Král op-artu Vasarely vystavuje na Špilberku

Muzeum města Brna připravilo na Špilberku nevšední výstavu. Do počátku dubna lze v jeho prostorách spatřit dílo maďarsko-francouzské ikony op-artu (optického umění) Victora Vasarelyho.

Radan Wagner 25.2.2017
Na Špilberku chystají výstavu, z níž se může lidem roztočit hlava | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Na Špilberku chystají výstavu, z níž se může lidem roztočit hlava | foto: ČTK
Na Špilberku chystají výstavu, z níž se může lidem roztočit hlava | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Brno žije! A občas k tomu přispěje i výstava kvalitního výtvarného umění. Muzeum města Brna představuje v těchto dnech (výstava bude trvat do 2. dubna) rozsáhlé dílo Victora Vasarelyho (1908 – 1997), považovaného za průkopníka op-artu. Francouzský umělec maďarského původu vytvořil velkou řadu kreseb či obrazů, které již vešly i do obecného povědomí. Není divu. Bývají atraktivní, hravé, čitelné a zpravidla pestrobarevné. Brno tudíž vsadilo na jistotu, ale nutno dodat, že i na první ligu.

Přestože op-art u nás není příliš zakořeněn, stává se v nynější době dychtící po rychlé podívané lákadlem. Pestrobarevné, ale i černobílé geometrické obrazce, optické hříčky, nevšední iluze – efektní podívaná příliš (nebo vůbec) nezatěžující svou obsahovostí; taková představa „zbyla“ z pověstného Vasarelyho. Média ve své zkratkovitosti tento mylný dojem ještě umocňují. Pohleďme však chvilku na okolnosti a pravé důvody zrodu Vasarelyho názorů i výtvorů.

Ovlivněn přírodními vědami

Jeho slavná tvorba má své kořeny na ne zcela známém území. Vyrůstá z racionálního a vědeckého zaměření a svou estetikou zohledňuje a zároveň reflektuje poetický obraz světa. Ale nejen to! Vasarely se upřímně nořil do teritoria přírodních věd a zkoumal mikrostruktury i makrostruktury, skladebné elementy hvězd, atomů i buněk, molekul, také zrnek písku, kameny, listí nebo květiny. Konfrontoval se s přírodou na úrovni jejích vnitřních struktur a zkoumal konfigurace jednotlivin v rámci celku. Snažil se pojmenovat a obejmout veškeré univerzum.

Vasarely byl systematik i vytříbený výtvarník, avšak jeho cílem nebylo jen šokovat optickým efektem různě pokřivených a prolínajících se tvarů.

Při takto rozprostřeném systému hledal a uchopoval blízké analogie s moderní fyzikou, která se dodnes tímto kvantovým směrem ubírá, a dotýká se i podobností s povahou lidského vědomí a vnímání. Vasarely byl systematik i vytříbený výtvarník, avšak jeho cílem nebylo jen šokovat optickým efektem různě pokřivených a prolínajících se tvarů. Samozřejmě, že byl fascinován, okouzlen a přitahován optickými „fintami“, ale to byl jen důsledek, kultivující nadsázka a zkratka jinak hlubšího uvažování. Vasarely se dokonce postupně dostával na území metafyziky. Jeho „unité plastique“ tu zaujala roli esencí všech věcí a úkazů – stavů a procesů. Sám prohlašoval: „Je to spojení mezi potvrzením a negací (...) je to cesta k pochopení vesmíru (...) Unité je abstraktní esencí krásna, hlavní formou zjeveného.“

Ostatně, názor že geometrické konfigurace představují univerzální řád, má svou tradici ve filozofii. Přesvědčení, že „čisté a univerzální“ krásy může být dosaženo pouze skrze harmonii základních forem a barev, se odráželo v řadě teorií abstraktní malby na počátku 20. století.

