KUČERA: Proč jsem demonstroval proti Babišovi a budu pokračovat

Na článek Václava Makrlíka Ať demonstranti proti Babišovi počkají do příštích voleb zareagoval Jakub Kučera. Dle něho stoupenci Andreje Babiše nechápou, o co demonstrantům jde.

Jakub Kučera 18.12.2018
Průvod demonstrantů procházel 23. listopadu 2018 po Karlově mostě. Lidé se... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Průvod demonstrantů procházel 23. listopadu 2018 po Karlově mostě. Lidé se... | foto: ČTK
Průvod demonstrantů procházel 23. listopadu 2018 po Karlově mostě. Lidé se...

K této čistě osobní reakci mě přiměl článek Václava Makrlíka Ať demonstranti proti Babišovi počkají do příštích voleb, protože ani on, ani bohužel další příznivci Andreje Babiše vůbec nechápou, o co lidem pokojně demonstrujícím proti současnému premiérovi jde. Jako jeden z nich a současně politicky neangažovaná osoba se pokusím vysvětlit jejich motivy.

Předně Václav Makrlík o lidech, kteří protestují proti Andrejovi Babišovi, píše jako o jakémsi davu, který „huláká“ a „křičí“. Doporučuje jim, ať si počkají do příštích voleb. Zcela zde zapadá obecně přijímaný poznatek, že demokratická politika a správa věcí veřejných se netýká jen hození lístku do volební urny jednou za čtyři roky.

Demokracie potřebuje neustálou kontrolu zvolených politiků, k čemuž jsou nezávislá média, občanské spolky a aktivní občané. Proto Ústava kromě práva volit garantuje i právo shromažďovací. Oni „hulákající“ občané pouze uplatňují své Ústavou garantované právo. Nedomnívají se, že se správa věcí veřejných má mezi parlamentními volbami řídit heslem „nerušte, vládneme“.

Konflikty zájmů

Předchozím odstavcem by odpověď Václavu Makrlíkovi mohla skončit. Pokusím se ale objasnit motivy, které do ulic ženou nemálo lidí, včetně mne. Václav Makrlík tvrdí, že jde o jakousi formu terorismu, dokonce snad snahu o puč proti výsledku demokratických voleb. To není pravda a bylo to několikrát jasně deklarováno – naposledy 23. listopadu na Staroměstském náměstí.

Nikdo nezpochybňuje výsledek posledních voleb, a to bez ohledu na zajímavý fakt, že strany podporující současnou vládu dostaly méně hlasů než opozice. Ve skutečnosti vadí mnoha lidem, jejichž počet podle některých průzkumů roste, že Andrej Babiš je v několika konfliktech zájmů.

Nikdo nezpochybňuje výsledek posledních voleb, a to bez ohledu na zajímavý fakt, že strany podporující současnou vládu dostaly méně hlasů než opozice. Václav Makrlík dokonce doporučuje „příslušným státním orgánům“, aby „jednaly“ a vynutily si „dodržování demokratických principů“. To zní spíše jako poplašná zpráva nebo snaha demonstranty zastrašit.

Ve skutečnosti vadí mnoha lidem, jejichž počet podle některých průzkumů roste, že Andrej Babiš je v několika konfliktech zájmů, jež se od posledních voleb spíše vyostřily, než otupily. První oblastí, v níž se dostává do konfliktu zájmů, je hospodářská politika vlády. A podle mne je méně závažný. Voliči rovněž dobře věděli, do čeho odevzdáním svého hlasu zemědělskému velkopodnikateli jdou. Na této oblasti však lze také ukázat, proč pro řadu lidí není Babiš dobrým politikem, natož ideálním premiérem.

EET a korupce

Václav Makrlík zmiňuje elektronickou evidenci tržeb (EET) a upozorňuje, že některé aktivity proti Babišovi měly za cíl zrušit tento systém výběru daní. Mně osobně EET nevadí. Problém je v tom, že EET zavádí podnikatel ovládající ministerstvo financí, kde se mohou shromažďovat data o jeho ekonomických konkurentech.

Ani se mi nelíbí, že Andrej Babiš coby velkopodnikatel zavádí opatření, která nejvíce dopadnou na malé podnikatele. Nejde mu tedy spíše o jejich likvidaci? Nechce naši republiku proměnit ve stát, jehož ekonomiku ovládá jen několik podniků? Skutečnost, že za EET stojí člověk podezřelý ze spolupráce s StB, která také ráda „šmírovala“, se mnohým nelíbí.

Problém je v tom, že EET zavádí podnikatel ovládající ministerstvo financí, kde se mohou shromažďovat data o jeho ekonomických konkurentech, a také v tom, že současný premiér „klasickou“ korupci nepotřebuje. Proč korumpovat úředníka, aby přiklepl dotaci mému podniku, nebo skupinu poslanců, aby ovlivnila vládní politiku, když to všechno svým způsobem mám?

V otázce zemědělských dotací je konflikt zájmů ještě zjevnější. Současná česká vláda si přeje, aby zůstaly zachovány i pro velké podniky. Lze se ptát, zda si Andrej Babiš (a s ním celé hnutí ANO) opravdu takto představuje ideální hospodářské nastavení, nebo zda podporuje velké zemědělské podniky, protože mu to sype.

