Ministr Fiala: Nečasovi jsem věřil, že se snaží dělat politiku, jaká má být

„V nadsázce říkám: na stole nechávám ve zlatých deskách připravenou novelu zákona o vysokých školách,“ říká končící ministr školství.

Jako svého nejbližšího náměstka si Fiala vybral bývalého kancléře Masarykovy univerzity. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jako svého nejbližšího náměstka si Fiala vybral bývalého kancléře Masarykovy univerzity. | foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
Jako svého nejbližšího náměstka si Fiala vybral bývalého kancléře Masarykovy univerzity.

Petra Fialu vystřídá ve funkci bývalý ředitel odboru výzkumu ministerstva školství Dalibor Štys, jak ČESKÁ POZICE v pondělí jako první informovala. Sám Fiala od premiéra Jiřího Rusnoka nabídku na pokračování v ministerském úřadu sice dostal, ale odmítl ji.

„Myslím, že fungování Nečasovy vlády – a to se špatně veřejně říká, protože to v současné situaci a po konci vlády není úplně srozumitelné – bylo pro mě jedním z nejpříjemnějších překvapení v politice. Rozhodování vlády, jehož jsem se účastnil, bylo velmi kompetentní; byla to směs odborných a politických postojů a v tomto směru jsem měl dobrý pocit,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI končící ministr Petr Fiala, jenž je profesorem politologie na Masarykově univerzitě.

ČESKÁ POZICE: Na svém twitteru jste minulý týden napsal: „Vážím si nabídky pokračovat dál v Rusnokově vládě. Kdybych ji ale přijal, popřel bych vše, co jsem napsal o politice.“ Co přesně jste myslel tím „vším“?

FIALA: Popřel bych hlavně to, co jsem psal o úřednických vládách a respektování určitých pravidel hry v rámci politického systému. Vždy jsem tvrdil, že úřednickou vládu je možné mít, ale jen tehdy, když jsou všechny pokusy sestavit politickou vládu neúspěšné a kdy úřednická vláda vychází z dohody politických stran, ale i v tom případě má být její působení co možná nejkratší. A tyto podmínky – v případě vlády, kterou skládá premiér Jiří Rusnok – naplněny nejsou, neboť existuje reálná možnost sestavení politické vlády, a proto si myslím, že má mít politická vláda přednost.

ČESKÁ POZICE: Nemá na vaše rozhodnutí vliv osoba premiéra Rusnoka?

„Opravdu nemám nic proti Jiřímu Rusnokovi“FIALA: Opravdu nemám nic proti Jiřímu Rusnokovi, jehož znám dlouho. Seděl jsem s ním v pracovní skupině pro reformu terciárního vzdělání i jinde, není to tedy nic osobního, ale jde o principiální postoj, který mi brání, abych účast v této vládě přijal a pokračoval ve funkci.

ČESKÁ POZICE: Byl jste rozhodnut ihned?

FIALA: Ano, neváhal jsem a ani jsem to nemusel před veřejností předstírat. Mně byla situace jasná. Člověk nemá o mnoho víc než své „jméno“; snažím se proto jednat podle určitých principů, pravidel a v tomto případě si myslím, že bych sám před sebou neobstál, kdybych tu ministerskou nabídku akceptoval.

O tom, že úřednická vláda má být krátká

ČESKÁ POZICE: Napsal jste i knihu Politika, jaká nemá být, kde je desatero zásad jdoucích proti nešvarům politiky. Porušil byste přijetím úřadu i některou z nich?

FIALA: Právě v této knize píši též o nepolitické vládě a konkrétně na úřednické vládě Jana Fischera ukazuji, v čem je problém vlády, jež není propojena s parlamentními stranami. Neříkám, že se za současné složité situace nemají hledat různá řešení, ale jako politolog tvrdím, že toto řešení není pro mne akceptovatelné. Můžete k tomu připočítat i jakýsi lidský aspekt: byl jsem spojen s určitou vládou, která měla nějaký profil, ač jsem nestraník, ale ve chvíli, kdy by existovala reálná šance, že vláda může pokračovat, bych se necítil dobře, pokud bych přešel do nějakého jiného uskupení.

