Liberalismus nevyprodukoval koherentní vizi. Proto je v krizi

Současný liberalismus uvízl v identitní politice a aktivismu. Zapomněl, že je třeba nejprve uchopit moc a vládnout. Toho ale není schopný, protože nemá žádnou životaschopnou vizi. Tento druh liberalismu kritizuje Mark Lilla, americký profesor politické vědy na Kolumbijské univerzitě.

Liberalismus. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Liberalismus. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Liberalismus. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Mark Lilla byl dlouhou dobu elitním americkým akademikem. Do hloubky se věnoval filozofii Hannah Arendtové či Jacquese Derridy, ale třeba i idejím krajní pravice. Širší veřejnost ho dlouhá desetiletí znala jen málo, pokud vůbec. To se však náhle změnilo.

Těsně po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách zveřejnil Lilla v deníku The New York Times článek The End of Identity Liberalism (Konec identitního liberalismu). Tvrdil v něm, že Trumpovo zvolení je reakcí na posedlost levicových liberálů identitní politikou (debatami o rasismu, genderu či sexuální orientaci) a že tato posedlost rozložila poselství liberalismu, a brání mu stát se sjednocující silou schopnou ujmout se vládní odpovědnosti.

Lilla, pro něhož jsou typické brýle s kulatými obroučkami, na všechny výtky reaguje stejně – je třeba vyhrát politicky a chopit se moci, aby bylo možné zvítězit i kulturně; opačně to nefunguje

Toto své tvrzení pak rozšířil v roce 2017 v knize The Once and Future Liberal: After Identity Politics (Minulý a budoucí liberál. Po identitní politice). Od té chvíle se stal Lilla – liberál kritizující současný liberalismus – veřejným intelektuálem první kategorie. Někteří liberálové ho chválí a doporučují poslechnout jeho rad.

Jiní ho tvrdě odsuzují, například zpochybňují jeho „ideologickou čistotu“, neboť stál na počátku své akademické kariéry blízko amerického neokonzervativce Irvinga Kristola nebo mu vyčítají, že kritizuje identitní politiku a aktivismus zrovna ve chvíli, kdy je třeba menšiny bránit více, nikoli méně než v minulosti.

Lilla, pro něhož jsou typické brýle s kulatými obroučkami, na všechny výtky reaguje stejně – je třeba vyhrát politicky a chopit se moci, aby bylo možné zvítězit i kulturně; opačně to nefunguje. Pokud liberálové tuto tezi nepochopí a nebudou se jí řídit, budou stále prohrávat, a to protestním hnutím navzdory, říká Lilla.

Mark Lilla, americký profesor politické vědy na Kolumbijské univerzitě.

Mark Lilla, americký profesor politické vědy na Kolumbijské univerzitě.

ČESKÁ POZICE: Před americkými prezidentskými volbami, které vynesly do Bílého domu Donalda Trumpa, jsem vedl rozhovor s americkým sociologem Rogersem Brubakerem. Ptal jsem se ho i na to, zda zná nějakého Trumpova voliče. Odpověděl, že osobně žádného nezná, že žije v bublině. Vy znáte někoho, kdo volil Trumpa?

LILLA: Samozřejmě, že takového člověka znám, a ne jednoho.

ČESKÁ POZICE: Jak to? Vždyť oba jste světově uznávanými akademiky, oba se pohybujete se v prostředí univerzitních kampusů…

Na rozdíl od Rogerse Brubakera jsem vyrostl v dělnických čtvrtích Detroitu, a proto i někteří členové mé rodiny volili Donalda Trumpa

LILLA: Musíte si uvědomit jednu podstatnou věc, a teď nechme stranou, že mezi mými přáteli jsou i konzervativci z Washingtonu, z nichž někteří Trumpa volili – na rozdíl od Rogerse Brubakera jsem vyrostl v dělnických čtvrtích Detroitu, a proto i někteří členové mé rodiny volili Donalda Trumpa.

ČESKÁ POZICE: Debatoval jste s nimi v průběhu prezidentských voleb?

