Motivací migrantů není život ve svobodě, ale sociální systém

V Německu jsou ostrakizované pojmy historická vina a holokaust. Každý, kdo se vydá mimo oficiální proud, musí počítat s moralizující kritikou. To se stalo i loni zesnulému historikovi Rolfu Peteru Sieferlemu a jeho knize o sociálním státu, migraci a německé snaze zbavit se historické viny rozpuštěním vlastní identity v evropanství.

Rolf Peter Sieferle, Das Migrationsproblem: Über die Unvereinbarkeit von... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rolf Peter Sieferle, Das Migrationsproblem: Über die Unvereinbarkeit von... | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Rolf Peter Sieferle, Das Migrationsproblem: Über die Unvereinbarkeit von... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Slovinský filozof a hvězda intelektuální marxistické levice Slavoj Žižek se považuje za komunistu. V době politické korektnosti, která určuje, co je a není přípustné, se netolerance v diskusi rozpíná do maxima. Nejen eliminuje vše, co by mohlo traumatizovat – například studenti medicíny jsou varováni, že uvidí krev –, a umlčuje konzervativní nebo kritické hlasy, ale nevyhýbá se ani marxistickým intelektuálům.

Žižek v rozhovoru pro švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung říká, že při jeho přednášce v USA ho přerušila mladá Afroameričanka slovy: „Podívejte se, jsem černá žena, jsem matka samoživitelka a mám AIDS. A absolutně s vámi nesouhlasím, rozumíte?“ Tím byla diskuse ukončena dříve, než začala. Žižeka však především ohromilo, že to ostatní studenti považovali za opodstatněnou námitku.

Nebezpečně šlehající plameny

V USA jsou otrokářství a rasismus zasahovány morálním kladivem, jež umlčuje i likviduje vše, co je připomíná, a proto jsou z veřejného prostoru odstraňovány sochy významných jižanských osobností z občanské války. V Německu jsou podobně ostrakizované pojmy historická vina a holokaust. Každý, kdo se vydá mimo oficiální proud, musí počítat s nemilosrdnou moralizující kritikou ignorující argumenty a riskuje profesní kariéru.

O Sieferlem se začalo říkat, že jsou mu blízké radikální pravicové názory a konspirační teorie. Podle Sebastiana Hammelehleho z týdeníku Der Spiegel se ze vzdělance stal obdivovatel Hitlera a plameny z hořících Sieferleho knih začaly šlehat nebezpečně vysoko.

Příkladem může být žebříček odborných knih v pořadu Kultur veřejnoprávní rozhlasové stanice Norddeutsche Rundfunk (NRD), jejž sestavují renomovaní autoři a redaktoři periodik, jako je Frankfurter Allgemeine Zeitung, Die Welt, Süddeutsche Zeitung, Der Spiegel nebo Die Zeit.

Do žebříčku se dostala i posmrtně vydaná kniha Finis Germania (Konec Německa) německého historika Rolfa Petera Sieferleho (1949–2016), již do něj zařadil Johannes Saltzwedel z týdeníku Der Spiegel, aby nabídl provokativní pohled na současnou historickou diskusi. Reakcí bylo rozhořčení a o Sieferlem se začalo říkat, že jsou mu blízké radikální pravicové názory a konspirační teorie.

Podle Sebastiana Hammelehleho z týdeníku Der Spiegel se ze vzdělance stal obdivovatel Hitlera a plameny z hořících Sieferleho knih začaly šlehat nebezpečně vysoko. Vedoucí pořadu Barbara Mirowová rychle zareagovala a od žebříčku se nejen distancovala, ale až do vypracování nových kritérií pro výběr knih, které podobné selhání vyloučí, spolupráci s jeho sestavovateli přerušila. Také Saltzwedel uznal své pochybení, veřejně se za ně omluvil, a protože nechtěl poškodit renomé žebříčku, přestal se na něm podílet.

