MAKRLÍK: Demonstrace nejsou v demokracii nástrojem ke změně

V demokracii jsou nástrojem pro změnu pouze volby. Politické demonstrace jsou projevem stádního efektu. Jejich účastníci mohou mít pocit, že diktují vládě a jsou in. Nežijeme ale v totalitě. Za účast nehrozí žádný postih. Smí se to. Je to vlastně zábava.

V Brně se na Náměstí svobody demonstruje proti Babišovi. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy V Brně se na Náměstí svobody demonstruje proti Babišovi. | foto: Anna Vavríková, MAFRA
V Brně se na Náměstí svobody demonstruje proti Babišovi.

Navzdory několikaletým tvrdým mediálním útokům vyhrálo hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem šestery volby. Politici stran, které na této kampani proti Babišovi, potažmo prezidentu Miloši Zemanovi, spolupracují s „neziskovkou“ Milion chvilek pro demokracii vedenou Mikulášem Minářem, si však nekladou zásadní otázku: Jak je možné, že čím více demonstrací a křiku na náměstích, tím je ve volbách, hlavním kritériu úspěšné politiky podobně jako góly ve fotbale, hnutí ANO úspěšnější?

Poslanec za Piráty Mikuláš Ferjenčík dospěl ke zvláštní politicko-matematické úvaze. Sečtou-li se hlasy všech stran v opozici je většina občanů proti hnutí ANO, respektive Babišovi. U parlamentních voleb je nesmyslnost této úvahy nejvíce vidět – premiérem, a tudíž osobou sestavující vládu, se stává předseda strany, kterou volilo nejvíce voličů, nikoli politik reprezentující součet hlasů ostatních stran s nižším počtem voličů než strana vítězná.

Je trapné, že politik parlamentní strany, který by měl znát volební systém, může vyslovit takovou nehoráznost. Proti Babišovi se však hodí každá dezinformace – několik lidí se na ni nachytá a zůstane viset v obecném povědomí a mediálním prostoru.

Sedm politických štvanic

Společenské postoje národa, občanů této země, formuje historie. Za uplynulé století zažil český národ sedm politických režimů – monarchii, první republiku, druhou republiku, protektorát, třetí republiku, komunistickou totalitu a současnou liberální demokracii. Každý z těchto režimů pořádal štvanici na lidi-spoluobčany, které skupinka nové vládnoucí elity označila za nepřítele.

Za uplynulé století zažil český národ sedm politických režimů – monarchii, první republiku, druhou republiku, protektorát, třetí republiku, komunistickou totalitu a současnou liberální demokracii. Každý z těchto režimů pořádal štvanici na lidi-spoluobčany, které skupinka nové vládnoucí elity označila za nepřítele.

Za první republiky to byla šlechta a katolická církev, jež byly zbaveny části pozemkového vlastnictví a vůči církvi bylo vyhlášeno heslo „Pryč od Říma“. Druhá republika dala prostor štvanicím na masarykovskou humanitní elitu. Protektorát umožnil štvanici na židovské spoluobčany a další menšiny označené za rasově méněcenné, které byly zplynované v koncentračních táborech, v nichž skončili i čeští odpůrci nacismu.

Třetí republika umožnila štvanici na německou menšinu, kolaboranty, vlastizrádce a velkoburžoazii. Komunistická totalita prováděla štvanici na občany, kteří nesouhlasili se státním vlastnictvím výrobních prostředků a orientací na Sovětský svaz. Současná liberální demokracie v českém podání několik desetiletí pořádá štvanici například na bývalé příslušníky Státní bezpečnosti (StB) a jejich spolupracovníky, komunisty či populisty.

Nutná podmínka

Všechny tyto štvanice podporovala média, která měla přesvědčit občany o správnosti této politiky. Stal se však opak. Většina občanů je znechucena štvanicemi, a proto jim přestalo vadit, že ten či onen byl příslušníkem či spolupracovníkem StB, komunistou, svazákem, milicionářem či pohraničníkem. Odmítají lustrování a štvanice 30 let po pádu komunismu.

Naštěstí se nepodařilo politikům ani médiím Babiše uštvat stejně jako jiné, což je možná příčinou osobnostní vyprázdněnosti české politické scény. Opozicí kritizovaný údajný nedostatek morálních hodnot u Babiše, „morální oprsklost“, je možná nutnou podmínkou pro práci nejen v byznysu, ale i ve vrcholné politice. Mělo jej mnoho osobností v politické historii.