LILLA: Samozřejmě, že jsme spolu hovořili…

ČESKÁ POZICE: A jak vám příbuzní svou volbu zdůvodňovali?

LILLA: Docela jednoduše. Říkali mi, že každý krade, že každý je zkorumpovaný, že systém nefunguje, jak by měl… Vysvětlovali mi, že jejich rozhodnutí volit Trumpa je hnáno touhou poslat určitý vzkaz.

ČESKÁ POZICE: Jaký vzkaz? A komu jej posílali?

Netušili, co přesně svou volbou vzkazují, a komu je jejich vzkaz určen. Pro ně to byl vzkaz, nepřehlédnutelné gesto, pro které se rozhodli, protože měli pocit, že se o ně nikdo nezajímá, že jejich hlas není slyšet. Nic víc jsem v tom nenašel. Nelámali si hlavu, co nastane, až svůj vzkaz doručí. A ze všeho nejvíc mě šokovalo, že je liberální demokracie vůbec nezajímá. Nezáleží jim na ní.

LILLA: Oni netušili, co přesně svou volbou vzkazují, a komu je jejich vzkaz určen. Pro ně to byl prostě a jednoduše vzkaz, nepřehlédnutelné gesto, pro které se rozhodli, protože měli pocit, že se o ně nikdo nezajímá, že jejich hlas není slyšet. Nic víc jsem v tom nenašel. Nelámali si hlavu, co nastane, až svůj vzkaz doručí. A ze všeho nejvíc mě šokovalo, že je liberální demokracie vůbec nezajímá. Nezáleží jim na ní.

ČESKÁ POZICE: Tomu nerozumím. Vždyť před Trumpem ve státu Michigan, a Detroit se nachází ve státě Michigan, dvakrát uspěl Barack Obama, ztělesnění liberální demokracie…

LILLA: Ano, je to tak. Přímo v místě, kde jsem vyrostl, lidé nejprve zvolili Obamu, a následně vesměs titíž lidé zvolili Trumpa. A totéž platí o mnoha jiných oblastech USA.

ČESKÁ POZICE: Trumpa tedy nelze redukovat na důsledek rasismu, xenofobie a tak podobně?

LILLA: To určitě nelze.

ČESKÁ POZICE: Mnoho lidí, a nejen v USA, to ale přesně tak interpretuje. V médiích se běžně můžete setkat s komentáři, že Trumpovi voliči reprezentují ošklivější tvář Ameriky – Ameriku bělošského rasismu, Ameriku machistickou, sexistickou, xenofobní…

Přímo v místě, kde jsem vyrostl, lidé nejprve zvolili Obamu, a následně vesměs titíž lidé zvolili Trumpa. A totéž platí o mnoha jiných oblastech USA.

LILLA: Nelze generalizovat, Trumpa přece podporovali lidé z různých prostředí, například ho také volilo 17 procent hispánských voličů, a to není málo, chcete-li argumentovat bělošským rasismem. A volili ho nejen chudí běloši, volili ho i dobře situovaní běloši z předměstí, nikoli jen „bílý odpad“.

Nechtěl bych vynášet moralizující soudy, které koneckonců lze slyšet všude, spíš bych upozornil na skutečnost, že Trump kandidoval proti jednomu konkrétnímu člověku – Hillary Clintonové –, a to mělo pro jeho vítězství nezanedbatelný význam. Nikdy nemůžete vysvětlit úspěch jednoho kandidáta, aniž byste vzal v úvahu vlastnosti a potenciál jeho protikandidátů.

ČESKÁ POZICE: Trump ale předtím musel získat nominaci republikánů. Neporazil tedy pouze Hillary Clintonovou, porazil řadu jiných.

LILLA: To je pravda, porazil různé lidi, například syna bývalého prezidenta Bushe, nejrůznější senátory a guvernéry, ale všichni jeho protikandidáti byli navzdory odlišnostem více méně stejní – stejně centrističtí, systémoví.

ČESKÁ POZICE: Trump byl jediný jiný?

