Luděk Sekyra: Společná odpovědnost za liberální identitu

Komentář kněze Tomáše Halíka v Lidových novinách Proč nejsem Charlie vyvolal řadu reakcí, jež LN postupně publikují. „Celá událost a následná debata ukázala, že nejsme schopní se shodnout na pojetí svobody,“ píše Luděk Sekyra.

Tomáš Halík. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Halík. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Tomáš Halík.

Ve sporu o to, kdo je a kdo není Charlie, možná trochu zanikají skrytá poselství celé tragédie. Radikálně antiautoritářská a protináboženská satira dnes slavného týdeníku opakovaně testovala hranice politické korektnosti. Nicméně obsah, který zřejmě nelze oddělit od celé tragédie, byl hrdinskou smrtí svých tvůrců nepochybně plně legitimizován.

Otázkou je, jak legitimizovat smrt těch ostatních, kteří s redakcí neměli nic společného, rovněž hrdinů

Otázkou je, jak legitimizovat smrt těch ostatních, kteří s redakcí neměli nic společného, rovněž hrdinů. Klíčovou se zdá etika žurnalistické odpovědnosti, která roste tak, jak se zvětšuje virtuální mediální prostor a tím i vliv médií.

Celá událost a následná globální debata ukázala, že nejsme schopní se shodnout na základním elementu demokracie, na pojetí svobody, svoboda slova i vyznání začíná rozdělovat, z veřejného prostoru se stává „meziprostor“ mezi uzavřenými hodnotovými světy národnostních a náboženských komunit. Křehkou společnost drží pohromadě již jen jisté materiální nároky, přízemní nároková spravedlnost.

Problém však nastává, když islámská komunita v reakci na satiru či kritiku posílá do otevřeného „meziprostoru“ fundamentalisty. Křesťanství a zjevně i judaismus se s tímto fenoménem vyrovnaly, avšak u přívrženců islámu jejich hluboká religiozita ovlivňuje veškeré životní postoje, a ti jsou pak výrazně citlivější na invektivy proti svému přesvědčení. Zejména proto je důležité, že Tomáš Halík, jehož křesťanská víra je autentičtější než u většiny z nás, vyzval k úctě ve vztahu k jinověrcům.

Duch propagandy

Velký filozof Charles Taylor mi nedávno řekl, že v případě multikulturalismu jde v podstatě o snahu lidí a skupin, aby byla veřejně uznána jejich svébytná kulturní identita.

Pomyslným nepřítelem již není určitá skupina, ale mediální prostor jako celek

Byl jsem zděšen, když jsem slyšel, že účastníci drážďanských demonstrací na adresu mainstreamových médií masově skandují „Lügenpresse“, lživý tisk, jako by mě ovanul temný duch zjednodušující goebbelsovské propagandy. Pomyslným nepřítelem již není určitá skupina, ale mediální prostor jako celek. Na ulici leží nejen teror, ale i společná odpovědnost za naši liberální identitu. Musíme ji uchopit s veškerým respektem ke všem, i k těm, kdo ji zatím nejsou připraveni plně sdílet.

Doufám, že my všichni, a média především, jsme schopni onoho uznání, oné kritické úcty, bez níž nelze zabránit podobným tragédiím ani zachránit otevřenou společnost.

(Ne)jsem Charlie Hebdo

V diskusi k textu Tomáše Halíka o náboženské toleranci a svobodě slova na stránkách Lidových novin dosud vyšlo: