Konečně naostro! Průvodce povolebním mumrajem.

Tři týdny po volbách se spustil proces, jehož zátočinami vás provede Petr Nováček.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Sociální demokracie překonala povolební krizi, a tak hurá do práce, poněvadž kdo ví, na jak dlouho ji překonala. Snad nejen na mžik, poněvadž i když by „pučisté“ rádi „zasolili carovi“ Slávkovi za to, jak on „zasolil“ jim, předčasné volby nechtějí ani „pučisté“. Budou ale jistě Sobotkovi pilně dělat červené čárky za každý kompromis, neřku-li ústupek od volebního programu strany, jehož se při koaličních jednáních dopustí.

A Sobotka je ke kompromisům a k ústupkům případným koaličním partnerům předurčen! ČSSD má jen 50 poslanců, přičemž až 23 z nich prý souzní spíše s „pučistou“ Tejcem než se Sobotkou. Hnutí ANO Andreje Babiše má ale poslanců 47, tedy jen o tři méně. Bohuslav Sobotka si nebude moci příliš dupnout, pokud bude Babiš trvat na nějaké libůstce, kterou ČSSD neměla ve svém volebním programu.

Lidovců bude sice v Poslanecké sněmovně jen 14, leč právě oni jsou nejschůdnějším můstkem k většinové a svou skladbou přijatelné koalici ČSSD – ANO – KDU-ČSL. A Sobotkovo dupání směrem k lidovci Bělobrádkovi by raději nemělo překročit hranici teatrálnosti.

Paradoxy

Nicméně Sobotka si už na lidovce zmužile zadupal. Při první oťukávací schůzce vyjednavačů ČSSD a KDU-ČSL před týdnem a zejména na jejich dalším setkání 12. listopadu večer padly na stůl takzvané církevní restituce. Sociální demokracie trvá na tom, že byly přijaty velmi podivným způsobem a vrátit se k nim že je morální povinností ČSSD, jak pravil její místopředseda Lubomír Zaorálek. Revizi církevních restitucí slibovala ČSSD ve volebním programu, jsouc si vědoma, že čtyři pětiny občanů by to uvítaly.

Andrej Babiš na restituce původně silný názor neměl. Jenomže už ho má! Asi ho přespříliš dohřáli lidovci.

Andrej Babiš na restituce původně silný názor neměl. Jenomže už ho má! Asi ho přespříliš dohřáli lidovci tím, jak sveřepě opakují, že podle ústavních zvyklostí musejí kandidáti na ministry předložit negativní lustrační osvědčení. To šéf ANO nemá a mít nebude, ani když lednový soud v Bratislavě dospěje k závěru, že s StB vědomě nespolupracoval.

Babiš proto začne svou ústavně-politickou dráhu mimo vládu, dost možná coby předseda velevlivného rozpočtového výboru sněmovny, z kteréžto židle držel kdysi Miroslav Kalousek na uzdě Grossovu vládu, jejímiž členy byli i Kalouskovi křesťanští demokraté. To jsou ale paradoxy, že ano?

Vyhraje-li v lednu 2014 Andrej Babiš svou soudní při, mohl by se na ministerstvo financí, jež by do té doby vedl nějaký odborník, přesunout dodatečně. Samozřejmě, že za předpokladu, kdyby prezident republiky Miloš Zeman případný očistný rozsudek bratislavského soudu uznal jako důkaz, že Andrej Babiš spolupracovníkem komunistické vnitřní rozvědky nebyl. Učinit by tak mohl, poněvadž lustrování členů vlády je polistopadový obyčej, nikoli povinnost vysloveně daná zákonem.

Zpět k restitucím!

Předsedovi hnutí ANO na církevních restitucích prý vadí zejména protiinflační doložka, jež znamená, že finanční náhrada církvím za nevydaný majetek by se ze stanovených 59 miliard korun mohla během příštích 30 let přiblížit až k 90 miliardám. Babiš proto souhlasí s ČSSD, že k církevním restitucím je třeba se znovu vrátit.

Názor je názor, má na něj právo! Proč ale lidovce návdavkem ještě kopnul do holeně? Prý kdovíjak je to s financováním jejich volební kampaně (transparentní účet KDU-ČSL je přitom dostupný na jejím webu) a nebylo by vůbec nejlepší obejít se bez Bělobrádkovy strany? „Tomio Okamura má stejný počet poslanců jako lidovci. Naši experti budou analyzovat jeho zákon o obecném referendu,“ exceloval Babiš ve středu dopoledne.