ČESKÁ POZICE: Dal jste premiérovi Rusnokovi tip na svého nástupce?

FIALA: Nechtěl bych – a není to ani mým zvykem – reprodukovat náš soukromý rozhovor. Bavili jsme se, co je potřeba dělat v oblasti vzdělávání, vysokých škol a výzkumu a seznámil jsem pana premiéra se situací na ministerstvu.

ČESKÁ POZICE: Žádná jména, o nichž jste hovořili, z vás nedostanu?

„Pakliže je potřeba dosahovat ve školství alespoň nějaké stability, pak je tu připraven tým, který by měl dostat šanci v práci pokračovat“FIALA: Jen bych snad uvedl, že jedna z věcí, která se v posledním období podařila, byla konsolidace ministerstva. Jsem docela spokojen s tím, jak úřad začíná pracovat a jak působí navenek, a myslím, že je to i tím, že se tu vytvořil silný a kompetentní tým, který je schopen řadu věcí prosazovat. Pokud je to možné, tak doporučuji, aby byl stávající tým zachován (v úterý oznámil rezignaci na post 1. náměstka Jiří Nantl, dlouholetý Fialův spolupracovník, jenž svůj krok zdůvodnil podobně jako Petr Fiala – pozn. red.). Nejde o nějaké mocenské věci; všichni vědí, že lidé, kteří byli kolem mne, jsou odborníci nespojení s politickými stranami. Pakliže je potřeba dosahovat ve školství alespoň nějaké stability, pak je tu připraven tým, který by měl dostat šanci v práci pokračovat.

ČESKÁ POZICE: Jste profesorem politologie, jak tuto celou bezprecedentní politickou situaci vnímáte? Prezident jde až na hranu Ústavy, s politicky zdatným Milošem Zemanem se hovoří o pozvolném nástupu prezidentského systému...

FIALA: Předpokládal jsem to; nesouvisí to tak úplně s osobností Miloše Zemana – i když nepochybně také –, ale souvisí to se symbolickou proměnou legitimity, kdy je hlava státu volena přímo. To je krok, který jsem nikdy nedoporučoval, z mnoha důvodů, ale respektuji, že existuje, nicméně ani teoreticky ani prakticky nemění přímá volba prezidenta základní povahu českého politického systému. Tedy, že jde o parlamentní politický systém se vším všudy. Otázka rozlišení spočívá ve vazbě vlády na prezidenta nebo na parlament.

„Vládu, jež vzniká, neberu jako pokus o přechod k prezidentskému systému“Není důležité, kdo vládu jmenuje a v jakou chvíli, ale vazba je podstatnější – jde o to, jestli má parlament možnost ovlivňovat složení vlády a určovat její působení, což v prezidentském systému podstatným způsobem nemůže. Není dokonce ani tolik podstatné, jak se vláda formálně ustavuje, ale zda může parlament přinutit vládu k demisi, nesouhlasit s ní, odvolat ji. Tyto aspekty parlamentního systému jsou u nás zachovány, takže tu nedochází k přeměně v prezidentský nebo poloprezidentský systém.

Vládu, která nyní vzniká, neberu jako pokus o přechod k prezidentskému systému, jak slýcháme, to ani není možné, Ústava to nedovoluje; je to pokus prezidenta řešit určitou vládní politickou krizi nějakým způsobem. Myslím si nicméně, že dříve či později musí zvítězit politické řešení, parlamentní řešení, a čím dříve to bude, tím lépe.

ČESKÁ POZICE: Co když po dalších parlamentních volbách Zeman učiní podobný krok a nejmenuje toho, kdo může sestavit většinovou vládu?

FIALA: To nepředpokládám, jsme nyní ve zvláštní situaci. Věci budou fungovat standardně.

Kauza Putna, jeden z nejtěžších případů

ČESKÁ POZICE: Jednou z prezidentových afér byla kauza odmítnutí jmenovat docenta Martina C. Putnu profesorem. Vyřešili jste věc správně?