Proto volí Babiše, ačkoli existují dokumenty, ze kterých lze soudit, že s StB spolupracoval či byl členem Komunistické strany Československa (KSČ). Podobné vazby v minulosti má některý příslušník téměř každé české rodiny – KSČ měla v době největší slávy 1,5 milionu členů. Dalším důvodem, proč občané volí Babiše, je, že česká politická scéna nebyla schopná za 30 let vygenerovat osobnost, která se orientuje v ekonomice a v mezinárodním byznysu a je jazykově vybavená, a tudíž schopná komunikovat ve vrcholné zahraniční politice.

Naštěstí se nepodařilo politikům ani médiím Babiše uštvat stejně jako jiné, což je možná příčinou osobnostní vyprázdněnosti české politické scény. Opozicí kritizovaný údajný nedostatek morálních hodnot u Babiše, „morální oprsklost“, je možná nutnou podmínkou pro práci nejen v byznysu, ale i ve vrcholné politice. Mělo jej mnoho osobností v politické historii.

Ani desetina Prahy

Babiš je v důsledku svého tahu na branku na vrcholu české politické scény, a proto nezbylo opozici, především TOP 09, STAN, a částečně ODS, než vsadit na politiku ulice představovanou demonstracemi. Tyto strany však nečekaly opačný výsledek svého úsilí. Namísto propadu hnutí ANO ve volbách, alespoň pod ODS, si udržuje výrazný odstup od ostatních stran.

Pokud se v milionové Praze podaří shromáždit na demonstraci 50 tisíc občanů, není to ani jedna desetina jejích obyvatel. ČT to však prezentuje tak, že neinformovaný divák má pocit, že na Václavském náměstí je jich většina.

České televizi pak nezbývá, než podprahově prezentovat ve svých reportážích demonstrace jako vystoupení všech českých občanů – lidí (komunisté říkali lidu). Všichni, nebo alespoň většina lidí, je v podání ČT proti Babišovi a Zemanovi. Vítězství Zemana v prezidentských volbách však nebylo možné zpochybnit, neboť představovalo postoj většiny občanů.

Pokud se v milionové Praze podaří shromáždit na demonstraci 50 tisíc občanů, není to ani jedna desetina jejích obyvatel. ČT to však prezentuje tak, že neinformovaný divák má pocit, že na Václavském náměstí je jich většina. V krajských městech tvoří několik tisíc občanů rovněž zlomek jejich obyvatel a několik stovek, případně jen desítek demonstrantů v okresních městech, je zanedbatelných. Výrok „lidé demonstrují proti Babišovi“ je proto zavádějící – opomíjí totiž podstatnou část občanů v malých městech a na vesnicích.

Rozdělení společnosti

Lze si jen přát, aby opoziční politici a Mikuláš Minář pokračovali ve svých pouličních aktivitách, a tím zajistili hnutí ANO a Babišovi vítězství i v dalších volbách. Politické demonstrace nejsou v demokracii nástrojem ke změně, což ukazují ty několikaměsíční a mnohem drsnější ve Francii. Jsou jím pouze volby. Politické demonstrace jsou přežitkem boje proti totalitním režimům, kdy byly oprávněné, protože jinak je nebylo možné změnit.

Běžný občan politické demonstrace odmítá, protože demonstranti ani politické síly v pozadí většinou nemají konstruktivní program. Jejich cílem je společenská destrukce, rozdělení společnosti a oslabení státu, aby se opět mohli přisát na státní finance.

V demokracii jsou politické demonstrace zneužívané rádoby elitami, „lepšolidmi“, které se snaží dostat k moci bez voleb, tedy nedemokraticky. Politické demonstrace jsou v podstatě spojené s revolucemi, čímž jsou nástrojem anarchie a násilí. Běžný občan je odmítá, protože demonstranti ani politické síly v pozadí většinou nemají konstruktivní program. Jejich cílem je společenská destrukce, rozdělení společnosti a oslabení státu, aby se opět mohli přisát na státní finance.

ČT nedávno zveřejnila stoupence demonstrantů. Patří mezi ně například vysokoškoláci, studenti, politici či opoziční straníci, jejich odpůrci jsou například lidé s nižším vzděláním, manuálně pracující či důchodci. Jde však o nátlak na občany, jímž sděluje – jděte demonstrovat, nepatříte přece mezi socky, což je nadávka používaná zbohatlíky, kteří tvoří nikoliv nepodstatnou část městské populace.

Politické demonstrace jsou projevem stádního efektu. Jejich účastníci mohou mít pocit, že diktují vládě, a jsou, jak se dnes říká, in. Nežijeme však v totalitě. Za účast nehrozí žádný postih. Smí se to. Na podiu vystupují rockové kapely. Tak proč nedemonstrovat. Je to vlastně zábava.

P. Klíma Svatá pravda! Podepisuji každé slovo. 21:23 17.6.2019

Počet příspěvků: 27, poslední 17.6.2019 09:32 Zobrazuji posledních 27 příspěvků.