Marine Le Penová není francouzským Donaldem Trumpem

Může šéfka Národní fronty Marine Le Penová, jež mezi prvními gratulovala Trumpovi, také získat navzdory nepřízni médií na příštích pět let prezidentské křeslo?

Matěj Široký 10.12.2016
Marine Le Penová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Marine Le Penová. | foto:  Dan Materna, MAFRA
Marine Le Penová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Po nečekaném – z hlediska předvolebních průzkumů – vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách se Evropa ptá, zda důsledkem bude i její obrat k populistům. Podle zjednodušeného mínění je spojuje pouze negativní postoj k Evropské unii, přesněji řečeno, jejímu fungování, ale jejich řešení jsou odlišná. Proto je třeba neházet všechny populisty do jednoho pytle.

Francii čekají příští rok v květnu prezidentské volby, nabízí se tedy otázka: Může šéfka Národní fronty Marine Le Penová, jež mezi prvními gratulovala Trumpovi, přičemž zdůraznila spřízněnost s lidem, neboť dává politikům legitimitu, také získat navzdory nepřízni médií na příštích pět let prezidentské křeslo? Navíc na rozdíl od současného francouzského prezidenta Françoise Hollanda nehodnotila Trumpovo zvolení negativně: „Není to konec světa, ale konec jednoho světa.“

Negativní mediální obraz

Prognóza francouzských prezidentských voleb a šancí na přesun Le Penové do Elysejského paláce je předčasná, neboť nejsou známí všichni její protivníci. Pravicoví republikáni si sice zvolili bývalého předsedu vlády Françoise Fillona, ale na levici není jasno ani poté, co Hollande oznámil, že se nebude ucházet o druhý mandát, a dva nejsilnější kandidáti, komunista Jean-Luc Mélenchon a bývalý ministr Hollandovy vlády Emmanuel Macron, se primárek nezúčastní. Neobjevuje se ani silný nezávislý kandidát nebo z nepolitického prostředí jako Trump.

Odhalení rozdílů mezi Donaldem Trumpem a Marine Le Penovou ztěžuje i jejich negativní mediální obraz, jenž je zřejmě spojuje nejvíc, ačkoliv není podstatný

Společné znaky Trumpa a Le Penové jsou známé – populismus, kritika zahraniční politiky USA pod vedením Baracka Obamy, omezení nelegální i legální imigrace, odmítání negativního postoje k Rusku, nekompromisní zásah proti Islámskému státu a teroristickým buňkám a silný politický lídr – a na první pohled by se mohlo zdát, že jde o dva téměř totožné programy.

Ve francouzských politických komentářích se často používá spojení „žádné zaměňování“, ukvapené myšlenkové soudy, proto je třeba nezaměňovat ani Trumpa a Le Penovou. Kontext, historie, politické myšlení a voličská základna současné Francie a USA totiž nejsou totožné. Odhalení rozdílů mezi Trumpem a Le Penovou navíc ztěžuje jejich negativní mediální obraz, jenž je zřejmě spojuje nejvíc, ačkoliv není podstatný.

Pochopit myšlení

Cílem jejich ostrakizace je, aby se stali nežádoucími špatnými jedinci a pomatenci na okraji společnosti. Jejich volební výsledky však ukázaly, že tento okraj je mnohem větší než pět procent voličů – statistické zastoupení extremistů v otevřené společnosti. Srovnání Le Penové a Trumpa proto nesmí být založené na tom, co o nich říkají mainstreamová či státní média, ale na pochopení jejich myšlení, přičemž se liší v otázce pohlaví, což je dnes politicky důležité.

Srovnání Le Penové a Trumpa nesmí být založené na tom, co o nich říkají mainstreamová či státní média, ale na pochopení jejich myšlení, přičemž se liší v otázce pohlaví, což je dnes politicky důležité

Prezidentská kandidátka Demokratické strany Hillary Clintonová od začátku cílila na ženské voliče, když o Trumpovi mluvila jako o sexuálním zvířeti, jež není schopné jednat se ženami jinak než se svými podřízenými nebo objekty vlastní touhy. Její sázka na feminismus byla logická, protože ženy tvoří zhruba polovinu voličů. Navíc feminismus prolíná různými názorovými proudy zaměřenými genderově, což jsou především voliči extrémní levice.

