Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

Krize se stala životním stylem lidí, kteří nevědí, kam jdou

Ve společnosti, kde neexistují žádné zákazy, pouze všudypřítomné „Yes, we can“, se stala charakteristickým stavem mysli deprese a únava.

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Census

30. 5. 2013 17:31
Stalin údajně o Hitlerovi
Stalin údajně o Hitlerovi někdy koncem třicátých let prohlásil, že má jen jednu slabinu a to tu, že neví, kdy přestat. Myslím, že se strefil do černého. Kdyby nebyl Hitler tak nenasytný, kdyby býval nezaútočil na Sovětský svaz, všechno by mu prošlo. Stejně, jako nakonec všechno prošlo jeho pokořiteli, výše uvedenému Stalinovi. Když Hitler připravoval genocidu německých, potažmo všech dalších Židů v dosahu, mimoděk přiznal inspiraci v turecké genocidě Arménů na konci První světové války. Kdo si dnes vzpomene na nějaké Armény, řekl prý, když se ho od tohoto kroku kdosi snažil odradit s poukazem na světové veřejné mínění. A byl to pravdivý postřeh. Dějiny totiž odjakživa píší vítězové. K tomu je ovšem třeba maličkost - vyhraná válka, ne ta prohraná. Stačilo málo, a Hitler by se na velmi dlouhou dobu stal pánem střední a západní Evropy, musel by jen včas přestat. Stalin se Hitlera bál, ač byl paradoxně mnohem silnější.  Není vůbec pravda, že mu důvěřoval, že do poslední chvíle odmítal věřit napadení své země a dokonce proto zakazoval  opětovat palbu. Stalin nebyl hlupák. Pakt Molotov - Ribbentrop byl oboustranná blamáž a věděly to obě strany. Stalin měl jen strašný strach z toho, že bude současně napaden Němci a Japonci, což by byl pochopitelně jeho konec. Zoufale proto potřeboval obrátit Hitlerovu agresi na západ. Nakonec, po naprosto zbytečném napadení USA Japonskem z "preventivních" důvodů, to byl v důsledku řetězce následných událostí  naopak Hitler, kdo bojoval na dvou frontách a samozřejmě prohrál. Hitler rozhodně nebyl blázen nebo nějaký šašek, jak se řada publicistů potažmo dokonce "vědců" snaží vsugerovat. Zpočátku postupoval velmi obezřetně a racionálně a byl mimořádně úspěšný. Pod dojmem svých naprosto neuvěřitelných úspěchů však podlehl zhoubnému sebeklamu vlastní neomylnosti a všemohoucnosti. A to mu zlomilo vaz.
0 0
možnosti

Evau

28. 5. 2013 21:17
Simulace nám opravdu nepomůže
Možná by nám pomohl návrat k přírodě a přirozeným lidským hodnotám, ne zírání do monitoru, abychom viděli, že je tráva zelená. Nepotřebujeme kouče, vyháknutou sanici od nekonečného amerického úsměvu a živit v sobě pocit yes, we can, když v reálu někdy můžeme úplné ... Myslím, že nás oblbují úplně špatným způsobovým slovesem, we must by bylo mnohem výstižnější. Hlavně abychom byli také able... A také nezapomínejte, kde jste si vytvořili "kapitál". Byt v Praze po rodičích nebo od socialistického zaměstanavatele, výhodně prodaný s několilamilionovým ziskem, tak to se povede jednou za život, že. Jen ti, co si v klidu ošetřili své životy za původního režimu mohou dnes požívat kapitalistických výhod. Byli jsme u toho. Budoucnost je v našich rukách, ale záleží, do čí kolébky nás položí. Jestli se narodíme u Apolináře nebo na veřejném WC v Dubí a vítá nás babybox. Referenční skupiny jsou rozdané předem. Jo, vím, kdo vymyslel Seznam. Ajťáci jsou výjimky, co potvrzují pravidlo.
0 0
možnosti