Nelze generalizovat, Trumpa přece podporovali lidé z různých prostředí, například ho také volilo 17 procent hispánských voličů, a to není málo, chcete-li argumentovat bělošským rasismem. Volili ho nejen chudí, ale i dobře situovaní běloši z předměstí, nikoli jen „bílý odpad“.

LILLA: Ano, Trump je antisystém.

ČESKÁ POZICE: Jak vlastně může zvítězit antisystém ve chvíli, kdy systém nejeví žádné zjevné známky rozkladu?

LILLA: Antisystémovou mentalitu můžete vyvolat kdykoli, dokonce i když systém pracuje dobře, anebo abych to řekl jinak a snad o něco lépe: můžete ji vyvolat, i když systém pracuje na první pohled v podstatě stejně jako dříve. Antisystémová hysterie, je-li rozpoutána, získává živiny snadno – v americkém případě třeba z televizní stanice Fox News.

ČESKÁ POZICE: Není-li Trumpova Amerika rasistická, jaká je? Co vyvolalo tu touhu po antisystému?

LILLA: O tom bychom mohli mluvit dlouho, protože příčin je mnoho, ale ta hlavní je poměrně jednoduchá: Amerika je rozdělená země. Abychom si rozuměli, nemyslím, že je třídně rozdělená, i když ani význam třídních rozdílů nelze zanedbat. Mluvím-li o tom, že je Amerika rozdělená, pak tím v první řadě myslím, že Amerika je rozdělená kulturně.

Lidé ze západního i východního pobřeží se dívají na jižany nebo na lidi ze severozápadu opovržlivě. A to plodí nenávist z druhé strany – od opovrhovaných. Dnes už nikdo neřeší, kdo si začal, nikdo to neví… A toto rozdělení lze vidět všude. Zkuste hádat, jak často například zaslechnete jižanský přízvuk v amerických televizních pořadech? Skoro nikdy, přestože každý čtvrtý Američan žije na jihu. A kolik toho ve filmech nebo televizi zaslechnete o evangelikánech? V podstatě ani slovo, ačkoli je evangelikánem každý pátý Američan.

Antisystémovou mentalitu můžete vyvolat kdykoli, dokonce i když systém pracuje dobře. Antisystémová hysterie, je-li rozpoutána, získává živiny snadno – v americkém případě třeba z televizní stanice Fox News.

Jsme rozděleni. Jsme dvěma národy, a to nemyslím jako frázi. Myslím to vážně. Taková je realita dnešní Ameriky. Nerozdělují nás jen nepatrné či méně nepatrné nuance v politice, ale něco mnohem hlubšího – rozděluje nás náboženství, kulturní zvyky, a třeba i zdánlivě nepodstatné, ve skutečnosti však nesmírně důležité každodenní věci, jako je kuchyně, nebo to, jaké se nám líbí sporty.

ČESKÁ POZICE: Trumpovy voliče tedy nestačí „osvítit“, vzdělat a ukázat jim „správnou“ cestu, po které my, moudří a vzdělaní liberálové, už kráčíme?

LILLA: Tak se to u vás říká?

ČESKÁ POZICE: Ano, často slýchávám, že je třeba vyjet na „venkov“ a vzdělat jej, a pak bude vše v pořádku.

LILLA: Já s tím nesouhlasím. Tím samozřejmě neříkám, že Trumpovi voliči jsou vzdělaní – jejich vědomosti jsou v drtivé většině velice chatrné. Nejsou schopni přemýšlet o mnoha otázkách do takové hloubky, do níž jsou o nich schopni přemýšlet někteří vzdělanější či elitně vzdělaní liberálové z řad demokratů.

Amerika je rozdělená kulturně. Lidé ze západního i východního pobřeží se dívají na jižany nebo na lidi ze severozápadu opovržlivě. A to plodí nenávist z druhé strany – od opovrhovaných; dnes už nikdo neřeší, kdo začal, nikdo to neví…

Jenže obrovskou neznalost lze vidět na obou stranách. Problém mají i liberálové – potřebují totiž pochopit a následně být ochotní přijmout, že sdílejí jednu jedinou zemi s lidmi, kteří se od nich hodnotově i jinak radiálně liší. Je tragické, že liberálové například o konzervativcích nevědí v podstatě nic. Vždyť oni vůbec netuší, jak žijí lidé, kteří pravidelně chodí do kostela, netuší, jak žijí, a o čem přemýšlejí lidé, kteří své děti posílají do armády. Je to ani nezajímá.

