KŘÍŽ: Jak unést manželství muže a ženy

Důsledkem nové definice manželství je umlčování jejích oponentů označením rasista či homofob. Manželství je založeno na komplementaritě muže a ženy, na tom, že k reprodukci je třeba dvou jedinců odlišného pohlaví a že děti si zaslouží matku i otce. Co je na tom homofobního?

Rodina. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rodina. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Rodina.

Legislativním trhákem roku 2018 byl návrh novely občanského zákoníku z dílny LGBTQ a aktivistů. Manželství by mělo být nově definované a otevřené osobám stejného pohlaví. Ještě před několika lety přitom bylo možné říct, že bez ohledu na kulturu či náboženství nebyla v historii společnost, která by chápala manželství jinak než jako svazek muže a ženy. To platí také o antické kultuře, jinak homosexualitě nakloněné.

Zastánci změny argumentují civilizačním pokrokem. Kdo je proti, je přinejmenším mírně zaostalý. To není příliš věcná diskuse. Existuje totiž řada rozumných důvodů, proč má stát nadále chápat manželství jako svazek muže a ženy a proč je pro páry stejného pohlaví nebezpečným experimentem.

Neexistence konsenzu

Je pravdou, že v 27 zemích nastala v uplynulých letech změna. Stejně však platí, že Evropský soud pro lidská práva – etalon standardu lidských práv v Evropě – nejudikoval obecné právo stejnopohlavních párů na manželství, dokonce ani na registrované partnerství. Pokud někdo takový závěr vyvozuje z rozsudku Oliari proti Itálii, dezinterpretuje jej.

V zemích Rady Evropy neexistuje konsenzus, že stejnopohlavní manželství patří k lidskoprávnímu standardu. Zvyšuje se sice počet států, které manželství nově definovaly, ale současně narůstá počet těch, které je ústavně chrání jako svazek muže a ženy.

V zemích Rady Evropy neexistuje konsenzus, že stejnopohlavní manželství patří k lidskoprávnímu standardu. Zvyšuje se sice počet států, které manželství nově definovaly, ale současně narůstá počet těch, které je ústavně chrání jako svazek muže a ženy. V Evropě jich je již třináct. Rozsudek Nejvyššího soudu USA ve věci Obergefell v. Hodges z roku 2015, který revizi manželského práva akceleroval, byl přijat těsnou většinou jednoho hlasu. Ani v jiných jurisdikcích nebyla změna přijímána jednomyslně.

Vrah se může ženit, ale homosexuál ne, říkají často LGBTQ a aktivisté. Odhlédneme-li od citových argumentů, je zjevné, že se mýlí. Když jsem se ženil, nikdo se mě na mou sexuální orientaci neptal. Nepatří, ani nikdy nepatřila mezi podmínky manželství. Lidé jsou tvory společenskými: navazují vztahy a vytvářejí různá společenství. V této paletě vztahů je jeden zvláštní – úplné sdílení celého života, tedy na úrovni duševní i tělesné. Jde o sdílení úplné, tedy bez odmítání dané složky partnerovy osobnosti, například jeho plodnosti.

Právní ochrana

Úplné jednoty na tělesné úrovni lze dosáhnout pouze díky sexuální komplementaritě muže a ženy. Milostný akt je v takovém vztahu vzájemným obdarováním láskou, ale současně i život dávajícím úkonem. Těla muže a ženy v něm úzce spolupracují – jako by byly jediným organismem – k početí. Tento vztah je tedy vnitřně zaměřen k dětem. Nemusí přijít – stejně jako fotbalový tým nemusí vyhrávat, navzdory tomu je zaměřen k výhře.

Výlučný svazek dvou osob – uskutečnitelný pouze mezi mužem a ženou – označujeme pojmem manželství. Pro zdravý rozkvět společnosti je natolik důležité, že stát mu poskytuje právní ochranu.