Ti mají pro levicového kandidáta velký význam, představují nejhlučnější a nejviditelnější kritiky pravicových kandidátů a systematicky narušovali Trumpovy meetingy, když upozorňovali na jeho sexuálně dominantní postoj vůči ženám. Ten proto musel pro oslovení co nejširšího počtu voličů hledat jinou cestu, aniž by vstoupil na tenký led genderových nerovností, a našel ji v náboženských hodnotách Američanů.

Ženy totiž nehlasují pouze na základě svého pohlaví, ale morálních a politických principů opírajících se o křesťanskou víru. S touto taktikou slavil Trump úspěch – jeho pověst nespoutaného milovníka žen mu u voliček výrazně neuškodila. Pozitivní postoj ke křesťanství mu navíc umožnil vymezit se vůči islámu.

Vymezování se vůči islámu

Le Penová se může na rozdíl od Trumpa v prezidentské volbě spolehnout na svou ženskost. Její velkou výhodou je, že je jedinou ženou, která má šanci usednout v Elysejském paláci – může zahrát na hrdost a nezávislost žen. V tradičně levicové Francii totiž hraje rovnost důležitou roli v politice, přičemž je paradoxní, že pouze extrémní pravice ji dokáže použít v prezidentské volbě. A nejen to, Le Penová umí prodat svou ženskost i v politickém boji.

Vymezování se vůči islámu také Trumpovi umožňuje zdůrazňovat dvě hodnoty: patriotismus, neboť američtí vojáci umírají především v zemích, kde se většina populace hlásí k islámu, a křesťanství

Po útocích na německé ženy loni na Silvestra v Kolíně nad Rýnem napsala Le Penová pro časopis L’Opinion: „Jsem politická představitelka, ale také žena, která se dnes chápe pera, aby napsala Francouzům. Jsem svobodná francouzská žena, která se celý život mohla těšit z velmi drahých svobod a práv, které nám vybojovaly naše matky a babičky.“

Navzdory očekávané kritice extrémních feministek jejích úmyslů se Le Penová nemusí obávat obvinění ze sexistických útoků a navíc může oslovit emancipované ženy. To je první podstatný rozdíl mezi ní a Trumpem. Dalším, a překvapivým, je názor na islám. Trump jej kritizuje mnohem otevřeněji než Le Penová a je jeho hlavním oblíbeným terčem a veřejným nepřítelem.

Poukazuje na neschopnost Obamovy vlády poradit si s Islámským státem, což je mimo jiné důsledkem nadstandardně přátelského postoje k Saúdské Arábii, jež se angažuje na Blízkém východě. Vymezování se vůči islámu také Trumpovi umožňuje zdůrazňovat dvě hodnoty: patriotismus, neboť američtí vojáci umírají především v zemích, kde se většina populace hlásí k islámu, a křesťanství.

Tento Trumpův křesťanský faktor je v Evropě často opomíjený, protože kazí představu pokrokového Američana, což však znemožňuje pochopit konflikty na Blízkém východě. Islámská propaganda často vyvolává přízrak křižáckých válek, přičemž pro islamisty Američané představují novodobé křižáky. Důležitou roli hraje i křesťanská lobby, která reprezentuje křesťanské menšiny Blízkého východu, jež již dlouhou dobu volí bezpečí v USA. Za této politické situaci je Trumpova tvrdá kritika muslimů pochopitelná.

Zásady laické společnosti

Postoj Le Penové k islámu je komplikovanější, přičemž největší rozdíl spočívá v jejím názoru na společnost. Nedává do protikladu islám a křesťanskou společnost, ale islám a republikánské zřízení, které se opírá především o laické principy. V otázce islámu proto u ní hrají hlavní roli vlastenectví a laictví, a pokud je na prvním místě láska k vlasti, pak náboženské vyznání až na druhém. Le Penová neodmítá žádné náboženství jako takové a respektuje každé, jež ctí zásady laické společnosti: Pokud jsi francouzský patriot, věř si, v co chceš.

Le Penová neodmítá žádné náboženství jako takové a respektuje každé, jež ctí zásady laické společnosti: Pokud jsi francouzský patriot, věř si, v co chceš

Druhým důvodem, proč se snaží najít společnou řeč s muslimy, jsou hlasy voličů. Le Penová má mnoho nepřátel a pro některé Francouze je zcela nepřijatelná, například pro obyvatele Paříže, kde Národní fronta má dlouhodobě nízkou podporu. Proto se zaměřuje zejména na chudé a mladé voliče.