ČESKÁ POZICE: Ale totéž byste mohl říci o konzervativcích. Ani oni nic nevědí o liberálech…

LILLA: To není úplně pravda.

ČESKÁ POZICE: Proč?

LILLA: Uvědomte si, že liberálové například dominují médiím, jejich hlas je proto mnohem více slyšet…

ČESKÁ POZICE: Teď ale mluvíte o USA, ve východní Evropě, si tou dominancí liberálů v médiích nejsem, zejména v poslední době, tak docela jistý.

Jsme dvěma národy. Taková je realita dnešní Ameriky. Nerozdělují nás jen nepatrné, ani méně nepatrné překlenutelné nuance v politice, ale něco mnohem hlubšího – náboženství, kulturní zvyky, a třeba i zdánlivě nepodstatné, ve skutečnosti však nesmírně důležité každodenní věci, jako je kuchyně, nebo to, jaké se nám líbí sporty.

LILLA: Budiž, ale teď mluvíme o USA.

ČESKÁ POZICE: Změňme téma. Nyní se často mluví o politické korektnosti. Co si o tom pojmu myslíte?

LILLA: Že je realitou dneška. Uvědomte si, že USA nejsou v podstatě ničím jiným než puritánsko-evengelikální zemí; odtud to všechno – alespoň v našem případě – vyplývá. Nejsme tak úplně čistou liberální demokracií, jak se zvenku zdáme. Nebo lépe, nejsme jenom liberální demokracií. Stejně tak jsme totiž posedlí morálním zápalem, místy dokonce morálním fanatismem.

Vždy jsme jím byli posedlí. Táhne se to hluboko do naší historie, až k časům Nathaniela Hawthorna a jeho Šarlatového písmena (román z roku 1850 – pozn. red.). Jsme nesmírně šťastní, když můžeme morálně soudit a odsuzovat jiné lidi. My to milujeme. Je to zvláštní. Milujeme různá, i ta nejpodivuhodnější práva a svobody, ale jednu věc nemilujeme, a přímo ji nesnášíme – názorovou diverzitu.

ČESKÁ POZICE: Což pak vede k morální nadřazeností poháněným lynčům…

LILLA: Lynč je takovou naší libůstkou.

ČESKÁ POZICE: Říkáte a píšete, že současný liberalismus je v krizi. Jaká je její příčina?

Liberálové potřebují pochopit a následně být ochotní přijmout, že sdílejí jednu jedinou zemi s lidmi, kteří se od nich hodnotově i jinak radiálně liší. Je tragické, že liberálové například o konzervativcích nevědí v podstatě vůbec nic.

LILLA: Stručně řečeno, liberalismus je v krizi, protože nevyprodukoval žádnou životaschopnou a koherentní vizi.

ČESKÁ POZICE: Vizi pro co?

LILLA: Vizi pro Spojené státy americké. Vizi pro zemi, ve které žijí lidé s velice rozdílnými způsoby života. Vizi, která by všechny tyto lidi dokázala spojit v jedno společenství. Ještě větším problémem pak je, že liberálové na hledání této vize rezignovali, přestala je zajímat. Své pohledy a schopnosti neupínají k institucionální politice. Uvízli jinde. Vstupují do jedné kulturní bitvy za druhou a vyčerpávají se v hnutích a kampaních, takže jim na institucionalizovanou politiku vlastně ani nezbývá energie.

A řeknu to ještě jinak, v USA se dnes odehrávají dvě revoluce současně. První je politická a zosobňuje ji Donald Trump a stoupenci jeho populistické politiky. Druhá je kulturní a vedou se v ní bitvy o toleranci, uznání, akceptaci a tak podobně. Problémem liberálů je, že svou energii spotřebovávají takřka výhradně v té druhé ze zmiňovaných revolucí. Naprosto ignorují skutečnost, že pokud nedokáží zvítězit politicky, nemohou vyhrát ani kulturně, a nebudou moci úspěšně hájit práva slabých ani menšin, tedy právě těch skupin, za jejichž práva se vydávají do svých kulturních bitev.

ČESKÁ POZICE: Dávají si vlastní gól?

USA nejsou v podstatě ničím jiným než puritánsko-evengelikální zemí; odtud to všechno – alespoň v našem případě – vyplývá. Nejsme úplně čistou liberální demokracií, jak se zvenku zdáme. Nebo lépe, nejsme jen liberální demokracií. Stejně jsme totiž posedlí morálním zápalem, místy dokonce morálním fanatismem.

LILLA: Ano, dávají si jeden vlastní gól za druhým.

ČESKÁ POZICE: Mluvíte teď o hnutích, jako je Black Lives Matter, nebo o kampaních, jako je MeToo?

LILLA: Mluvím například i o nich. Problémy, na které všechny tyto kampaně a hnutí upozorňují, jsou reálné, nikdy bych si nedovolil zpochybňovat kauzy, které hájí. Jen říkám, že taktika, kterou tato hnutí, včetně těch, která jste jmenoval, volí, je občas pošetilá, jindy snad až trochu hloupá – anonymní osočování mužů v kampani MeToo nebo teatrální a rozhořčená politika Black Lives Matter... Opravdu nevím, jestli zrovna tudy vede cesta k úspěchu.

Neříkám v podstatě nic jiného, než že pokud se jednou rozhodnete angažovat v těchto typech hnutí, pak jazyk a strategie, které v nich budete používat, budou v nesmiřitelném konfliktu s jazykem a strategiemi, které budete muset zvolit, pokud budete chtít vyhrát politicky – získat reálnou moc a ovládnout klíčové politické instituce. V těchto hnutích můžete dosáhnout řady symbolických vítězství a mít ze sebe dobrý pocit, ale to je asi tak vše, rozhodně jejich pomocí nemůžete narovnat vztah mužů a žen ani pomoci diskriminovaným Afroameričanům.

ČESKÁ POZICE: Ve své knize The Once and Future Liberal: After Identtiy Politics to říkáte jasně: Nepotřebujeme více pochodů, potřebujeme více starostů.

LILLA: Přesně tak.

ČESKÁ POZICE: Proč tolik zdůrazňujete, že je třeba získat politickou moc? Někdo by vám mohl oponovat, že chopit se moci není nutné, protože změn lze dosáhnout soustavným tlakem na moc, nikoli jejím uchopením.

Jsme nesmírně šťastní, když můžeme morálně soudit a odsuzovat jiné lidi. Milujeme to. Je to zvláštní. Milujeme různá, i ta nejpodivuhodnější práva a svobody, ale jednu věc nemilujeme, a přímo ji nesnášíme – názorovou diverzitu.

LILLA: To je pošetilá představa, dětinská, nedospělá. Čím je v takovém pojetí moc? Ničím jiným než zosobněním otce a my jako jeho děti jsme neustále nuceni se na něho obracet a stěžovat si, že s námi nejedná tak, jak chceme, aby s námi jednal. A stěžujeme si až do chvíle, kdy se otec ustoupí a poskytne nám nějaké ty peníze nebo nám umožní něco učinit.

Uvedu raději jeden konkrétní příklad. V USA máme ústavní právo garantující ženám potrat. Jenže v pětině nebo možná dokonce ve čtvrtině amerických států je pro ženu v podstatě nemožné ústavou garantovaný potrat podstoupit, a to kvůli legislativě, kterou konkrétní stát uvedl v souvislosti s potraty do praxe. Například ve státu Iowa nedávno prosadili zákon, podle kterého se potrat stává nezákonným, je-li u plodu možné pozorovat tlukot srdce. Jde o šestý týden. Tehdy mnoho žen ještě ani netuší, že jsou těhotné.

