Kurdské referendum: Krize už začala. Jak bude vážná?

Obyvatelé kurdské autonomie na severu Iráku v referendu hlasují o své nezávislosti. A tak zatímco je Západ ze setrvačnosti pohlcen fenoménem Islámského státu, na Blízkém východě se vyhrocuje další spor, který může přerůst v otevřený konflikt.

Prezident autonomního iráckého Kurdistánu Masúd Barzání. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Prezident autonomního iráckého Kurdistánu Masúd Barzání. | foto: Reuters
Prezident autonomního iráckého Kurdistánu Masúd Barzání. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Prezident autonomního Kurdistánu Masúd Bárzání si stále stojí na svém (článek vyšel v LN v sobotu 23. 9. - pozn. red.): pondělní referendum bude. „Už od první světové války nejsme součástí Iráku,“ citoval ho v pátek britský Guardian. „Je to teokratický, sektářský stát, my máme svou vlastní zemi, kulturu a jazyk. Odmítáme podřadné postavení.“

Pro srovnání se nabízí Bárzáního 15 let staré výroky v interview s autorem tohoto článku. Tehdy se Američané teprve chystali i s pomocí Kurdů svrhnout irácký režim Saddáma Husajna. „My, Kurdové, máme jednoznačné heslo shrnující nás stěžejní požadavek: chceme pluralistický, federativní Irák s parlamentní demokracií,“ řekl mi tehdy kurdský vůdce Bárzání ve svém horském sídle. Někteří jeho pobočníci tehdy označovali za „hloupost“, že se Slováci odtrhli od Čechů. „Nechceme samostatnost,“ tvrdili, „neuděláme stejnou chybu jako Slováci v Československu. Když se nám bude v Iráku dařit, bude to výsledek píle a dovednosti Kurdů, když to s námi půjde z kopce, jistě to půjde na vrub centrální vládě v Bagdádu,“ vysvětloval plánovanou argumentaci jeden z kurdských představitelů.

USA a Írán na jedné lodi

Doby kurdských proklamací o jednotném Iráku jsou každopádně ty tam – i když Kurdové mají svou vlastní armádu, policii a tajné služby, federálním prezidentem Iráku je Kurd Fuád Ma‘asúm, místopředsedou parlamentu rovněž a od roku 2005 se Kurdové výrazně podílejí na všech iráckých vládách, tábor kolem Bárzáního si stěžuje, že jejich zájmy nejsou v převážně arabské zemi dostatečně zohledňovány. Hrozba referenda naopak vyvolává nevraživost ústřední irácké vlády a parlamentu, který ho odmítl jako hrozbu pro celistvost země; v týdnu navíc Nejvyšší soud vyzval k odložení referenda kvůli jeho možné neústavnosti.

Kritika přichází i ze zahraničí – z Turecka, Íránu i Spojených států. Před dvěma týdny dokonce paralelně křižovali irácký Kurdistán generál íránských revolučních gard Kásem Solejmání a americký velvyslanec Douglas Silliman.

Kritika přichází i ze zahraničí – z Turecka, Íránu i Spojených států. Před dvěma týdny dokonce paralelně křižovali irácký Kurdistán generál íránských revolučních gard Kásem Solejmání a americký velvyslanec Douglas Silliman. Poselství delegací obou jinak znesvářených vlád bylo jasné – odradit Kurdy od plebiscitu. „Spojené státy referendum chystané na 25. září jednoznačně odmítají. Nebudeme vás podporovat, jednáte na vlastní pěst,“ citovali kurdští představitelé stanovisko Američanů. Generál Solejmání prý zase varoval, že dosud Írán drží početné milice iráckých šíitů bojujících hlavně proti Islámskému státu zkrátka – po referendu by prý však nebránil ani jejich střetům s kurdskými milicemi.

Zatímco Teherán a Ankara se obávají hlavně další destabilizace v těsném sousedství a rizika, že separatistické hlasování podnítí i Kurdy v Íránu a v Turecku, pro Američany je celá věc ožehavá i proto, že právě oni jsou patrony centrální irácké moci, u jejíhož zrodu po svržení Saddáma Husajna stáli.

Situaci navíc komplikuje fakt, že hlasování není zamýšlené jen v hranicích stávající autonomie – kurdští nacionalisté referendum prosazují i v oblasti ropného Kirkúku, na kterou si rovněž činí nárok a která leží jižně od autonomního území. V částech etnicky a nábožensky smíšených provinciích Saláhuddín a Dijála chtějí kurdští aktivisté rovněž hlasování umožnit, což vedlo např. k tomu, že radnici ve městě Mandalí vedenou Kurdem obsadily šíitské milice, starostu vypudily a ohlásily, že referendum zmaří. Na scéně je i třetí menšina – Turkomani, kteří sice s Kurdy historicky sdílejí averzi vůči Arabům, avšak kurdského referenda se ze sebezáchovných důvodů rovněž obávají.

Couvne nakonec Bárzání?

Spekuluje se, že Bárzání bude do poslední chvíle „tlačit na pilu“ s cílem získat co nejlepší vyjednávací pozice vůči Badgádu a hlasování nakonec odloží na neurčito. Navíc, i kdyby proběhlo a voliči podle očekávání hlasovali „pro nezávislost“, prezidenta Bárzáního to nezavazuje k jejímu skutečnému vyhlášení.

I přesto přibývá varování, že ať už to s pondělním referendem dopadne jakkoli, radikální křídlo Kurdů přispělo k dalšímu vyhrocení v oblasti.

I přesto přibývá varování, že ať už to s pondělním referendem dopadne jakkoli, radikální křídlo Kurdů přispělo k dalšímu vyhrocení v oblasti. Vývoj kromě jiného staví do nového světla zbraní dodávky, které Kurdům v uplynulých letech posílala řada západních států – včetně České republiky – s odůvodněním, že jde o podporu boje proti teroristům z Islámského státu. Zatímco ten už je zejména v Iráku na ústupu, bohatě vyzbrojení Kurdové nyní mohou arzenály využít ve svých půtkách s arabskými sousedy i s celoiráckou vládou, která zbraně ze zahraničí rovněž dostává, včetně např. českých letadel L-159.

„Kurdská rebelie představuje jasné porušení bezpečnosti a politické stability země,“ varoval jeden z poslanců šíitské většiny ve federálním parlamentu Názim Saadí. „Bagdádská vláda má celou řadu nástrojů, jak Kurdistán dotlačit, aby referendum zrušil.“ Krize už začala – nadcházející hodiny ukáží už jen to, jak bude vážná.