Maďarská historička: Totalita trvala až do roku 1989. Jen teror skončil dřív.

„Proti snaze levice zrušit muzeum zločinů komunismu v Budapešti demonstrovalo 130 tisíc lidí,“ vzpomíná jeho ředitelka Mária Schmidtová.

„Nepoužíváte-li jazyk obyčejných lidí, nemůžete na svou stranu získat jejich srdce. A to se nám podařilo. To je náš nejdůležitější úspěch,“ říká Mária Schmidtová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Nepoužíváte-li jazyk obyčejných lidí, nemůžete na svou stranu získat jejich srdce. A to se nám podařilo. To je náš nejdůležitější úspěch,“ říká Mária Schmidtová. | foto: © Jaromír ŽegklitzČeská pozice
„Nepoužíváte-li jazyk obyčejných lidí, nemůžete na svou stranu získat jejich srdce. A to se nám podařilo. To je náš nejdůležitější úspěch,“ říká Mária Schmidtová.

Budapešťské muzeum zločinů nacismu a komunismu Dům teroru je v rámci Platformy evropské paměti a svědomí maďarským protějškem českého Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Ředitelka muzea Mária Schmidtová v rozhovoru pro ČESKOU POZICI vysvětluje, proč má institucionalizovaná „paměť národa“ v Maďarsku jistější postavení než v Česku.

ČESKÁ POZICE: Jste si vědoma, že ÚSTR prochází jakousi krizí, která má podle některých politické pozadí? Předchozí ředitel byl odvolán, práce ústavu byla kritizována jako málo vědecká. Ústavu bylo například vyčítáno, že celé období komunistického režimu pojímá jako totalitní, přičemž někteří akademici, publicisté, a zejména levicoví politici omezují totalitní povahu režimu na padesátá leta s tím, že šedesátá až osmdesátá léta už totalitní nebyla.

SCHMIDTOVÁ: Nemám informace o politických okolnostech, které měly dopad na naši sesterskou instituci. S politováním slyším o těchto obviněních a o výtce, že je její práce málo vědecká. Je velice povědomé, co musíte od levice pořád poslouchat. Vždy jsem popisována jako „pravicová historička“, zatímco ostatní jsou vždy jen „historici“. Nikdy se o nich neříká, že jsou to levicoví historici. Takže jsou „pravicoví historici“ a pak „historici“. Myslím, že u vás je situace stejná.

Když diskutujete o povaze totalitního režimu v Česku, řekněme od konce čtyřicátých let do pádu komunismu, pak jsou samozřejmě rozdíly, ale hlavní příznaky zůstávaly stejné. Takže nevím, jaké argumenty vytáhli. Touto diskusí jsme si v Maďarsku prošli a jsem velice pyšná, že jsme ji vyhráli.

ČESKÁ POZICE: Takže v Maďarsku se celé období komunismu považuje za totalitní?

„Právo používat teror proti obyvatelstvu jim v rukách zůstalo, akorát se rozhodli ho už nevyužívat“SCHMIDTOVÁ: Ano, ačkoliv je veliký rozdíl mezi padesátými léty, pak raným Kádárovým obdobím, kdy bylo mnoho lidí zabito a uvězněno, a Jánosem Kádárem v sedmdesátých letech. Ale rámec zůstal stejný. Právo používat teror proti obyvatelstvu jim v rukách zůstalo, akorát se rozhodli ho už nevyužívat. Ale ta možnost tam byla.

ČESKÁ POZICE: Takže ačkoliv třeba v osmdesátých letech byl v Maďarsku mnohem měkčí režim než u nás, tak jste debatu uzavřeli a období považujete za totalitní?

SCHMIDTOVÁ: Ano, protože režim měl v moci stále tytéž nástroje až do pádu komunismu. Komunistická strana si uvědomila, že studenou válku vyhrají USA, a pak si přebrala, jak by mohla ze svojí situace vybruslit, aby měla nějaké možnosti na straně vítězů. Až do té doby šlo o tentýž režim.

ČESKÁ POZICE: Vašemu muzeu bylo vytýkáno, že jde o politický projekt napojený na konzervativní stranu Fidesz premiéra Viktora Orbána. Muzeum se otevřelo v roce 2002 za předchozí Orbánovy vlády, ale ten pak prohrál volby a mezitím byli po dvě volební období u moci postkomunističtí socialisté. Byla z jejich strany nějaká snaha umlčet muzeum?

SCHMIDTOVÁ: Samozřejmě. Hned na začátku, v roce 2002, ale nikoli ze strany socialistů, nýbrž takzvaných liberálů – Strany svobodných demokratů. Tlačili na socialisty a chtěli muzeum zrušit či mě odstranit a dosadit jiného ředitele. Ale neuspěli, protože socialistický premiér Péter Medgyessy se k tomu neodhodlal. A také maďarská veřejnost na to nebyla připravená: před muzeum proti tomu přišlo demonstrovat 130 tisíc lidí. Takže se socialisté zdráhali.

ČESKÁ POZICE: Pomohla skutečnost, že vaše instituce je muzeum otevřené veřejnosti, a nikoli zastrčený badatelský stav?

„Liberálové si mysleli, že mají výlučnou zodpovědnost za výklad minulosti, a tím i utváření identity“SCHMIDTOVÁ: Jsme muzeem zabývajícím se obdobím od nástupu Šípových křížů v říjnu 1944, ale především komunistickou totalitou až do poloviny šedesátých let. Později už nebyli lidé zabíjeni z politických důvodů, takže skončilo „období teroru“. Příběh, který vyprávíme, je velice populární. Chodí sem děti a líbí se jim to, nenudí se. Používáme účinný jazyk. Důvod, proč proti nám byli svobodní demokraté natolik vyhranění, je, že si uvědomili, že ztratí monopol na vyprávění minulosti. Protože 50 let na to měli monopol.

