Manfred Weber: Úkoly Evropy spočívají v bezpečnosti a obraně

Manfred Weber, europoslanec za CSU a předseda Evropské lidové strany v Evropském parlamentu, se v rozhovoru vyjadřuje k problémům i vyhlídkám Evropy pro rok 2016 a říká: „Západ není v krizi.“

Evropský optimismus. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Evropský optimismus. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Evropský optimismus. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Manfred Weber, který je od roku 2014 předsedou frakce Evropské lidové strany (EPP) v Evropském parlamentu, v rozhovoru mimo jiné říká: „Musíme problémy spíše řešit, než o nich teoretizovat a filozofovat. Musíme snížit počty migrantů. Tečka. Musíme vysušit zdroje terorismu. Musíme pro mladé lidi na jihu Evropy vytvořit pracovní místa, aby nebyli frustrovaní a zklamaní. Pokud lidé uvidí, že se staráme a uvidí výsledky, budou mít důvěru v demokracii a demokraty.“

Manfred Weber, německý europoslanec za CSU a předseda frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu.

Manfred Weber, německý europoslanec za CSU a předseda frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu.

ČESKÁ POZICE: Rok 2015 zřejmě vejde do dějin jako krizový. Evropská lidová strana (EPP) nedávno stanovila pět problémů, které je třeba v Evropské unii co nejdříve vyřešit. Tři z nich jsou v podstatě bezpečnostní – terorismus, migrace, vztahy s Ruskem. Který z nich považujete za nejzávažnější a nejnaléhavější?

WEBER: To je těžké kvalifikovat, protože všechny tři úkoly jsou závažné. Ale musíme vidět, že boj s terorismem a otázku migrace máme silně ve svých rukách. Tady může Evropa mnoho udělat. Vztah s Ruskem naopak hodně záleží na Moskvě. V něm jsme bohužel značně závislí na externích podmínkách.

Jako Evropané bychom měli pochopit, že jeden stát nemá v současném světě žádnou šanci problémy pro své občany, pro něž politiku děláme, sám vyřešit

Rozhodující je ale u všech těchto velkých úkolů, abychom jako Evropané pochopili, že jeden stát nemá v současném světě žádnou šanci problémy pro své občany, pro něž politiku děláme, sám vyřešit. Klíčovou odpovědí tedy je nevracet se k egoismu, ale k partnerství a ke společenství.

ČESKÁ POZICE: To se ale zdá neřešitelným úkolem. Pokud to velmi zjednoduším, západní členské státy EU se spíše potýkají s migrační vlnou, východní mají spíše strach z Ruska. Nakolik je v takové situaci komunikace těžká?

WEBER: Je to ještě složitější. Francie se od útoků v Paříži zaměřuje především na terorismus, velmi silně jí hýbe otázka, jak je možné jej potírat, zabránit mu. To, myslím, po dramatických útocích každý chápe. Mnoho zemí EU má vlastní potíže. Na jihu našeho kontinentu máme ztracenou generaci mladých lidí, kteří nemají pracovní místa.

Každá země, každý evropský region, má své starosti a problémy. Opravdu důležité je ve všech zemích usilovat, aby si uvědomily, že nemají hledět jen samy na sebe. Říct jim: „Podívejte se na úkoly, které sdílíme, protože je můžeme vyřešit jen společně.“ Vím, že se opakuji, ale je to skutečně stěžejní bod.

Každá země, každý evropský region, má své starosti a problémy. Opravdu důležité je ve všech zemích usilovat, aby si uvědomily, že nemají hledět jen samy na sebe.

Pokud vezmeme konkrétně téma migrace, je nyní důležité, aby naše rozhovory o evropské odpovědi nezačínaly slovem „ne“, ale otevřeností k dialogu a větou: „Pojďme si o tom promluvit.“ Nikdo, kdo se k tomu nyní vyjadřuje – ani Německo, ani Maďarsko, ani Francie – nezná v tuto chvíli perfektní odpověď.