Počet praktikujících muslimů ve Francii se odhaduje na šest až sedm procent jejich populace, ale zejména mezi mladými a nemajetnými až dvakrát více, a proto se Le Penová snaží skloubit patriotismus a islám – o jejím volebním úspěchu, či neúspěchu bude totiž rozhodovat, nakolik se jí je podaří mobilizovat. Národní fronta má stoupence i mezi muslimy a navíc se opírá o islámský francouzský patriotismus harkiů, muslimských Alžířané, kteří ve válce za nezávislost Alžírska na Francii bojovali proti Frontě národního osvobození.

Francouzské osvícenství

S tím souvisí třetí důvod, proč Le Penová nemůže zaujmout stejný postoj k islámu jako Trump. Její otec – Jean-Marie Le Pen – se zúčastnil alžírských bojů a jako většina budoucích příznivců Národní strany, kterou se chystal založit, viděl řešení v tom, že Alžírsko zůstane francouzskou kolonií.

Národní fronta není islamofobní a její ideový základ tvoří francouzské osvícenství

V alžírské válce zahynulo až 150 tisíc lidí a půl milionu harkiů odešlo do Francie, kde se následně pro mnohé stali vzorem patriotismu a národní hrdosti. Národní fronta tudíž nemůže odmítnout islám nebo jej vytlačit z Francie, protože by tím odsoudila francouzský kolonialismus a jeho univerzalismus.

Pokud by si tyto okolnosti uvědomili mnozí diváci francouzské televizní stanice TF1 nešokovala by je letos 11. září odpověď Le Penové na otázku, zda považuje islám za kompatibilní s republikánským zřízením: „Doufám, že je, ale islám, jak jsme jej znali, zlaicizovaný osvícenstvím jako ostatní náboženství.“ Z této věty vyplývá, že Národní fronta není islamofobní a její ideový základ tvoří francouzské osvícenství.

Cílem tohoto rozhovoru bylo představit nový program Národní fronty pro prezidentské volby Uklidnění Francie. Postoj k osvícenství pak otvírá poslední zásadní rozdíl mezi Le Penovou a Trumpem, a to v záležitosti náboženství a otázek, jež se týkají náboženské morálky a politického prostředí okolo církevních institucí ve Francii a v USA.

Žádný vzor konzervativce

Na začátku volební kampaně byl vztah k náboženství a konzervativním hodnotám pro Trumpa velkým problémem. Potřetí ženatý miliardář známý z televizních show totiž není žádným vzorem konzervativce. V republikánských primárkách proto vsadil na otevřenost a pokrokovost, což mu umožnilo větší autentičnost a vymezení se vůči protivníku Tedu Cruzovi, který mnohem více ztělesňuje konzervativní ideál. Trump však opět udělal ze své nevýhody výhodu.

Potřetí ženatý miliardář známý z televizních show není žádným vzorem konzervativce. V republikánských primárkách proto vsadil na otevřenost a pokrokovost, což mu umožnilo větší autentičnost a vymezení se vůči protivníku Tedu Cruzovi.

Problém Republikánské strany v uplynulých 20 letech spočíval v tom, že náboženský založený jedinec u nich mohl získat 30-, nikoli však požadovanou 50procentní podporu. Trump představoval možnost získat hlasy lidí, kteří nejsou praktikujícími křesťany, protože on sám je jedním z nich a členem presbyteriánská církve, jež neklade velké nároky na vzdělání věřících ani na praktikování víry. Proč tedy velká voličská skupina evangelíků podpořila Trumpa?

Získal si je upřímností v nepředstírání zbožnosti, když zdůrazňoval, že není nábožensky založený, ale v první řadě byznysmen a muž činu. Navíc jim vzkázal, že rozumí jejich problémům, je ochotný jim naslouchat a dát k dispozici své vyjednávací schopnosti, přičemž nezůstane jen u slibů.

Ve volbách proti demokratce Clintonové pak zvolil opačnou taktiku – aby sjednotil republikány a vymezil se vůči této pokrokářce, přihlásil se ke konzervativním a křesťanských hodnotám a vystupoval proti LGBT. Tím sice přišel o mnoho hlasů v New Yorku a Kalifornii, ale zvýšil se počet jeho voličů, kteří se rozhodují na základě postoje kandidáta k potratům.

