Macronův autoritativní způsob vládnutí je znakem jeho slabosti

Nový francouzský prezident Emmanuel Macron by se měl zamyslet, je-li uplatňování autority a vynucování poslušnosti podřízených jako v případě demise generála Pierra de Villierse dobrou metodou k uskutečnění politických plánů.

Prezidentem Emmanuel Macron (vlevo) a bývalý áčelník generálního štábu... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Prezidentem Emmanuel Macron (vlevo) a bývalý áčelník generálního štábu... | foto: Reuters
Prezidentem Emmanuel Macron (vlevo) a bývalý áčelník generálního štábu... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nový francouzský prezident Emmanuel Macron ve svém programu slíbil revoluci. Málokdo však čekal, že se odehraje ve francouzské armádě, jelikož je jednou z oblastí státních služeb, které v zadlužené Francii fungují. Proč vrchní velitel francouzské armády, generál Pierre de Villiers, složil zbraň a rezignoval?

Aféra začala schůzí parlamentní komise pro obranu 13. července. Když poslanci generálovi de Villiersovi oznámili, že vláda plánuje škrtnout 850 milionů eur z armádního rozpočtu na letošní rok, v rozčilení prohlásil, že se nenechá takhle „ojebat“. Poté svůj výrok zmírnil, že po takových škrtech „se nebude moci podívat svým chlapcům do očí“. Navíc armáda ztratí bojeschopnost, což může mít vliv i na Česko – francouzská armáda patří k posledním, jež jsou v Evropské unii po odchodu Velké Británie bojeschopné.

Úsporná opatření

Aféra míchá i geopolitickými kartami, neboť méně bojeschopná francouzská armáda bude problémem pro celou EU. Francie ztratí další část své suverenity a možnost ovlivňovat světové dění. Spekuluje se také, že oslabení francouzské armády zvýší tlak na vznik společné evropské armády, což by zapadalo do Macronovy federalistické filozofie – šlo by o krok k ještě větší integraci.

Macron prohlásil, že vláda si musí již letos utáhnout opasek a předložit návrhy úsporných opatření v celkové výši pěti miliard eur. A první byla na řadě francouzská armáda.

Odhlédneme-li od této spekulace, EU aféru nepřímo zavinila. Francouzské státní finance jsou v katastrofálním stavu, zejména poté, co instituce Cours de Compte, která bdí nad státními výdaji, odhalila, že bývalý prezident François Hollande a jeho vláda v posledních měsících u moci utratili více peněz, než se plánovalo. Macron proto rozhodl, že se ještě tento rok pokusí přivést deficit státního rozpočtu pod tři procenta HDP, jak vyžaduje EU.

Cílem je přesvědčit německou kancléřku Angelu Merkelovou a Brusel, že Francie je schopná reforem a dát své účty do pořádku. Macron také prohlásil, že vláda si musí již letos utáhnout opasek a předložit návrhy úsporných opatření v celkové výši pěti miliard eur. A první byla na řadě francouzská armáda.

Nesplněný slib

Jednání parlamentní komise se má sice odehrávat za zavřenými dveřmi, ale jeho obsah okamžitě unikl do médií. Všichni členové komise tedy nemlčeli, což je dalším předznamenáním budoucích rizik pro prezidenta Macrona. Jeho strana se totiž z velké části skládá z politických začátečníků, kteří dělají školácké chyby.

Macron v předvolební kampani tvrdil, že rozpočet na armádu zůstane zachován. Navíc to bylo součástí programu předsedy vlády Édouarda Philippa, který ve svém projevu před francouzským parlamentem 4. července slíbil, že výdaje na armádu od roku 2018 dosáhnou dvou procent HDP.

Navíc jsou tyto chyby poslankyně Laetitie Aviové i některých, naprosto nepřipravených poslanců a jejich amatérismus příčinou růstu tlaku na Macrona a jeho poklesu popularity a stávají se hity na sociálních sítích. Tato individuální pochybení mají dopad pouze na vládnoucí stranu, ale únik informací z jednání za zavřenými dveřmi ohrožuje celý státní aparát.

Macron v předvolební kampani tvrdil, že rozpočet na armádu zůstane zachován. Navíc to bylo součástí programu předsedy vlády Édouarda Philippa, který ve svém projevu před francouzským parlamentem 4. července slíbil, že výdaje na armádu od roku 2018 dosáhnou dvou procent HDP. Oznámení škrtů o devět dní později bylo pro generální štáb studenou sprchou a značně poškodilo důvěru armády ve vrchního velitele.