Právě proto je důležité, aby se každý se svými zkušenostmi posadil ke stolu a řekl: „Tak jak to tedy teď uděláme?“ V tomto stadiu nyní jsme a mimochodem jsem optimista, že se nám podaří najít kompromis.

ČESKÁ POZICE: V minulých týdnech a měsících jste se k tomuto tématu zúčastnil řady jednání. Máte pocit, že si evropské vlády nyní lépe uvědomují, že mají spolupracovat a přispět k řešení krize?

WEBER: Vidím to tak, protože jsme již velký krok udělali. Uzavřeli jsme dohodu mezi EU a Tureckem, díky níž máme i jeho ujištění, že zasáhne proti převaděčům a mafii, která obchoduje s lidmi. Znamená to, že počty běženců na balkánské cestě musejí poklesnout.

Současná čísla nejsou pro Evropu udržitelná, je třeba je výrazně snížit. Všechny evropské státy vyjádřily ochotu se na tom podílet. Nabízíme Turkům tři miliardy eur – 1,5 miliardy z rozpočtu EU a 1,5 od členských států. Ministři financí z celé Evropy i z visegrádských států souhlasili, že dají tyto peníze k dispozici. Krok za krokem se nám tedy daří dávat odpovědi.

ČESKÁ POZICE: Turecko nicméně není jednoduchý spojenec, jeho demokracie vykazuje značné deficity. Není chyba spoléhat se na spolupráci s ním?

WEBER: Upřímně řečeno, své sousedy si vybírat nemůžeme. Jsou takoví, jací jsou. Na jednu stranu je důležité, abychom vyložili své karty a řekli to, co chceme říci. Evropská komise v listopadu předložila zprávu o pokrocích v přístupových jednáních s Tureckem, která nemohla být formulována jasněji. Evropa si nebere servítky.

Uzavřeli jsme dohodu mezi EU a Tureckem, díky níž máme i jeho ujištění, že zasáhne proti převaděčům a mafii, která obchoduje s lidmi. Znamená to, že počty běženců na balkánské cestě musejí poklesnout.

Mluvíme zřetelně, říkáme, že v oblasti svobod, občanských práv a nezávislosti médií udělalo Turecko bohužel spíše krok zpátky než dopředu. Evropa to vyslovuje jasně. Na druhou stranu Turecko přijalo 2,5 milionu uprchlíků ze Sýrie a léta dělalo mnoho pro syrské uprchlíky, pro lidi, kteří prchají před občanskou válkou, pro rodiny a děti.

S takovým partnerem je třeba pragmaticky pracovat na řešeních, jak dospějeme k řádnému vztahu a společně poneseme náklady. Máme přece všichni zájem, aby byli uprchlíci řádně ubytovaní co možná nejblíže svých domovů. Aby tam děti dostaly vzdělání.

Proto jsou peníze, které my Evropané platíme, v Turecku dobře investované. Je třeba na jedné straně mluvit jasně a na druhé pragmaticky spolupracovat. Evropa to musí zvládnout vyvážit.

ČESKÁ POZICE: Turecko sice přijalo mnoho Syřanů, ale podmínky, které jim poskytuje, nejsou uspokojivé. Uprchlíci často nemohou pracovat, ani posílat děti do škol. Jak chce EU zajistit, aby se zmíněné peníze skutečně dostaly k těm, kdo je nejvíce potřebují?

Pro nás Evropany je také těžké Turecko kritizovat, že neposkytuje optimální podmínky, když uprchlíky sami nejsme ochotní přijmout. Nesmíme se stavět morálně výše než Turecko.

WEBER: S Tureckem jsme se domluvili, že ony tři miliardy eur nepotečou do jeho státního rozpočtu, ale budou použity na konkrétní projekty pro uprchlíky. Pokud Turecko uskuteční projekty v oblasti školství, zlepší kvalifikací či zajistí pracovní místa pro uprchlíky, pak na to cíleně dostane peníze. Podobně dnes organizujeme rozvojovou pomoc z Evropy, i z České republiky.

