Konflikt o povinné očkování novelou zákona nekončí

Novela zákona o ochraně veřejného zdraví nabývá účinnosti 1. prosince. Při jejím projednávání parlamentem přitahovaly pozornost médií především povinná vakcinace a s ní spojené sankce. Co bude v oblasti očkování nového?

Okolo vakcín se rozhořela téměř válka – a nejde o nic menšího než o peníze v... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Okolo vakcín se rozhořela téměř válka – a nejde o nic menšího než o peníze v... | foto: Shutterstock
Okolo vakcín se rozhořela téměř válka – a nejde o nic menšího než o peníze v... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Po vleklých diskusích schválili poslanci rozsáhlou novelu zákona o ochraně veřejného zdraví, jež bude účinní od 1. prosince. Tyká se i povinného očkování, a proto se o ni média zajímala více než u podobných, ryze odborných předpisů. Také její schvalování bylo živější – nejenže trvalo více než rok (vláda novelu předložila 18. července 2014), ale poslanci se předháněli v předkládání desítek pozměňovacích návrhů.

Navíc Poslanecká sněmovna projednávala tuto novelu dvakrát – senát ji totiž vrátil s návrhem změn. Poslanci je však senátorům všechny odmítli a novelu schválili ve „své“ původní verzi. Teď je tedy známá definitivní podoba novelizace. Co přináší? Jde jen o povinné očkování? A předejde dalším sporům o očkování?

Čtyři otázky

O povinné očkování se v uplynulých letech vedla řada soudních sporů, několikrát již rozhodovaly soudy všech instancí včetně Ústavního (ÚS), zabýval se jím i veřejný ochránce práv – ombudsman. V rozhodovací praxi se postupně ustálilo několik právních otázek (a zpravidla také konstantních odpovědí na ně), které se opakují a prolínají většinou kauz, ať již jde o žaloby rodičů napadající nepřijetí jejich nenaočkovaných dětí do mateřských škol, či o žaloby, v nichž rodiče napadají pokuty, které dostali za nenaočkování dětí.

Nejčastěji se vyskytují následující čtyři otázky:

1. Zákon nebo vyhláška? Je v souladu s ústavou, když zákon obsahuje pouze obecnou povinnost očkování a ministerstvo zdravotnictví pak prováděcí vyhláškou stanoví seznam povinných očkování, jejich načasování apod.?

Ústavní soud opakovaně rozhodoval o aspektech očkování, které jsou natolik zásadní, že by měly být obsaženy v zákoně, a zda by měl obsahovat i seznam nemocí a očkovacích látek proti nim

Ústavní soud opakovaně rozhodoval o aspektech očkování, které jsou natolik zásadní, že by měly být obsaženy v zákoně, a zda by měl obsahovat i seznam nemocí a očkovacích látek proti nim. A podobně jako předtím Nejvyšší správní soud dospěl ÚS k závěru, že u takových omezení základních práv je rozhodující, aby pravidla byla dostatečně jasná a předvídatelná, a tím poskytovala ochranu před svévolnými zásahy, přičemž je nemusí stanovovat výhradně zákon.

2. Výjimky z povinného očkování

Současná právní úprava obsahuje dvě výjimky z povinnosti nechat děti očkovat – při zjištění imunity vůči infekci nebo trvalé kontraindikace, tedy zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky. Podle veřejného ochránce práv i Ústavního soudu by však měly být v praxi zohledňovány i „výjimečné situace“, jež mohou nastávat při striktní aplikaci zákona, například „kdy by rodiče odmítali nechat očkovat své nezletilé dítě z důvodu předchozích negativních zkušeností s očkováním v rodině, případně z jiných závažných důvodů“.

3. Náboženské přesvědčení

Náboženské přesvědčení jako důvod k odmítnutí očkování zůstává otevřenou otázkou

Náboženské přesvědčení jako důvod k odmítnutí očkování zůstává otevřenou otázkou. České soudy ho zatím nemusely podrobně posuzovat, byť jím stěžovatelé často argumentují. V rozhodovaných případech totiž podle závěru soudů zatím nikdy nešlo o skutečné náboženské přesvědčení, nýbrž pouze o obecné „přesvědčení o škodlivosti očkování“.

4. Srovnání se zahraničím

V mnoha evropských zemích povinné očkování neexistuje, což patří mezi časté argumenty jeho kritiků. Proti tomu stojí neméně silný argument – povinné očkování je zavedeno v řadě jiných států, včetně třinácti členských zemí Evropské unie, například Francie, Itálie, Belgie, Portugalska, Řecka, či Malty, a také USA.

V mnoha evropských zemích povinné očkování neexistuje, což patří mezi časté argumenty jeho kritiků

Navíc aktuální prudký nárůst onemocnění spalničkami v Německu, včetně prvního úmrtí, vyvolal na německé politické scéně vážnou diskusi o možnosti zavést v této zemi povinné očkování. Ústavní soud však mezinárodní srovnání nepovažuje za relevantní pro soudní rozhodování, protože rozhodnutí zákonodárce, že určitý druh očkování bude povinný, „je otázkou politickou a expertní, a proto je tu i velmi omezená možnost ingerence Ústavního soudu“.

Očkovací povinnost

Novela řeší různé oblasti ochrany veřejného zdraví včetně například hygienických požadavků na vodu či ochrany před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením a přináší v nich řadu změn. A bylo to právě povinné očkování a především sankce s ním spojené, které při projednávání novely parlamentem přitahovaly pozornost médií, ostatní témata zůstala zcela nepovšimnuta – nevyvolávají totiž ani zdaleka stejné emoce jako očkování. Co tedy bude v oblasti očkování nového? Řeší novelizace zmíněné námitky odpůrců?

Povinnost očkování pro osoby pobývající na území České republiky novela nemění. Nově však zakotvuje jasná kritéria pro určení rozsahu očkovací povinnosti.

Povinnost očkování pro osoby pobývající na území České republiky novela nemění. Také seznam dvanácti nemocí, proti nimž se pravidelně očkuje, zůstává beze změny a je nadále obsažen v prováděcí vyhlášce– záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění vyvolané původcem Haemophilus influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B, spalničky, zarděnky a příušnice, další tři – tuberkulóza, pneumokokové nákazy a virová hepatitida B – jsou povinná jen pro osoby s určitými zdravotními indikacemi.

Novela však nově zakotvuje jasná kritéria pro určení rozsahu očkovací povinnosti. Výslovně totiž stanoví, že očkování se provádějí „k zamezení vzniku a šíření závažných infekčních onemocnění s vysokým rizikem dalšího epidemického šíření“, a navíc odkazuje na doporučení Světové zdravotnické organizace a Evropského střediska pro kontrolu nemocí.

Změna sankcí

Právě tento nedostatek současné úpravě vytýkala ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková ve svém odlišném stanovisku – separátním votuke dvěma loňským nálezům ÚS. Vadilo jí, že zákonodárce nejen ponechává seznam očkování na vyhlášce ministerstva zdravotnictví (MZ), ale ani nestanovuje kritéria, jimiž se má řídit při rozsahu očkovací povinnosti ani žádné meze jeho rozhodování, například že musí jít o nebezpečnou nakažlivou nemoc. Do budoucna bude tedy MZ při vydávání prováděcí vyhlášky povinně přihlížet ke všem uvedeným kritériím, a nikoli pouze k závěrům Národní imunizační komise.

Rozdíl v rozsahu sankcí je nepřehlédnutelný – namísto dosavadních dvou stručných paragrafů je jich celkem 16, a to velmi obsáhlých

Další zásadní body dosavadní úpravy se nemění – rozsah výjimek z povinného očkování zůstává stejný, a ani náboženské přesvědčení není podle zákona důvodem k odmítnutí očkování. Nemění se ani povinnost mateřských škol a podobných zařízení přijmout pouze dítě, které se podrobilo očkování – je pouze formulačně zpřesněna. Kritici povinného očkování tedy budou zřejmě i v budoucnu uplatňovat zmíněné argumenty.

Mění se však sankce. Na první pohled je nepřehlédnutelný rozdíl v jejich rozsahu – namísto dosavadních dvou stručných paragrafů je jich celkem 16, a to velmi obsáhlých. Pokud jde o obsah, média tvrdě kritizovala novelu kvůli údajně přísným sankcím. Novela prý hrozila zlikvidovat mládežnické organizace a pořadatele letních táborů vysokými sankcemi – až 500 tisíc korun, pokud přijmou dítě bez lékařského posudku o podstoupení všech očkování.

Pokuty

Paradoxní je, že nejde o novinku. Tato povinnost včetně sankce je v zákoně obsažena již více než deset let a mateřská a základní škola směly i před novelou na zotavovací akci přijmout jen dítě, které splňuje mimo jiné podmínku povinného očkování. Jediný rozdíl je výše sankce.

Pro delikty pořadatelů akcí pro děti byla ve vládním návrhu horní hranice pokuty sto tisíc korun, ale poslanci ji snížili na 30 tisíc

Dosavadní zákon o ochraně veřejného zdraví za jakékoli porušení povinností stanoví jedinou pokutu až do výše dvou milionů korun – v případě opakování, či porušení téže povinnosti ve dvou a více provozovnách dokonce až desetinásobně více. Novela ji nahrazuje podrobnými definicemi jednotlivých správních deliktů. Pro delikty pořadatelů akcí pro děti nebyla ve vládním návrhu horní hranice pokuty pět set tisíc, ale sto tisíc korun, poslanci ji však snížili na 30 tisíc.

Ani před novelou, ani po ní však nelze bez dalšího vycházet z maximální výše sankce, je to ale mediálně mnohem atraktivnější než popisovat skutečně ukládané pokuty v konkrétních případech. Novela navíc nově výslovně vylučuje odpovědnost za porušení pro toho, kdo vynaložil veškeré úsilí, aby porušení zabránil. Současná úprava nic podobného nezná.

Pozměňovací návrhy

Jak jsem již zmínil, poslanci byli při projednávání této novely obzvlášť pilní a podali několik desítek pozměňovacích návrhů, a to nejen k očkování, ale například i k ochraně před hlukem. V oblasti povinného očkování navrhovali kupříkladu individuální očkovací plány, možnost volby alternativní vakcíny, zrušení zákazu vyslat na školu v přírodě neočkované děti a často také snížení sankcí.

Jeden z pozměňovacích návrhů měl umožnit očkování i bez souhlasu očkovaného, tedy „poskytnout zdravotní služby stanovené k předcházení vzniku a šíření infekčních nemocí“, a to změnou souvisejícího předpisu – zákona o zdravotních službách, který v současnosti umožňuje provést některé zákroky bez souhlasu pacienta, například nezbytnou péči, pokud zdravotní stav neumožňuje pacientovi souhlas vyslovit, či hospitalizaci osoby, která bezprostředně a závažně ohrožuje sebe nebo své okolí.

Poslanci byli při projednávání novely obzvlášť pilní a podali několik desítek pozměňovacích návrhů, a to nejen k očkování, ale například i k ochraně před hlukem

Jiný pozměňovací návrh měl zavést odpovědnost státu za újmu způsobenou v pravděpodobné souvislosti s očkováním (box Pozměňovací návrh). Poslankyně Nina Nováková jej navrhla s odůvodněním, že ukládá-li stát určitou povinnost, musí také nést odpovědnost za případné negativní účinky.

To však mnoho poslanců podle jejich slov „vyděsilo“ a vyslovili se silně proti. Snad žádný jiný pozměňovací návrh nevyvolal tolik odmítavých reakcí. Většina pozměňovacích návrhů však byla nakonec zamítnuta. Jedinou významnější změnou oproti původnímu vládnímu návrhu je zmíněné snížení sankcí.

Zmínit je třeba i usnesení senátního výboru pro zdravotnictví, kterým žádá ministra zdravotnictví o aktivity „pro zvýšení povědomí o významu očkování v odborné i laické veřejnosti“, a aby v jednáních se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) „velmi brzy inicioval diskusi směrem k případné aktualizaci a sjednocení povinných očkovacích systémů v jednotlivých zemích Evropy s ohledem na volný pohyb osob a na stávající vlnu migrace“.

Sjednocení povinných očkovacích systémů v Evropě, jakkoli logicky zní v souvislosti s volným pohybem osob, však bude v praxi stěží dosažitelné.

Odpovědnost státu

Diskuse a spory o povinné očkování zcela jistě neutichnou, a bude-li příležitost, povedou se i v parlamentu, nelze však očekávat, že by v nejbližší době vedly k zásadním změnám – až na jednu výjimku. Dříve, či později se v některém ze soudních sporů otevře otázka odpovědnosti státu za škodu způsobenou očkováním, a proto je třeba se jí zabývat již nyní.

Legislativa by měla zvážit doplnění novely o odpovědnosti stát, a to tím spíše, že taková právní úprava není v jiných státech ojedinělá

Odpovědnost státu by bylo možné dovodit již za současné úpravy, tedy aniž by byla výslovně zakotvena, nelze však odhadnout, jak by dopadl soudní spor. Poškozený by podle mne narážel na řadu nejen procesních problémů a nejasností, včetně té, koho v konkrétním případě žalovat: Stát, který očkování nařídil, lékaře, jenž ho provedl, či snad farmaceutickou firmu, která očkovací látku vyrobila? Z právního hlediska by šlo o zajímavý odborný problém, nebýt toho, že za každým podobným případem bude obrovská lidská tragédie.

Nepřekvapuje, že poslanecký pozměňovací návrh zakotvující odpovědnost státu byl zamítnut. V případě takové zásadní změny by však mělo jít spíše o vládní iniciativu vycházející z předchozí odborné i politické diskuse než o poslanecký návrh.

Ostatně, již loni Ústavní soud při rozhodování jednoho z „očkovacích sporů“ upozornil, že prostor pro odškodnění sice otvírá Úmluva o biomedicíně, která je součástí našeho ústavního pořádku, nicméně je namístě, aby legislativa zvážila doplnění novely o odpovědnosti stát, a to tím spíše, že taková právní úprava není v jiných státech ojedinělá.

Pozměňovací návrh

k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

(sněmovní tisk 270/0)

předkládá: Mgr. Nina Nováková Mgr. Jan Farský

1. V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I se za dosavadní bod 126. vkládá nový bod 127., který zní:

„127. V § 45 odst. 2 se za slovo ,pravidelná‘, vkládají slova ,očkování dle individuálního očkovacího plánu‘.“

Následující body se přečíslují.

2. V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I dosavadní bod 128 nově zní:

„128. § 46 včetně poznámek pod čarou nově zní:

„§46“

(1) Fyzická osoba, která má na území České republiky trvalý pobyt, cizinec, jemuž byl povolen trvalý pobyt, cizinec, který je oprávněn k trvalému pobytu na území České republiky, a dále cizinec, jemuž byl povolen přechodný pobyt na území České republiky na dobu delší než 90 dnů nebo je oprávněn na území České republiky pobývat po dobu delší než 90 dnů, jsou povinni podrobit se, v prováděcím právním předpisu upravených případech a termínech, stanovenému druhu pravidelného očkování nebo očkování dle individuálního očkovacího plánu. Pravidelná očkování nebo očkování dle individuálního očkovacího plánu se provádějí k zamezení vzniku a šíření závažných infekčních onemocnění s vysokým rizikem dalšího epidemického šíření v kolektivech a život ohrožujících infekčních onemocnění, s ohledem na doporučení Světové zdravotnické organizace a Evropského střediska pro kontrolu nemocí. Prováděcím právním předpisem stanovené fyzické osoby a fyzické osoby, které mají být zařazeny na pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčních onemocnění, jsou povinny podrobit se ve stanoveném rozsahu stanovenému druhu zvláštního očkování.