V poslední prezidentské debatě Trump prohlásil, že do Nejvyššího soudu USA jmenuje soudce, kteří jsou proti potratům a neumožní jejich legalizaci v pokročilém stadiu těhotenství, díky čemuž ho podpořili představitelé různých církví, protože Clintonová se tento zákon podpořila.

Otázka církví

Le Penovou na rozdíl od Trumpa představitelé církví, zejména katolické, nepodporují. V současnosti je rozdělená nejen francouzská společnost, ale i katolická církev. Katolíci, především z farností, kde se slouží mše podle předreformní liturgie, inklinují k Národní frontě, protože mezi tradiční hodnoty patří i láska a služba vlasti. Oficiální postoj katolické církve je však odlišný.

Marine Le Penová ví, že v prezidentském klání podporu biskupské konference očekávat nemůže. Navíc ji mohou odmítnout i katolíci, kteří ctí církevní hierarchii.

V roce 1985 kardinál Decourtraye označil Národní frontu v čele s Jean-Mariem Le Penem za neslučitelnou s křesťanskými hodnotami, protože její strach z cizího je v protikladu k duchu evangelií a církevnímu učení. Od těch dob se sice mnohé změnilo, například Le Pen svou stranu neslavně opustil a založil klub svých věrných stoupenců, navzdory tomu v březnu 2015 Georges Pontier, hlava Francouzské biskupské konference, připomněl, že tato významná oficiální instituce katolické církve nevidí všechny politické strany stejně.

Marine Le Penová proto ví, že v prezidentském klání podporu biskupské konference očekávat nemůže. Navíc ji mohou odmítnout i katolíci, kteří ctí církevní hierarchii. Podstatné také je, že oficiální katolická církev je, pokud jde o kněze a návštěvnost kostelů, spíše v krizi, ale tradiční proud v posledních letech neustále roste. To je jeden z důvodů, proč se Le Penová k sociálním otázkám vyjadřuje zdrženlivě.

Součást establishmentu

Le Penová není nábožensky založená, hlásí se k laictví vycházejícímu z křesťanství a ve své straně se nechce věnovat rozdělení na katolíky a vlastence, ale státní suverenitě a bezpečnosti. Nepodporuje sice sňatky homosexuálů ani potraty, nikoli však z důvodů morálních či křesťanských hodnot, ale proto, že jejich masové rozšíření neodpovídá republikánskému zřízení, jež má být založeno na rodině. Není však pro absolutní zákaz potratů, jen pro jejich legislativní omezení, pokud je egoisticky upřednostňován blahobyt před rodinou.

Le Penové se nevymezuje stejně silně vůči establishmentu jako Donald Trump. Není však novou kandidátkou na prezidenta a v Národní frontě působí již od roku 1998. V politice je tedy téměř 20 let, a tudíž, ať chce, nebo nechce, do jisté míry i součástí establishmentu.

O hlasy katolíků se uchází především její neteř Marion Maréchal-Le Penová, jež praktikování víry neskrývá, je oblíbená u mladých lidí z konzervativních katolických kruhů a kritizuje neziskové organizace ze svého volebního okrsku, které propagují plánované rodičovství. Podle ní nejsou nezávislé a viní je z politického klientelismu. Otevřeně vystupuje i proti lobby LGBT, jejíž ideologii považuje za škodlivou. V tom se mnohem více podobá americkým konzervativním politikům než její teta.

První velký problém Le Penové spočívá v tom, že se stejně silně nevymezuje vůči establishmentu jako Donald Trump. Není však novou kandidátkou na prezidenta a v Národní frontě působí již od roku 1998. V politice je tedy téměř 20 let, a tudíž, ať chce, nebo nechce, do jisté míry i součástí establishmentu.

Druhým velkým problémem Le Penové je absence nových řešení politického systému. Jejím ideálem je laická společnost, v níž hraje hlavní roli republikánské zřízení, což však vyznávají všechny velké politické strany, jež po teroristických útocích zostřily boj s islamisty. Jediným podstatným rozdílem oproti ostatním je její důraz na státní suverenitu a jiný vztah k EU. Tato dvě témata jsou nastupujícímu americkému prezidentovi vzdálená, a proto Marine Le Penová není francouzským Donaldem Trumpem.