Zaměření na konkrétní projekty zaručuje, že se peníze skutečně použijí na běžence. Pro nás Evropany je také těžké Turecko kritizovat, že neposkytuje optimální podmínky, když uprchlíky sami nejsme ochotní přijmout. Nesmíme se stavět morálně výše než Turecko. Musíme vidět, že toho dělá hodně a ptát se: „Kde je naše zodpovědnost?“

ČESKÁ POZICE: Za důležitou podmínku pro řešení uprchlické krize se označuje ochrana vnějších hranic EU. Jak v současné době vypadá spolupráce na jejich zajištění?

WEBER: Ochrana vnějších hranic je dnes čistě národní úlohou a právě zažíváme ztroskotání tohoto přístupu. Řecko momentálně selhává v ochraně vnější hranice schengenského prostoru, naší EU. Tato hranice zajišťuje české i německé hranice.

Ochrana vnějších hranic je dnes čistě národní úlohou a právě zažíváme ztroskotání tohoto přístupu. Řecko momentálně selhává v ochraně vnější hranice schengenského prostoru, naší EU. Tato hranice zajišťuje české i německé hranice.

Chceme proto, aby Frontex, evropská agentura pro zajištění vnějších hranic, dostala oprávnění rozestavět jednotky, zaměstnávat personál, opatřovat si vlastní vrtulníky, letouny a lodi, aby v případě, kdy členský stát selže na vnější hranici, mohla na místo vyslat své jednotky, které by tam převzaly velení. I zdejší občané – v Praze, Plzni, České republice – očekávají, že budou na naší vnější hranici uvedena do praxe pravidla, na nichž jsme se domluvili.

Pokud to nezvládne jeden stát, pak se o zavedení pořádku musí postarat Evropa. Chceme Frontex výrazně posílit, aby na vnější hranici zajistil pořádek.

ČESKÁ POZICE: To je jasné, ale už méně, co se bude dít za vnějšími hranicemi EU. Kancléřka Merkelová se loni v září rozhodla pustit do Německa uprchlíky z Maďarska, protože tam hrozila humanitární katastrofa. Jak lze zabránit tomu, aby něco podobného nenastalo vně unijní hranice, jakmile ji uzavřeme?

WEBER: To je oprávněná otázka. Právě proto je důležité partnerství se sousedními státy. Uvedu vám jiný příklad: máme také na španělsko-marocké hranici v Ceutě enklávu na africkém území. Tam zajištění hranic funguje, protože Španělsko s Marokem úzce spolupracuje. Jde to jen se zahraničním partnerem, nikoli proti němu.

V boji proti terorismu je nejdůležitější, abychom zlepšili výměnu dat a své znalosti o teroristech v Evropě. Národní úřady musejí mnohem více spolupracovat.

Potřebujeme spolupráci s Tureckem, naším sousedním státem, abychom zabránili katastrofám, které jsme tehdy zažili. Toto partnerství ale předpokládá, že Turecko nebudeme jen „poučovat“ nebo ho platit za to, že bude plnit úkoly. I Turecko má právo ptát se nás, kde je naše ochota pomoci. Tuto otázku musí Evropa férově zodpovědět.

ČESKÁ POZICE: V Praze zástupci vaší frakce EPP prezentovali pět bodů, které mají sloužit k potírání teroristického nebezpečí. Mohl byste shrnout, co obsahují?

WEBER: V boji proti terorismu je nejdůležitější, abychom zlepšili výměnu dat a své znalosti o teroristech v Evropě. Národní úřady musejí mnohem více spolupracovat. Dám vám konkrétní případ – v České republice, Bavorsku i v Rakousku máme všichni své seznamy potenciálně nebezpečných osob, džihádistů, kteří se pohybují na islamistické scéně.

V Česku je jich méně, protože je zde méně muslimů, ale každý má svůj seznam. Nemáme však žádný evropský. Bavorský úředník nemluví s rakouským a ten s českým. Potřebujeme v Evropě výměnu dat a seznam džihádistů, abychom jejich scénu mohli lépe sledovat.

Evropanům musíme vysvětlit, že pokud usilujeme o otevřenou Evropu bez hranic ve vnitřním prostoru, potřebujeme také evropský právní rámec. Nedává žádný smysl, pokud Německo přijme zákon, ale třeba Rakousko nikoli.