FIALA: Musím říci, že případ Martina Putny byl jedním z nejtěžších, které jsem řešil, neboť se bytostně dotýkal akademického prostředí, etických otázek a dalších věcí. I s odstupem času jsem přesvědčen, že se za dané situace našlo nejlepší možné řešení. Základní cíl byl, aby nenastal precedens nejmenování profesorem; spousta aspektů jmenování se ostatně v České republice přeceňuje a to, že předává diplom ministr školství, se stalo v minulosti mnohokrát. Šlo o běžnou věc, nicméně v nových souvislostech. Aby do budoucna akt jmenování neprováděl prezident republiky, to jsem si já osobně přál už dávno. Ale chci opět zdůraznit: nechtěl jsem v žádné chvíli využít situace pro prosazování nějakých vlastních představ.

ČESKÁ POZICE: Projev v Karolinu měl profesor David Storch, který s kolegy odmítl účast na prvním obřadu jmenování. Jak vnímáte postoj asi šesti profesorů, kteří se Zemanovu „škatulkování“ vzepřeli a dali to veřejně najevo?

FIALA: U každého předávání profesur, a že jsem jich viděl, se někdo omluví: kvůli pracovnímu vytížení, cestám. Nicméně za to, že na jmenování bylo s panem Putnou přítomno více jeho kolegů, jsem vděčný. Nakonec to byl standardní obřad, kde se předávalo hned několik profesur – byť po čtrnácti dnech a v jiném kontextu –, ale mělo to veškerou důstojnost.

ČESKÁ POZICE: Někteří profesoři jako Storch či Jana Klánová z Masarykovy univerzity se neomluvili kvůli vytížení, ale vyloženě na protest proti Zemanovu kroku.

FIALA: Kdybychom se nad případem Martina Putny více zamysleli, tak nejzajímavější na něm byl ne úplně jasný postoj naší akademické obce. Myslím, že není důvod ohrnovat nos nebo mračit se nad tím, že akademická obec není jednotná, ale je důležité o tom přemýšlet a svůj pohled a pravdu konfrontovat s názory těch druhých. Kdybychom byli schopni takto šířeji uvažovat, tak nám Miloš Zeman vlastně „pomáhá“ provést některé změny, které jsou v oblasti jmenování profesorů nutné.

ČESKÁ POZICE: Jak to bude se jmenováním profesorů na podzim?

FIALA: Splnil jsem svoji část dohody s panem prezidentem, stejně jako ji splnil prezident Zeman. V tuto chvíli je ve vnějším připomínkovém řízení malá novela, jež upravuje způsob jmenování profesur a přesouvá pravomoc do rukou ministra školství. Dotyčná věta je formulována tak, aby ministr jmenoval profesora ve chvíli, kdy návrh dostane. Čtenářům ČESKÉ POZICE nemusím zdůrazňovat, že právo jmenovat nepatří mezi ústavní pravomoci prezidenta, je mu pouze svěřeno zákonem o vysokých školách a v tomto směru není změna příliš obtížná. Rozhodující stále zůstává pochopitelně stanovisko vědecké rady dané vysoké školy.

Vysokoškolská novela ve zlatých deskách

ČESKÁ POZICE: Hodně jste se angažoval v přípravě stěžejní novely vysokoškolského zákona. Co s ní bude dál za nové vlády? Přijde všechna práce i debaty vniveč?

FIALA: Jsem opravdu rád, že se toto povedlo. A v nadsázce říkám: na stole nechávám ve zlatých deskách připravenou novelu. Je za tím nesmírné množství práce, vyjednávání, stálého kontaktu s akademickou obcí i dalšími aktéry. Máme k dispozici dobrou a vyváženou novelu, která je – v pozitivním smyslu – rozumným konsenzem. Že tam každý nenajde vše, co by chtěl, je jasné. Ale je to něco, s čím bychom všichni dokázali žít, a je to lepší než současný stav.

Důležité je, že novela je připravena, je po vnějším připomínkovém řízení a může být projednána a schválena. Jedná se ovšem přesně o ten typ zákona, který nemůže procházet vládou, jež nemá důvěru Poslanecké sněmovny – ani politické prosazování nebude jednoduché. Každopádně se domnívám, že dříve či později dojde na bázi této novely ke změně zákona o vysokých školách. Pokud by náhodou do voleb ještě existovala politická vláda, vidím šanci na přijetí novely zákona o vysokých školách jako poměrně vysokou.

