Z českých přehrad se Milan Koláček do světa špičkového jachtingu vypracoval obrovskou pílí a chutí do práce. Sám si například v začátku své námořní kariéry postavil loď vlastníma rukama. Aby k tomu nabral zkušenosti, vypravil se na Nový Zéland do jedné loděnice, kde nějakou dobu pracoval a učil se. Lodě, se kterými závodí dnes, jsou ale mnohem náročnější a dražší než ta jeho první. I proto je velkou částí jeho práce shánění peněz na to, aby vůbec mohl dál závodit.

I přes tyto obtíže má velké sny, a přitom působí skromně. A i když je právě on jednou z nejvýraznějších tváří českého jachtingu, tak ve chvíli, kdy mluví o tom, že by si jachting od českých firem zasloužil větší pozornost a finanční podporu, je vidět, že nemyslí jen na sebe a své projekty.

LIDOVÉ NOVINY: Co vás přimělo postavit si vlastní loď?

KOLÁČEK: Když jsem tehdy chtěl závodit, neměl jsem peníze, ale měl jsem dost času. Tak jsem si řekl, že si loď postavím. Od malička jsem s tátou pořád něco manuálně dělal, takže jsem neměl strach, že bych to nezvládl. Odjel jsem na Nový Zéland do jedné loděnice, kde jsem se nechal zaměstnat – v podstatě abych se ujistil a naučil, jak se to dělá. Když jsem pak loď stavěl, tak jsem klukům na Zéland často volal, abych se s nimi poradil. A jeden mi dokonce přijel pomoci, byl v Itálii a já si ho na čtrnáct dní vypůjčil. Strašně moc nám pomohl.

LIDOVÉ NOVINY: Teď už si lodě nestavíte, ale nechtěl byste se k tomu vrátit?

KOLÁČEK: I to je jednou možná cesta. Ale ne, že bych stavěl lodě pro sebe, spíš jako byznys. Uvažujeme o tom s jedním kamarádem, spíš než závodní lodě bychom ale chtěli stavět rodinné jachty.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se vlastně elitní jachtař živí?

Když nejsou sponzoři a partneři, kteří můj projekt podpoří ze sta, nebo alespoň z osmdesáti procent, tak se nechávám najímat na různé závody. Tak například absolvuji většinu letošní sezony.

KOLÁČEK: Když nejsou sponzoři a partneři, kteří můj projekt podpoří ze sta, nebo alespoň z osmdesáti procent, tak se nechávám najímat na různé závody. Tak například absolvuji většinu letošní sezony, protože jsem se jinak věnoval projektu účasti na Vendée Globe 2020, což je hodně náročná, ale vlastně nevýdělečná záležitost. Pracuji také pro jednotlivé týmy coby technická podpora. Pořád mě baví dělat okolo lodí i tu manuální práci, připravovat je, zrychlovat je. Tím se dá uživit, obzvláště ve Francii, kde je jachting populární a vznikl kolem něj velký byznys. Jen v oblasti okolo města Lorient, které je i mou základnou, představovala jachtařská ekonomika v roce 2016 asi dvě stě milionů eur. Takové oblasti jsou ve Francii tři nebo čtyři. To samozřejmě v Česku není.

LIDOVÉ NOVINY: Co v Česku jachtingu chybí?

KOLÁČEK: Kromě očividného deficitu, že nemáme moře, je škoda, že s jachtingem víc nepracují firmy. Je tu spousta výborných týmů a závodníků, kteří reprezentují Českou republiku, a jachting je čistý sport. Myslím si, že loď jako taková je navíc super plovoucí reklama. Ve Francii to funguje, i když je tam zase velký přetlak závodníků a velká konkurence. U nás je závodníků méně, ale podpora ze strany firem je úplně minimální. Přitom by mohly využít toho, že je to výjimečný sport, ve kterém závodník nebo tým ukazují, že mají obrovskou výdrž, odhodlání a cíl, za kterým jdou a pro který dělají všechno. Myslím si, že dobrá zdravá firma reprezentuje stejné hodnoty: také má jasný cíl a dělá pro něj všechno, má plány, připravuje se. My s tím sami bojujeme, měli jsme jednu nebo dvě perfektně zajištěné sezony od českých partnerů, ale dlouhodobě se to nedaří.