Druhý případ: víme, že potenciální útočníci, kteří u nás vyrostli a zradikalizovali se přes internet – atentátníci z Paříže byli Belgičané a Francouzi, státní občané –, cestují do Sýrie a Afghánistánu, aby tam prodělali výcvik. Přijali jsme proto zákon, na jehož základě se budou v EU s vysokými standardy na ochranu dat ukládat údaje o pasažérech aerolinií, aby z nich mohla čerpat pouze policie při konkrétním podezření na spáchání trestného činu.

Naše policie to potřebuje, aby mohla sledovat, kdo pravidelně cestuje do Afghánistánu, či kdo opakovaně jezdí do Sýrie za dalším výcvikem. Dále musí celá Evropa označit za trestný výcvik džihádistů, když se tam člověk zdržuje a pohybuje. To jsou nutná opatření, abychom tuto scénu ovládli.

Myslím, že Evropanům musíme vysvětlit, že pokud usilujeme o otevřenou Evropu bez hranic ve vnitřním prostoru, potřebujeme také evropský právní rámec. Nedává žádný smysl, pokud Německo přijme zákon, ale třeba Rakousko nikoli. Možná jsou to pro občany zatím opatření spíše technického rázu, ale jsou důležitá, abychom dali vyšetřovacím orgánům sílu udržet situaci pod kontrolou.

ČESKÁ POZICE: Zmínil jste pojmy sledování, výměna dat. S nimi se vždy pojí obavy, že nebudou sledováni jen teroristé nebo kriminálníci, ale celá společnost. Kde je hranice mezi přiměřeným a přehnaným sledováním?

Data důležitá pro naše vyšetřovatele jsou pod silnou právní ochranou. To je ta vyváženost, o niž se jako Evropané musíme zasazovat. V Evropě nechceme žádné totální sledování, to bychom jako poslanci nestrpěli. Ale data jsou třeba.

WEBER: My z Evropské lidové strany nechceme jít stejnou cestou jako Američané po 11. září 2001, kteří s NSA a dalšími strukturami zasáhli příliš hluboko do svobod lidí. Stejné chyby nesmí Evropa udělat, musí rovnováhu mezi bezpečností a svobodou najít po svém.

Konkrétně u zákona o datech leteckých pasažérů je určeno, že se budou ukládat jen na šest měsíců, a přístup k nim budeme mít, pouze pokud svolí nezávislý soudce – podobně jako když se provádí domovní prohlídka, u níž musí státní zástupce předložit důkazy, že je podezřelý kriminálník nebo u sebe třeba má drogy.

Znamená to, že jsme pro přístup k těmto datům stanovili značné právní překážky. Data důležitá pro naše vyšetřovatele jsou pod silnou právní ochranou. To je ta vyváženost, o niž se jako Evropané musíme zasazovat. V Evropě nechceme žádné totální sledování, to bychom jako poslanci nestrpěli. Ale data jsou třeba.

ČESKÁ POZICE: Součástí vašich návrhů je i nová spolupráce se soukromými internetovými společnostmi, jako je Google nebo Facebook. Jak je možné zajistit, aby státní orgány nezneužívaly soukromá data jejich zákazníků?

WEBER: Platí to samé, že při přístupu k těmto datům je nutné počáteční podezření. Je to stejné jako dnes, kdy dáváme vyšetřovacím orgánům právo nahlížet do bankovních kont občanů. Pokud existuje podezření ze spáchání trestného činu, například financování teroristické scény, pak může nezávislý soudce přístup ke kontům povolit.

Na internetu není více svobody než v reálném světě. V digitálním světě musíme prosadit stejné limity. A zavázat k tomu i velké mezinárodní koncerny.

U Googlu a Facebooku je třeba zmínit ještě jeden aspekt – a to, že v digitálním světě potřebujeme podobné myšlení, jako máme v tom reálném. Prostřednictvím sociálních sítí se šíří různé formy nenávisti, dochází na nich k radikalizaci a k vymývání mozků, mladí lidé jsou sváděni, aby se stali islamisty. V běžné, třeba novinové tiskárně, by to bylo zakázáno.