Sociální demokraté, jsouce téhož dne večer diskrétně dotázáni, se dušovali, že s tímhle nápadem nemají opravdu nic společného, že to je originální nápad Babišův. Ti lidovci ho ale museli urazit, když se takhle nechal „vytočit“!

Každopádně Bohuslav Sobotka hned ve čtvrtek prohlásil, že „jiná stabilní varianta vlády než ČSSD, ANO a KDU-ČSL není pravděpodobná“. Což samozřejmě neznamená, že nemůže nakonec dojít na jinou variantu koalice, včetně té s Okamurovým Úsvitem přímé demokracie.

Okamura sice odmítá do vlády vstoupit, ale podpoří prý kteroukoli, jež prosadí základní požadavek jeho Úsvitu, totiž zákon o obecném referendu. Rozumějme, o referendu o čemkoli, včetně daní a odvolávání politiků z funkcí.

Obecné referendum, jak ho navrhuje Okamura, je pro sociální demokracii přece jen příliš silná káva

To je sice příliš silná káva pro sociální demokracii, ale KSČM už Okamuru o „jeho“ návrh zákona o obecném referendu požádala, aby si jej mohla prostudovat. Strana Vojtěcha Filipa jest též přítelkyní přímé demokracie, ale s referendy o všem by měl její právně erudovaný předseda asi problém.

O jedno referendum má však KSČM zájem mimořádný. Občané by v něm měli rozhodnout o církevních restitucích. Retroaktivní by být nesmělo, to JUDr. Filip připouští, ale s okamžitou platností „stopnout“ další vydávání majetku církvím a jejich finanční odškodňování by mohlo, domnívají se komunisté. Prý ať si církve financují jejich věřící z daňových asignací, jako v řadě zemí.

V nich ovšem jako u nás v roce 1949 komunistický režim církve neožebračil, takže vystačí jen s asignacemi. Skromné počty českých a moravských věřících by druhdy státem „obrané“ církve neudržely při životě. Tak či onak by byly církve dál závislé na státu (a státem kontrolovatelné), a zároveň by do jeho záležitostí zasahovaly, což je oboustranně nevýhodné a nežádoucí.

Církevní restituce prosadila Nečasova vláda nejen jako akt spravedlnosti, nýbrž také coby proces postupné odluky církví od státu. Časem to bude nejcennější přínos takzvaných církevních restitucí.

Bělobrádek a ochota ke kompromisům za každou cenu

Vraťme se však k lidovcům. Jakkoli se pod Bělobrádkovým vedením tato strana v uplynulých třech letech zmodernizovala, mezi jejími voliči je stále značný podíl praktikujících křesťanů. Ti by KDU-ČSL už nikdy nikam nevolili, pokud by ČSSD a hnutí ANO kývla na „ořezání“ církevních restitucí. Jak Sobotkovi, tak Babišovi Pavel Bělobrádek a další lidovečtí vyjednavači proto opakují, že se žádného handrkování o restitucích KDU-ČSL nezúčastní.

Po šrámkovském způsobu patřívalo sice k lidovecké výbavě „býti při tom“, jenomže Bělobrádkovo silně omlazené vedení strany je jiného ražení než Šrámkovi dědicové nazývaní dnes ve straně „staří lidovci“.

„Nemáme dluhy, volbami jsme si finančně pomohli, ale scházejí nám zkušenosti z velké politiky, takže se do vlády nepohrneme. I z okresních organizací nám píší – než jít do vlády za každou cenu, pojďme raději do opozice,“ řekl autorovi tohoto textu předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.

Bělobrádkova pozice vůči straníkům je výrazně odlišná od postavení jeho předchůdců v čele KDU-ČSL

Vtip je v tom (a to si asi ani ČSSD, která má s lidovci zkušenosti, zatím neuvědomuje), že předseda KDU-ČSL má dnes volné ruce. Po volebním neúspěchu strany v roce 2010 automaticky padl obyčej, že „bratr předseda“, ministr a tak podobně, se „nějak postará“ o dvě tři stovky nejvěrnějších straníků tím, že je rozprostře po ministerstvech a jiných úřadech, umístí v dozorčích radách atd. Ti, jichž se to týkalo, byli ze svých „pelíšků“ až na výjimky po volbách 2010 postupně vypuzeni a mezitím se postavili na vlastní nohy.