Co myslíte, změníme tento zákon tím, že se vydáme na pochod a budeme demonstrovat? Možné je všechno, ale já si to nemyslím. Spíš bych řekl, že jedinou cestou, jak v této věci dosáhnout změny, je vyhrát volby, a jedinou cestou k vítězství ve volbách v Iowě je přesvědčit místní obyvatele. A pokud se na tom shodneme, je třeba vědět, že obyvatelé Iowy jsou z větší části běloši, kteří věří v boha.

ČESKÁ POZICE: V tom, co říkáte, je dost pragmatismu.

LILLA: Na pragmatickém přístupu není nic špatného.

ČESKÁ POZICE: V minulosti ale byla řada zásadních věcí prosazena organizovanými hnutími a nátlakem na moc. Mluvím teď o právech žen, právech pracujících nebo právech černochů.

V USA se dnes odehrávají dvě revoluce současně. První je politická a zosobňuje ji Donald Trump a stoupenci jeho populistické politiky. Druhá je kulturní a vedou se v ní bitvy o toleranci, uznání, akceptaci a podobně. Problémem liberálů je, že svou energii spotřebovávají takřka jen v té druhé.

LILLA: To máte pravdu, ale sám říkáte, že mluvíte o minulosti.

ČESKÁ POZICE: Co se změnilo?

LILLA: Řekněme si to jednoduše, jsou-li u moci demokraté, bývají ochotni tlaku takových hnutí vyhovět. Jsou-li však u moci republikáni, nic takového se nestane. Je tato hnutí vůbec nezajímají.

ČESKÁ POZICE: Buďme konkrétní. Teď například Donald Trump dotahuje do konce přesun americké ambasády do Jeruzaléma. Co má dělat Američan, který s takovým krokem nesouhlasí? Má protestovat? Asi ne, protože tím, jak říkáte, ničeho nedosáhne. Má tedy jen mlčet a přihlížet, co se děje?

LILLA: Takový Američan ze všeho nejvíc potřebuje přesvědčit své spoluobčany, uspět ve volbách a převzít vládní odpovědnost.

ČESKÁ POZICE: On může mít pocit, že je třeba něco udělat okamžitě…

LILLA: Okamžité řešení je problém.

ČESKÁ POZICE: Mohl by se například připojit k Hnutí bojkot, stažení investic a sankce (BDS)

Trump je stejně jako každý jiný populistický demagog především měňavkou. Například řekne, že dnes hustě sněží, aby příští den veřejně a bez uzardění oznámil, že předchozího dne svítilo jasně slunce. Je mu jedno, že si neustále protiřečí. Demagogové nebývají ideologicky konzistentní, prezentují se jako ti, přes něž promlouvá sám lid. Demagogové nevedou, ale následují.

LILLA: To by mohl. Jestli si ale myslí, že tím něčeho dosáhne, plete se. Nedosáhne ničeho. Bude se ale cítit subjektivně o něco, a možná i o dost lépe – bude mít totiž pocit, že něco reálného dělá.

ČESKÁ POZICE: Zatímco nedělá nic?

LILLA: Zatímco nedělá nic proto, aby přesvědčil spoluobčany o svém pohledu na věc. Na Facebooku se ale bude informace o jeho protestu proti dalšímu z Trumpových rozhodnutí vyjímat velmi dobře.

ČESKÁ POZICE: Stále se vracíme k Donaldu Trumpovi. Kdo je vlastně Trump?

LILLA: Trump je stejně jako každý jiný populistický demagog především měňavkou.

ČESKÁ POZICE: Co tím myslíte?

LILLA: Například řekne, že dnes hustě sněží, aby příští den veřejně a bez uzardění oznámil, že předchozího dne svítilo jasně slunce. Je mu jedno, že si neustále protiřečí. Demagogové nebývají ideologicky konzistentní, prezentují se jako ti, skrze něž promlouvá sám lid. Demagogové nevedou, demagogové následují.

ČESKÁ POZICE: O Trumpovi se ale neříká jen to, že je populistický demagog, říká se o něm, že je pravicově populistický demagog.

Podívejme se, co Trump říkal před nějakými deseti lety a co říká nyní. Zdá se mi, že měl v některých otázkách blízko k demokratům. Řečeno jinak, debata o levici a pravici ztratila smysl.

