Marvanová: Ústava by měla obsahovat pasáž o svobodě médií

Chceme posílit nezávislost médií, říká v rozhovoru právnička Hana Marvanová v souvislosti s chystanou novelou zákonů o České televizi a Českém rozhlase. Největší novinkou je, že by členy rad obou institucí vybíraly přímo zájmové skupiny. Další členy rad by jmenovaly přímo politické strany zastoupené ve sněmovně.

Hana Marvanová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hana Marvanová | foto: Lidové noviny
Hana Marvanová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

„Od začátku 90. let je zákonem stanoveno, že by rady měly být orgánem veřejnosti. Jenže je známá věc, že spolky, které do rad nominovaly své zástupce, často vznikaly účelově nebo byly naprosto neznámé a ve skutečnosti jen zakrývaly zájem politické strany mít tam zastoupení,“ říká Hana Marvanová, žena, která se účastnila pracovní skupiny ministerstva kultury, které návrh novely v počátku připravovalo

LIDOVÉ NOVINY: Proč je novela zákonů o České televizi a Českém rozhlase potřeba?

MARVANOVÁ: Cílem změny je hlavně odpolitizování veřejnoprávních médií a posílení jejich nezávislosti a zároveň posílení kontroly hospodaření s veřejnými prostředky. Tento bod je v programovém prohlášení současné vlády a zajímavé je, že ho měla v programu už vláda Petra Nečase. Není to tedy novinka.

LIDOVÉ NOVINY: Odpolitizování chcete docílit jak? Tím, že namísto politiků budou své zástupce do mediálních rad dosazovat zájmová sdružení a profesní organizace?

Zvolený model je za dlouhá léta vyzkoušený zejména v Německu a veřejnosti umožňuje, aby prostřednictvím rad dohlížela na nezávislost a objektivitu veřejnoprávních médií a na to, zda tato média plní své poslání.

MARVANOVÁ: Byla jsem součástí pracovní skupiny ministerstva kultury, které návrh v počátku připravovalo. Návrh novely je inspirován bavorským modelem. V něm se dbá na to, aby v mediálních radách byly zastoupeny rovnoměrně a vyváženě různé názorové proudy, zájmové, společenské, kulturní, politické a regionální. Tedy by tam měly být církve, odbory, vysoké školy, zástupci sportovců, mládeže, profesních organizací i relevantních politických stran. Cíl takto pestrého složení je, aby žádný zájem nepřevážil. Zvolený model je za dlouhá léta vyzkoušený zejména v Německu a veřejnosti umožňuje, aby prostřednictvím rad dohlížela na nezávislost a objektivitu veřejnoprávních médií a na to, zda tato média plní své poslání.

LIDOVÉ NOVINY: Dnes je praxe jaká?

MARVANOVÁ: Uvedu jeden příklad za všechny. Podle expertů, kteří sledovali volby do rad za poslední období, je tichým tajemstvím, že v Radě ČT mají dnes většinu lidé vybraní ČSSD. Proto zřejmě tento návrh ve vládě ČSSD nepodpořila, ač to měla mnoho let v programu. Přitom žádná politická strana by neměla uplatňovat dominantní vliv na veřejnoprávní média. Od začátku 90. let je zákonem stanoveno, že by rady měly být orgánem veřejnosti. Jenže je známá věc, že spolky, které do rad nominovaly své zástupce, často vznikaly účelově nebo byly naprosto neznámé a ve skutečnosti jen zakrývaly zájem politické strany mít tam zastoupení. Takže to, co u nás provozujeme, je taková Potěmkinova vesnice. Taková stínohra. Tváříme se, že nominanti do mediálních rad nemají se stranami nic společného, ale přitom znalci prostředí vědí, ke kterému politickému subjektu ten který člen rady patří. To je v rozporu s původním smyslem médií veřejné služby, která neměla být podřízená politickým stranám.

LIDOVÉ NOVINY: Dobře, ale vliv stran i nyní zůstane zachován. Budou si moci dosadit své lidi napřímo.

MARVANOVÁ: To je pravda. Každá politická strana, která usedne ve sněmovně, si nominuje svého zástupce do mediální rady. A když není zvolena po volbách do Poslanecké sněmovny, odejde z rady i její nominant. Ale opět – množství členů rad a názorových proudů je takové, že by žádný politický ani zájmový směr nemohl převážit. Dnes v důsledku netransparentní volby v Poslanecké sněmovně může většinu v radě získat jedna strana. Novela je podle mého navíc nanejvýš aktuální. Vidíme, jaké problémy jsou v zemích, které nemají pojistky proti tomu, aby jeden politický směr ovládl média veřejné služby. V Polsku poté, co Jaroslaw Kaczyński vyhrál volby, jedna politická strana provedla personální čistky ve veřejnoprávních médiích, protože jí to zákon umožňoval. Ono je to logické, protože každá strana chce mít co nejlepší obraz na veřejnosti. Od toho jsou ale zákony, aby stanovily takové zábrany, které jednomu politickému subjektu zabrání zneužít svou pozici.