V tomto smyslu není „bratr předseda Bělobrádek“ nikomu ve straně zavázán. Jeho ochota ke kompromisům málem za každou cenu je proto výrazně menší, než bývala u Bělobrádkových předchůdců.

Lidovci tedy řekli svým potenciálním partnerům, že chtějí-li otevřít restituční téma, musejí se sami obrátit na církve a zjistit, zdali by s tím byly svolné. Bohuslav Sobotka zareagoval opravdu promptně. Během čtvrtka požádal o schůzku kardinála Dominika Duku a Joela Rumla, předsedu Ekumenické rady církví.

Sobotka připustil, že „nejjednodušší cesta, jak dospět k revizi církevních restitucí, by byla nová dohoda s církvemi o tom, aby redukovaly své finanční požadavky na státní rozpočet v příštích letech“ a dodal: „Budeme chtít, aby podoba této revize byla součástí koaliční dohody.“

Pokud by církve byly s úpravami restitučních smluv svolné, KDU-ČSL by samozřejmě souhlasila. Dodejme, že nejde jenom o takzvaný restituční zákon, ale hlavně o 16 smluv mezi státem a jednotlivými církvemi, které nelze změnit jen z vůle státu, nýbrž vždy pouze z vůle obou smluvních stran. Kdyby stát tuto zásadu nerespektoval, čelil by hromadným žalobám i před mezinárodními soudy, rozsáhlým finančním sankcím a vážným poškozením své mezinárodní pověsti.

„Není žádná firma na světě, která rozešle obchodním partnerům poselství ,vyměnili jsme ředitele, tudíž smlouvy, které jsme s vámi uzavřeli, neplati‘. Taková firma by skončila ihned v konkurzu,“ vyjádřil se předseda do opozice směřující TOP 09 Karel Schwarzenberg.

Smlouvy jsou smlouvy, ale i církvím jistě záleží na tom, aby na ně nepadlo podezření z hamižnosti

Není vyloučeno, že Bohuslav Sobotka nenarazí u církví na neprostupnou zeď. Smlouvy jsou smlouvy, ale i církvím jistě záleží na tom, aby na ně nepadlo podezření z hamižnosti v čase, kdy „otčinu ovinula mračna“. Rozhodně to ale nebude partie na pár týdnů, během nichž musí Sobotka sestavit vládu a sepsat koaliční smlouvu. O restitucích se nejprve marně jednalo dvacet let, přičemž jejich snad nejobtížnější část, totiž domluva církví mezi sebou navzájem a posléze státu se všemi dohromady a s jednou každou z nich zabrala přes čtyři roky.

Předseda sněmovny? Nejde jen o prestiž.

Samozřejmě, že odlišných názorů na věci podstatné, na důchodovou reformu, na daně korporátní i fyzických osob a tak dále, je před ČSSD, ANO a KDU-ČSL celá kupa. Restituční téma je ale specifické, poněvadž může znamenat „střídání“ v tomto trojlístku.

Nejde přitom jen o odlišné přístupy programové povahy. Pochopitelně jsou už v plném proudu personální záležitosti, jež se týkají aktuálně zejména Poslanecké sněmovny. Ta se sejde 25. listopadu. Aby mohla začít fungovat, musí si zvolit vedení a rozhodnout o počtu a složení výborů.

Funkci předsedy či předsedkyně Poslanecké sněmovny si pro sebe nárokují ČSSD a hnutí ANO. Sociální demokracie uvažuje buď o Janu Hamáčkovi, anebo o Lubomíru Zaorálkovi. O Hamáčkovi se přemýšlelo také jako o ministru obrany a Zaorálek se léta věnuje mezinárodním vztahům a rád by se stal ministrem zahraničí. Otázkou je, zdali si ho troufne Bohuslav Sobotka nominovat, poněvadž podobně jako Vladimír Špidla a Jiří Dienstbier je na prezidentově černé listině.

Uřídit Poslaneckou sněmovnu není jen tak a Zaorálek s tím má dlouholeté zkušenosti, Hamáček ji ale jako místopředseda pár měsíců řídil také. Oproti kterémukoli kandidátovi hnutí ANO jde o zkušené borce. Jeho místopředsedkyně Věra Jourová, o jejíž kandidatuře se mluvilo, sice působí pozitivním dojmem, leč coby někdejší náměstkyni ministra pro místní rozvoj je jí bližší exekutiva.

