Kopie drahých léků zažívají v Česku boom. Cena léčby padá.

Následovatelé biologických preparátů razantně snižují ceny jinak extrémně drahé léčby. Nástup takzvaných biosimilars totiž znamená pád ceny léčby nejméně o patnáct, často však i o desítky procent. Běžně už předepisují biosimilars revmatologové či hematologové, nejpomaleji se kopie originálů prosazují v onkologii.

Nemocnice (ilustrační foto). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nemocnice (ilustrační foto). | foto: Shutterstock
Nemocnice (ilustrační foto). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Kopie drahých biologických preparátů, tzv. biosimilars, začaly dobývat české zdravotnictví. Jak vyplývá z průzkumu společnosti IMS Health, předepisují tyto následovatele originálních přípravků již dvě pětiny lékařů, kteří pacienty léčí touto moderní terapií.

„Naprostá většina lékařů, kteří biosimilars používají, je považuje za léčiva zcela adekvátní originálním biologickým lékům,“ vysvětluje výsledky průzkumu výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem (ČAFF) Martin Mátl. Průzkum se uskutečnil letos v lednu na vzorku 272 specializovaných lékařů z oborů onkologie, revmatologie a hematologie. Jako hlavní přínos biosimilars lékaři označují jejich nižší cenu oproti originálům, a tedy možnost léčit větší počet pacientů.

Za biologickou léčbu, která se smí předepisovat jen ve specializovaných centrech, letos plánují zdravotní pojišťovny utratit dohromady kolem třinácti miliard korun.

Za biologickou léčbu, která se smí předepisovat jen ve specializovaných centrech, letos plánují zdravotní pojišťovny utratit dohromady kolem třinácti miliard korun. „Loni jsme podle dosavadního odhadu vydali za tyto centrové léky 7,7 miliard korun, podíl kopií originálů je zatím marginální v řádu stovek milionů korun. Nicméně se stále více prosazují,“ upřesnil mluvčí VZP Oldřich Tichý.

Biologika se používají k léčbě nádorů, v hematologii či některých chronických chorob, jako je lupenka, revmatoidní artritida, roztroušená skleróza či střevní záněty. Tato terapie je přitom velmi nákladná, léčba rakoviny prsu vyjde na milion korun pro jednu pacientku za rok, u lupenky je to necelých 300 000 korun a například měsíc terapie karcinomu ledviny stojí 100 000 korun.

Celkové náklady na lék Trastuzumab, jenž se podává při karcinomu prsu či žaludku, přesáhly loni podle dat IMS Health 600 milionů korun. A třeba u preparátu, který užívají pacienti s revmatoidní artritidou, zánětlivými onemocněními trávicího traktu či s lupenkou, se vyšplhaly přes 860 milionů.

Ceny klesnou až na polovinu

Rozšíření biosimilars, respektive jejich levnějších kopií, přitom dokáže s cenami razantně zahýbat. Ze zákona musí stát o patnáct procent méně než referenční produkt. „V reálné praxi ale klesají jejich ceny o desítky procent. Léčba se tak výrazně zlevní a může být podána více pacientům,“ vysvětluje Marek Borovský ze společnosti Sandoz. Ve druhém sledu, s odstupem několika měsíců, pak zlevní i originální přípravek.

Stejné očekávání má i největší zdravotní pojišťovna. „Po nástupu biosimilars vidíme dramatické rozdíly v cenách, především u revmatoidní artritidy,“ řekl náměstek VZP Petr Honěk.

Největší zkušenosti s biosimilars mají revmatologové a hematologové. Například na revmatoidní artritidu je předepisují již čtyři pětiny lékařů.

Největší zkušenosti s biosimilars mají revmatologové a hematologové. Například na revmatoidní artritidu je předepisují již čtyři pětiny lékařů. Devadesát procent z nich přitom nevidí žádný klinický rozdíl ve srovnání s originály. „Ve všech hodnocených terapeutických oblastech prokázaly zkušenosti devadesáti procent lékařů stejnou bezpečnost, tedy četnost výskytu nežádoucích účinků, u biosimilars jako u originálních léků,“ zdůrazňují autoři průzkumu.

Výzvy v podobě nižší ceny se chopili i gastroenterologové, kteří biologiky léčí nemocné se střevními záněty. „Biosimilars podáváme několika stovkám svých pacientů. Vykazují stejnou efektivitu, bezpečnost i výskyt nežádoucích účinků jako originální přípravky,“ popisuje své zkušenosti profesor Milan Lukáš z klinického centra Iscare.

Se střevními záněty se v zemi léčí kolem čtyř tisíc pacientů, což je desetina lidí s Crohnovou chorobou a jen šest až sedm procent s ulcerózní kolitidou. Tuto moderní terapii tak v Česku podáváme oproti západní Evropě jen čtvrtině až třetině pacientů. „Nástup biosimilars stlačil ceny o čtyřicet až padesát procent a díky tomu se mohlo začít léčit o tisíc pacientů víc,“ upřesňuje profesor Lukáš.

Onkologie zatím zaostává

Nejpomaleji se kopie originálů prosazují v onkologii. Předepisuje je jen necelá pětina lékařů, kteří biologika ordinují svým pacientům. „Hlavním důvodem je, že do této terapeutické oblasti budou biosimilars letos a příští rok teprve vstupovat,“ vysvětluje Borovský. Originálním přípravkům totiž teprve vyprší patenty. V onkologii se tak dosud biosimilars uplatňují jen v oblasti podpůrné léčby, která řeší nežádoucí účinky chemoterapie, aby nebyl nemocný ohrožen infekcí či neměl anémii. V léčbě rakoviny navíc Česko neregistruje takové rozdíly v proléčenosti, jako je tomu u střevních zánětů, revmatoidní artritidy či lupenky.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.