Na tomto místě se dotknu tvrzení, že Andrej Babiš je dobrým bojovníkem s korupcí, ačkoli své impérium vybudoval v „temných korupčních dobách“ a existují indicie, že to s tehdejšími politiky také velmi dobře uměl. Ve srovnání s některými politiky, kteří byli u moci dříve, přiznávám, že hnutí ANO podpořilo několik kroků správným směrem.

Problém je v tom, že současný premiér „klasickou“ korupci nepotřebuje. Proč korumpovat úředníka, aby přiklepl dotaci mému podniku, nebo skupinu poslanců, aby ovlivnila vládní politiku, když to všechno svým způsobem mám? Andrej Babiš může měnit ve svůj ekonomický prospěch politiku celé země.

Hlídací pes s náhubkem

Druhá rovina, kde Babiš poškozuje principy demokratické společnosti, je jeho mediální moc. Kvalitní nestranná média jsou coby „hlídací psi demokracie“ nezastupitelná. Jak jinak si má volič obstarat kvalitní informace pro své rozhodování? Proto by politici neměli vlastnit média, zejména pokud se vydávají za nestranná. Dokonce si dovedu představit, že by to měli mít zakázáno.

Kvalitní nestranná média jsou coby „hlídací psi demokracie“ nezastupitelná. Jak jinak si má volič obstarat kvalitní informace pro své rozhodování? Proto by politici neměli vlastnit média, zejména pokud se vydávají za nestranná. Dokonce si dovedu představit, že by to měli mít zakázáno.

Jako protiargument často zaznívá, že je to omezování ústavních práv politiků, respektive vlastníků médií. Já to tak nevidím. Politici a vlastníci médií by stále měli volbu, co chtějí být především. Nebude už možné sedět na dvou židlích, stejně jako ústava zakazuje kumulaci některých funkcí, ačkoli voličům to nemusí vadit. To už snad vědí všichni, včetně členů ANO. Střet zájmů Andreje Babiše v mediální rovině se mimochodem s časem rovněž zvětšuje.

Případů s velkým otazníkem byla v mediální oblasti řada. Za všechny uvedu komentář na Facebooku Jaroslava Plesla 15. listopadu, který vyšel po zveřejnění rozhovoru s Anderejem Babišem mladším na serveru Seznam Zprávy a poněkud zapadl: „V extralize dosud existovalo jedno nepsané, ale neporušitelné pravidlo: Na děti se nesahá. A už vůbec ne na děti nemocné. Myslím, že to bude mít docela závažné důsledky, protože každý z elitního klubu účastníků nepsané dohody se teď může cítit ohrožen.“

Dále šéfredaktor MF Dnes naznačil, že by se někdo mohl začít zajímat o děti majitele Seznamu Iva Lukačoviče. Naznačuje, že existují nějaké nepsané dohody, asi mezi majiteli médií, kterých se mají novináři držet? Do jaké hry jsou česká média a evidentně i MF Dnes, alespoň podle Plesla, zapojena? Kde je novinářská etika a zájem čtenářů, potažmo širší společnosti?

Právní kauzy

Nejhorší jsou Babišovy právní konflikty zájmů. Poněkud zapadla kauza okolo korunových dluhopisů, kde to vypadá, že využil díru v zákoně, aby si snížil daňové odvody. Odhlédněme, že to dělá člověk, který zavádí EET, a hodlá si došlápnout i na toho posledního vesnického hospodského. Horší je, že o legalitě tohoto kroku budou v první řadě rozhodovat úředníci ministerstva financí, jež 3,5 roku přímo řídil Andrej Babiš a od května 2017 další ministři za ANO.

V kauze Čapí hnízdo jde premiérovi o hodně, a hrozí mu pobyt za mřížemi. Opravdu se někdo diví, že mnoha lidem vadí, že trestně stíhaný Babiš je současně premiérem s paletou možností ovlivňovat vyšetřování policie a proces? Víra v nezávislost naší justice dostává nemalý úder.

Ještě horší je to s kauzou Čapí hnízdo, kde jde premiérovi o hodně, a hrozí mu pobyt za mřížemi. Opravdu se někdo diví, že mnoha lidem vadí, že trestně stíhaný Babiš je současně premiérem s paletou možností ovlivňovat vyšetřování policie a proces? Víra v nezávislost naší justice dostává nemalý úder.

Andrej Babiš zde sám sobě prokazuje medvědí službu. Buď bude odsouzen, nebo podle mnoha občanů vejde do dějin jako ten, kdo díky své moci unikl spravedlnosti. Svým výletem do Švýcarska a dalšími kroky tomu napomáhá. Vůbec neplatí argument, že také o těchto konfliktech zájmů voliči věděli, a proto je trestní stíhání Andreje Babiše drobnost.

Dokonce se objevují názory, že vyšetřování by mělo být odloženo do konce výkonu Babišova mandátu, ale jsou věci, o kterých se v demokratickém právním státě nehlasuje. To bychom museli změnit chápání státu, ve kterém žijeme, a možná i Ústavu – třeba vložením věty „vítěz voleb může všechno“.

