Dobrý článek.

Vyplývá mi z něj jedno: volit toho, kdo nás chce vyvést z Unie.

Děti blokuje spíše antikoncepce, než krize

V orientu je mnohem větší bída a tím i víc dětí. Zázračně se uživí, inu Allah umí.   Řecko se prodá komukoliv, rusku, číně, kdo zaplatí. Mentalitou jsou to námořníci, na lodích všech bojujících stran.  Jejich nestabilita posiluje Turecko, už dlouho Pelopones nedrželi, stesk chápu. Ovšemže ne invazí, to nedělá ani rusko na pražském Hradě, jsou více soft metody. Sázka na turistiku je jak od Okamury, aber die Ende. Jako vize to moc hezké, ale většina slibných úsvitů končí potmě.  Nic proti lufťákům na letním bytě, lepší než prázdná cimra, ale chleba z toho je dost překynutý, samý vzduch. Iberský poloostrov čeká odškodnění za porobu islámskou, např. junioři odmítají manuelní práci. To tam tradice, ale v urozených rodinách, dnes demokraticky lidskoprávně a politicky korektně již plošně. Až se Německo oklepe z pocitu viny za prohranou vojnu s bolševikem, snad ukáže více chrup, uměli to před i za války, mohou si to oživit.  A třeba i česku ukázat, že stabilita sousedství a oběti s tím spojené, nejsou fatální.  nechali nás rusku několikrát, další lekce je na spadnutí.

Mladé Švédky a Francouzky též znají antikoncepci a zrovna ty

nejvzdělanější z nich mají často 3 děti a více. Je to též otázka kulturního a hodnotového nastavení ve společnosti a podpory rodiny. Ve Francii nemívají vícero dětí jenom Arabky, považuje se tam za běžné, že vzdělanaá žena si najme pomoc k dětem a vrátí se do práce na kterou je hrdá, neb do sebe investovala 10 let studia.

Pozitivní zpětná vazba, zesilující problémy, již v jižních

státech Eurozóny i ve Francii působí, neb to "uspoření a restrukturalizace k smrti" je pro dané země ve svazku Eurozóny fakticky nevyhnutelné. Je jen otázkou času. Stačí se podívat na podíl nezaměstnaných, kteří také potřebují jíst, ačkoliv do systému nijak nepřispívají. Navíc, a to se obecně velice podceňuje, i v jižních státech EU se v posledních desetiletích dramaticky proměnila struktura  populace a rodí se stále méně dětí. Začalo to již před krizí, v Itálii například již v 70. letech, současná krize a úsporná opatření tomu jistě nepřidají. Prostě náklady na zdravotní a sociální služby v Eurozóně brzy začnou výrazně stoupat a inovacemi a růstem produktivity ekonomik se nevykompenzují, to je holá iluze.Německo ty zbylé a vzdělané, schopné mladé z jižních zemí navíc vysaje, aby kompenzovalo vlastní mizivou porodnost a demografické problémy. Takže jižní státy Eurozóny nic dobrého nečeká, stále více se budou podobat domovům zchudlých seniorů a rezervacím pro nezaměstnané. Otázka je jenom, jak dlouho to na jihu Evropy potrvá než exploduje, nebo kdy i Německo uzná, že situace je neudržitelná, že již prolhané Řeky vytrestalo dost, že si koupili dost času a že přes obrovské náklady a důsledky jež to bude mít, již odchod jižních států z Eurzóny je jediným a lepším řešením, než financování vymírajícího jihu točícího se v začarovaném kruhu nezaměstanosti, rostoucích sociálních nákladů a propadu ekonomik plodících rostoucí nezaměstnanost.  Budou chtít mít jistotu, že to příliš neohrozí úspory německých důchodců, neposílí zbylé Euro natolik, že německý export zdraží nad únosnou mez, a zase tam přibude nezaměstnaných.Otázka je, zda ten správný moment kdy tohle jeětě bylo možné nepropásli již nejméně před rokem.Mí milí Francouzi teď sice ohlásili meziroční růst HDP, ale obávám se, že to také dlouho nevydrží a Francie bude další na řade. Tam aspoň mají tu výhodu, že jejich porodnost stačí k prosté reprodukci populace. Na pokles životní úrovně si ale postupně zvykají již přes 15 let a dezindustrializace Francie pokračuje takovým tempem, že značné potíže v příští dekádě jsou asi nevyhnutelné. Ironie historie je, že francouzští komentátoři teď pomalu koukají na ČR jako na zemi patřící do severní ekonomické zóny, na sever od Dunaje a Rýna...