Laciné teorie a pravdy tichého ekonoma Václava Valeše nesvedly

Valešova neokázalá tvrzení o mezích levicových i pravicových ideologií nevyhovovala za normalizace ani pravici v devadesátých letech.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTKČeská pozice

Na českého ekonoma a politika Václava Valeše, který zemřel v úterý 25. června 2013 ve věku 91 let, už na ČESKÉ POZICI vzpomínala jedna z nejvýznamnějších československých političek devadesátých let Magdaléna Vašáryová. Nyní se Valešův život pokouší rekapitulovat ekonom Bohumil Studýnka, který v roce 1990, kdy byl Václav Valeš místopředsedou vlády ČSFR, pracoval jako jeho přímý podřízený v úřadu předsednictva vlády na postu náměstka ministra a generálního sekretáře hospodářské rady vlády.

Byl 91letý Valešův tvůrčí a užitečný život dlouhý, nebo krátký? Odpověď hledejme ve Werichově forbíně o relativitě posuzování délky života u různých lidí. V případě Václava Valeše to byl příliš krátký život. Byl totiž neskutečně pracovitým, činorodým a příkladně rozumně uvažujícím člověkem. A ještě před několika měsíci ve své kanceláři v areálu Vyšehradské kapituly působil jako ekonomický poradce, přičemž ani opakované srdeční příhody mu v této činorodosti nezabránily.

Valešův bohatý život se odehrával v jednom z nejdramatičtějších období československých a novodobých českých dějin. Byl především ekonomickým odborníkem, a navzdory dobovým danostem, geografické poloze země, dohodě velmocí a našim možnostem vždy usiloval (i bojoval) o to, aby naše ekonomika fungovala co nejefektivněji.

Absolvoval obchodní akademii a následně chemicko-technologickou fakultu a poznal ekonomiku jako podnikový ekonom, poté ministr například chemického průmyslu a nakonec jako pragmatický národohospodář, který nepodléhal teoretickým ani marginálně praktickým řešením problémů. V praxi se věnoval ekonomickému řízení – od podniků až po makroekonomiku v několika vládách za bývalého i současného režimu. Byl sice nad věcí, ale vždy pro ni kompetentní.

Pražské jaro, normalizace, listopad 1989

Za druhé světové války Václav Valeš strávil dva roky v koncentračním táboře Terezín, v osmdesátých letech – za takzvané normalizace – byl tři roky vezněn na základě vykonstruovaných obvinění. Ve věznici v Heřmanicích se seznámil se dvěma tehdejšími disidenty a po listopadu 1989 politiky, dnes už zesnulými – prezidentem Václavem Havlem a zakladatelem a prvním předsedou Křesťanskodemokratické strany Václavem Bendou.

V době „pražského jara“ byl Václav Valeš jedním lídrů vlády – zodpovídal za tehdy naprosto klíčový zahraniční obchod

Valeš byl také „osmašedesátníkem“. V šedesátých letech prošel všemi řídícími posty ministerstva chemického průmyslu. A v době „pražského jara“ už byl jedním ze zcela kvalifikovaných lídrů vlády – zodpovídal za tehdy naprosto klíčový zahraniční obchod. Ve druhé vládě Oldřicha Černíka od ledna do září 1969 působil jako její místopředseda. Z tohoto postu však musel ještě v roce 1969 odejít. Stejně jako v již polistopadovém roce 1992 ze stejného postu a také z postu předsedy Hospodářské rady vlády ČSFR.

Valešovo používání zdravého rozumu a neokázalá tvrzení o mezích levicových i pravicových ideologií se nehodily do dobových „schopností“, jež požadovala normalizace a v devadesátých letech pravice. Stejně jako mnoha „osmašedesátníkům“ mu v osmdesátých letech poskytl azyl Prognostický ústav ČSAV, po listopadu 1989 však zažil nevděk svých dřívějších kolegů v československé federální vládě.

Zdroj ekonomické gramotnosti Václava Havla

Václav Valeš byl národohospodář, nikoli pouhý teoretik, se skutečně použitelnými znalostmi podnikové ekonomiky, který navíc dokázal rozlišovat mezi fikcí a reálným životem. Při představování československé vlády ve Federálním shromáždění v červnu 1990 o něm tehdejší prezident Václav Havel prohlásil:

Václav Valeš není šéfem ekonomického týmu ve vládě proto, že to je můj mnohaletý přítel a že jsem se o jeho mravních kvalitách přesvědčil i v situacích nejtěžších, ale proto, že jeho autorita je respektována ekonomy nejrůznějšího názorového zaměření i různých generací. Jako jeden z mála našich předních ekonomů má bohaté zkušenosti z vedoucích míst v podnikové sféře a jako vysoký vládní činitel zažil již tolik neúspěšných ekonomických reforem, že nám všem může být dobrou zárukou proti nebezpečí excesů, zbrklých rozhodnutí, tragicky neuvážených experimentů a snahy slepě promítat do hospodářské praxe školské poučky a různé, leckdy i dobou překonané ekonomické teorie.“

O tomto hodnocení mi pak v té době Valeš se suchým humorem sdělil, že za ekonomickou gramotnost Václava Havla a dalších disidentů ve vrcholných státních funkcích se osobně zaručuje, protože když spolu seděli ve stejném kriminále, dával jim semináře z ekonomické teorie i z podnikové a makroekonomické praxe.

Největší problém

Valeš se nenechal svést lacinými teoriemi ani pravdami. Odmítl nejen model kupónové privatizace (údajně přivezený českým emigrantem z USA a Britské Kolumbie) jako povrchní a parciální, ale i individuální a neopakovatelné privatizace, například zaměstnaneckými akciemi v Kalifornii. Chtěl v privatizaci využít praktických zkušeností zavedených evropských ekonomik, kupříkladu rakouské či německé. Inspiraci našel třeba u rakouského státního holdingu Austrian Industries a radu hledal u podobných zahraničních aktérů, jejichž schémata se ukázala funkční.

Václav Valeš byl tichý, slušný, neagresívní, neměl rád exhibicionismus a vždy usiloval o rozumnou dohodu. To však byl jeho největší problém.Na postu místopředsedy vlády ČSFR a předsedy její Hospodářské rady v letech 1990 až 1992 dbal na vyváženost a proveditelnost reformních návrhů. V případě reforem pak prosazoval více scénářů. Byl přesvědčen, že by se nemělo podléhat jedinému, nekompromisně prosazovanému způsobu jejich provedení.

Václav Valeš byl tichý, slušný, neagresívní, neměl rád exhibicionismus a vždy usiloval o rozumnou dohodu. To však byl nejen jeho největší problém, ale i všech takzvaných „osmašedesátníků-obrodistů“. Nedokázali se totiž vyrovnat s agresivitou až brutalitou nových politiků, kteří se drali o moc. Intelektuálně a důstojně vedené diskuse v bytě profesora ekonomie Vladimíra Kadlece na pražském Čapajevově náměstí jim byly k ničemu v bezskrupulózní ekonomické vřavě nové doby.

V nevládních postech, například ve Svazu průmyslu a dopravy, pak novodobí inkvizitoři Václava Valeše často zjednodušeně označovali za nepotřebného „pravdoláskaře“. Přestože byl tichý, distingvovaný a ochotný k diskusi, slyšeli ho ti, kteří ho slyšet chtěli nebo mu byli ochotní naslouchat. Proto bez falešného patosu: Čest jeho památce.

Počet příspěvků: 4, poslední 27.6.2013 04:46 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.