To, že má ANO o funkci hlavy dolní komory velký zájem, asi nebude jen záležitostí prestižní. Pokud se prezidentu republiky nepodaří ani na druhý pokus jmenovat premiéra, jehož vláda získá ve sněmovně důvěru, kandidáta pro třetí a poslední pokus mu navrhne právě předseda Poslanecké sněmovny.

Řečeno ještě jinak: kdyby se ani na dva pokusy nepovedlo ČSSD sestavit vládu a uspět s ní v Poslanecké snemovně, bylo by nelogické, pokud by pak předseda sněmovny z hnutí ANO navrhl prezidentu Zemanovi za premiéra Andreje Babiše?

Zástupci ČSSD a ANO se už jinak dohodli na tom, že jedna ze stran získá křeslo předsedy sněmovny a druhá dvě místopředsednická křesla. Pokud budou místopředsedové čtyři, stanou se jimi dále zástupci TOP 09 (navržen bude Miroslav Kalousek) a KSČM (Vojtěch Filip). Kalousek bude při tajné volbě pro některé poslankyně a poslance možná poněkud kontroverzní, ale parlamentní strany si v těchto případech většinou svoje kandidáty nekádrují.

Předseda a místopředsedové sněmovny podobně jako předsedové poslaneckých klubů mají podle jednacího řádu nárok na přednostní udělení slova, což je pro zdatné řečníky Kalouskova typu, schopné okamžitých replik, dar z nebes.

Jestliže bude ale místopředsedů pět, bude tím pátým buď lidovec, anebo emisar Úsvitu. Zatím to vypadá tak, že donedávna předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová z ODS vyjde naprázdno. V běhu je dohadování o tom, kolik bude které parlamentní straně přiděleno předsednických židlí ve výborech. ANO prý chtělo zredukovat počet výborů na 17, tím že by byl opět sloučen branný a bezpečnostní výbor, ale nechalo si vysvětlit, že lépe bude zůstat u 18 výborů.

Zaplaťpánbůh zatím nic nenasvědčuje tomu, že by jako po volbách na jaře 2006 neměla sněmovna předsedu dva měsíce a nemohla proto začít pracovat.

Zeman podle Havlova vzoru

Pár dní před tím, než se poslanci prvně sejdou v zasedací síni, má být Bohuslav Sobotka prezidentem pověřen k sestavení vlády. Takto na přelomu let 1997 a 1998 postupoval i prezident Václav Havel, když nejprve pověřil důvěryhodnou osobu tím, aby jednala o příští vládě, a teprve když ji dojednala, jmenoval premiéra a na jeho návrh další členy vlády. Tou pověřenou osobou byl tehdy předseda KDU-ČSL Josef Lux, jemuž neformálně pomáhal šéf ODA Jiří Skalický. Premiérem byl pak v půli prosince jmenován Josef Tošovský a na jeho návrh 2. ledna další členové vlády.

Neexistuje žádné časové omezení, tato fáze může trvat tři týdny ale i tři měsíce

Prezident Zeman je připraven postupovat obdobně a Sobotku nejprve pouze pověřit, což je mimoústavní (nikoli neústavní!) krok. Sobotka bude hledat vhodné kandidáty a seznamovat s nimi prezidenta, který jistě některé z nich odmítne a jiné si pozve „na kobereček“, aby si je oťukal. Neexistuje žádné časové omezení, čili tato fáze může trvat tři týdny ale i tři měsíce. Prezident Zeman si svých možností jistě náležitě „užije“.

Pokud by Sobotka vládu ne a ne dojednat, prezident by mu mohl pověření odejmout a přenést je na někoho dalšího. Teprve až bude dojednáno podle prezidentových představ, přijde na řadu jmenování Bohuslava Sobotky či někoho jiného předsedou vlády a na jeho návrh dalších členů vlády. Tento krok je už nevratný, neboť jsme se právě ocitli na půdě Ústavy.

Do třiceti dnů po svém jmenování musí vláda předstoupit před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry. Získá-li ji, povládne, nedostane-li důvěru, odchází do demise a prezidentovi začíná druhý pokus. Jak vidno, čeká nás dost možná zábava pro pevné nervy.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.