Ministerstvo vnitra má občany rádo. Poradí, co a jak si myslet

Ideologičtí protektoři spekulujícím kverulantům vysvětlují, že nepřátelé se je snaží zahrnout slovy v tak obrovském množství, aby to v nich vzbudilo dojem, že vše je pochybné. Západní civilizace však souvisí s filozofií, jejíž podstatou je ideoprotektory nedoporučované pochybování.

Jan Schneider 30.12.2016
Budova ministerstva vnitra na Letné. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Budova ministerstva vnitra na Letné. | foto: Wikipedia
Budova ministerstva vnitra na Letné. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Jedním z mediálních témat dnešní doby je vyhroceně formulovaný celkem banální jev – střet názorů a idejí. Politiky, kteří byli zvyklí na „výběr z jedné možnosti“, je podáván jako něco, s čím není radno si lehkomyslně zahrávat! Jde prý dokonce o novou hrozbu, kterou ke stvrzení své odbornosti nazývají informační nebo dokonce hybridní válkou.

Naše vláda má lidi ráda. V tom vyniká zejména ministerstvo vnitra, které připravuje dokonce pracoviště, jehož chovanci budou varovat občany, aby nepodléhali nesmyslům, a nabídnou jim průvodcovství. Další takto specializovaní odchovanci mají být na všech dalších resortech, aby učinili občanovi průchod životem komfortním. Za celý život by se nemusel dostat do zmatku! Vždy bude někdo připraven s radou, co a jak myslet. Občanům postačí, aby se naladili na infokanály ministerstva pravdy a s láskou se na ně spolehli.

Příznak slaboty

Nyní jsme ve stadiu, kdy různí ideologičtí protektoři dosud spekulující kverulanty zatím jen varují. Vysvětlují, že nepřátelská protistrana se je snaží zahrnout slovy v natolik obrovském množství, aby to v nich vzbudilo dojem, že vše je pochybné, že pravdy vlastně není, respektive nelze se jí dobrat. Gnoseologické a morální vakuum je pak tím kýženým stavem, v němž si s nimi nepřítel bude hrát jako s jojem.

Podle ideoprotektorů je lepší zanechat všech nepřítelem vzbuzovaných pochybností, protože se stávají příznakem slaboty, ba dokonce ideologické nepevnosti. Kdo pochybuje, napíše si svůj osud sám – o tom pochybovat nemusí!

Proto je podle ideoprotektorů lepší zanechat všech nepřítelem vzbuzovaných pochybností, protože se stávají příznakem slaboty, ba dokonce ideologické nepevnosti. Když ani po takové profylaktické péči tyto škodlivé pochybovačné návyky nezmizí, bude to už možno hodnotit jako hluboce zakořeněnou ideodiverzi. To by pak mohlo hrát velkou roli, zejména při bezpečnostních pohovorech, a následně mít příslušné kariérní, potažmo existenční až trestněprávní důsledky. Kdo pochybuje, napíše si svůj osud sám – o tom pochybovat nemusí!

Nedoporučované internetové weby si ale nebude třeba pamatovat, příslušné hlášky se budou na obrazovkách periodicky objevovat, i s varováním, jen místo obrázků zdevastovaných plic, které jsou na krabičkách cigaret, budou znázorněny samými pochybnostmi zdevastované mozky, jak vypadají po sledování škodlivých webů. O tragických osudech jejich neodpovědných uživatelů se budou podávat pohnuté výklady již školním dětem.

Maličká chybička

Proč mi předchozí pasáž nepřipadá příliš křečovitě přehnaná? Proč mi přístup vedoucí ve svých důsledcích k této zdánlivě absurdní vizi, naopak připadá být ukázkovou propagandou, která někdy vytlouká klín klínem, spíše se ale snaží sama tlouci lidem klíny do hlavy? Jistě to bude tím, že taková barnumská (proti)propaganda přichází do středoevropského prostoru, který je bytostně alergický na takové a podobné způsoby.

Čechům nedá velkou práci objevit, že tato ideoprotekční kampaň má „maličkou chybičku“ – z její metody bystře pochopí, že weby, kterým nemáme věnovat pozornost, budou ještě zajímavější, než se zprvu zdálo

Ty sice mohou budit zdání úspěšnosti, ale pak se zjistí, že Středoevropané se více či méně vskrytu pochechtávají a budují si spíše účinné protilátky, které velmi účinně tradují a přenášejí na další generace. A že ty „dlouhé peníze“ vynaložené na propagandu byly v podstatě vyhozeny hůře než do kanálu.

Češi, „smějící se bestie“, mají s propagandami své zkušenosti. Nedá jim velkou práci objevit, že tato ideoprotekční kampaň má „maličkou chybičku“. Z její metody totiž chytří Češi bystře pochopí, že weby, kterým nemáme věnovat pozornost, budou ještě zajímavější, než se zprvu zdálo.

Vyznění naplano

To tušení bude velice silné, pramenící z hlubokého civilizačního zřídla. A civilizace souvisí s filozofií, jejíž podstatou je právě ono, ideoprotektory nedoporučované pochybování. Ve střední Evropě panuje dobrý zvyk si s věcmi nepochybnými tapetovat různé místnosti, včetně těch nejméně reprezentativních, kde tyto „nezpochybnitelné pravdy“, jemně namuchlány, mohou dojít svého asi prvního, rozhodně však ultimátního užitku.

Máme-li obavy o evropskou identitu a civilizaci, měli bychom učinit maximum, aby činnost ideoprotektorů vyzněla naplano

Máme-li tedy obavy o evropskou identitu a civilizaci, měli bychom učinit maximum, aby činnost ideoprotektorů vyzněla naplano. Pokud nechceme prožít něco podobného normalizaci v sedmdesátých letech, ale v ostřejším balení. Protože naznačený vývoj jde proti podstatě filozofie, je tedy sám o sobě anticivilizační hrozbou – o ohrožení skutečných evropských hodnot ani nemluvě.

P. S. O tomto článku je doporučeno pochybovat a kriticky jej zkoumat a skepticky promýšlet. Jeho záměru a vyznění to velmi prospěje – na rozdíl od chystané produkce ministerstva vnitra.