Samboush

29. 5. 2013 13:57
Návrat k přírodě není možný
Ale myšlenka je to dobrá. Návrat k max efektivnímu  využití environmentu ve kterým se nacházíme.Člověk aby se mohl nějak rozhodnout. Musí nejdřív pro své rozhodnutí získat informace a ještě lépe nějakou zkušenost. Není možné aby 7,10,20 MLD lidí získávalo informace klasickým vzdělávacím modelem a už vůbec není možné zajistit pro takový počet zkušenosti. Navíc ta simulace řeší částešně, alesoň z tý informačně zkušenostní  tu nestejnou startovací pozici.Krom toho tak jako tak musí vznikat nějaká databáze dovedností, který za svojí historii lidstvo vyprodukovalo. Tzn nejen informace, ale i informace jak se to naučit  v propojení s dovednostma a informacema dalšíma.Žijeme na nestále se měnící kouli letící vesmírem a dříve nebo později bude lidstvo v situaci, kdy bude muset rychle přehopsat znovu nějaké vývojové stádium.Tzn zrovna simulace řeší celé hejno  much jednou ranou.
0 0
možnosti

Samboush

25. 5. 2013 10:03
Ještě jedna věc mne napadla.
Je t o jednoduchý, například náklad na život ve vlastním bytě za posledních 20 let při zachování stejných +- služeb , cca vyrostl 10x. Stejná lokalita před 20 lety 1250,- měsíc a teď 12500,- měsíc.Ale například příjem průměrný ve stejné lokalitě vzrostl jen 5x.Otázka důchodu což se mne týka za 35 let, není ani tak o tom jestli si naškudlím nebo ne, ale jaké budou náklady na základní služby vs příjem.Tzn je otázka, jestli za 35 let nebo jen dalších 20 budou náklady na základní služby zaplatitelné né pro důchodce, ale průměrně vydělávajícího člověka.Není řešení modernizovat důchodový systém, přenýst zajištění na jednotlivce , zavřít jako stát oči a čekat , co bude.Například pokud stát predikuje výšku důchodu za 20-35 let na půlku hodnoty dneška, měl by pracovat stát na tom aby i zátěž daňová klesla třeba na půlku.Stejně tak jako modernizace důchodu , kterou stát prosazuje jako první, by měla následovat modernizace státu, tzn jeho celé infrastruktury tak aby náklad klesl taky na půlku.Prostě škudlení na důchod samo o sobě nic nevyřeší, a pokud se to politici snaží tvrdit, tak lžou.Naš předek za 35 let byl s to vybudovat prakticky celý stát, města, přehrady, nové segmenty průmyslu, infrastrukturu atd atd.Hlavní je motivace.To je problém dneška i budoucnosti. Uvědomit si lidskou podstatu.Třeba taková Maslowova pyramida potřeb. Seberealizace člověka je až na vrcholu. Úplně ve spod jsou základní potřeby, jako jídlo bydlení, pak následuje pocit jistoty, atd atd. Chtít po vystresovaném člověku, tvůrčí myšlení touhu po seberealizaci je čirá utopie. A největší chyba dnešních dnešních politiků.Stát byl vytvořen jako garant určité míry jistoty a tím tvořil prostor pro realizaci jedinců, až pak vznikaly věci jako funkční trh a efektivní soukromý sektor.Budoucnost je v reakci na lidskou podstatu a zajištění pocitu jistoty, jinak zbude jen lidská zvířecí podstata,tzn chaos a individuelní boj o přežití.
0 0
možnosti
uzasne
Pekny clanek dekuji. Jsem take presvedcen o tom, ze krize je jakysi zivotni styl jedince dnesni doby a hlavne vsudypritomne nemam cas, musime vydrzet. Ale kam? Jak dlouho? A neni prave to, ze jsme do ted vydrzeli vysledek onoho nic nedelani? Neni ten pravy konec sveta, ktery predpovedeli Mayove prave vtom, ze si opravdovy konec nikdo priznat nedokaze? Vsichni doufali v meteority, zaplavy neco co by je za 10 sekund okamzite vykoupilo z hlubokeho tryzneni. Pravy konec sveta spociva v jeho postupne degradaci a ztrate lidskeho pristupu k lidem a lidskym vztahum nikdo nevi, kam az to zaslo, protoze to nelze zmerit. Omluvte mou negramotnost - pracovni deformace.
0 0
možnosti
Venkovanská kultura zbavená venkova
Kočovné kultury potíž nemají, naopak, prosperují jak nikdy.Tuhne jen sedlák, který cítí povinnost, má ji v genech, kdo nesil nepřežil. Jen nemá co a nemá kam zasít. Ztratil i rezervy, husa přežila na rybníce i v neúrodě. Socialistické revoluce se zvrhly v marketing, stačí vyobchodovat. To je nejisté, holub na střeše. Media vtloukají do hlavy bezmoc, třeba tak prodají něco zbytečného popř. špatného. Řešení byl kovozemědělec, na políčku si vyčistil plíce od dusné fabriky. Dnes se maří bytová kapacita nevyužitými chalupami a pracovní energie hrou na zámecký park kolem. Případně vařením uvnitř. Tolik sil nemáme. Lákáme cizozemce, ale ti opět končí v metropolích a nejlépe v reklamním průmyslu.  Destruktivní facebook vyplivuje opotřebené, poškozené, sociálně defektní bytosti. Škola přešla na zábavu, Putna skotačí,  jinak mladý televizní divák by tam usnul. Národ čelí trávě, rozdrtit, do hnoje s ní. Krmiva dovezeme z Afriky. Faktorů celá řada, z bývá osobní volba a osobní důsledky.
0 0
možnosti