Kritika francouzských médií

K francouzskému státnímu svátku 14. červenec patří vojenská přehlídka na Champs-Elysées. Letos se konala za přítomnosti prezidenta USA Donalda Trumpa a Macron se jí zúčastnil v džípu a s vrchním velitelem generálem de Villiersem po boku. Zdálo se, že aféra je zapomenuta, ale již 15. července v pařížském paláci Brienne, sídle ministerstva obrany, Macron veřejně ponížil generála de Villierse, když mu před celým armádním sborem připomněl: „Já jsem váš šéf.“

Celá francouzská mediální scéna nového prezidenta odsoudila. V historii se totiž ještě nestalo, aby generál rezignoval po takové malé roztržce vlády s armádou.

Toto prosazení vlastní autority nezůstalo bez následků. Macron jím potvrdil pravdivost úniku informací ze schůze za zavřenými dveřmi. Navíc šlo o politickou chybu, protože jednání za zavřenými dveřmi umožňují otvírat citlivé problémy. Každý jeho účastník se může svobodně vyjádřit, aniž by musel brát ohled na média, a parlament mohl být informován o problémech daného resortu. Následně Macron veřejně 16. července naznačil možnost generálovy demise a de Villiers na nic nečekal a 19. července ji sám podal.

Navzdory horkému létu a dovoleným celá francouzská mediální scéna nového prezidenta odsoudila. V historii se totiž ještě nestalo, aby generál rezignoval po takové malé roztržce vlády s armádou. Nešlo o osobní či profesní selhání například ve válečné operaci, ale o pouhou chybu v komunikaci a individuální spor.

Velké riskování

Jednohlasná kritika francouzských médií překvapila. Dosud totiž podporovala macronmanii a viděla v Macronovi muže, který je schopný vyvést Francii z ekonomické i společenské krize a obnovit národní jednotu. Nyní kritikou nešetřil ani pravicový deník Le Figaro, ani levicový Libération, které se shodují jen výjimečně. Způsobila to obliba generála de Villierse u celého politického spektra.

Macron značně riskuje, protože novodobá historie ukazuje, že přízeň médií je vratká a po počáteční úslužnosti mohou rychle začít hon na čarodějnice

Tato reakce odhaluje nastávající spor médií s novým francouzským prezidentem. U bývalého prezidenta Hollanda měli s novináři stále otevřené dveře a právem mu bylo vyčítáno, že tráví čas více s nimi a pracuje na svém mediálním obraze než státnickými povinnostmi a řešením problémů.

Macron po příchodu do Elysejského paláce stanovil pro komunikaci s novináři nová pravidla – vše se odehrává přes tiskového mluvčího. Novináře vykázal z Elysejského paláce, kde často čekali na konec zasedání vlády, aby získali bezprostřední reakce ministrů. Macron také neposkytl tradiční interview 14. července. A značně riskuje, protože novodobá historie ukazuje, že přízeň médií je vratká a po počáteční úslužnosti mohou rychle začít hon na čarodějnice.

Rychlé zapomnění

Následné události nabraly ještě rychlejší spád, což potvrdilo domněnku, že mohlo jít o akci připravenou Macronem s cílem zbavit se nepohodlného generála de Villierse, patriota, který si přeje, aby armáda co nejvíce sloužila národním zájmům. Tentýž den, kdy podal demisi – 19. července –, svolal Macron ministerskou radu, aby jmenovala nového vrchního velitele. Stal se jím François Lecointre, přičemž tuto volbu média také tvrdě kritizovala.

Macron rychle zapomněl, že demokracie by měla být zejména hledáním konsenzu

Lecointre se zúčastnil operací v Perském zálivu, ve Rwandě i v Bosně a Hercegovině a je vzorem vojenské poslušnosti – moc se neptá a plní rozkazy. Navíc je blíže Macronovu postoji k NATO a EU. Macronovou strategií bylo dosadit svého muže do armády pomocí vlastní autority, což je sice jeho představa vládnutí, ale znakem slabosti, nebo opilosti mocí.

Macron rychle zapomněl, že demokracie by měla být zejména hledáním konsenzu. Jednou z reakcí byl i tweet pravicové poslankyně Agnès Marionové, která Macronovi připomněla klasického filozofa Seneku: „Nikdo si nezachová dlouho autoritu, stane-li se nenáviděnou.“ Pokud bude chtít Macron dokončit pětileté prezidentské období a začít další, jak prohlašují členové jeho strany, bude se muset zamyslet, je-li uplatňování autority a vynucování poslušnosti podřízených dobrou metodou k uskutečnění politických plánů.