LIDOVÉ NOVINY: Sporným momentem je vznik správních rad ČT a rozhlasu. Ty dosud neexistovaly a nejvíce se proti nim ozvali generální ředitelé obou médií.

Novela je nanejvýš aktuální. Vidíme, jaké problémy jsou v zemích, které nemají pojistky proti tomu, aby jeden politický směr ovládl média veřejné služby.

MARVANOVÁ: Musím říci, že je trochu úsměvné, když ředitelé, kteří dnes mají neuvěřitelnou moc osobně rozhodovat o miliardách z rozpočtu, brojí proti zavedení modelu řízení, v němž každé jejich rozhodnutí, které má zásadní dopad na hospodaření veřejnoprávní instituce, posvětí ještě nějaký další kolektivní orgán typu správní rady. Přitom podíváme-li se na fungování jakýchkoli soukromých společností či veřejných institucí, zjistíme, že ve všech není možné, aby jedinec nakládal s celým rozpočtem. Model správní rady je běžný i třeba v obchodních společnostech.

LIDOVÉ NOVINY: Ano, jenže generální ředitelé si stěžují, že jejich rozhodnutí bude schvalovat orgán, který nemá odpovědnost. Bojí se, že veškerou tíhu případného neúspěchu ponesou sami.

MARVANOVÁ: To není pravda. Odpovědnost správní rady je stejná jako u generálního ředitele. Je to rozdíl oproti dnešnímu fungování mediálních rad, které sice schvalují rozpočet, ale nemají žádnou odpovědnost. Takže novelou se zakotvuje hmotná odpovědnost správní rady a myslím si, že i pro generálního ředitele je to lepší model, než když za všechno odpovídá jenom on sám. Jsou to standardní principy řízení. Já bych řekla, že šéfové médií, kteří proti tomu brojí, jsou v tomto případě ve střetu zájmů. Rozumím ale tomu, že někdo, kdo zatím má tu pravomoc rozhodovat o všem podstatném sám, nechce být více kontrolován někým dalším. A ještě jedna věc: s generálními řediteli veřejnoprávních médií jsme za poslední rok mnohokrát jednali. Vedení České televize i Českého rozhlasu mělo k dispozici návrh novely. Televize dokonce zaslala připomínky, které byly zapracovány. Byla to jedna z mála změn, které vůbec oproti návrhu zpracovanému legislativou ministerstva kultury byly provedeny. Proto je s podivem, že ve svých stanoviscích uvádí opak a jejich reakce vypadají, jako by vedení televize a rozhlasu návrh neznalo.

LIDOVÉ NOVINY: Kdo vybere členy správní rady?

MARVANOVÁ: Ty zvolí Rada České televize nebo Rada Českého rozhlasu. Zákon přesně stanoví podmínky – jaké mají mít členové správní rady vzdělání, praxi v oborech, které jsou důležité pro kontrolu hospodaření veřejnoprávních médií. Je to vlastně stejné, jako když se vybírají členové dozorčích rad státních podniků. Zavede se tak standardní způsob kontroly nad obrovským rozpočtem. Domnívám se totiž, že v tomto bodu kontrola hospodaření České televize a Českého rozhlasu pokulhává. Vezměte si, že dosud dohled nad financemi provádí sněmovna schvalováním zpráv o hospodaření a o činnosti. Jenomže copak je v možnostech a schopnostech poslanců provádět kontrolu hospodaření? Přece každý ví, že takový dohled musí provádět odborníci. Takže současný stav je absurdní.

LIDOVÉ NOVINY: Vládní legislativci ale návrhu vytkli, že by správní rada mohla zamlčovat výsledky svého šetření.

MARVANOVÁ: To samozřejmě ne, protože ta je odpovědná radě. Správní rada poskytuje informace radě a výstupy z té rady by měly být přístupné veřejnosti. Na jednání rady se i v novele vztahují ta samá pravidla jako dnes. Jednání jsou veřejná, jsou dostupné zápisy, na tom by se nemělo nic měnit. Takže zamlčování informací nepřipadá v úvahu.

LIDOVÉ NOVINY: Další výhradou je, že by své lidi do rad vybíraly také organizace, jejichž členové mají zakázky od televize nebo rozhlasu. Neocitnou se ve střetu zájmů?

Důvod, proč své nominanty mohou nominovat Asociace režisérů a scenáristů nebo Herecká asociace, je ten, že podobné profesní organizace mohou přinést expertní vhled na audiovizuální produkci a na kvalitu vysílání veřejné služby.

