proto spravovat své záležitosti lépe. Nyní navíc vylepšené o sdílení vědomostí a nejlepší praxi v rámci sítě, v souladu s ideály svobodných neomezených informací.

Nový systém vlády by se dal nazvat distribuovanou demokracií. Jakési dotažení ideálu decentralizace, o nějž se ostatně i u nás snažíme poslední čtvrtstoletí.

Jde fakticky o uskutečnění nejstarších politologických teorií do utopistického stavu, který je opravdu prakticky proveditelný. Nešlo by asi o demokracii, jak ji známe, ale o jakýsi její hybridní model. Řečeno s Platónem, ústav je tolik druhů, kolik je druhů lidí, a tady by platilo, že ústav je tolik, kolik je bodů v síti.

Bohužel lze velmi úspěšně pochybovat, že by se naplnil platónský ideál vlády těch nejlepších. Než k ideální aristokracii by nejspíš zavedení podobného systému vedlo k těm špatným formám vlády, oligarchii nebo přinejhorším k tyranii. Řemeslníci, vojáci a filozofové by si sice byli v síti rovni, ale také manipulovatelní a zneužitelní v dosud nečekané míře.

Neochota vládnout si

Velkou slabinou je ovládnutí dostatečně velkého množství jejích prvků, aby se celá síť nezvrhla. Nepočítá se s ochranou menšiny, protože to je, po pravdě řečeno, velmi neefektivní. Například u bitcoinu se již dnes otevřeně mluví o tom, že v jeho dřevních dobách skupina investorů skoupila většinu jeho emise a dnes si s ním fakticky mohou dělat, co chtějí, spekulovat s kurzem, zkrátka jej ovládat.

V utopii se nepočítá s neochotou, či dokonce neschopností velké části lidí vládnout si samostatně. Jednoduše si podíl společnosti, který může být klidně většinový, rád nechá vládnout od někoho jiného, než aby se staral sám.

Do tohoto projektu měli investovat i bratři Winklewossovi peníze, které získali od Marka Zuckerberga jako vyrovnání ve sporu o autorství Facebooku. Virtuální měna tak sice nemá centrální banku, jen těžko to je ale v tomto případě možné označit za výhodu. Co je ale ještě horší neduh, v utopii se nepočítá s neochotou, či dokonce neschopností velké části lidí vládnout si samostatně.

Jednoduše si podíl společnosti, který může být klidně většinový, rád nechá vládnout od někoho jiného, než aby se staral sám. Takovým krystalickým příkladem zřízení, které se sice na první pohled tvářilo jako dokonale decentralizované a lokálně spravované, byl systém sovětů. Realita Svazu sovětských socialistických republik pak byla poněkud odlišná.

Dvousečné zbraň

V podstatě přitom nejde o nic zásadně nového. Libertariánské teorie agorismu a jim podobné se objevují už celá staletí. A celá staletí je jim především vyčítána ona utopistická víra v člověka, která obvykle končí hromadnou tragédií. S rostoucími možnostmi sledování státními složkami je pak jen logické, že se další a další upínají k hledání alternativy a spásu hledají právě v dvousečné zbrani moderních technologií.

S rostoucími možnostmi sledování státními složkami je jen logické, že se další a další upínají k hledání alternativy a spásu hledají právě v dvousečné zbrani moderních technologií

Nejspíš tak sice decentralizace stát nezbourá, což ale neznamená, že by jej nemohla výrazně zlepšit. Ale v současné hierarchii. Móda decentralizace zasáhla nejstarší světovou organizaci, katolickou církev. Sám papež František prohlásil, že „cítí potřebu postoupit ve zdravé ‚decentralizaci‘ pravomoci na biskupské konference“. Pravděpodobně k tomu nevyužije technologii blockchainu, ale kdoví.

Kdo by ji ale využít opravdu mohl, je například ministerstvo financí a daňová správa. Jak upozornil analytik Jiří Skuhrovec, blockchain by mohl nahradit třeba současný těžkopádný registr plátců DPH. „Finanční úřad by se mohl kdykoliv podívat a online zkontrolovat transakce a plnění daňových povinností,“ prohlásil na konferenci Digitální revoluce a demokracie, pořádané Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Obdobně by bylo možné kontrolovat i třeba veřejné zakázky a další možnosti využití ve státě jsou skoro neomezené.

Rychlejší a pohodlnější

Je proto klidně možné, že se právě české úřady stanou jedněmi ze světových průkopníků moderního přístupu. Vždyť i ministr financí Andrej Babiš (ANO) v předvečer akce Hackers Congress navštívil pražskou Paralelní Polis, koupil si na zkoušku bitcoiny a pro LN to označil za „zajímavý projekt“. Samozřejmě se nedá očekávat, že bychom v bitcoinech napřesrok zaplatili odvod za elektronické daňové přiznání.

Placení bitcoinem prostřednictvím mobilní aplikace a QR kódu nebo NFC čipu je ostatně v současnosti rychlejší a pohodlnější než většina těch nabízených bankovními domy

Na jejich oficiální posvěcení je (i slovy ministra) ve virtuální měně příliš mnoho problémů, například volatilní kurz, hrozba krádeží či zneužití. Potenciál má právě technologie, na které stojí. Do systémů založených na blockchainu dnes investují největší světové banky, jako je investiční obr Goldman Sachs. Její možnosti zkoumají i karetní asociace a největší světové burzy.

V představách právníků by mohla klidně nahradit elektronický podpis, datové schránky či třeba systém notářského a úředního ověřování listin. A to na celosvětové úrovni, čímž by se vyřešil obrovský problém neexistujícího celosvětového standardu a ušetřily by se miliardy finančních prostředků za právníky.

Placení bitcoinem prostřednictvím mobilní aplikace a QR kódu nebo NFC čipu je ostatně v současnosti rychlejší a pohodlnější než většina těch nabízených bankovními domy. Při převodu na dolar pak nabízí i lepší kurz a nižší poplatky. Možnost nechat si dokonce voperovat do ruky čip a platit doslova mávnutím pak samozřejmě žádná banka nenabízí. Zkrátka, ti nejbohatší z bohatých moc dobře vědí, proč se zajímají o vynálezy anarchistů.

Vylepšení systému státu

Představa, že si vše budeme vyrábět lokálně, pěstovat na polích, tisknout na 3D tiskárnách a vrátíme se k nějaké formě směnné ekonomiky, je ovšem z říše snů. Ekonomicky jde o faktický návrat do středověku a vydání se výhodám specializace a mezinárodního obchodu, tedy principů, z nichž vznikla zásadní část bohatství dnešní společnosti.

Bylo by paradoxní, kdyby virtuální technologie, které prosazují ultraliberálové jako záchranný kruh svobody, vedly v krajním případě k její demontáži. Mnohem spíš se chytrá technologie využije k vylepšení současného hierarchického systému státu, zefektivnění jeho funkcí a k promazání koleček kapitalismu.

Taková „utopie“ by mohla nastat leda v případě, že by nám ji doručila některá z velkých korporací. Je proto obrovskou otázkou, zda celá utopistická technologie nakonec nepovede k pravému opaku – posílení státní moci a kontroly a vytvoření ještě silnějších globálních monopolů. Decentralizace přirozeně oslabí národní státy i menší celky a otevře tak ještě víc stavidla globalizaci. Kouzelnou ukázkou je třeba sdílená ekonomika v podobě platforem, jako je Uber nebo Airbnb, jež celosvětově válcují své lokální konkurenty a díky sdílení aut a bytů jednotlivců se mění v globální behemoty.

Propojení všech zařízení na světě v celosvětovou síť tak může stejně dobře vést ke vzniku decentralizované utopistické společnosti, stejně jako dystopie ve stylu sci-fi povídek Philipa K. Dicka či jím inspirovaného legendárního filmu Blade Runner. Ten již v názvu chystaného pokračování slibuje temnou budoucnost ovládanou megakorporacemi v roce 2049. Propojování a ovládání světa ale může přicházet postupně, nenápadně a především mnohem rychleji, než by se nám mohlo zdát.

Bylo by paradoxní, kdyby virtuální technologie, které prosazují ultraliberálové jako záchranný kruh svobody, vedly v krajním případě k její demontáži. Mnohem spíš než nejhorší obavy se ale chytrá technologie využije k vylepšení současného hierarchického systému státu, zefektivnění jeho funkcí a k promazání koleček kapitalismu. Jak ukázal Google, když na svobodném systému Linux postavil dominantní systém Android, využít spontánní nápad a vydělat na něm peníze prostě byznys umí. I když to anarchisté neradi slyší.

Bitcoin a blockchain

  • Slavná virtuální měna je dílem tvůrce známého jen pod přezdívkou Satoši Nakamoto. Od roku 2009, kdy byla uvedena, získala několikanásobek své původní hodnoty a objevilo se mnoho teorií, kdo ji skutečně stvořil. Žádná ale nebyla nikdy spolehlivě potvrzena, ale řada z nich ani vyvrácena.
  • Největší výhodou a zároveň úskalím je naprostá anonymita, kdy se nedá identifikovat strana platby, ale jen její virtuální peněženka. Bitcoin proto doprovází kontroverzní pověst, protože jeho anonymita je zneužívána například k nelegálním obchodům s drogami či dětskou pornografií.
  • Bitcoin je založen na technologii takzvaného blockchainu, tedy decentralizované databáze, v níž se v síti na všech připojených zařízeních uchovávají záznamy o všech transakcích – tím se také chrání proti zásahu. Díky tomu bitcoin nemá žádnou centrální banku.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.