U zločinu chrání průměrnost

Když dnes fiktivní realitka z obýváku šlohne jedné seniorce jeden domek ročně, má vyděláno. A zřejmě bezpečně. Zejména pokud jí i něco zaplatí nebo platit slíbí. Důchodci se pletou, zapomínají, příbuzných málo a daleko. To česká verze zločinu v síti. Velký svět ve větším, ale někde je strop. Drogy nelze zablokovat zcela, jejich potřeba u mnohých je srovnatelná s potřebou vzduchu. To konečně jednoduchý experiment, jak se cítí narkoman, který je na suchu. Přestat dýchat a vychutnat si tu úzkost. Tomu odpovídající vynalézavost. Snadnost navazování sociálních kontaktů lehčí než zbalit šestnáctku poršem. Liberalizace by nás vrhla do Jemenu, kde kátování už národní identita. To i prohrávaný boj je lepší. V naší situaci mění charaktery alkohol, dříve i tabák, ale dnes toho ve vězení dost. Závislý žije pod tlakem nedostatku, i nevědomě dává přednost jistotě dostupnosti. Britský alkoholik svůj alkoholismus poznal záhy, puby na hodinu odpoledne zavíraly, napětí z toho pokrylo mu celý den.  Tedy od kořalny ke kořalně, ani krok vedle. Poněkud omezený život. Možná ta omezenost je nám blízká, jsme ušetřeni překvapení.