V počtu škol to není

 V počtu škol to není. I v USA je spousta nekvalitních škol, jejich jména ani neznáme, ale přesto jiné excelentní jsou. Není to ani v penězích. Excelentní škola si na sebe snadno vydělá. Problém je v tom, že ani jedna z našich škol excelentní být nechce. Přesněji nechce to za cenu přísného výběru zaměstnanců, pravidelných evaluací, zavedení mezinárodních standardů, postupné obměny a kultivaci akademické obce, otevření se světu, zaměstnávání cizinců, velké mobility lidí a všeho dalšího, co je pro excelentní školu nezbytné. Neexcelentní akademická obec žádnou přeměnu k excelenci nedovolí, ohrozila by sama sebe. Ostatně ani Akademie k excelenci zrovna nesměřuje. Instituce směřující k excelenci by musela každoročně obměnit alespoň 10 % nejhorších zaměstnanců. A to chce málokdo, většina rozhodně ne.

Velikost školy a hodnocení - vyhazování

1) Určitě velikost školy nemůže překročit dosažitelný počet kvalitních profesorů a studentů. 2) Hodnocení a vyhazování 10%: A my to na UFB JU docela dělali. V průměru těch let. Ale 1) zákoník práce tomu rozhodně není nakloněn, 2) české akademické prostředí tomu není nakloněno a 3) musí také existovat tenure, kdy už se člověk ve věku 40-50 let té věčné soutěži vyhne a začne mít šanci nezávisle bádat a přednášet. Protože soutěž vždycky přináší kritéria a s nimi žebříčky a ty diskvalifikují nekonformní mozky a myšlenky mimo manstream. Teprve lidé s tenure mohou být nezávislými hodnotiteli. Samozřejmě také nemusí, protože člověk se své povaze úplně nevymkne.Nevhodnost věčného soutěžení a také složitost klasifikace odborných prací každý rok sledujeme už  na té úrovni  na studentů letních škol. Ti, kteří řeší nejnáročnější úkoly, bývají nejméně pochopeni při (desetiminutové) prezentaci. Po dlouhá léta jsme měli soutěž hodnocenou komisí a vyhrávaly vždy týmy s krásnými obrázky. Soutěž jsme před dvěma lety zrušili, s čímž řada kolegů nesouhlasí. Jenže já se bavím, protože studenti často výsledek chápou lépe než docenti a různí sebevědomí vědci. Ti ani netuší, jak moc se hloupými a zároveň agresívními otázkami zesměšňují. Při soutěži a hodnocení vždycky bývala nervozita daná nerovnoprávným postavením hodnotitelů a hodnocených, týmy věnovaly poslední týden přípravě prezentace namísto aby radši ještě experimentovaly atd. Do jakého postavení se ve své vědecké komunitě asi dostanete, když použijete metodu známou již od roku 1942, stále platnou - což je možno dokázat počítačovou simulací - kterou ale prakticky celá posluchačská obec ignoruje a vesměs se o ní ani nedozvěděla?  Zkusit interpretovat své výsledky úplně znova s rizikem přerušení citačního proudu  si může dovolit profesor s tenure, ale ne  někdo, kdo musí každoročně o své místo bojovat.

Naše školy na zlepšení zevnitř sílu ani vůli nemají

 Hezký článek. Další propad v umístění našich škol jen znovu dokazuje, co stejně všichni víme: Naše školy na zlepšení zevnitř sílu ani vůli nemají. Průměr a podprůměr akademiků pomocí samospráv celkem účinně blokuje každý pokus o vylepšení, o nějaké snaze o excelenci ani nemluvě. Pokud má nějaká výrazná změna nastat, musí přijít zvenku. Školy musí ke změně někdo donutit.  Přijde konečně slibovaná reforma? Šance snad opět vzrůstají.

Caltech

S oblibou v této souvislosti upozorňuji na výborné umístění "miniškoly" Caltech http://www.caltech.edu/. Ta má 2200 studentů a okolo 300 pedagogů. To je asi tak rozměr špičkové české univerzity, pokud nemá být jen jedna. Caltech přitom učí celou řadu čistě inženýrských disciplín, které nepřinášejí ani citace, ani Nobelovy ceny, které se promítají do rankingu. Podle mne největší vina na úpadku našich univerzit spočívá v tom, jak zareagovaly na "společenskou objednávku" zvýšení počtu absolventů terciárního vzdělávání. Do kapacitně nedostatečných infrastruktur a k nedostatečnému personálu se násobně navýšily počty přijímaných. Rozumné by bylo bývalo říci: tady ve městě je 10 průmyslovek a jiných odborných středních škol, které už tak mají dvouleté nástavby, protáhnětě je na tříleté a my vám pomůžeme s organizací studia a závěrečných akademických ceremonií. Průmyslovky vesměs kapacity i pedagogický personál měly. Pokud by měly i bakalářské studim, jejich prestiž i kvalitu to mohlo pozvednout. A nebyl by zdaleka takový tlak na gymnázia, mnohý by si rozmyslel, zda není lepší plynule pokračovat do bakaláře nebo být na škole, kam si chodí prestižní techniky vybírat studenty. Jenže ono se to hezky sebeposlouchá, když rektor může říci primátorovi, my jsme největší zaměstnavatel ve městě. Ze důsledkem je to, že profesor učí předmět, který dříve býval na učilišti, už nemusí být tak významné. Hlavně, že univerzita má "kompletní Humboldtovskou strukturu". Ale abych nezapomněl, ten vývoj byl vcelku logický. Protože na univerzitách scházeli lidé, jejichž hlavním zájmem nebyl kalendář zaplněný přednáškami, ale práce se studenty v laboratoři. Kde jich byl konec? Ano, na Akademii Věd."Kdo chtěl víc, nemá nic," říká se  při demonstraci jevištního zázraku v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký ....