O PRAVÝCH ÚKONECH KAJÍCNÍKA

 aneb NEČAS BUĎTO PŘEDSTÍRÁ PŘED NĚMCI LÍTOST ANEBO PŘED ČECHY SKRÝVÁ VůLI K ZADOSTIUČINĚNÍNečas, vyjadřující současně s LÍTOSTÍ nad poválečným odsunem Němců zároveň i ODMÍTNUTÍ ZADOSTIUČINĚNÍ v podobě majetkových aj. restitucí německého živlu v českém pohraničí, se dopouští kontradikce podobně jako Schwarzenberg, který tvrdí, že z jeho morálního odsudku odsunu Němců prý neplyne, že by tím rovněž nutně projevil i vůli napravit jím shledané bezpráví - měnit nespravedlivé poválečné uspořádání. § Je-li totiž Nečasova lítost nepředstíraná, musí být nutně komponentou celku autentického postoje kajícího se z nepravostí, tj. je nutně spojena s uznáním viny na nepravostech - SEBEOBŽALOBOU  -  a ZADOSTIUČINĚNÍM. Bez koexistence všech těchto tří komponent nelze kající postoj uznat. § Nečasovo odmítnutí ZADOSTIUČINĚNÍ je tedy nutným popřením celku postoje kajícníka a devalvuje tedy nutně i jeho projev LÍTOSTI jakožto falešný. § ZADOSTUČINĚNÍM se rozumí i náprava poměrů, například: navrácení ukradených věcí, vrácení občanství těm, kterým bylo neprávem odňato, očištění zhanobených etc. etc. § Jest otázkou, koho tedy Nečas klame více: falešnou lítostí klame Němce či (Havlovsko-Zieleniecovským) pokoutním otevíráním cesty k zadostiučinění - změně poválečných poměrů - klame Čechy? § Při vší úctě k nejlepšímu premiérovi České republiky lze s úspěchem pochybovat, že by untermensch přelstil übermensche. Podle všeho je tento jeho státnický akt rovněž domluveným divadelním aktem přispívajícím k demoralizaci a dobrovolnému ujařmení českého národa.  

Zkušenost

Proč by to prostě nemohla být zkušenost, ze které se poučíme a nebudeme ji opakovat? Odsun Němců neschvaluji, ale kolektivní vinu Čechů neuznávám. Viníci už nežijí. Aspoň drtivá většina z nich. Poškození také ne.