Lži vládnoucích elit i o migraci rdousí evropský lid

Řízené přistěhovalectví se snaží zabránit vznikající nedostačující nabídce pracovní síly, ale může se projevit i jako mimořádně nebezpečná zbraň. Svět plný výbuchů a hniloby se zápachem bahenního plynu věstí našemu kontinentu čím dál temnější budoucnost. Záleží pouze na nás, zda to dokážeme otočit.

Lze vůbec migranty přesouvat proti jejich vůli? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lze vůbec migranty přesouvat proti jejich vůli? | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Lze vůbec migranty přesouvat proti jejich vůli? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nejnovější síť lží našich dnů, přerozdělení migrantů mezi členské země Evropské unie podle kvót, je založena na něčem, co přímo exemplárně ukazuje absurdnost situace, do které se náš kontinent dostal především kvůli svým vládnoucím elitám.

Pokusme se poodhalit jednotlivé lživé vrstvy příběhu, a pochopit hloubkovou strukturu právě se odvíjející, mimořádně vážné krize, která by pro nás mohla mít fatální následky. Nejprve se podívejme na tři nejvážnější a zároveň nejabsurdnější aspekty současné situace.

Tři aspekty

Prvním aspektem je, že se neodehrávají žádné pokusy o sladění více možných narativů týkajících se přistěhovalectví či spíše importu přistěhovalců, jako kdyby existoval pouze jediný způsob podání, který je navíc v moci těch, kdo vládnou světu, potažmo s tím Evropě. Za druhé jsme svědky, jak je národní suverenita v otázce rozhodujícího významu ignorována natolik evidentně, že se na to jen těžko hledají slova.

Jak si evropské vládnoucí elity přerozdělování migrantů mezi členské státy EU představují. Opravdu mají za to, že není nic jednoduššího, neboť jde o pouhou technickou záležitost?

Třetí a snad nezajímavější otázkou je, jak si evropské vládnoucí elity přerozdělování migrantů mezi členské státy EU představují. Opravdu mají za to, že není nic jednoduššího, neboť jde o pouhou technickou záležitost? Že je naprosto realistické například předpokládat, že migranti s vlídnou samozřejmostí přijmou rozhodnutí, podle něhož se jeden z nich dostane do Hamburku, Paříže či do Malmö, zatímco jiný třeba do Jižní Dobrudži nebo delty Dunaje?

U této otázky se na okamžik zastavme, neboť jsme se jejím prostřednictvím dostali k něčemu, co může budoucnost celé evropské integrace dramaticky ovlivnit. Podstatou této věci je, že se evropská integrace od počátku snaží integrovat východní a jižní periferie, neboli dosáhnout toho, aby co do vyspělosti dohnaly ostatní regiony. Podstatou problému je, že se to navzdory veškerému úsilí nejen nepodařilo, ale rozdíly jsou naopak celkově vzato větší, vážnější a především beznadějnější než dříve.

Evropská integrace

Na samém dně příčin pak tkví zásadní souvislost, že evropská integrace není ničím jiným než svérázným historickým projektem evropských složek globálních kapitálových elit s cílem snížit jednotkové náklady na pohyb výrobních činitelů v rámci našeho kontinentu, a tím i zvýšit jejich profit.

Evropská integrace není ničím jiným než svérázným historickým projektem evropských složek globálních kapitálových elit s cílem snížit jednotkové náklady na pohyb výrobních činitelů v rámci našeho kontinentu, a tím i zvýšit jejich profit

Nejhlubším ontologickým cílem modernizace západního typu je zvýšení profitu, jenž není ničím jiným než soustavným drancováním vnější přírody – ekologický systém – a vnitřní přírody člověka – duševní a duchovní řád. Takzvaná populační exploze v několika uplynulých desetiletích je proces vyvolaný vědomě globálním mocenským systémem západní modernity, jehož hlavním cílem je dosáhnout a udržet nepřetržitou, velmi nadměrnou nabídku pracovní síly.

Tuto již několik století přetrvávající nadměrnou nabídku stále zvyšuje neustále se zrychlující proces technické evoluce připomínající samočinně se zrychlující vír, jenž činí čím dál větší část populace přebytečnou, ba dokonce bezdůvodnou.

Procesy dramatické devalvace globální ceny pracovní síly byly odstartovány zapojením jižních a posléze – v rámci uskutečňování projektu s krycím názvem změna režimu – také východních periferií, respektive současně s tím probíhající, čím dál nerušenější externalizací fungujícího kapitálu na území mimo Západ, na nichž byla objevena „další, povrchově vytěžitelná naleziště pracovních sil“.

Odpověď „pracovních tvorů“

Evropská integrace, dohánění, kohezní fond a další pojmy jsou pouze eufemistickými metapojmy, jež mají sloužit k tomu, aby zakryly brutalitu skutečnosti – to, že jediným skutečným strategickým cílem je trvalé snižování ceny pracovní síly. A nejhlubším strategickým cílem procesu s krycím názvem řízené přistěhovalectví pak není nic jiného než snaha globálního kapitálu ušetřit i na nákladech, které až dosud představovala delokalizace na periferie.

Pokoušely-li se globální kapitálové elity formou „nadprodukce“ o trvalé udržení nízké ceny pracovní síly, jedinou logickou odpovědí „pracovních tvorů“ bylo zabránit, zpomalit svúj „odchov“

Je pro něj totiž mnohem levnější, pokud se na periferie nepřemísťuje on sám, ale „nažene“ na periferiích žijící pracovní síly do technologických center Západu, kde je posléze umístí do předem připravených skladů pracovních sil vybudovaných pro ně na předměstích velkých měst.

Tím vystaví dvojímu tlaku „pracovní tvory“ žijící v centrech a na přilehlých poloperiferiích, což je velmi třeba, protože stáda pracovních sil obývající centrum a poloperiferie v uplynulých desetiletích spontánně a čím dál radikálněji zpomalovala své rozmnožování. V hlubinných vrstvách nevědomí to představuje formu instinktivní obrany.

Pokoušely-li se totiž globální kapitálové elity formou „nadprodukce“ o trvalé udržení nízké ceny pracovní síly, jedinou logickou odpovědí „pracovních tvorů“ bylo zabránit, zpomalit svůj „odchov“.

Růst napětí

Řízené přistěhovalectví se tudíž snaží zabránit takto vznikající nedostačující nabídce, ale může se projevit i jako mimořádně nebezpečná zbraň. Nominálně totiž vyjde levně, ve srovnání s hodnotou použití však může být ve skutečnosti mnohem dražší než „pracovní tvorové“ obývající poloperiferie.

Rostoucí napětí vede k čím dál větším úzkostem a strachu a narůstu hněvu, zlosti a emocí

Zřejmě není třeba dokazovat, že do narativu, jenž nyní v tomto směru dominuje, to vše dokonale nezapadá. Představitelům vládnoucí moci proto zůstává spletitá síť čím dál chatrnějších a zmatenějších lží, která však čím dál fatálněji rdousí evropský lid. Rostoucí napětí přitom vede k čím dál větším úzkostem a strachu a narůstu hněvu, zlosti a emocí.

Svět plný výbuchů a hniloby se zápachem bahenního plynu věstí našemu kontinentu čím dál temnější budoucnost. Záleží pouze na nás, zda to vše ještě dokážeme otočit.