Průkopníkem op-artu

Z hlediska dějin umění byl Vasarely skutečným průkopníkem a věrozvěstem směru zvaného op-art, kam byl však poněkud bezmyšlenkovitě řazen. Op-art se objevil na poli umělecké kritiky v době, kdy Vasarely měl již za sebou rozhodné kroky. Stalo se tak v polovině 60. let, avšak de facto měl tento projev svou bezmála padesátiletou historii. Na jejím počátku stáli malíři Georges Seurat a Robert Delonay. A takzvaná aktivace vidění měla své kořeny v holandském mezioborovém hnutí De Stijl, které letos slaví 100 let od svého založení. Ale také německý Bauhaus šel podobnou cestou, především pak Josef Albers. K nejzajímavějším a nejproslulejším osobnostem op-artového hnutí následujících „halucinogenních“ let patřila Bridget Riley, Jesús Rafael Soto, Richard Anuszkiewicz a další. Ti všichni se již naplno pustili do hry, která však měla klamat oko, a rovněž tak bavit či mámit.

Vasarelyho osobní průlom nastal již roku 1930, kdy se přestěhoval z rodného Maďarska do zaslíbené Francie. V Paříži se rychle etabloval jako návrhář plakátů pro velké reklamní agentury. Od místní umělecké scény, tehdy ovládané módním surrealismem, se jasně distancoval. (Paříž se stala centrem geometrického umění až po 2. světové válce). Avšak v roce 1940 potkává Vasarely Denise René a o čtyři roky později zakládají vlastní galerii. Její činnost byla nastartována Vasarelyho výstavou kreseb, grafik, ale i užitého umění. Povzbuzen zájmem, pouští se do dalších průzkumů. Definitivně mu však otevřel oči až pobyt na Belle-Isle v roce 1947. Na základě dojmů a intenzivního pozorování tvarů tamní přírody, dospěl k názoru, že „vnitřní geometrii“ lze spatřit všude na zemském povrchu, ale stejně tak i mimo něj. A navíc pojal myšlenku, že „každá forma je základem pro barvu a každá barva je atributem jisté formy.“

A dále: v letech 1948 až 1952 obrací svou pozornost k psychologické „Gestalttheorie“, jejímž základem je teze, že při organizaci vizuálního vjemu oko instinktivně rozděluje pole vnímání na „tvar“ a „pozadí“. A Vasarelyho zaujaly především „hraniční hodnoty“ mezi těmito dvěma plány, při nichž lidské oko není schopno rozhodnout mezi dvěma a více „percepčními hypotézami“. Toto vzájemné střídání, které nutí oko k neustálému pohybu, zformovalo základy Vasarelyho nejrozsáhlejší skupiny prací nazvané Gordes-Cristal.

Vasarelyho zaujaly především „hraniční hodnoty“ mezi těmito dvěma plány, při nichž lidské oko není schopno rozhodnout mezi dvěma a více „percepčními hypotézami“.

Vasarely si vymezil svou cestu, na které během let přibyly další variace, ale i devalvace. Muzeum města Brna tedy představuje na Špilberku „výstavu prezentující umělecký kvas ,barevných‘ šedesátých a sedmdesátých let 20. století.“ Kurátorem expozice je Miroslav Huška z pražské Galerie GOAP, která do Brna díla zapůjčila (jde o galerii, která na pražském Staroměstském náměstí na fasádě domu anoncuje svou stálou expozici podivně nepochopitelného seskupení Mucha – Dalí – Warhol). Organizátoři výstavu v Brně sestavili 110 exponátů z období 1939 až 1989, včetně deníků, korespondence a plakátů na umělcovy výstavy. A jako lákadlo je zdůrazňována přítomnost slavného Vasarelyho motivu – Zebry z padesátých let (s tímto motivem však Vasarely začal již před válkou, a to v roce 1937).

Po zrození nálepky op-art v 60. letech se tento umělecký směr začal šířit i za oceán. Roku 1965 byla v New Yorku – Museum of Modern Art – uspořádána první rozsáhlá výstava op-artového umění pod názvem The Responsive Eye. Vasarely byl tehdy oficiálně označen za otce op-artu. Zatímco veřejnost byla tehdy nadšená, kritika ji smetla jakožto pouťovou atrakci. Bez znalosti širších souvislostí se totiž toto umění ve větším a nerozlišeném množství může skutečně tak jevit.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.