(2) Očkování dle individuálního očkovacího plánu se provede na žádost zákonného zástupce, pěstouna nebo fyzické osoby, které byla nezletilá fyzická osoba mladší 15 let soudem svěřena do osobní péče. V době probíhajícího individuálního očkovacího plánu se na toto dítě pohlíží jako na osobu, která se již podrobila očkování dle individuálního očkovacího plánu.

(3) Před provedením pravidelného, očkování dle individuálního očkovacího plánu a zvláštního očkování je fyzická osoba povinna podrobit se v případech upravených prováděcím právním předpisem vyšetření stavu imunity (odolnosti). Pravidelné, očkování dle individuálního očkovacího kalendáře a zvláštní očkování se neprovede při zjištění imunity vůči infekci nebo zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (trvalá kontraindikace). O těchto skutečnostech poskytovatel zdravotních služeb vystaví fyzické osobě potvrzení a důvod upuštění od očkování zapíše do zdravotnické dokumentace.

(4) Zjistí-li příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, že se nezletilá fyzická osoba nepodrobila očkování podle odstavce 1 nebo vyšetření podle odstavce 3, a jde-li o nezletilou fyzickou osobu, která nemá zvoleného poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, stanoví jí rozhodnutím povinnost podrobit se tomuto očkování nebo vyšetření u určeného poskytovatele zdravotních služeb.

(5) Jde-li o fyzickou osobu, která nedovršila patnáctý rok svého věku, odpovídá za splnění povinností podle odstavců 1 až odst. 4 její zákonný zástupce12, pěstoun nebo fyzická osoba, které byla soudem svěřena do osobní péče80). V případě fyzických osob, které nedovršily patnáctý rok věku, svěřených do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě rozhodnutí soudu10a), umístěných do dětských domovů pro děti do 3 let věku, do školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy81), do zařízení sociálních služeb poskytujících pobytové služby82) a obdobných zařízení, byla-li soudem nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova, odpovídají za splnění povinností podle odstavců 1 až 4 tato zařízení.

(6) Orgán ochrany veřejného zdraví, který vydal rozhodnutí podle odstavce 4, požádá určeného poskytovatele zdravotních služeb, aby očkování nebo vyšetření provedl. Určený poskytovatel zdravotních služeb je povinen žádosti vyhovět.

(7) Prováděcí právní předpis upraví členění očkování a podmínky provedení očkování, způsoby vyšetřování imunity, pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčního onemocnění a podmínky, za nichž mohou být v souvislosti se zvláštním očkováním fyzické osoby zařazeny na pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčního onemocnění.

________________

80) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

81)Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

82) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

3. V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I se za dosavadní bod 131. vkládá nový bod 132., který zní:

„132. § 47 odst. 1 nově zní:

„(1) K pravidelnému, očkování dle individuálního očkovacího plánu, zvláštnímu a mimořádnému očkování může poskytovatel zdravotních služeb použít očkovací látky podle antigenního složení očkovacích látek stanoveného Ministerstvem zdravotnictví podle § 80 odst. 1 písm. e) a jiné registrované očkovací látky. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen osoby předem seznámit s možností výběru očkovacích látek.“

Následující body se přečíslují.

4. V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I dosavadní bod 132 nově zní:

„132. V § 47a odst. 1 větě první se za slova „pravidelná očkování dětí“ vkládají slova „ a očkování dětí dle individuálního očkovacího plánu“, slova „praktičtí lékaři“ se nahrazují slovy „poskytovatelé zdravotních služeb v oboru praktické lékařství“, ve větě třetí se slova „příslušní praktičtí lékaři pro dospělé“ nahrazují slovy „poskytovatelé zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství“ a slova „lékaři zdravotních ústavů“ se nahrazují slovy „zdravotní ústavy“ a ve větě poslední se slova „ústavech sociální péče“ nahrazují slovy „v zařízeních sociálních služeb“.

5. V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I se za dosavadní bod 138. vkládá nový bod 139., který zní:

„139. § 49 zní“:

„§49“

(1) Ze státního rozpočtu se hradí očkovací látky pro zvláštní a mimořádná očkování.

(2) Ze státního rozpočtu se dále hradí očkovací látky pro pravidelná očkování nebo očkování podle individuálního očkovacího plánu fyzických osob, které nejsou pojištěnci podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění.

(4) Za újmu nikoli zanedbatelnou, způsobenou v souvislosti s pravidelným očkováním, očkováním dle individuálního očkovacího plánu, zvláštním a mimořádným očkováním a očkováním hrazeným z veřejného zdravotního pojištění na základě zvláštního právního předpisu, nese odpovědnost stát. Má se za to, že způsobení této újmy je nesprávným úředním postupem a újma se odškodňuje v řízení dle zvláštního právního předpisu upravujícího odpovědnost státu za nesprávný úřední postup a za použití občanského zákoníku o náhradě újmy a promlčení. V řízení jedná za stát Ministerstvo zdravotnictví“.

Následující body se přečíslují.

6. V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I dosavadní bod 196 nově zní:

„196. V § 80 odst. 1 písmene e) se za slovo „pravidelná“ vkládají čárka a slova „očkování dle individuálního očkovacího plánu,“ a na konci textu písmene e) se doplňují slova „stejným postupem Ministerstvo zdravotnictví stanoví a zveřejní i změny antigenního složení očkovacích látek pro pravidelná, očkování dle individuálního očkovacího plánu, zvláštní a mimořádná očkování“.

7. Změna zákona 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění:

„§ 30 odstavec 2 písmeno a) nově zní:

„a) očkování a úhrada léčivých přípravků obsahujících očkovací látky pro pravidelná očkování a očkování dle individuálního očkovacího plánu podle antigenního složení očkovacích látek stanoveného Ministerstvem zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví.“

Odůvodnění:

Novela zákona o ochraně veřejného zdraví, kterou předložila Vláda ČR do Poslanecké sněmovny PČR nereflektuje řadu dlouhodobých připomínek odborné veřejnosti, lékařů či pedagogických pracovníků nebo rodičů. Je více než vhodné, aby stát spolupracoval s rodiči jako s plnohodnotnými partnery v péči o zdraví dítěte. Přílišný paternalistický přístup státu vede k rozmělnění odpovědnosti a vyvolává přirozený odpor.

Tento návrh obsahuje několik zásadních změn, které by předkládaná novela měla obsahovat.

Jedna z klíčových věcí je zavedení odpovědnosti státu za škodu na zdraví způsobenou v souvislosti s pravidelným očkováním. Tuto odpovědnost na sebe bere například i Německo, kde je očkování pouze doporučené.

Návrh dále zavádí termín individuální očkovací plán. Většina rodičů povinné očkování neodmítá, ale chce mít jistotu, že probíhá v takovém rytmu, který je optimální pro jejich dítě. Individuální očkovací plán je operativní - vznikne na základě dohody mezi lékařem a zákonnými zástupci a v rámci přijímání dítěte do všech zařízení má stejnou platnost, jako potvrzení o pravidelném očkování. Zamezí se tak nespravedlivému diskriminování dětí, jejichž rodiče patří k maximálně odpovědným.

V Praze dne 30. 3. 2015

Počet příspěvků: 1, poslední 2.12.2015 06:29 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.