Samboush

23. 5. 2013 21:59
Něco na tom je.
Když zvířátko naučené na život na malém prostoru s přesným řádem vypustíte do volného přírody. První co udělá je, že si začne hledat nějakej kout který mu ten prostor opticky zmenší a on cejtí iluzi bezpečí, iluzi známého. Ale je to jen přechodné období. Pak začne zkoumat okolí a seznamovat se s novým prostorem. I když ho třeba nic přímo neohrožuje, vzpomínky a různe chvilkové flashbacky vyvolené konfrontací nového s minulostí, vyvolávají různé děsy. Pokud je však novej status jeho přirozeností, tak si zvykne a časem se přestane sám omezovat.Člověk je však zvířátko jenom z části a tak je velkou otázkou co je mu vlastně dnes přirozené. Dosavadní sociálně kulturní určení vytvořilo neviditelné bariéry, které bude možné překonávat jen těžko.Podle mého názoru by pomohla s asimilaci nových podmínek reálného světa možnost si to vyzkoušet ve světě virtuálním. Simulace nového života než s ním začnu. Simulace nové práce, či žití na novém místě. K takové simulaci již dnes dochází v různých dílčích fragmentech lidského života. Bohužel to jsou jen fragmenty a jedinec si znich nemá šanci vytvořit komplexní pohled.Sebevědomí, motivace a jejich hledání je dnes nedostatkové zboží, a naučit se těmto dovednostem vyžaduje intenzivní prožití části života s nejasným výsledkem, nebo uvěřitelný trenažér, který mi umožní si to bez reálných následků otestovat popřípadě dalšího zájmu i virtuálně zažít.Tak existují služby pro jednotlivce jako coaching, který s hledáním sebevědomí a motivace v různých specifických  částech života pomáhá. Není to však použitelné v globálním měřítku a né vždy to má požadovanou kvalitu. Otázka je, jestli by  virtuální simulace s dostatečným počtem hráčů  nezafungovala i jako laboratoř, co by za minimálních nákladů pomohla hledat nové efektivní společenské struktury vhodné pro život různých  jedinců v nových neustále se měnících podmínkách aktuálního i budoucího světa.Historie ukazuje, že učit je se třeba. Otázka je, zda stávající vzdělávací systémy dokáží populaci plošně vzdělat a dostatečně připravit na realný život a jestli například mezigenerační výměna informací ještě k něčemu v překotném vývoji vůbec je, nebo jen potevřou dvířka a vnesou jen informační chaos do hlav už tak vyplašených jedinců. Ti se pak ve volném prostoru snaží jen houfovat pokud možno v tom kompatibilním koutě.Určitě to všechno bude ještě zajímavé."Yes, we can" ale co?
0 0
možnosti