Musíme od Googlu a Facebooku vyžadovat, aby dělali to samé. Na internetu není více svobody než v reálném světě. V digitálním světě musíme prosadit stejné limity. A zavázat k tomu i velké mezinárodní koncerny.

ČESKÁ POZICE: S rozšířením výměny dat se také pojí otázka spolehlivosti všech partnerů, kteří se na něm podílejí. Existují mezi členskými státy EU v tomto směru nějaké pochybnosti?

WEBER: Uvnitř Evropy bychom měli mít k výměně dat dostatek vzájemné důvěry. A řekl bych, že tato důvěra v uplynulých letech a desetiletích výrazně narostla. Bezproblémová je například spolupráce mezi českými a bavorskými úřady na hranici. Je mnohem normálnější, než si občas politici myslí. Měli bychom jim proto důvěřovat, ale zavádět i automatizované sdílení – stejné datové systémy, které operativně umožňují výměnu, například u seznamu hrozeb. V Evropě by to mělo být samozřejmé.

Ten, kdo chce stejně jako Google nebo Facebook v Evropě vydělávat peníze, nezávisle na tom, je-li jeho sídlo v Kalifornii nebo třeba v Rusku, musí akceptovat evropské právo na ochranu dat

Důležité také je, aby Evropa ve vztahu k ostatním vystupovala sebevědomě. Když opustíme otázku terorismu – Soudní dvůr EU před několika týdny rozhodl, že vypovíme dohodu Safe Harbor s USA, že bude zrušena automatická výměna dat pro firmy. Tím dal tento soud jasně najevo, že ten, kdo chce stejně jako Google nebo Facebook v Evropě vydělávat peníze, nezávisle na tom, je-li jeho sídlo v Kalifornii nebo třeba v Rusku, musí akceptovat evropské právo na ochranu dat.

Myslím, že je to pro občany, kteří dnes se sociálními sítěmi hodně pracují, skvělé znamení, že jim Evropa pomáhá. Je to důkaz, že pokud my Evropané – s 500 miliony spotřebitelů největší hospodářský prostor na světě – budeme držet pohromadě a vystupovat společně, můžeme své hodnoty, to, co je pro nás důležité, bránit i v globalizovaném světě.

Nesdílíme jen hrozby, jako je terorismus nebo migrace, ale i hezká, pozitivní poselství, že Evropa může být úspěšná, pokud bude vystupovat společně. V tomto případě není teorií, ale realitou, že Američané přemýšlejí, jak vše znovu uspořádat.

ČESKÁ POZICE: Zmínil jste, že EU bude silná, jen pokud bude vystupovat jednotně. V členských státech EU se ale prosazuje řada politických sil, které vystupují proti společnému evropskému projektu. Jak nebezpečná je tato tendence k nacionalismu, populismu, pravicovému extremismu?

WEBER: Chtěl bych předeslat, že populistické úspěchy se netýkají jen voleb do Evropského parlamentu. Ve Francii uspěla Marine Le Penová v regionálních volbách, ve Vídni zase Strana svobodných (FPÖ). Tyto nálady nejdou jen proti Evropě. Obavy lidí se projevují na všech úrovních. Jak má vypadat odpověď demokratů?

Pokud najdeme řešení problémů, například v Německu snížíme počet uprchlíků, pak nebude mít Alternativa pro Německo šanci zvítězit ve volbách

Musíme problémy spíše řešit, než o nich teoretizovat a filozofovat. Musíme snížit počty migrantů. Tečka. Musíme vysušit zdroje terorismu. Musíme pro mladé lidi na jihu Evropy vytvořit pracovní místa, aby nebyli frustrovaní a zklamaní. Politika musí především přinášet praktická řešení.

A o to se na evropské úrovni s Jeanem-Claudem Junckerem snažíme – dávat věcné odpovědi. Pokud najdeme řešení problémů, například v Německu snížíme počet uprchlíků, pak nebude mít Alternativa pro Německo (AfD) šanci zvítězit ve volbách.

