MAKRLÍK: Ať demonstranti proti Babišovi počkají do příštích voleb

Jak je možné, že Andrej Babiš získal v demokratických volbách takovou podporu?

Václav Makrlík 23.11.2018
Zaplněné Staroměstské náměstí požadující demisi Andreje Babiše se rozsvítilo. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zaplněné Staroměstské náměstí požadující demisi Andreje Babiše se rozsvítilo. | foto:  Petr Topič, MAFRA
Zaplněné Staroměstské náměstí požadující demisi Andreje Babiše se rozsvítilo.

Svůj návrh na vyznamenání Andreje Babiše prezidentem Milošem Zemanem při příležitosti vzniku Československé republiky jsem kromě jiného zdůvodnil tím, že stabilizoval naši politiku a výrazně zviditelnil Českou republiku na mezinárodní scéně, především v Evropské unii. Navzdory potížím, které mu působili politici a strany takzvané demokratické opozice podporované mediálním mainstreamem, se mu podařilo zformovat vládu a získat pro ni důvěru Parlamentu.

Osobně jednal s vrcholnými politiky klíčových členských zemí EU, německou kancléřkou Angelou Merkelovou, francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem a dalšími. Aktivně se účastnil mezinárodních konferencí a setkání politiků k problémům současného světa.

Vždy na viditelném místě

Máme konečně po bezvýznamných nulách premiéra, který se umí pohybovat v mezinárodním prostředí, neboť vystudoval zahraniční obchod a řadu let v něm působil, po převratu 1989 se stal byznysmenem na mezinárodní úrovni, ale především se domluví s Merkelovou německy, s Macronem francouzsky a s ostatními politiky anglicky.

Andrej Babiš stál na setkání politiků EU nebo při jiných příležitostech vždy na viditelném místě, zatímco jeho předchůdci se většinou krčili v pozadí, aby na ně nebylo příliš vidět. S nikým nekomunikovali, neboť v cizích jazycích toho nebyli schopní, proto odkývali Bruselu vše, aby měli klid, zatímco Babiš předkládá české návrhy na řešení problémů a projednává je s vrcholnými politiky EU osobně.

Andrej Babiš stál na setkání politiků EU nebo při jiných příležitostech vždy na viditelném místě, zatímco jeho předchůdci se většinou krčili v pozadí, aby na ně nebylo příliš vidět. S nikým nekomunikovali, neboť v cizích jazycích toho nebyli schopní, proto odkývali Bruselu vše, aby měli klid, zatímco Babiš předkládá české návrhy na řešení problémů a projednává je s vrcholnými politiky EU osobně.

Česká politická scéna se po turbulencích volebního období a zformování vlády s důvěrou uklidnila. Parlament a vláda řídily státu a řešily ekonomické a sociální problémy. Z mediální scény zmizeli, nebo se na ní jen zřídka objevovali předsedové opozičních stran, které se v průzkumech většinou ocitaly na hranici volitelnosti.

Společnost se uklidnila, byly uvolněny značné peníze ze státního rozpočtu na vyšší mzdy především pracovníků ve zdravotnictví a školství. Rovněž slib navýšení důchodů byl přijat kladně. Tyto výdaje ze státního rozpočtu byly možné jen díky dobré ekonomice i opatřením pro výběr daní (elektronická evidence tržeb, EET). Ta postihla řadu podnikatelů, kteří byli zvyklí daně neodvádět, ale dostávat od státu zdravotní, vzdělávací a bezpečnostní služby, nehledě na investice do infrastruktury, například do výstavby a údržby silnic či železnic.

Mnohaměsíční bezvládí

Politici opozičních stran jen vykřikovali, že je třeba přidat v tom či onom resortu, ale jejich politika nevedla k tomu, aby výběrem daní zvýšila příjmy státního rozpočtu, a tím umožnila příslušné výdaje. Vždy byli „hodní“ na podnikatele, kteří je podporovali sponzorskými dary, a i na důchodce, přestože se před několika lety vláda, v níž byl Miroslav Kalousek, nestyděla přidat důchodcům 45 korun. „Ať žije Kalousek,“ hulákal dav na Václavském náměstí.

Podaří-li se svrhnout Babišovu vládu, nastane mnohaměsíční bezvládí, kdy média budou mít žně se senzačními informacemi, co řekl ten či onen politik, či s kým si domlouvá ta či ona strana vládní koalici

Zveřejněním rozhovoru Andreje Babiše mladšího s redaktory Sabinou Slonkovou a Jiřím Kubíkem se opět objevila šance destabilizovat český stát vnitřně i mezinárodně. Podaří-li se svrhnout Babišovu vládu, nastane mnohaměsíční bezvládí, kdy média budou mít žně se senzačními informacemi, co řekl ten či onen politik, či s kým si domlouvá ta či ona strana vládní koalici.

Tyto debaty vyhovují takzvaným demokratickým opozičním stranám, neboť většina našich politiků ovládá pouze intriky a mocenské tahanice, protože se jimi mohou zviditelnit. Řízení státu, řešení problémů a účast na zahraniční politické scéně půjdou stranou. Denně budeme poslouchat moudra Miroslava Kalouska (TOP 09), Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL), Petra Fialy (ODS) a dalších.

Švýcarský občan

O problému Babiš mladší lze jen konstatovat, že jde o antickou tragédii – o souboj syna a otce definovaný v psychiatrii jako Oidipovský komplex. Syn trpí tím, že se nevyrovná svému otci, nevybuduje to, co on, nepředstihne ho. To je možná hlavní příčinou schizofrenie, která, do té doby latentní, otevřeně propukla až s otcovým vstupem do politiky – přibližně do roku 2015, Babiš mladší měl dokonce létat.