MARVANOVÁ: Vámi zmíněné organizace by ale musely vybírat zástupce, kteří v tomto střetu nejsou. V zákoně totiž nadále zůstává pojistka, která podobnému jednání zabraňuje. Radní nesmí pracovat pro veřejnoprávní televizi nebo rozhlas – podle toho, v jakém orgánu sedí. Na tom se nic nemění. Ani dnes není možné, aby ten, kdo sedí v radě, pobíral peníze od České televize nebo Českého rozhlasu. A totéž bude platit i do budoucna. Důvod, proč své nominanty mohou nominovat Asociace režisérů a scenáristů nebo Herecká asociace, je ten, že podobné profesní organizace mohou přinést expertní vhled na audiovizuální produkci a na kvalitu vysílání veřejné služby.

LIDOVÉ NOVINY: Na změně mediálních zákonů se podílíte jako zástupkyně platformy Svobody médiím, můžete ji představit?

MARVANOVÁ: Jejími členy jsou třeba Syndikát novinářů, Herecká asociace, PEN klub, Nadace Josefa Luxe, ale jsou tam i protikorupční organizace Veřejnost proti korupci, Vraťte nám stát a mediální odborníci. Na začátku si platforma vzala za vzor podobnou skupinu, která vznikla k prosazování transparentních pravidel do zákona o veřejných zakázkách. Podle nás totiž důležité změny nemají předkládat pouze vládní strany, ale musí mít co nejširší podporu veřejnosti. A myslím si, že se nám ji povedlo získat, protože návrh podporuje široké spektrum organizací: Akademie věd, Česká konference rektorů, ČMKOS, Hospodářská komora, Svaz měst a obcí, Česká rada dětí a mládeže, Unie sportu, církve, Národní rada osob se zdravotním postižením. O změně zákona se hovoří mnoho let, mělo to v programu několik vlád, takže je správné, když konečně je v Poslanecké sněmovně předložen návrh podpořený poslanci napříč politickým spektrem, protože schválení zákona by nemělo být předmětem střetu mezi vládou a opozicí. Nezávislost médií je zásadní pro fungování demokracie, protože politická moc bez kontroly nezávislými médii může být zneužita proti občanům.

LIDOVÉ NOVINY: Takže je platforma jednoúčelová, nebo je více věcí, které prosazujete?

MARVANOVÁ: Osobně bych byla ráda, aby se tématem svobody médií začali zabývat i ústavní právníci. V ústavě totiž nemáme žádné pojistky, které by sdělovací prostředky chránily. Takže když někdo bude chtít obyčejným zákonem zestátnit televizi a rozhlas nebo úplně zrušit pro veřejnost přístupná média, tak to může udělat. Předmětem debat by proto mělo být zakotvení pojistky pro zajištění větší nezávislosti médií obecně. Je to důležité i pro lidi, kteří v nich pracují. Soukromá média jsou dnes prostředkem zisku nebo možností, jak uplatňovat vliv pro ty, kdo tato média vlastní. Přitom by měla být hlavně prostředkem pro šíření svobodného projevu lidí a zprostředkování informací, tedy zajištění práv garantovaných Listinou základních práv a svobod. Ústavní rámec je podle mne v tomhle zastaralý.

LIDOVÉ NOVINY: Takže byste rádi v ústavě měli bod, který zajistí svobodu médií všeobecně?

MARVANOVÁ: Teprve se o tom musí debatovat mezi ústavními odborníky, jaké pojistky pro větší nezávislost jak soukromých, tak veřejnoprávních médií by měly být nastaveny. Ústava stojí nad zákonem. A pokud bychom do ní zavedli změnu, třeba bychom v budoucnu zabránili tomu, aby vítěz voleb mohl pouhou změnou zákonů učinit ze státní televize nástroj propagandy. Jsem si vědoma toho, že kde není politická kultura, může příští vítěz voleb i sebelepší zákon zase změnit. Ústava se mění hůř.

Nové rady, nová pravidla

  • Členy Rad České televize a Českého rozhlasu doposud volí a odvolává sněmovna. Poslanecký návrh má tuto praxi změnit:

  • Členy rad mají vybírat akademické a společenské organizace včetně profesních sdružení, jejichž členové se podílejí na rozhlasové a televizní produkci.

  • Dále budou některé členy přímo vybírat strany zastoupené v dolní komoře parlamentu, což by mělo zabránit ovládnutí rad jednou stranou.

  • Nový zákon by měl dále ustanovit správní rady veřejnoprávní televize i rozhlasu, které by dohlížely na hospodaření institucí. Proti novinkám protestují mj. Česká televize i Český rozhlas.