Moderní stratégové rozumějí demografickému vývoji

Vůči vývoji ekonomiky není imunní žádná oblast našeho života – od politiky přes umění, vědu či sport až po sociální péči. Za ekonomickými ději ale stojí „mocnější“ faktor, jenž jimi vládne stejně jako byznysem či politikou – demografie. Úspěšným stratégům politických kampaní, firem či uměleckých těles to už došlo. Píše Pavel Kysilka.

Moderní společnost. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Moderní společnost. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Moderní společnost.

Náhubek politické korektnosti, genderové kvóty, kult sexuálních a rasových menšin, zametání problémů s migrací pod koberec. Vítězství českých komunistů v roce 1946 a široká podpora jejich devastační strategie v dalších letech. Husitská revoluce. Studentské bouře a hipíci na Západě šedesátých let. Nástup a podpora nacismu v Německu třicátých let. Krize a zlaté časy Harley-Davidsonu, kult Applu, kolaps Kodaku. Současná zlatá éra české ekonomiky. Vítězství antisystémových hnutí v USA, Evropě, Česku, brexit, Trump, Babiš. Vleklá japonská ekonomická stagnace. Digitální revoluce.

Může mít tato nesourodá směs něco společného? Kupodivu ano. Za jejich vznikem vždy stál silný demografický faktor. Díky němu lze tyto události nejen zpětně vysvětlit, ale lze je do jisté míry i předvídat – stejně jako jejich zánik a nástup dalších „záhadných“ společenských jevů.

Studium a prognóza

Píše se rok 1991 a prezident George Bush starší si po intervenci v Iráku užívá jednu z historicky nejvyšších podpor prezidentů americkou veřejností: 90 procent. To se mu hodí, příští rok má obhajovat křeslo v souboji s Billem Clintonem. Vzápětí ale statistický úřad ohlásí ekonomickou recesi, což dá Clintonovi šanci zaútočit na Bushe právě z tohoto směru. „Economy, stupid!“ („Ekonomika, blbe!“) vylepuje na stěnu Clintonovy hlavní volební kanceláře stratég jeho kampaně James Carville. Clinton disciplinovaně vrací toto téma do hry při každé příležitosti.

Demografie se zabývá studiem a prognózou vývoje populací, jejich věkového a regionálního rozložení a migrací, vztahem populačních, ekonomických a dalších společenských jevů. Čím nerovnoměrnější je demografický vývoj, tím zažívá společnost větší výkyvy. A tím se i zvětšuje prostor pro formulování překvapivě úspěšných firemních, politických, uměleckých a dalších strategií.

Díky tomu vyhrává nad favorizovaným soupeřem a stává se 42. prezidentem USA. Vůči vývoji ekonomiky není imunní žádná oblast našeho života – od politiky přes umění, vědu či sport až po sociální péči. I o výsledku tří světových konfliktů 20. století – první, druhé i studené války – nakonec rozhodla ekonomická síla v zázemí znepřátelených stran. Ale za ekonomickými ději stojí ještě jeden, „mocnější“ faktor, který jimi vládne stejně jako byznysem, politikou a podobně. Tím je demografie. Úspěšným stratégům politických kampaní, exponenciálních firem či uměleckých těles to už došlo.

Nebylo by divu, kdyby dnes v jejich hlavních kancelářích visela cedule „Demografie, blbe!“ Demografie se zabývá studiem a prognózou vývoje populací, jejich věkového a regionálního rozložení a migrací, vztahem populačních, ekonomických a dalších společenských jevů. Čím nerovnoměrnější je demografický vývoj, tím zažívá společnost větší výkyvy. A tím se i zvětšuje prostor pro formulování překvapivě úspěšných firemních, politických, uměleckých a dalších strategií. Zejména když se demografická analýza a prognóza propojí s poznatky ekonomie, psychologie a technologických trendů.

Jak to v hlavách dobrých stratégů funguje? Každou generaci tvaruje její specifická doba. Ta má několik málo klíčových formativních rysů a událostí. Díky nim každá generace získá určité specifické vlastnosti a zkušenosti a ty si s sebou nese celý život. Jak moc pak tato konkrétní generace ovlivní celospolečenské dění, závisí na dvou věcech: jednak na síle její vyhraněnosti, jednak na její početnosti.

Formativní zážitek

Vezměme si za příklad naši nejsilnější generaci, „Husákovy děti“. Na začátku sedmdesátých let vstupovala do rodičovského věku početná generace narozená v letech po ukončení druhé světové války. Husákův normalizační režim na tuto generaci navíc zatlačil rodičovskými příspěvky a proporodní propagandou. Zrodila se tak generace, která je nejsilnější v současné české populaci. Co ji formovalo? Fronty na banány, uskrovňování, ekologická krize, nulové cestování, izolace na chalupách a chatách, zákazy, mezinárodní napětí, ropné krize.

Husákova generace stejně jako ta její rodičovská už nebude nikdy považovat tyto výdobytky svobody za samozřejmost. Na rozdíl od svých rodičů ale ještě zamlada stihla možnost kvalitního studia včetně jazyků. Výsledek? Nejpočetnější generace se silným formativním zážitkem.

Nerozptylovaly ji rockové koncerty a festivaly, naopak ji uzemňovalo rodičovské shánění, obstarávaní a „udělej si sám“. Před vstupem do dospělosti se však před ní náhle otevřela polistopadová svoboda, možnosti kvalitního studia, cestování, poznávání, globalizace a internet. Husákova generace stejně jako ta její rodičovská už nebude nikdy považovat tyto výdobytky svobody za samozřejmost. Na rozdíl od svých rodičů ale ještě zamlada stihla možnost kvalitního studia včetně jazyků. Výsledek? Nejpočetnější generace se silným formativním zážitkem.

Generace, u níž má hodnota seberozvoje, ambicí, plánování, vlastní odpovědnosti, pokory, pracovitosti, studia, poznávání, jazykové výbavy, kvalifikace a technologické gramotnosti výrazně větší zastoupení než u generací jiných. Společenský a ekonomický dopad? Kvalifikovaní dynamičtí lidé ve firmách včetně vedoucích pozic, půldruhého desetiletí ekonomické prosperity Česka, hypoteční boom („bydlím, vychovávám a investuji pro budoucnost rodiny“), záplava festivalů, knih, alternativního vzdělávání, cestování, ekologického povědomí a angažovanosti. A výhled?

Například, že zástupci této generace budou zhruba za 15 až 20 let aktivně vstupovat na politickou scénu. Že témata práce, podnikání, vědy, vzdělání, kultury, technologií, infrastruktury, bezpečnosti a kvalitní sociální péče díky nim vystřídají onen odvar, na který se zmůže současná, tematicky vyždímaná generace sedící na politických židlích: dotace, regulace, lithium...

Opakování začarovaného cyklu

Demografie umí hodně napovědět i o příčinách a perspektivách společenského fenoménu, který opanoval současné USA a západní Evropu – takzvaného levicového liberalismu, s jeho tématy konstrukce a ochrany práv sexuálních a náboženských menšin, věčných „obětí“ evropského kolonialismu a imperialismu, bezbranné a vykořisťované planety Země, genderovými kvótami, antikapitalismem, antiizraelstvím, imigrační posedlostí, politickou korektností a zavíráním očí nad zločiny, terorem a krutostmi těch, které je třeba ideologicky chránit.

Co za tím vším stojí a proč to historicky brzy pomine? Generace narozená ve čtyřicátých letech na Západě už vyrůstala v době míru a rostoucí prosperity pod výchovou rodičů, kteří za každou cenu usilovali, aby ji uchránili před nouzí, odpovědností a starostmi, které si sami museli prožít za předválečné krize a válečného konfliktu.

Opakuje se začarovaný demografický cyklus: v dobách prosperity a míru se zadělává na budoucí průšvih v podobě početné generace s nižším sklonem k odpovědnosti, pracovitosti a pokoře. Takové generace trpívají nedostatkem trpělivosti, když ve své početnosti velmi těžce nacházejí uplatnění: posty v úřadech a firmách jsou obsazeny starší generací, která jim sice zajistila prosperitu, nikoliv však spokojenost. A s níž si naprosto nerozumějí.