Důsledek růstu blahobytu

Sieferle na tento vývoj nemohl zareagovat osobně, protože v září 2016 spáchal sebevraždu, ale počátkem letošního roku vyšla jeho poslední práce Das Migrationsproblem: Über die Unvereinbarkeit von Sozialstaat und Masseneinwanderung. (Problém migrace. O neslučitelnosti sociálního státu a masového přistěhovalectví), která je mimo hlavní proud diskuse o sociálním státu, masové migraci a o německé snaze zbavit se historické viny rozpuštěním vlastní identity v evropanství.

V důsledku růstu blahobytu rozvojového světa se pro stále více jeho obyvatel stává emigrace do oblastí s lepší životní úrovní reálnou

Současná migrační vlna se v mnohém liší od těch v minulosti. Od 19. století narůstal rozdíl v příjmech zemí i kontinentů, který vyvrcholil okolo roku 1980, a od té doby klesá. V důsledku růstu blahobytu rozvojového světa se však pro stále více jeho obyvatel stává emigrace do oblastí s lepší životní úrovní reálnou.

Nízké náklady na cestu a komunikaci, informace o situaci v cílových zemích a politická podpora umožňují proměnit úvahu o migraci v konkrétní plán. Je třeba jen překonat Středozemní moře, v čemž pomáhají pašeráci lidí, a pak už migrantům v zásadě nic nebrání usadit se v Německu, protože kancléřka Angela Merkelová přestala používat pojem lid ve smyslu německého národa a nahradila jej obyvatelstvem, čímž myslí každého na německém území.

Selhání sociálního státu

Na rozdíl od evropského osídlování „prázdného“ amerického kontinentu jde o migraci do hustě osídlených oblastí Evropy. Motivací migrantů není život ve svobodě, ale sociální systém. V Evropě jsou často přídavky na děti vyšší než průměrné platy, a proto si příchodem do bohatých regionů sice materiálně polepší, ale protože jde o sociální dávky pro ekonomicky nejslabší část společnosti, je toto zlepšení spojeno se společenským sestupem.

Národní stát poskytující právní, ekonomickou, dopravní, zdravotní a důchodovou infrastrukturu je limitován svými hranicemi a jeho sociální stát selže, rozšíří-li se nároky na ekonomické zabezpečení i na obyvatele mimo něj

Ten však vede k nespokojenosti a novým konfliktům, jejichž důsledkem je zabarikádování se v paralelních komunitách a ghettech, vyšší kriminalita nebo politicko-náboženská radikalizace. Globalizace na jedné straně prostřednictvím reklamy slibuje blahobyt pro každého, ale na druhé propojuje sociální stát na národním území se světovými pracovními trhy, což snižuje platy především v profesích s nízkou kvalifikací a zhoršuje problémy na pracovních trzích vyspělých zemí.

Z této situace mají prospěch ti, jejichž kvalifikace jim umožňuje uplatnit se globálně, a současně profitují z klesajících nákladů na mzdy ve službách. Sociální stát, který vznikl v kontextu národní ekonomiky na daném území, proto nemá šanci přežít. Národní stát poskytující právní, ekonomickou, dopravní, zdravotní a důchodovou infrastrukturu je limitován svými hranicemi a jeho sociální stát selže, rozšíří-li se nároky na ekonomické zabezpečení i na obyvatele mimo něj.

Noví globální proletáři

Základ sociálního státu tvoří vydělávající, jejichž příjmy jsou zatíženy daňovými a sociálními odvody, a masová migrace s nízkou nebo žádnou kvalifikací pro něj představuje problém. Výdaje na německý sociální stát nepřetržitě rostou, jen od roku 1991 se více než zdvojnásobily – z 395,5 na 888,2 miliardy eur v roce 2015.

Levice si současné islámské migranty si idealizuje do nových globálních proletářů, kteří s levicí, jež prohrála studenou válku, sdílejí nepřátele a nenávist k USA, Izraeli a Západu.

Řešením by mohl být právní stát bez sociálního prvku jako USA v 19. století. To by ale znamenalo, že všichni, kdo přispívali do národních sociálních systémů, nebudou mít jistotu pozdějšího zabezpečení. Řečeno jinak, svět bez hranic a národů je také bez blahobytu garantovaného sociálním státem. Proč tedy část politických elit podporuje masovou migraci do Evropy?

