Mračna prachu nad Českem: Ochrana selhává

Vysoké koncentrace prašného aerosolu zasáhly téměř celé Česko. Kromě velkých prachových částic se na stavu podílely ještě nebezpečnější částečky PM2,5. Na jejich příliš vysoké koncentrace upozornila loni i Světová zdravotnická organizace.

V Přerově byly 5. listopadu limity průměrné denní koncentrace polétavého prachu... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy V Přerově byly 5. listopadu limity průměrné denní koncentrace polétavého prachu... | foto: ČTK
V Přerově byly 5. listopadu limity průměrné denní koncentrace polétavého prachu...

Ústecký kraj zahalil příkrov oxidu siřičitého, střední Čechy se dostaly do obdobné situace kvůli prachu. „Žádáme řidiče automobilů, aby pokud možno nevyjížděli,“ vyzývali předminulý týden meteorologové veřejnost, aby se stav ovzduší dále nezhoršoval.

Nebezpečně vysoké koncentrace prašného aerosolu však zasáhly téměř celou republiku. Už tak špatnou situaci v Moravskoslezském kraji navíc umocňoval slabý vítr z Polska, s nímž přichází znečištění ze zamořeného Krakovska.

Už tak špatnou situaci v Moravskoslezském kraji navíc umocňoval slabý vítr z Polska, s nímž přichází znečištění ze zamořeného Krakovska...

Kromě velkých prachových částic se na aktuálním stavu citelně podílely ještě nebezpečnější částečky PM2,5 do velikosti 2,5 mikrometru. Na jejich příliš vysoké koncentrace upozornila loni i Světová zdravotnická organizace (WHO). Vydala proto doporučení, aby se povolený imisní limit těchto mikroskopických škůdců snížil na deset mikrogramů v jednom kubickém metru vzduchu.

Jenže v Česku, stejně jako ve většině Evropy, se bere za hraniční mez 25 mikrogramů. „Většinu tohoto aerosolu – zhruba 85 procent – tvoří částice o velikosti jeden mikron a menší. Na ně se váže většina polyaromatických uhlovodíků, které se přes plicní sklípky dostávají až do krve, kde se podílejí na genetických změnách a zvyšují i riziko kardiovaskulárních onemocnění,“ vysvětluje nebezpečí PM2,5 Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR.

Drobní zabijáci

Prachové částečky na sebe navazují karcinogeny včetně benzo-a-pyrenu a nevratně narušují lidské zdraví

Smogové mapy České republiky varovaly koncem předminulého týdne především před vysokými koncentracemi velkých prachových částic do deseti mikrometrů. Jak ale upozornila řada analýz, tato prachová mračna jsou zřejmě z 30 až 60 procent tvořena i ultrajemnými částečkami PM2,5 do velikosti 2,5 mikrometru.

I z toho důvodu Světová zdravotnická organizace (WHO) od svého loňského zasedání usiluje o to, aby na PM2,5 platil tvrdší metr. Průměrná roční koncentrace by tedy neměla překročit deset mikrogramů na metr krychlový ovzduší. Prachové částečky na sebe totiž navazují karcinogeny včetně benzo-a-pyrenu a nevratně narušují lidské zdraví.

Přísné limity nestačí

„WHO prokázalo, že taková poškození vznikají i při koncentracích nižších než deset mikrogramů,“ upozorňuje Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR.

Zatímco například ve Spojených státech imisní limit PM2,5 posunuli na 12 mikrogramů, v evropských zemích zůstává pro dalších pět let na 25 mikrogramech

Zatímco například ve Spojených státech imisní limit PM2,5 posunuli na 12 mikrogramů, v evropských zemích zůstává pro dalších pět let na 25 mikrogramech. A stav příliš nevylepší ani novela zákona o ochraně ovzduší, která má ještě v listopadu dorazit na vládu. Výzvu Světové zdravotnické organizace nereflektuje. Řídí se směrnicí EU a krajní hodnotu pro PM2,5 od roku 2020 snižuje na 20 mikrogramů.

„Evropská komise v takzvaném balíčku pro lepší ovzduší nepředpokládá další zpřísňování imisních limitů. Ve střednědobém horizontu považuje za důležitější dosažení stávajících imisních limitů na celém území EU,“ přibližuje český postoj Petra Roubíčková z ministerstva životního prostředí. A dodává: „Další zpřísňování imisních limitů Evropská komise připouští až poté, co se podaří snížit požadované koncentrace. Tento postup považujeme za rozumný.“

Nevyužité možnosti

Odborníci a ochránci životního prostředí však s takovým vysvětlením příliš nesouhlasí. Jindřich Petrlík, předseda sdružení Arnika, tvrdí, že dosáhnout imisních limitů požadovaných WHO je v Česku možné rychleji. „Muselo by se ale přikročit k daleko razantnějším opatřením v dopravě a přísnějšímu postoji k průmyslu,“ myslí si Petrlík. Naráží na fakt, že právě automobily a výroba se velkou měrou podílejí na vypouštění prachových přenašečů smrtonosných karcinogenních a toxických látek.

Docílit nižších hodnot by šlo sladěním krajských a státních strategií a vydáváním účinnějších integrovaných povolení pro průmyslové podniky

A přikyvuje i Radim Šrám. Podle něj je takový krok složitý především v extrémně zasažených oblastech, jakými jsou ostravské Bartovice. Tam se průměrná roční koncentrace PM2,5 pohybuje kolem 40 mikrogramů na metr krychlový.

Docílit nižších hodnot by šlo, jak tvrdí Petrlík, sladěním krajských a státních strategií a vydáváním účinnějších integrovaných povolení pro průmyslové podniky. Právě tyto dokumenty mají zamezovat znečištění ovzduší. Jak už v minulosti upozornilo několik soudů, České republice ovšem chybějí akční plány přicházející s návrhy co nejrychlejšího a nejúčinnějšího snižování prachového aerosolu a dalších nečistot ve vzduchu.

„Stát musí nastavit strategii, jak plnit stanovené závazné limity. Jinak nás budou čekat sankce ze strany EU. V tom ale nejsme sami,“ dodává Petrlík.

Mikročástečky unikaly

Zjišťovat přitom koncentrace PM2,5 brzdí ještě jeden zádrhel. Technický. Například během loňské zimy měřil Český hydrometeorologický ústav množství větších částeček PM10 na 178 místech, malé PM2,5 ale dokázaly jeho stanice sondovat jen na 61 lokalitách. Situace se nyní začíná zlepšovat díky 300milionové injekci pocházející především z evropských dotací. Díky ní mohou meteorologové modernizovat svou síť. A tak třeba na Ostravsku, kde až do loňska sledovalo PM2,5 jen osm stanic, ultrajemné prachové částice nyní hlídá 15 zařízení.

Po skončení zimy by proto mělo být zase o něco jasnější, jakou měrou se na smogových kalamitách podílí PM2,5 a kdo jsou jeho hlavní producenti.

Koncentrace prachu v České republice.