LILLA: Já bych to mírnil. Trump nepřišel zprava ani zleva, přišel odspodu, a mnohovýznamovost tohoto slova bych zdůraznil, protože na každém z těch významů něco je. Jistě, Trumpovy výroky jsou někdy rasistické a v současnosti se i sám jako pravicový politik prezentuje, ale nechtěl bych se tu pouštět do debaty, co je a není pravicové, protože taková debata mě vůbec nezajímá. Koneckonců, podívejme se, co Trump říkal před nějakými deseti lety a co říká nyní. Zdá se mi, že měl v některých otázkách blízko k demokratům, nebo se pletu? Řečeno jinak, debata o levici a pravici ztratila smysl.

ČESKÁ POZICE: Mluvím o tom, protože někteří začali věřit, že alternativou k Trumpovi může být například Bernie Sanders nebo Jeremy Corbyn, tedy populisté, kteří bývají označováni za populisty levicové.

LILLA: Může být. Lze si představit, že se právě z takových lidí mohou stát úspěšní populisté opačného tábora. Jejich problémem ale je příliš moralizující patos a nedůvěra k matematice. Nevěří, že dvě a dvě jsou čtyři.

ČESKÁ POZICE: Teď nerozumím.

LILLA: Myslí si, že mohou slibovat a slibovat. Domnívají se, že peníze budou, že zdroje budou a že to tak už bude navždy. Bojí se reality, nechtějí ji vidět, a obzvlášť pečlivě se vyhýbají pohledu na ekonomickou realitu současného světa.

ČESKÁ POZICE: Kdo vlastně může porazit člověka, jako je Trump?

Je třeba vytvořit a lidem představit koherentní a optimistickou liberální vizi budoucnosti naší země. Nevím, jak přesně by měla taková vize vypadat, ale vím, že by měla obsahovat dva základní principy. Prvním je solidarita – musíme pečovat o slabší, kteří potřebují naši pomoc. Druhým rovnost před zákonem. Velkou část toho, co je liberálům drahé, lze do jednoho z nich zařadit.

LILLA: Nehledáme člověka s konkrétními vlastnostmi. Jde o něco jiného, o to, co jsem už řekl – je třeba vytvořit a lidem představit koherentní a optimistickou liberální vizi budoucnosti naší země.

A podotýkám, že nevím, jak přesně by měla taková vize vypadat. Vím však, že by měla obsahovat dva základní principy. Prvním je solidarita – musíme pečovat o slabší, kteří potřebují naši pomoc. Druhým je rovnost před zákonem. Velkou část toho, co je liberálům drahé, lze jedním z těchto principů vyjádřit.

ČESKÁ POZICE: Věříte, že se liberálům životaschopnou vizi podaří objevit?

LILLA: Jen obtížně mohu vystupovat jako velký optimista, jsem-li každodenně konfrontován s novými kroky Donalda Trumpa... Pro amerického liberála je teď těžké přemýšlet v dlouhodobé perspektivě. Dám vám ale jednu, snad docela českou odpověď na vaši otázku. Franz Kafka kdysi četl Maxi Brodovi nesmírně depresivní příběh, jenž jeho přítele velice rozrušil. Proto se Brod Kafky zeptal, je-li nějaká naděje. A Kafka mu odpověděl: Samozřejmě, že je naděje, je nekonečná naděje, jenže taková naděje není pro nás.

Mark Lilla (62)

  • Americký politický vědec, historik idejí.
  • Přednáší na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
  • Jeho akademické začátky jsou spojeny s časopisem Public Interest, který v roce 1965 založili Irving Kristol, Nathan Glazer a Daniel Bell, otcové-zakladatelé neokonzervativismu.
  • Publikoval řadu knih (do češtiny není přeložena žádná), například New French Thought: Political Philophy (1994), Shipwrecked Mind (2016).
  • Veřejně známým se stal díky neakadamické knize The Once and Future Liberal: After Identtity Politics z roku 2017, jež reagovala na úspěch Donalda Trumpa.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.