Prvním důvodem je, že pro levici představuje uprchlík, kterému je třeba pomoci, nového proletáře. O svého původního proletáře, za něhož bojovala, přišla ve druhé polovině 20. století. Současné islámské migranty si pak idealizuje do nových globálních proletářů, kteří s levicí, jež prohrála studenou válku, sdílejí nepřátele a nenávist k USA, Izraeli a Západu.

Druhý důvod je demografický. Stárnoucí obyvatelstvo je třeba doplňovat, aby se udržela současná ekonomická situace. Tento argument však opomíjí, že stárnoucí populace déle pracuje a že neustále roste automatizace. Pokles porodnosti může také být evoluční metodou, jak se vyrovnat s budoucími krizemi a přelidněním Země. Pokud by však byl počet obyvatel rozhodující, musely by země, jako je Čína nebo Indie, už dávno být ekonomickými giganty a Singapur či Švýcarsko ekonomicky podružné.

Mentální paradox

Třetím důvodem je německá historická vina. Po druhé světové válce, ve které Němci v rámci holokaustu vyvraždili šest milionů Židů a miliony Evropanů, se německé elity snažily potlačit vše, co souviselo s nacionalismem. Němec by měl být především Evropanem a státní vlajku vyvěšovat jen jako folklór, například při mistrovství světa ve fotbale. V mentální rovině to však představuje paradox.

Na jedné straně mají Němci zůstat němečtí, aby si připomínali zločiny, které spáchali jejich prarodiče, na druhé se však mají vyvarovat všeho, co vyvolává podezření z nacionalismu

Na jedné straně totiž Němci mají zůstat němečtí, aby si připomínali zločiny, které spáchali jejich prarodiče, na druhé se však mají vyvarovat všeho, co vyvolává podezření z nacionalismu. Masová migrace umožňuje zbavit se německé identity a rozpustit se v evropanství.

Důsledkem je, že po každém teroristickém útoku, při kterém atentátník volá Alláh Akbar, se absurdně tvrdí, že neměl souvislost s náboženstvím a že je třeba islám akceptovat nejen, jaký je, ale i jako součást německé reality. Protestní národní hnutí, jako je Pegida, je však třeba důrazně odmítnout.

Argumentační neschopnost kritiků

Podle Sieferleho je bod, z něhož není návratu, překročen a ohledně vývoje je skeptický. Podle něho se evropské země mohou tribalizovat, když vzniknou kmenová společenství, v nichž bude právní stát jen jednou z autorit, nikoliv však nadřazenou. Násilí ve veřejném prostoru poroste a nastanou konflikty s původním obyvatelstvem, jež nedokáže financovat nově příchozí, kteří se však budou domnívat, že na financování mají nárok. Poraženými budou ti, kdo do své mentální DNA implantovali monopol právního státu.

Sieferleho analýza podpořená seriózním zdůvodněním je cenná a označovat ho za zakukleného nacistu jen ukazuje argumentační neschopnost jeho kritiků

Sieferleho lze kritizovat například za generalizující označení, jako jsou analfabeti nebo barbaři, což sice vyjadřuje určitý sklon, ale působí rušivě. Rovněž u irské migrace do USA neobstojí jím uváděná souvislost mezi nárůstem blahobytu a migrací, protože ji vyvolala bída a hladomor.

Sieferleho analýza podpořená seriózním zdůvodněním je cenná a označovat ho za zakukleného nacistu jen ukazuje argumentační neschopnost jeho kritiků. Sám Sieferle v e-mailu příteli Michaelu Klonovskému poznamenal, že pokud bude v příštích volbách Merkelová znovu zvolena, naplní Němci skutkovou podstatu kolektivní viny, protože destabilizují Evropu.

Das Migrationsproblem: Über die Unvereinbarkeit von Sozialstaat und Masseneinwanderung

Problém migrace. O neslučitelnosti sociálního státu a masového přistěhovalectví

AUTOR: Rolf Peter Sieferle

VYDAL: Manuscriptum 2017

ROZSAH: 136 stran