Zajímavé argumenty

Argumenty obhájců premiéra jsou zajímavé. Zejména, že Babiš už je natolik bohatý, že krást nemusí. To je vědecky doložený fakt? Stěží. Lidová moudrost v pohádkách často praví, že bohatí lidé nezřídka chtějí být ještě bohatší. Chtějí i to poslední políčko a teprve po potrestání se napraví (pokud boháče neodnese čert do pekla). Jiné argumenty jsou konkrétnější, a proto možná bizarnější.

Václav Makrlík se například 22. srpna na stránkách MF Dnes nechal slyšet, že Babiš „dotace prý vrátil a jeho podniky je již mnohokrát vrátily státu na daních“. To má být argument pro zastavení vyšetřování? Zůstane následující vyjádření doménou satiry, nebo to bude standard české konverzace? „Ano, pane detektive, toto auto je kradené. Sorry jako. Klidně ho ale vrátím. Tady máte klíčky a nashle.“ A co třeba: „Pane účetní, kolik odvedu zase na daních? Chci si trochu zakrást, ale nechci to přehnat.“

Argumenty obhájců premiéra jsou zajímavé. Zejména, že Babiš už je natolik bohatý, že krást nemusí. To je vědecky doložený fakt? Stěží. Lidová moudrost v pohádkách často praví, že bohatí lidé nezřídka chtějí být ještě bohatší. Chtějí i to poslední políčko a teprve po potrestání se napraví (pokud boháče neodnese čert do pekla).

V článku, na který reaguji, Václav Makrlík uvádí další argument, nad kterým zůstává rozum stát. Nejprve správně poukazuje, že Andrej Babiš mladší je švýcarským občanem, a jeho případný únos by proto měly řešit především tamní úřady. Následně ale tvrdí, že „bezpečnostní rizika, pokud nějaká jsou, jsou především Švýcarska“.

Řekněme, že na Ruskem okupovaném Krymu, který ostře sledují ruské zpravodajské služby, vznikly nějaké choulostivé nahrávky Andreje Babiše mladšího. Říká se, že Rusové tuto metodu často používají. Následně taková nahrávka přistane na stole švýcarské vládě. Co se stane? Zřejmě se Švýcarsko zastane svého občana a pošle do Moskvy nótu, že je to nepřípustné.

Tím to pravděpodobně skončí a nahrávka se maximálně bude pouštět po večerech v Kremlu. Co když ale podobná věc přistane na stole Andreji Babišovi? Dá vědět do Kremlu, že jeho syn na nahrávce je především švýcarský občan, že ho to tudíž nezajímá, a ať klidně nahrávku zveřejní?

Měření stejným metrem

Obhájci Andreje Babiše se urputně snaží premiérovy problémy vyvážit poukazem na jeho úspěchy a nenahraditelnost. Nebudu analyzovat politiku Babišovy vlády, ale existují i její kritici. Dále se argumentuje Babišovými mezinárodními úspěchy, zejména pak skutečností, že se s partnery v Evropské unii dobře domluví cizími jazyky. Někteří čelní představitelé naší země je skutečně příliš nebo vůbec neuměli a byla to ostuda, ale Andrej Babiš není první ani jediný, kdo se jimi domluví. To je nesmysl.

I kdybych považoval Babišovu vládu za nejlepší od roku 1989, nevadilo mi mnoho konfliktů zájmů ani podpora extremistických stran, požadoval bych, aby naše justice měřila každému stejným metrem, a nikdo ji nemohl ovlivňovat ve svůj prospěch. To lze u premiéra uhlídat jen stěží.

Spíše se ptám, není-li pro naše partnery problémem, že má Andrej Babiš pochybnou minulost, a poměrně často se opírá o podporu proruského prezidenta a dvou extremistických stran. Jedna z nich se o našich národních zájmech radí v Kremlu, představitele druhé zase pravidelně postihuje záhadná „rasistická horečka“. Tato Babišova spojenectví jsou dalším faktorem, který žene lidi do ulic.

Obhájcům Andreje Babiše nikdo nebere mít ho za polobožského spasitele, bez něhož se naše země ocitne v totálním chaosu. Mohou se i ve srovnání s ním považovat za nedospělé děti, za něž musí vše rozhodnout. Mají na to právo. Dokonce chápu, že pro některé z nich premiérovy problémy plně vyvažuje jeho přínos naší společnosti (ať skutečný, nebo jen domnělý). Otázkou je, co obhájci Andreje Babiše rozumějí pod demokratickým právním státem. Značně pak zaráží jejich míra nepochopení, že to někdo vidí jinak.

I kdybych považoval Babišovu vládu za nejlepší od roku 1989, nevadilo mi mnoho konfliktů zájmů ani podpora extremistických stran, požadoval bych, aby naše justice měřila každému stejným metrem, a nikdo ji nemohl ovlivňovat ve svůj prospěch. To lze u premiéra uhlídat jen stěží.Řešení vidím v odstoupení Andreje Babiše. Za tento požadavek jsem ochotný opět využít svého práva demonstrovat.