Důležité je také občanům vysvětlovat, proč potřebujeme Evropu. To je jistě dlouhodobý úkol, je toho třeba hodně doplnit a prohloubit. Řešit problémy možná není vizionářské ani napínavé, ale je to praktické. Pokud lidé uvidí, že se staráme a uvidí výsledky, budou mít důvěru v demokracii a demokraty.

ČESKÁ POZICE: Mnoho problémů, které jste zmínil, je komplexních a nebude možné je vyřešit v následujících měsících. Jejich řešení zabere spíše roky, během nichž přijdou nové volby a možná se k moci dostanou další populisté. Například v Rakousku je momentálně nejsilnější stranou FPÖ. Měly by podobné strany přebírat vládní zodpovědnost, nebo by se demokraté měli spojit a snažit se tomu zabránit?

Musíme lidem také jasně sdělit, že s populisty volí lidi, kteří jasně vědí, proti čemu jsou, ale nemají žádnou představu, pro co se vyslovují. Nepřinášejí žádné řešení.

WEBER: Jako demokraté musíme jasně definovat červené linie. Tomu, kdo chce Evropu zničit, například chce v zemích eurozóny odstranit společnou měnu, čímž by vyvolal velkou hospodářskou krizi, nebo tomu, kdo štve proti cizincům, musí demokrat říct ne: „S ním nebudu spolupracovat.“

Musejí to udělat všechny velké strany, sociální demokraté směrem nalevo i my jako Evropská lidová strana směrem napravo. Musíme lidem také jasně sdělit, že s populisty volí lidi, kteří jasně vědí, proti čemu jsou, ale nemají žádnou představu, pro co se vyslovují. Nepřinášejí žádné řešení. Nezbývá nám nic jiného, než se do této debaty zapojit. Proto říkám, že si musíme být vědomi svých červených linií a jasně je bránit.

ČESKÁ POZICE: Řešení, která například v bezpečnostní oblasti navrhujete, ale většinou stojí hodně peněz. Některé státy včetně Německa ale nadále trvají na politice šetření, takzvané černé nule. Z jakých zdrojů se bude bezpečnost Evropy financovat?

WEBER: Ve srovnání s jinými světadíly jsme velmi bohatý kontinent. Pro rok 2016 se Evropě předpovídá růst ve výši dvou procent. Evropa se bohudíky po hospodářské a finanční krizi z let 2008 a 2009 dostala zpět na cestu růstu. Zdroje a daňové příjmy se tedy vytvářejí.

Evropa se bohudíky po hospodářské a finanční krizi z let 2008 a 2009 dostala zpět na cestu růstu. Zdroje a daňové příjmy se tedy vytvářejí.

Každá generace musí znovu vyvažovat. Vždy si znovu rozmyslet, kam chce peníze investovat a stanovit si priority. Naše těžiště by nyní nemělo spočívat v konzumu, ve spotřebě peněz, ale v oblasti bezpečnosti a obrany. To jsou úkoly naší doby.

ČESKÁ POZICE: O tématech obrany a bezpečnosti se diskutuje převážně jen na vládní úrovni. Běžní občané se vůči těmto otázkám často cítí bezbranní. Může každý z nás udělat něco pro to, aby přispěl k pocitu bezpečí, ke stabilitě ve společnosti?

WEBER: Důležitá je silná občanská společnost. Pokud se lidé angažují ve spolcích a neziskových organizacích a ke své činnosti přizvou co nejvíce lidí, aby se nikdo necítil osamělý, pak už to je ohromný příspěvek k tomu, aby společnost držela pohromadě – aby se v ní uvolňovalo napětí, odbourávaly se frustrace, zklamání a radikalizace.

A jako evropský politik bych si přál, aby co nejvíce lidí získávalo zkušenosti s ostatními Evropany – aby se sbližovali, mluvili spolu, vyměňovali si zkušenosti, a aby pochopili, že lecjaký občan v Německu, ve Francii nebo v Polsku má možná podobné obavy jako lecjaký Čech. Aby lidé pocítili a zažili, že národnost není tím rozhodujícím. Že to je spíš stav mysli.