Z této peřinky vyrostla velmi početná a všestranně rozmazlená generace pozdějších salonních marxistů, maoistů, hipíků, barikádníků a levicových teroristů šedesátých let, jež dnes zasedá v lavicích parlamentů, vlád, komisí a profesorských postů od Berlína přes Paříž, Stockholm, Oslo, Londýn až po New York a Berkeley, pěstuje svoje témata a umlčuje jakoukoliv diskusi. Opírá se přitom o mnohem mladší generaci dnešních západních studentů, která nabírala rozum v euforické době po pádu železné opony, za všeobecné prosperity a dočasné neexistence vnějšího nepřítele.

Opakuje se tak začarovaný demografický cyklus: v dobách prosperity a míru se zadělává na budoucí průšvih v podobě početné generace s nižším sklonem k odpovědnosti, pracovitosti a pokoře. Takové generace trpívají nedostatkem trpělivosti, když ve své početnosti velmi těžce nacházejí uplatnění: posty v úřadech a firmách jsou obsazeny starší generací, která jim sice zajistila prosperitu, nikoliv však spokojenost. A s níž si naprosto nerozumějí.

Prosperita, mír a porodnost za vlády Karla IV. přivedly na svět početné husitské revolucionáře. Hrůzám třicetileté války předcházelo období relativního míru, stability a porodnosti, první světové válce též. Generace průkopníků nacismu vyrůstala právě v této době, a totéž platí o natalitou přehuštěné generaci pionýrů evropského a československého komunismu. Ti naši se pak při jeho budování po únoru 1948 mohli pod heslem „mládí vpřed“ opřít o podobně zpovykanou a početnou generaci čerstvě dospělých, kterou její rodiče rozmazlili za národní euforie, prosperity a evropského míru dvacátých let.

Užitečné přikázání

Zpět ke generaci „politické korektnosti“: dobrou zprávou je, že demografie dává jejímu přežívání ve vlivných politických a mediálních postech jen pár let. Všechny oblasti našeho života, práce, podnikání, politiky obrací naruby digitální revoluce. Je motorem o dvou válcích. Prvním jsou exponenciální technologie: robotika, umělá inteligence, virtuální a smíšená realita, blockchain, 3D a 4D technologie, genomika a nové materiály.

Demografie dává přežívání generace „politické korektnosti“ ve vlivných politických a mediálních postech jen pár let. Všechny oblasti našeho života, práce, podnikání, politiky obrací naruby digitální revoluce. Jistoty spojené s ostatními generacemi převažují a dávají stratégům v byznysu, umění a politice dost příležitostí, jak nezapomenout na jedno užitečné přikázání: „Demografie, blbe!“

Druhým válcem změn je globalizovaná generace mileniálů, Y – lidí narozených zhruba mezi lety 1983 a 1998. Většina z nich bez zkušenosti studené války, ale všichni nejpozději do své dospělosti se světem internetu. Generace Z (někdy zvaná iGen či postmileniálové) se už narodila do internetové doby stejně jako generace Alfa (narození po roce 2010). Mileniálové jsou již dobře popsaní a nejúspěšnější byznysoví a političtí stratégové na ně umějí velmi dobře mířit. Nad generacemi Z a Alfa zatím visí velký otazník.

Zatímco jejich četnost je známá, těžko lze predikovat, které formativní faktory u nich budou rozhodující. Dozvuky euforie konce a přelomu tisíciletí? Velká krize a její dohra v podobě vysoké nezaměstnanosti v řadě západoevropských zemí? Návrat studenoválečné ostražitosti v posledních dvou letech? Ohrožení tradičních pracovních postů robotizací a umělou inteligencí? Uvidíme. Jistoty spojené s ostatními generacemi převažují a dávají stratégům v byznysu, umění a politice dost příležitostí, jak nezapomenout na jedno užitečné přikázání: „Demografie, blbe!“



Počet příspěvků: 2, poslední 15.7.2018 03:25 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.