LIDOVÉ NOVINY: Možná proto, že jachting není tolik vidět?

KOLÁČEK: Je, i není. Když jsme si vyhodnocovali náš zásah v jedné z uplynulých sezon, tak z toho vyšlo, že je to hodnota zhruba šesti až osmi milionů korun v inzerci. Člověk si navíc snáze zapamatuje hezkou loď s pěknou značkou, a jachting je samozřejmě spojen s řadou příběhů, které také přitahují pozornost a lidé si je pamatují.

LIDOVÉ NOVINY: Jak probíhá vaše sezona?

Obvykle už v půlce ledna vyrážím na vodu a několikrát týdně jsem na moři. Mám trenéra a trénujeme samozřejmě i ve skupinách s ostatními závodníky.

KOLÁČEK: Obvykle už v půlce ledna vyrážím na vodu a několikrát týdně jsem na moři. Mám trenéra a trénujeme samozřejmě i ve skupinách s ostatními závodníky. Tréninky jsou celé jaro, zhruba na přelomu března a dubna pak začínají první závody a závodní sezona běží většinou zhruba do září. V říjnu a listopadu se ještě konají různé závody, které už nebývají součástí seriálů, jichž se účastním a na které se mohu třeba nechat najmout.

LIDOVÉ NOVINY: Lidé vnímají jachting jako drahý sport. Na vaší vrcholové úrovni to určitě tak je, ale platí to i v začátcích?

KOLÁČEK: Podívejte se tady (povídáme si u cyklostezky u Vltavy – pozn. red.), co kolem jezdí za kola. Loďku, se kterou můžete plachtit na Lipně, pořídíte v pohodě za cenu jízdního kola a vlastně záleží na tom, kolik se vám do toho chce investovat, stejně jako do kola. S takovou loďkou už klidně můžete začít závodit. Kdo se pak chce vydat třeba i do zahraničí a na moře, může si loď pronajmout. Spousta závodů je koncipována tak, že organizátor závodníkům pronajme celou flotilu lodí. Týmy zaplatí startovné, třeba 50 tisíc korun, a v tom už je celá organizace závodu, včetně lodi. Vše je zařízeno. Tým pak má vlastně týden aktivního sportovního vyžití v Chorvatsku za relativně dostupnou částku, když uvážíme, že v týmu bývá parta třeba pěti až osmi lidí.

LIDOVÉ NOVINY: A kolik stojí špičková závodní loď?

KOLÁČEK: Lodě třídy Figaro, o kterých se bavíme, stojí nové kolem čtvrt milionu eur. Jachty Figaro 2, což je letos končící specifikace, teď stojí kolem milionu korun, protože už to je stará loď a tím, že třída končí, jde cena hodně dolů. Aby vám běžel dobře projekt celé sezony, pak potřebujete dalších asi 140 až 160 tisíc eur. V tom je příprava, údržba lodi, musíte zaplatit svůj tým, musíte také zaplatit sebe, pojistky, logistiku, startovné a další poplatky. Špičkové týmy v této třídě mají roční rozpočet asi čtvrt milionu eur. Takové už pak dovedou pracovat opravdu perfektně.

LIDOVÉ NOVINY: Vy jste pro loňský závod La Solitaire sháněl peníze i crowdfundingem. Jak to zafungovalo?

Lodě třídy Figaro, o kterých se bavíme, stojí nové kolem čtvrt milionu eur. Jachty Figaro 2, což je letos končící specifikace, teď stojí kolem milionu korun, protože už to je stará loď a tím, že třída končí, jde cena hodně dolů.

KOLÁČEK: Byla to výborná zkušenost. Získali jsme velkou podporu, nečekali jsme, že se nám podaří získat takovou částku (616 680 korun, tedy 205 procent cílové částky – pozn. red.). Samozřejmě to ale obnáší mnoho práce navíc, jsme vyráběli odměny ze starých plachet, také jsem trávil s přispěvateli dost času na lodi. Ale podpora to byla velká, protože jsem si mohl dovolit koupit si na závod špičkové plachty. A plachty jsou na takové lodi jako motor. Kvalitní plachty na loď, s jakou jsem tehdy závodil, stojí půl milionu korun a vydrží tak pět nebo šest závodů. Pak potřebujete nové.

LIDOVÉ NOVINY: A jaké jsou náklady na vysněný závod Vendée Globe?

KOLÁČEK: Tam je to úplně jinde. Nejde jen o jeden závod, jde o celou přípravu a kampaň. Takový projekt stojí přes jeden milion eur ročně. V tom už je započítána i amortizace lodi, ale velkou část tvoří tým minimálně šesti profesionálů, kteří na tom pracují dnes a denně. Samotná loď stojí asi 5,5 milionu eur.

LIDOVÉ NOVINY: Jak velkou roli hraje technika a jak velkou um jachtaře?

KOLÁČEK: Velká část výsledku záleží na lodi. Třeba Jean Le Cam, který jel Vendée Globe čtyřikrát, na startu loňského ročníku věděl, že když bude někde kolem osmého až desátého místa, bude to pro něj úspěch. I když patří k nejzkušenějším, měl prostě starší loď. Věděl, že nemá šanci, ale nakonec dojel šestý, protože spousta nových lodí měla technické problémy. Já bych pro svůj první závod Vendée Globe také radši zvolil starší prověřenou loď než úplně novou, člověk je pak pod menším tlakem. I pro partnery je to logičtější postup: je dobré si nejprve trochu levnější účastí ověřit, že vám spolupráce funguje, a pak lze později investovat více peněz.

LIDOVÉ NOVINY: Co činí ty nové lodě rychlejšími?

Jachting je hodně komplexní sport, ten sólový oceánský je rozšířený ještě o to, že závodník musí být i dobrým manažerem nejen sebe, ale celého projektu. Vše musí být dobře naplánováno, už od počátku sezony a od přípravy a tréninků, podle toho, na co se chystáte.

KOLÁČEK: Je to v designu lodí, neexistuje pro ně hmotnostní limit, takže se s novými materiály a postupy zlehčují. Objevují se nové nápady, posledním jsou jakási „křídla“, která loď mírně zvedají z vody, čímž se snižuje odpor trupu a zvyšuje rychlost. V průměrné rychlosti to může být významný rozdíl, třeba z patnácti uzlů za hodinu takovéto řešení loď zrychlí klidně na sedmnáct. Na toto zrychlení se pak nabalují další v různých souvislostech. Loď se třeba rychleji dostane do silnějšího větru, který pomalejší lodi ani nemusejí chytit. Vždy se jde na hranu, takže ten rozdíl pak narůstá. Samozřejmě roste i riziko chyb a různých komplikací, což klade velké nároky na samotného jachtaře.

LIDOVÉ NOVINY: Co všechno musí vlastně jachtař umět?

KOLÁČEK: Jachting je hodně komplexní sport, ten sólový oceánský je rozšířený ještě o to, že závodník musí být i dobrým manažerem nejen sebe, ale celého projektu. Vše musí být dobře naplánováno, už od počátku sezony a od přípravy a tréninků, podle toho, na co se chystáte. Je třeba řešit přípravu lodi, připravit sebe po fyzické, ale i psychické stránce, musíte se neustále vzdělávat. Závodník se nesoustředí jen na to, aby jel co nejrychleji, musí zvládnout i spoustu dalších věcí. Lodě jsou dnes čím dál složitější, což platí pro jejich vybavení. Na moři je tak člověk kromě jiného i sám sobě „ajťákem“, musí být schopen opravit si motor, plachtu, řešit hydrauliku. K tomu musíte rozumět meteorologii. Běžně jsou na všechno specialisté, ale na moři si musíte vystačit sám, musíte se to jen od těch specialistů alespoň trochu naučit.