Z politického a právního hlediska je situace o to pikantnější, že Babiš mladší je švýcarský občan. A byl-li unesen, jak tvrdí čeští opoziční politici, pak nikoliv jako český či slovenský, nýbrž švýcarský občan.

Pro rodiče musí být hrozné mít oba potomky s těžkou psychickou chorobou, která může být genetická a jejíž propuknutí čeká na vnější spouštěč, což ukazuje Sofoklova tragédie Král Oidipus. Je morálně otřesné, že za této situace se některá média bezcitně a bezohledně vlamují do vnitřních vztahů Babišovy rodiny, dělají z nich senzaci a poskytují materiál pro zneuznané politiky, jako je Miroslav Kalousek či Miroslava Němcová (ODS).

Z politického a právního hlediska je situace o to pikantnější, že Babiš mladší je švýcarský občan. A byl-li unesen, jak tvrdí čeští opoziční politici, pak nikoliv jako český či slovenský, nýbrž švýcarský občan. Vyšetřování takového činu je zcela v kompetenci příslušných švýcarských institucí a česká policie a justice, natož vyšetřovací komise Parlamentu ČR, nemají právo do této kauzy zasahovat. Bezpečnostní rizika, pokud nějaká jsou, jsou především Švýcarska, neboť Babiš mladší, byť psychicky nemocný, je dospělý a švýcarský občan.

Vytunelované miliardy

Hnutí ANO zvolilo zhruba 30 procent voličů, přičemž ostatní strany za ním značně zaostaly. Občan si klade otázku, jak je možné, že člověk trestně stíhaný kvůli podezření z dotačního podvodu při výstavbě Čapího hnízda a údajný agent StB získá v demokratických volbách takovou podporu. Je to prosté. Téměř třetině voličů, nevadí takzvaný dotační podvod ani to, že byl údajně spolupracovníkem StB. V zemi, kde se pod patronací politiků rozkradly a vytunelovaly miliardy, nemůže nějakých 50 milionů, jež jsou ve hře s Čapím hnízdem, nikoho racionálního dojmout.

V zemi, kde se pod patronací politiků rozkradly a vytunelovaly miliardy, nemůže nějakých 50 milionů, jež jsou ve hře s Čapím hnízdem, nikoho racionálního dojmout

S StB je to podobné. Ví se, že svazky jejích důležitých členů a spolupracovníků byly krátce po převratu zlikvidovány. StB byla démonizována na principu kolektivní viny, což odmítá EU, a nesouhlasili s tím ani prezidenti Václav Havel a Václav Klaus. Kdo se dostal do kontaktu s StB, byl dehonestován coby udavač a příslušníci StB téměř jako sadističtí zločinci.

Český občan nezatížený předsudky a nepodléhající mediím má už těchto zpráv téměř 30 let po převratu dost. Byly do něj pumpovány politiky, jako je Miroslav Kalousek a další, případně médii, natolik intenzivně a dlouho, že jim přestal věřit.

Otázka demokracie

Demonstrace proti Andreji Babišovi, který byl zvolen v demokratických volbách, nebo proti prezidentu Zemanovi, jsou specifickým projevem terorismu. Oba se dostali do svých postů tím, že v demokratických volbách získali potřebný, tedy rozhodující počet hlasů. Pokud se to několika tisícům Pražanů nelíbí, ať počkají do příštích voleb a vyhrají je. To a nic jiného je demokracie. Jiné akce se zdají snahou o puč. Příslušné státní orgány by měly jednat, aby tomu předešly, a vynutily dodržování demokratických principů – změna vlády jen demokratickými volbami, a nikoli řvaním na ulici.

Miloš Zeman a Andrej Babiš se dostali do svých postů tím, že v demokratických volbách získali potřebný, tedy rozhodující počet hlasů. Pokud se to několika tisícům Pražanů nelíbí, ať vyhrají příští volby. To a nic jiného je demokracie.

Posledním odporným projevem „demokratického“ teroru bylo vyhození do odpadkového koše květin, které demokraticky zvolení politici Babiš, Zeman a Jan Hamáček (ČSSD) položili k památníku boje za demokracii na Národní třídě v Praze. Nekladou je jen za sebe, ale i za statisíce svých voličů, v případě prezidenta Zemana milionů voličů.

V této zemi je možné, aby jeden samozvaný či zaplacený vandal přišel a plivl svým činem do tváře milionům občanů této země, kteří zmíněné politiky zvolili. Je pravděpodobné, že kdyby se lidé jako tento vandal a za ním stojící politici STAN, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL dostali k moci, čekala by tuto zemi pravicová diktatura podobná té komunistické. Lze jen doufat, že vandal bude potrestán jako nešťastník, který svého času přimaloval tehdejšímu ministrovi vnitra Ivanu Langerovi tykadýlka.

Kdo tyto akce „demokratické opozice“ financuje je zřejmé z toho, že demonstraci proti Babišovi a Zemanovi 15. listopadu na Václavském náměstí organizovala a řídila agentura, jež vznikla kvůli nesouhlasu s EET. Jde o podnikatele, kterým vadí, že musejí platit daně a nemohou parazitovat na podnikatelích, kteří daně platí v této zemi, a na milionech zaměstnanců, kteří daně platí, aniž se jich na to někdo ptá. „Tož tak to je,“ jak říkal první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.