Výlučný svazek dvou osob – uskutečnitelný pouze mezi mužem a ženou – označujeme pojmem manželství. Pro zdravý rozkvět společnosti je natolik důležité, že stát mu poskytuje právní ochranu. Nečiní to však kvůli lásce manželů – argument „stejná láska, stejné manželství“ míří mimo. Lásku lze v naší společnosti svobodně žít mnoha způsoby a LGBTQ a lidé mají svobodu uskutečnit svůj životní plán.

Jedním z největších paradoxů současné debaty je, že se vytváří dojem, že manželství je třeba nově definovat kvůli dětem. Ve sněmovní debatě tento argument zpopularizovala poslankyně Karla Šlechtová (ANO): „Žijete v nějakém vztahu, jste gay, lesba, máte partnera, spíte spolu, všechno v pohodě, vztah vám funguje, je to úplně jedno. A najednou prostě je tam dítě...“

Dodání zvenku

Je biologickou daností, že ke zplození dítěte je třeba ženských a mužských gamet, tedy že každé dítě má matku i otce. Stejnopohlavní pár své dítě nemá a mít nemůže. Objeví-li se v něm, bylo do něj dodáno zvenku za spolupráce s někým třetím. Jednou z forem produkce dětí je takzvané náhradní mateřství. Pro páry gayů jde často o jedinou cestu, jak se „dostat“ ke „svému“ dítěti.

Stejnopohlavní pár své dítě nemá a mít nemůže. Objeví-li se v něm, bylo do něj dodáno zvenku za spolupráce s někým třetím.

Jedna z častých variant je, že dva muži smíchají své sperma, tento koktejl se použije k in vitro fertilizaci vajíčka dárkyně a počaté dítě za příslušnou úplatu odnosí takzvaná náhradní matka. Té je po porodu dítě odebráno, přičemž řada jurisdikcí počítá s možností uzavření smlouvy, ve které se žena předem vzdá svých rodičovských práv. Náhradní matky často pocházejí z chudých vrstev, američtí gayové si nezřídka pronajímají jejich dělohy v Indii či v Thajsku.

Odhlédneme-li od hlediska matky, která je degradovaná na výrobní prostředek a předmět obchodu, pak v případě dětí jde o velkou nespravedlnost. Jsou připraveny o základní právo na rodiče. Právně jsou za rodiče považováni dva muži (z nichž jeden nemá k dítěti žádnou biologickou vazbu); genetická matka (dárkyně vajíčka) a biologická matka (žena, která dítě porodila) nikoliv.

Roztáčení nebezpečné rulety

Uznání právního rodičovství dvou osob stejného pohlaví bude důsledkem nové definice manželství; Ústavní soud to v případě zahraničního páru již provedl (nález sp. zn. I. ÚS 3226/16). Tlak na legalizaci náhradního mateřství je další na řadě. Nová definice manželství je tedy úzce spojena s osudy dětí, nikoliv však v dětských domovech. Je mnohokrát vyvráceným omylem, že stejnopohlavní páry dětským domovům odlehčí. Roztáčíme nebezpečnou ruletu výroby dětí a uznání „objednatelů“ za jejich rodiče.

Nová definice manželství je úzce spojena s osudy dětí, nikoliv však v dětských domovech. Je mnohokrát vyvráceným omylem, že stejnopohlavní páry dětským domovům odlehčí. Roztáčíme nebezpečnou ruletu výroby dětí a uznání „objednatelů“ za jejich rodiče.

V soudních sporech i v parlamentních diskusích v celém světě se argumentuje studiemi, dle nichž děti vyrůstající v gay či lesbických párech prospívají stejně jako v běžné rodině. Často je uváděna analýza Alicie Crowové s vážnými metodologickými nedostatky. Z více než 200 studií v letech 1979 až 2005 jich srovnává pouze 19, zahrnuje studie s nereprezentativními vzorky (30 namísto tisíců respondentů) a srovnává indikátory měřené různými způsoby.

Jiné analýzy se zastáncům stejnopohlavního manželství nehodí, například Waltera Schumma z Kansaské státní univerzity či Lorena Markse z Louisianské státní univerzity, který ukázal, že ve 26 výzkumech nebyly srovnány výsledky s dětmi z heteroparentálních rodin. A existují i studie založené na velkých reprezentativních vzorcích, které vedou k jiným výsledkům.

Mark Regnerus pracoval se vzorkem tisíců osob a dospěl k závěru, že osoby vychované v homosexuálních svazcích oproti těm z úplných heterosexuálních rodin podstatně více konzumují drogy, jsou promiskuitní, mají pohlavní nemoci chorob a jsou častěji vystaveny sexuálnímu násilí. Studii zveřejnil renomovaný vědecký časopis Social Science Research.

Problematické studie

Metodologické fauly se nevyhýbají ani českému prostředí, například výzkum v rámci projektu Hlasy dětí z rodin gayů a leseb podpořeného evropskými penězi byl prováděn na vzorku jedenácti dětí způsobem „o své názory se s námi na jaře 2017 podělili Aneta, Rózka, Gabča, Jakub…“ Závěr, že vědecká diskuse o vlivu homoparentální rodiny na děti již skončila, je opřen o metodologicky problematické a neprůkazné studie založené na nereprezentativních vzorcích a opomíjí výzkumy, jež se nehodí.

Závěr, že vědecká diskuse o vlivu homoparentální rodiny na děti již skončila, je opřen o metodologicky problematické a neprůkazné studie založené na nereprezentativních vzorcích a opomíjí výzkumy, jež se nehodí

Důsledkem právní redefinice manželství na Západě je umlčování názorových oponentů označením rasista či homofob. Pokud podnikají, mohou být vystaveni antidiskriminačním žalobám. Svědčí o tom rozsudky Nejvyššího soudu Spojeného království ve věci Ahers Baking Company nebo Nejvyššího soudu USA ve věci Masterpiece Cakeshop, které sice vyzněly po mnoha letech právní bitvy ve prospěch zastánců přirozeného manželství, ale současně představují špičku ledovce.

Pokud nic jiného, mělo by zarazit, že cukrář Jack Phillips byl původně odsouzen k převýchovnému programu kvůli odstranění homofobních předsudků. Ve svém podnikání měl zavést nové vnitřní předpisy a po dobu dvou let zasílat státním orgánům výkazy, že jeho podnikání již neovlivňují náboženské představy.

Univerzální definice

Že nejde o přehánění, ukazuje diskuse 3. listopadu 2018 na DVTV právničky kampaně Jsme fér Adély Horákové s Romanem Jochem, v níž srovnává pojetí manželství jako svazku muže a ženy s rasismem. Czeslaw Walek, šéf této kampaně, na kterou Evropská komise přispěla více než čtyřmi miliony korun, tvrdí, že „manželství je to, co naše společnost definuje jako manželství“. Z jistého hlediska s ním lze souhlasit, zákonodárce může přikázat nazývat psa klavírem a klavír psem, darování koupí a nájem výpůjčkou, ale realitu tím nezmění.

Univerzální definice manželství jako svazku muže a ženy není historickou náhodou. Manželství se neustavilo v důsledku politické aktivity, objevu, nemoci, války, náboženské doktríny nebo jiné hybné síly historie.

Pojem manželství bude v důsledku redefinice „unesen“ a přiřazen realitě, které neodpovídá. Předseda Nejvyššího soudu USA John Robers napsal k rozhodnutí ve věci Obergefellodlišné stanovisko, v němž mimo jiné uvedl: „Univerzální definice manželství jako svazku muže a ženy není historickou náhodou. Manželství se neustavilo v důsledku politické aktivity, objevu, nemoci, války, náboženské doktríny nebo jiné hybné síly historie – a určitě ne jako výsledek prehistorického rozhodnutí vyloučit gaye a lesby.“

Manželství je založeno na antropologické pravdě o komplementaritě muže a ženy, biologickém faktu, že k reprodukci je třeba spolupráce dvou jedinců odlišného pohlaví a na společenské realitě, že děti si zaslouží matku i otce. Co je na tom homofobního?

Autor

Jakub Kříž

Jakub Kříž, advokát a vysokoškolský pedagog. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články