Vůbec nestojím

o filozofická rozjímání o člověku a lidské společnosti před Xsty lety, více by mě zajímala zamyšlení nad životem dnešním, zda město dokáže vůbec uspokojit potřebu člověka k plnohodnotnému prožití života. Prací, která není jen pro přežití, společenstvím, které přináší vztahy na celý život a kulturou, která povznáší ducha a zanechává stopy v myšlení. Proč lidé, kteří utíkají z měst do satelitních vesniček se nejprve starají o vystavění neprůhledného, co nejvyššího ohrazení pozemku, vůbec jim nevadí, že děti nemají hřiště, že holky neskáčou na ulici paňáka, a že si nemají kde posedět se sousedy pod stromem, zapálit si cigáro, nechat kolovat flašku domácího vína a v sobotu zajít do hospůdky, kde mají svoje místečko, a kde se lže, až se houpají lustry. Tito lidé utekli z města a zase jsou jako ve vězení. Navíc jim vyhovuje samotka a oplocení, které si sami vybudovali. Tohle by mne zajímalo, proč to je, a proč to není jinak. Určitě na tom nemá zásluhu internet, ledaže bychom byli stejní, jako v 18. století. Co na to pane Rousseau ? Nebo, co Vy na to paní Terezo ?

Město jako vězení?

Jak to koreluje se středověkým rčením "stadtluft macht frei"? ;-)

Venkov však pozbyl existence, zbylo torzo, chánov nabarvený

Televizí zhlouplý. Ubavený k smrti, divočáci běhají jako na promenádě, už ani pytlák nefunguje. Jinak venkov ještě nedávno, v každé vsi sbor, pěvecký na kruchtě a ochotnický v hospodě. V sudetech i s profesionálními sbormistry, ve vnitrozemí dirigoval kantor či varhaník. Pod kruchtou se čtli antické texty, dlouho originály, připojeny překlady a výklady. I lid zpíval až se hory zelenaly. Od kantora se čekalo vyjadřování i v řeči vázané, nerýmovanou supliku by si mohl dát za klobouk. Na zdech díla malířů, do poloviny 19. století oleje, ale i řezby originály. Architektura jako v Paříži. I sedlák se inspiroval a nezřídka i špejchar nechal zednickým mistrem přizdobit. Metropole byly vždy, ale ta hra na panstvo u televize směšná. Potenciál města využit snad v konsumaci piva. Když má politik se vyžvějknout, musí si to natrénovat. Dřevně každá samota měla předříkávače, a obecní posel, poslední ze všech, musel i v posledním baráku jasně vyřídit, v čem byl úřadem poslán. Občan úřadem ctěn, nemusel se obtěžovat čtením vyhlášek, každá mu sdělena až do dvora. Je nutné znát přínosy i ztráty, ale sousedství to nenahradí.  Natož rodinu. Původní osídlení bylo jen skupinové, dnešní vesnice již umělý produkt, krávy uklopýtané cestou na pastvu nedojí, musely ji mít po ruce. Tak byla silná solidarita blízkých na sebe odkázaných, samostatnost. Podobně odstup od jiných. Když už jim dána dcera, bez smířlivé slavnosti sňatku to nešlo.