ČESKÁ POZICE: Pro ČTK jste uvedl, že hlavními prioritami, na nichž musí pracovat váš nástupce, jsou kariérní řád pro učitele a Strategie 2020. Proč právě tyto dvě věci?

„Víme, že atraktivita učitelství při výběru studia na vysoké škole je nízká. A bez dobrých učitelů nebude dobrých škol.“FIALA: To bylo jen ve stručnosti, úkolů je hodně. Nechtěl jsem zapomenout ani na to, co jsem dělal právě v pátek – předávání vysvědčení na základní škole (smích). Ale jde především o dvě koncepční věci, jež by významně změnily podobu vzdělávacího systému a doplnily to, co v něm chybí. Obojí musí mít širší podporu – jak politiků, tak i odborné veřejnosti, přičemž myslím, že jsme těsně před cílem a širší podpora se ukazuje.

U kariérního systému je to obzvláště důležité, neboť čelíme stárnutí pedagogického sboru, což je skutečně varující. Víme také, že atraktivita učitelství při výběru studia na vysoké škole je nízká. Bez dobrých učitelů nebude dobrých škol, to je jasné. Musíme proto povolání učinit prestižnějším, přilákat mladé lidi, aby se chtěli stát učiteli. Důležité jsou zde pochopitelně peníze, ale nejde jen o mzdy učitelů. Potřebujeme mít nabídku více profesních drah, podpořit pedagogy, kteří metodicky vedou ostatní, musíme ocenit ty, kteří mají výsledky a vzdělávají se. Původním plánem na zavedení řádu v praxi byl rok 2015, možná se to zpozdí, ale dříve či později musí být zaveden.

ČESKÁ POZICE: A proč je další prioritou právě Strategie 2020? Nebude to zase jen koncepce na papíře, kterých už mají učitelé nad hlavu?

FIALA: Jen já jsem napočítal 24 platných strategií, stovky opatření, vcelku i rozumných, ale nemáme v České republice žádnou koncepci, která by se dívala na vzdělávací strategii jako na celek. Která by se ptala, jaké je místo jednotlivých součástí systému a co společnost vlastně chce od vzdělání, od vzdělávacího sytému v jeho nejrůznějších stupních.

To má právě přinést Strategie 2020 – bez ní to půjde těžko dál, protože si nebudeme vědět rady v jednotlivých částech: co s vyššími odbornými školami, co učit na středních školách, co chceme od maturit, jaké typy škol ji potřebují a podobně. Tento materiál to všechno může postihnout. Věřím, že se Strategii 2020, jež vzniká z moderované diskuse, podaří dokončit bez ohledu na to, jak bude vypadat zdejší politická situace, a ke konci letošního roku bude již hotový materiál k dispozici.

ČESKÁ POZICE: A co evropské fondy? Když jsme před rokem při vašem nástupu do funkce spolu hovořili, byla kritická situace v operačním programu (OP) Vzdělávání pro konkurenceschopnost, kde byly dokonce zastaveny platby.

FIALA: Povedlo se něco, co je viditelné. Fondy jsou v lepší kondici, než byly před rokem. Nejen že jsou obnoveny platby, běží čerpání, zastavili jsme i problematické projekty IPn, ale získali jsme také důvěru Evropské komise. Jenom nesmíme udělat žádnou chybu. Chyba by mohla spočívat i v jakékoli razantní změně, a proto bych svému nástupci velice doporučoval, aby zůstaly zachovány stávající personální strutury, dovedly se do konce výzvy, nic zvláštního se nevymýšlelo, protože na nic víc už není čas. Stabilita je v oblasti fondů to nejpotřebnější. Evropská komise je v tomto směru velmi pozorná. Nedůvěra, která k ministerstvu panovala, byla extrémní, jak všichni vědí; ztratit důvěru jde hrozně rychle, těžko se obnovuje.

Průlomem je i získání části peněz z OP Výzkum a vývoj pro inovace pro pražské vysoké školy, klíčová je rovněž příprava budoucího OP Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV), což je dokladem, že i naše ministerstvo prokázalo, že je nakonec schopno strukturální fondy řídit. Česko nutně potřebuje program, kde se spojí prostředky pro výzkum i vzdělávání, a snažíme se nyní dojednat, aby bylo OP VVV „multifondové“.

ČESKÁ POZICE: Jaké jste učinil v úřadě chyby?

„Větších chyb si vědom nejsem, i když to takto ode mě zní divně“FIALA: Bilanci ať udělají jiní, nebudu sám sebe hodnotit. Větších chyb si vědom nejsem, i když to takto ode mě zní divně; snad jsme s mým týmem postupovali racionálně, snad kompetentně a rozumně a posouvali věci kupředu. Doba jednoho roku, kterou jsem mohl na MŠMT působit, byla do jisté míry delší, než jsem původně i mohl předpokládat (smích), ale na druhou stranu je samozřejmě krátká. Když mluvím s resortními kolegy z evropských zemí, nechápou, že je vůbec možné něco v resortu udělat, když mandát k výkonu není čtyřletý. Co stihnete za rok? Nicméně doufám, že jsme za ten rok udělali, co jsme mohli.

V čem jsou slabiny vzdělávacího systému

ČESKÁ POZICE: Když nechcete hodnotit sebe, zhodnoťte jako končící ministr vzdělanost a školství v Česku. Převládá názor a atmosféra, že je vše špatně, že se žáci zhoršují, že se vytrácí vzdělanost... Jsme na tom skutečně tak špatně?

FIALA: Ne, tak špatně, jak se často debatuje, na tom české školství není, ale neměli bychom přehlížet varovné signály. Je pravda, že z dlouhodobého hlediska ukazovaly výsledky našich žáků v mezinárodních srovnáních spíše klesající úroveň. Ovšem v poslední době jsme v některých testech, kde je sledována čtenářská, matematická a přírodovědná gramotnost u žáků 4. tříd, zaznamenali pozitivní změnu. Došlo zde k mírnému zlepšení, ale musíme počkat, jestli se to potvrdí jako trend i jinde. Testy neříkají, že naši žáci mají špatné znalosti, ale že je neumějí dobře používat, protože právě dovednosti a jejich praktické uplatnění testy sledují.

Zde se ukazuje určitá slabina našeho vzdělávacího systému: děti dostávají velmi dobré znalosti, přijímají kvalitní informace a průměrné vzdělání je u nás na vysoké úrovni. Málo však rozvíjíme v dětech kreativitu a individualitu, schopnost použít znalosti, a také nemáme dobrou práci s těmi, kteří jsou mimořádně talentovaní, ani s těmi, kteří jsou naopak neúspěšní. Některá systémová opatření jsme už učinili a začíná se zdát, že si s tímto problémem školy vědí rady. Kvalita vždy závisí na učitelích, a jestliže vidím, že máme spoustu výborných motivovaných učitelů...

ČESKÁ POZICE: A také spousty nemotivovaných kantorů...

FIALA: Ano, i nemotivovaných, a to chceme změnit především. Lidé na pedagogických pozicích musejí vědět, že si jich společnost váží, že mají prespektivu a že se o ně někdo stará. Je těžké být učitelem ve chvíli, kdy se vám zvyšuje byrokracie, narůstají požadavky nesouvisející přímo s učitelským výkonem, povolání nemá perspektivu a prestiž, sotva dosahujete průměrné mzdy a někdo vám stále říká, že to děláte špatně. To je demotivující. Proto jsem učitele vyzýval k tomu, aby se podíleli na potřebných změnách ve školství, a myslím, že by to mohlo i fungovat.

„Testy neříkají, že naši žáci mají špatné znalosti, ale že je neumějí dobře používat“Byl jsem pozitivně překvapen, kolik jsem teď na rozloučenou dostal dopisů od řadových učitelů, kteří říkali „s vámi jsem měl dojem, že moje práce má smysl“ nebo „na chvíli jste mi vrátil pocit, že je možné vést a řídit vzdělávání v ČR v roce 2013 důstojným a smysluplným způsobem“. Dostal jsem spoustu e-mailů, kde mě kantoři vyzývali, abych pokračoval, a také mi poděkovali. Pokud se nám podařilo dát alespoň části učitelů najevo, že jim ministerstvo nepřekáží, ale snaží se jim i v něčem pomoci, považuji to za dobrý výsledek a mám z toho při odchodu radost.

ČESKÁ POZICE: Co budete dělat dál, až vás na ministerstvu vystřídá Štys?

FIALA: Říká se, kam se asi budu vracet, ale já se nikam vracet nemusím, budu jen ve větší míře než dosud působit jako profesor politologie na Masarykově univerzitě. Každé pondělí tam přednáším. Když jsem působil jako rektor, vedl jsem už jen doktorské studenty a na ministerstvu jsem najednou začal mít pocit, že musím být spjat i s praktickou výukou, takže jsem vypsal kurz pro magistry na pondělní ráno. Byla to úžasná zkušenost a moc mě to bavilo, daleko více než kdykoliv předtím, kdy mne od toho neodváděly jiné povinnosti. Ale asi nemohu říci, že bych dlouho zůstal jen u působení na Fakultě sociálních studií.

ČESKÁ POZICE: Více neřeknete?

FIALA: Ani víc konkrétního nevím, ale předpokládám, že přijdou nějaké výzvy.

ČESKÁ POZICE: Odlehčím to: momentálně hledají rektora i na Univerzitě Karlově, nechtěl byste tam rozvířit vody a pošťouchnout je od konkurence, zvnějšku?

FIALA: Pro to nejsou podmínky. Kolegové z Univerzity Karlovy se nemusejí bát, tento úmysl určitě nemám. Byť tady existuje jeden historický příklad Karla Engliše, který byl rektorem jak Masarykovy, tak Karlovy univerzity. Ale v současných podmínkách by takovou věc nebylo rozumné a ani možné opakovat (smích).

Politolog na výzvědách ve vysoké politice

ČESKÁ POZICE: Co jste se za rok ve funkci jako profesor politologie naučil? Stálo to za to, přejít z akademické sféry do politiky?

FIALA: Určitě to za to stálo. I když jsem to nedělal proto, abych z toho měl osobně nějaký užitek, v žádném směru. Funkci jsem vzal v době, kdy jsem měl dojem, že situace v oblasti školství a školské politiky je kritická a že je potřeba pomoci. Když jsem říkal, že to chápu jako veřejnou službu, nebyla to jen fráze: žádné „obohacení“ jsem od toho nečekal, ani intelektuální, nicméně určitě nějaké přišlo, ale potřebuji získat delší odstup, abych dokázal říci v čem. Nepochybně zkušenost z praktické politiky je a může být pro politologa cenná.

ČESKÁ POZICE: Co vás nejvíce na vládě zaujalo?

FIALA: Myslím, že fungování vlády – a to se špatně veřejně říká, protože to v současné situaci a po konci vlády není úplně srozumitelné – bylo pro mě jedním z nejpříjemnějších překvapení v politice. Rozhodování vlády, jehož jsem se účastnil, bylo velmi kompetentní; byla to směs odborných a politických postojů a v tomto směru jsem měl dobrý pocit.

ČESKÁ POZICE: S kým se vám tam nejlépe spolupracovalo?

FIALA: Nechci nikoho z kolegů vynechat, takže bych jmenoval předsedu vlády Petra Nečase, se kterým jsem do svého politického působení přišel a jemuž jsem celou dobu věřil, že se snaží dělat politiku, jaká by měla být. O to více mne mrzí ten závěr.

ČESKÁ POZICE: Už máte rozepsanou novou knížku?

FIALA: Nemám, nebylo to zatím možné. Ale mám několik nápadů, takže se těším, až budu mít trochu času a budu moci psát, protože psaní mě na akademické práci baví – nechci říci nejvíce, ale hodně – a na ministerstvu na to zkrátka nebyl čas.

Počet příspěvků: 16, poslední 16.7.2013 09:57 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.