ČESKÁ POZICE: V uplynulých letech se často hovořilo o tom, že současné doba se nevyznačuje jen bezpečnostní krizí. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že znejistění je spíše symptomem širšího úpadku západní společnosti. Nacházejí paralely s rozpadem Římské říše či se situací před první světovou válkou. Myslíte si, že je západní svět v širší krizi?

Jako evropský politik bych si přál, aby co nejvíce lidí získávalo zkušenosti s ostatními Evropany – aby se sbližovali, mluvili spolu, vyměňovali si zkušenosti, a aby pochopili, že lecjaký občan v Německu, ve Francii nebo v Polsku má možná podobné obavy jako lecjaký Čech

WEBER: Ne. Definitivně ne, protože náš západní svět staví na důležitých základních ideách – na svobodě říkat, co chci. Na myšlence, že jsme si všichni rovni a máme stejné šance, bez ohledu na to, odkud pocházíme, jakou máme barvu pleti nebo náboženství. Na tom, že žijeme v demokracii a můžeme si volit své vedení. Na principu nezávislého právního státu.

Tyto myšlenky jsou fascinující. Vždy, když se mluví o úpadku Evropy nebo Západu, se ptám: Proč se k nám všichni chtějí připojit, když se všechno utápí v krizi? Vezměte si euro. To procházelo v letech 2008 a 2009 velkou krizí. A po ní přistoupily k eurozóně další čtyři země. Evidentně se chtějí k tomuto krizovému společenství připojit. Přitahují je naše hodnoty a ideje.

Všichni ti uprchlíci přece nepřicházejí do Evropy, protože je to tu tak hrozné, že máme tak špatný systém. V našem, evropském modelu bereme vážně národy, ať už jde o Čechy, Němce nebo Rakušany, a považujeme je za důležité stejně jako své regionální identity – já pocházím z Bavorska –, ale zároveň jsme i Evropané a máme velké úkoly, které musíme společně řešit. Tento model různých identit může být vzorem i pro zbytek světa.

Nacionalismus je v Asii či Americe spíše na ústupu. Svět spíše nedokáže stabilizovat. Náš přístup, že myslíme nejen národně, ale i evropsky, a obojí akceptujeme, je modelem budoucnosti. Potřebujeme jako Evropané zase více sebevědomí, a nikoli tolik obav.

Uvedu další pozitivní příklad. Každý pociťuje, že se na naší planetě v oblasti podnebí odehrává něco, co pro naše děti a jejich děti může být existenciální. Na klimatickém summitu v Paříži, na němž šlo o budoucnost Země, Evropa vystupovala jako zářný příklad. Jsme jediní, kdo dosud proti klimatickým změnám něco udělal. V Evropě snižujeme CO2, což nedělají Číňané ani Američané, nikdo jiný.

Přístup, že myslíme nejen národně, ale i evropsky, a obojí akceptujeme, je modelem budoucnosti. Potřebujeme jako Evropané více sebevědomí, a nikoli tolik obav.

Všichni mohou říct – jak to dělají Evropané, by měl dělat svět. Jsme v této oblasti vzorem a měli bychom být navzdory potížím hrdí na to, čeho jsme dosáhli. Tedy vidět problémy, seriózně a konstruktivně o nich mluvit a nalézat odpovědi, ale také být hrdí.

ČESKÁ POZICE: Do roku 2016 se tedy není třeba dívat s velkým pesimismem?

WEBER: Ano, přeji si optimismus. Myslím, že když budeme chtít, může Evropa dosáhnout velkých věcí.

Manfred Weber (43)

  • Od roku 2014 předseda frakce Evropské lidové strany (EPP).
  • Člen Evropského parlamentu je od roku 2004.
  • V letech 2002 až 2004 poslanec bavorského zemského sněmu.
  • Od roku 2014 místopředseda CSU.
  • Před vstupem do politiky působil jako podnikatel v oblasti poradenství pro ekologii a bezpečnost práce.

Počet příspěvků: 1, poslední 17.1.2016 08:57 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.