MAKRLÍK: Politici o zpravodajských službách téměř nic nevědí

Povyk politiků, zejména poslanců opozičních stran, kvůli Výroční zprávě Bezpečnostní informační služby za rok 2017 nebyl na místě. Chybí jim totiž základní znalosti o zpravodajských službách.

Václav Makrlík 28.12.2018
Zpravodajské služby. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zpravodajské služby. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Zpravodajské služby.

Jsou to „čučkaři“, prohlásil o příslušnících Bezpečnostní informační služby a autorech její výroční zprávy za rok 2017 prezident Miloš Zeman. V Česku podle ní nebezpečně narůstají aktivity ruských a čínských zpravodajských služeb a lze z ní nabýt dojmu, že nás zaplavuje ruské a čínské nebezpečí.

Hlavními aktéry tohoto podle výroční zprávy téměř masového útoku na ČR jsou ruští a čínští špioni pod diplomatickým krytím a BIS proti nim bojuje jejich vyhošťováním. To je totiž nejsnazší, ale vysloužit si na tom rytířské ostruhy nelze. Každému, kdo čte špionážní romány a sleduje televizní dokumenty, ví, že špión-diplomat bez agenturní sítě z místních spolupracovníků, agentů či informátorů je bezruký. Vyhoštění diplomaté jsou nahrazeni jinými, kteří okamžitě navážou kontakt s místní agenturní sítí.

Oficiální recepce

V České republice existují čtyři hlavní rizikové skupiny pro vybudování možné agenturní sítě, ale především jde o v Česku usedlé Rusy a absolventy Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (Moskovskij gosudarstvennyj institut meždunarodnych otnošenij, MGIMO), který před rokem 1989 absolvovala řada nomenklaturních kádrů tehdejší Komunistické strany Československa.

Dnes se již nebudují mrtvé schránky a neposílají pohlednice s mikrotečkou. Nejjednodušší osobní kontakt mezi diplomatem a agentem je na oficiální recepci.

Bylo by divné, kdyby mezi v Česku usedlými Rusy nebyli žádní agenti či dokonce zpravodajští důstojníci. Televizní dokumenty uvádějí, že již před druhou světovou válkou vybudovaly sovětské zpravodajské služby v západní Evropě obrovskou agenturní síť. Její agenti, často pod změněnou identitou, pronikli do vrcholných postů abwehru, wehrmachtu, SS a gestapa a vytvořili Rudý orchestr, sofistikovaný systém získávání a předávání klíčových zpráv z vrcholu nacistické moci, často z okruhu okolo samotného Hitlera.

Sovětům to umožnilo připravit se včas na německé ofenzivy, které proto končily neúspěchem. Není důvod se domnívat, že by se strategie nástupnických organizací sovětských zpravodajských služeb zásadně měnila. Nic jiného se totiž pro účinnou zpravodajskou službu vytvořit nedá, lze to jen technicky, díky moderním informačním technologiím, zdokonalit. Dnes se již nebudují mrtvé schránky a neposílají pohlednice s mikrotečkou. Nejjednodušší osobní kontakt mezi diplomatem a agentem je na oficiální recepci.

Absolventi MGIMO

Druhou, ze zpravodajského hlediska rizikovou skupinou, jsou absolventi MGIMO. Ví se, že sovětské zpravodajské služby si mezi jeho studenty tipovaly perspektivní agenturu – u nichž se dalo předpokládat, že za 20 či 30 let se ve své zemi propracují do vrcholných postů v klíčových vojenských, diplomatických, ekonomických či zpravodajských institucích.

Absolventi MGIMO jsou nadále pro českou zahraniční službu údajně nepostradatelní, což se dozvídáme od ní i politiků. Jsou tak skvělí, že se někteří propracovali až do vrcholných postů Evropské unie.

Absolvent MGIMO však nemusel být získán ke zpravodajské spolupráci během studia, ale i tak, že mu byla předložena fotografie ze studia, na které se objímá s ruským přítelem nyní ve vrcholném postu v ruských zpravodajských službách (nemusí to být pravda), a řečeno, že by mu nebylo příjemné, kdyby se dostala s příslušným textem médiím.

Fakulta mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické v Praze produkuje absolventy pro diplomacii, ale absolventi MGIMO jsou nadále pro českou zahraniční službu údajně nepostradatelní, což se dozvídáme od ní i politiků. Jsou tak skvělí, že se někteří propracovali až do vrcholných postů Evropské uniea absolventi sovětských vojenských škol do NATO.

Bezpochyby jsou v Česku i lidé, kteří mají k Rusku citový vztah, a představují potenciál pro ideovou agenturu. Do čtvrté skupiny patří ti, kteří jsou za finanční či jinou hmotnou odměnu ochotní k čemukoliv.

Téměř 30 let

Prezident Zeman konstatoval, že zpráva je obecná a neobsahuje žádné důkazy. Upozornil, že za šest let, kdy je prezidentem, nezatkly české bezpečnostní orgány ani jednoho ruského či čínského agenta české národnosti, ačkoliv v Polsku každou chvíli nějakého a i v Rakousku a Německu se to občas povede. Mýlil se.

České bezpečnostní orgány nezatkli žádného českého agenta pracujícího pro Rusko téměř 30 let, přestože z výroční zprávy BIS lze nabýt dojmu, že se to tady jimi jen hemží. Nelze se proto divit, že prezident Zeman váhá udělit hodnost generála šéfovi BIS Michalu Koudelkovi.

České bezpečnostní orgány nezatkli žádného českého agenta pracujícího pro Rusko téměř 30 let, přestože z výroční zprávy BIS lze nabýt dojmu, že se to tady jimi jen hemží. Nelze se proto divit, že prezident Zeman váhá udělit hodnost generála šéfovi BIS Michalu Koudelkovi. Ten by měl především udělat pořádek v BIS a zjistit, zda je to jen neschopností českých zpravodajců, nebo dokonce záměr.

Povyk politiků, především poslanců opozičních stran, kvůli výroční zprávě BIS a jmenováním jejího šéfa generálem, není na místě. Nemají totiž základní znalosti o zpravodajských službách, které lze snadno získat z literatury a filmových dokumentů. Jak mohou řídit stát a jeho zahraniční politiku? Chybí jim průprava ve zpravodajských službách.

V USA dělají z bývalých „špionů“ prezidenty, v Rusku premiéry, v Británii je povyšují do šlechtického stavu, ale pro čecháčky zůstávají fízly. Jediné pozitivní ve výrocích politiků bylo, že konečně uznávají zpravodajské služby za nezbytnou součást státní moci. Proto nezbývá než souhlasit s prezidentem Zemanem.

Počet příspěvků: 3, poslední 29.12.2018 02:45 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.