ČESKÁ POZICE: Monopol měli snad komunisté…

SCHMIDTOVÁ: Liberálové byli v komunistickém období předními intelektuály. Byli zprvu proti socialistům, ale v roce 1994 se rozhodli jít s nimi do vlády. Zcela selhali a dnes už svobodní demokraté nejsou součástí maďarského parlamentního života. Mysleli, že mají výlučnou zodpovědnost za výklad minulosti (a tím i utváření identity), a proto neměli o jiný výklad minulosti zájem. Přišli s návrhem na zastavení financování našeho muzea ze státního rozpočtu. Premiér Medgyessy z vlastní rozpočtové kapitoly poskytl peníze, které nám svobodní demokraté chtěli odejmout. Takže měli interní roztržku.

ČESKÁ POZICE: Muzeum tedy mělo širší politickou podporu než jen od strany Fidesz?

SCHMIDTOVÁ: Ne, socialisté nás nepodporovali, pouze Medgyessy pochopil, že si coby bývalý agent komunistické kontrarozvědky nemůže dovolit nechat takové muzeum zavřít – jak by se to vyjímalo v zahraničním tisku. Uvědomil si také, že pro něho a jeho generaci, která byla ve straně na sklonku komunismu, je výhodné, že z hlediska muzea skončilo „období teroru“ v polovině šedesátých let. Od té doby se mohl distancovat. Byl v tom mnohem důmyslnější než svobodní demokraté, kteří se nezalekli ani těch 130 tisíc demonstrantů, protože jejich voliči-intelektuálové mezi nimi nebyli.

ČESKÁ POZICE: Po otevření muzea jste mívali tisíc návštěvníků denně. Změnil se od té doby jejich počet?

SCHMIDTOVÁ: Už nemáme fronty, ale každý den je plno, což mě velice těší. Chodí k nám školní výlety v rámci osnov, ale také spousta cizinců. Patříme mezi místa, která turista v Budapešti musí vidět. To je také velký úspěch. Už je nám více než deset let a lidé stále říkají, že muzeum je jako nové.

ČESKÁ POZICE: Kdyby Orbánův Fidesz prohrál příští volby a k moci se vrátila levice, bylo by vaše muzeum ohroženo?

SCHMIDTOVÁ: Vůbec ne. Levice je ve velice špatné situaci. V Maďarsku přišla o všechno. Kdyby vyhrála příští volby, což není pravděpodobné, pak by se potýkala s tolika problémy, že by jí nezbývala energie zabývat se touto otázkou. A my je vždycky zveme k nám na diskuse. Jsme otevření. Jsme jedinou institucí v Maďarsku, která vždy zve levici k rozhovoru o různých tématech.

ČESKÁ POZICE: Historik z budapešťské Středoevropské univerzity László Bruszt se vyjádřil v tom smyslu, že takové muzeum mělo být otevřeno až v době, kdy dotyčná část minulosti již nebude předmětem každodenních politických zápasů v současnosti.

„Jsme otevření. Jsme jedinou institucí v Maďarsku, která vždy zve levici k rozhovoru o různých tématech.“SCHMIDTOVÁ: Co je to za argument? Nechci říct nic zlého, protože je to můj kamarád z dětství, ale je to hloupost. Je to naše minulost, musíme se s ní vyrovnat. Musíme vidět, čím jsme prošli. Co byla dobrá stránka, co byla špatná stránka, co máme zachovat, co už nemáme opakovat a tak dále. Minulost je důležitá. Pro každého.

ČESKÁ POZICE: Někteří kritici českého Ústavu pro studium totalitních režimů chtějí, aby jeho výstupy byly více akademické, včetně diferencovanějšího přístupu k jednotlivým stránkám komunistického režimu.

SCHMIDTOVÁ: To můžete namítnout na cokoli. To by nikdo neměl brát vážně. Když se naše muzeum otevřelo, byla jsem nejčastějším terčem útoků v celém Maďarsku. Nebyl den, aby proti mně nevyšlo deset až dvanáct článků. Celá země se zabývala minulostí, všichni o ní začali diskutovat. Což je důležité. Stali jsme se tím populárními; proto lidé stáli před muzeem fronty. Aby to viděli na vlastní oči. Musíme být odvážní, protože stojíme na správné straně. Takže svůj pohled dokážeme obhájit. Tenhle typ komunistické argumentace známe. Není na tom nic nového.

ČESKÁ POZICE: Myslíte, že kdybyste byli více akademičtí, byli byste méně účinní?

SCHMIDTOVÁ: Lidé k nám přijdou a chápou. Kdybych vydala 1500stránkovou studii, koho by to zajímalo? Nikoho. Problém je v tom, že nepoužíváte-li jazyk obyčejných lidí, nemůžete na svou stranu získat jejich srdce. A to se nám podařilo. To je náš nejdůležitější úspěch.

Mária Schmidtová (1953)

Vystudovala historii na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti, působila na univerzitách v Oxfordu, Paříži, Berlíně, Vídni, Tel Avivu a New Yorku. V letech 1998 až 2002 byla poradkyní premiéra Viktora Orbána. Od vzniku muzea Dům teroru v roce 2002 je jeho ředitelkou. Je mimo jiné autorkou knihy Zákulisní taje: nové aspekty historie procesů s Algerem Hissem (USA), László Rajkem (Maďarsko) a inscenovaných procesů ve východní a střední Evropě, jež vyšla i v českém překladu.

Počet příspěvků: 4, poslední 18.4.2014 10:52 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.