Linda Kopecká: Jejich humor ať si hodnotí Francouzi sami

Komentář kněze Tomáše Halíka v Lidových novinách Proč nejsem Charlie vyvolal řadu reakcí, jež LN postupně publikují. „O obsah karikatur (s nimiž i nadále řada lidí nesouhlasí a mají na to svaté právo) tu dnes vůbec nejde,“ píše Linda Kopecká.

Tomáš Halík. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Halík. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Tomáš Halík.

Jakkoli si Tomáše Halíka a jeho názorů moc vážím, s jeho článkem ke karikaturám nemohu souhlasit. Je jen na Francouzích, aby hodnotili humor Charlie Hebdo. Jim totiž na rozdíl od nás nechybí kontext.

Přečtěte si původní text Tomáše Halíka Proč nejsem Charlie.

Zaprvé, Charlie Hebdo je instituce. Existuje přibližně ve stejném složení od roku 1970. Jádro jeho redakce bylo „generací ‘68“ – provokace je jejím definičním znakem a jako jeden z nástrojů k vyvolání diskuse je vnímána jako výdobytek té doby (kdo ví, jak hlubokou změnou francouzská společnost prošla po studentských protestech v roce 1968, bude souhlasit). Není však cílem sama o sobě. Obrázky se vyjadřují k aktuálním tématům, mají spustit debatu, ne urážet. Ale jak řekl ústřední karikaturista redakce Charb, „je těžké pracovat s nadsázkou ve světě, který vše bere doslovně“.

Většina kreslířů, co v redakci zahynuli, byli pánové přes sedmdesát, byli to inteligentní komentátoři a laskaví lidé, které lze nařknout z čehokoli, ale ne z rasismu nebo nesnášenlivosti

Zadruhé, stejně jako sprosté slovo zní jinak z úst šlechtice a jinak z úst opilce, obrázky Charlie Hebdo je nutno číst s vědomím toho, kdo je kreslil. Ti lidé nebyli žádní zastydlí puberťáci. Většina kreslířů, co v redakci zahynuli, byli pánové přes sedmdesát, byli to inteligentní komentátoři a laskaví lidé, které lze nařknout z čehokoli, ale ne z rasismu nebo nesnášenlivosti. Dnes se to v médiích hemží výlučně jejich karikaturami islámského fundamentalismu, ale strefovali se do všech stejně: zejména do politiků a do všech monoteistických náboženství bez rozdílu.

Ve Francii leželi karikaturisté Charlie Hebdo v žaludku úplně všem napříč politickým spektrem, soudili se s nimi představitelé řady náboženských organizací, stěžoval si na ně syn bývalého prezidenta Jean Sarkozy, premiér první Hollandovy vlády Jean-Marc Ayrault je veřejně kritizoval. Přesto jsou tito všichni dnes jednotní v tom, jak časopis vnímají: jako ztělesnění svobody slova a jako takové pak coby ztělesnění základních demokratických hodnot, na kterých západní společnost stojí. O obsah karikatur (s nimiž i nadále řada lidí nesouhlasí a mají na to svaté právo) tu dnes vůbec, ale vůbec nejde...

(Ne)jsem Charlie Hebdo

V diskusi k textu Tomáše Halíka o náboženské toleranci a svobodě slova na stránkách Lidových novin dosud vyšlo:

Počet příspěvků: 5, poslední 20.1.2015 02:13 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.