Koláček chce spravedlnost. Pátrá na vlastní pěst

Antonín Koláček je poslední dobou neuvěřitelně činorodý muž. Shání svědky dokonce až v latinskoamerické Panamě. Snaží se dokázat svou nevinu v kauze Mostecké uhelné společnosti a hledá ztracené miliardy. Česká policie je k jeho podnětům o poznání zdrženlivější. Koláček se však s jejím dosavadním postupem smířit nehodlá.

Antonín Koláček si za privatizací Mostecké uhelné stojí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Antonín Koláček si za privatizací Mostecké uhelné stojí. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Antonín Koláček si za privatizací Mostecké uhelné stojí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Onen říjnový den roku 2013 chodil po kopcích, bubnoval a cvičil. Ani meditační rituály však nepříznivý rozsudek neodvrátily. Švýcarský soud před dvěma lety poslal kvůli machinacím v Mostecké uhelné společnosti (MUS) Antonína Koláčka nepravomocně do vězení. Dnes Koláček, který spolu s dalšími uhlobarony už dva roky čeká na odvolací soud, představuje především vyznavače buddhistické víry. Vlastnosti dravého finančníka a manažera se v něm ale i nadále probouzejí. Nehodlá se totiž smířit se švýcarským rozsudkem.

S Lubošem Měkotou, Vasilem Bobelou a Petrem Pudilem získali od Appianu za šest miliard korun MUS do svého vlastnictví.

„Vzhledem k tomu, že jsem neměl dost dobře možnost cokoliv dělat ve švýcarské kauze, důkladně jsem se připravoval na řešení české linie,“ pronesl Koláček v rozhovoru pro LN. V polovině roku 2014 nastartoval policejní prověřování, kterým chce ukázat, že nejenže českému státu ovládnutím mosteckých dolů nezpůsobil škodu, ale že naopak byl poškozen aktivitami českých miliardářů Vasila Bobely a Petra Pudila. Od té doby se s Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) a Městským státním zastupitelstvím v Praze přetahuje o to, zda se jeho podezření má, či nemá vyšetřovat.

Navíc ve chvíli, kdy dostal podezření, že policisté nekonají dle jeho představ, začal suplovat jejich práci a shánět důkazy. A to nejen v České republice, ale například i v Panamě, kde před právníkem vyzpovídal vlivného bankéře s konexemi na přední české politiky a finančníky.

Zájemci Tykač, ČEZ a J&T

Pro pochopení komplikovaného příběhu Mostecké uhelné je zapotřebí rozdělit jej na dvě kapitoly. Tou první je privatizace a zisk dolů neprůhlednou americkou firmou Appian v průběhu 90. let, druhou část pak představuje období po roce 2004, kdy Mostecká uhelná postupně měnila majitele.

Linku, na kterou se Koláček zaměřil, bylo právě druhé období MUS. Tehdy spolu s Lubošem Měkotou, Vasilem Bobelou a Petrem Pudilem získali od Appianu za šest miliard korun společnost do svého vlastnictví. Vzápětí došlo ke změně akcionářské struktury: firmu už uhlobaroni neovládali jako fyzické osoby, nýbrž každý z podnikatelů skrze vlastní lichtenštejnský anštalt (jedna z forem právnické osoby dle lichtenštejnského právního řádu). Zastřešující společnost Czech Coal N. V. ovládaná Koláčkem a spol. přes jejich anštalty sídlila v Nizozemsku. O lukrativní společnost se rázem začali zajímat movití kupci a společnosti – finančník Pavel Tykač, polostátní obr ČEZ nebo česko-slovenská skupina J&T. V roce 2006 se nakonec domluvilo, že 49 procent získá a 9,8 miliardy zaplatí Tykačova kyperská společnost Indoverse.

Raději se schováme

Problém však byl, že o případ privatizace MUS a konkrétně o Koláčka a Měkotu se začala v té době zajímat švýcarská policie. Čtveřice podnikatelů se začátkem roku 2008 domluvila, že Koláček s Měkotou se stáhnou do pozadí a svůj podíl ve společnosti oficiálně prodají – aby vyšetřování jejich společnost zbytečně nepoškozovalo. Koláček s Měkotou převedli své podíly na Pudila s Bobelou, každý za dvě miliardy korun – Koláček tuto částku označuje jako zálohu. Nadále se však měli účastnit vedení firmy a rozhodnutí, komu se doly prodají, a z případného prodeje inkasovat částku odpovídající výši jejich původního akcionářského podílu.

V červnu 2014 podal Koláček na Pudila s Bobelou na protikorupční policii trestní oznámení, v němž uvedl, že dvojice miliardářů ze skupiny BPD Partners se na jeho úkor obohatila o čtyři miliardy korun.

Doly nakonec v roce 2010 plně ovládla Tykačova firma Indoverse. „Po rozsudku v Bellinzoně jsem se dočkal nemilé záležitosti, že dva moji bývalí spolupracovníci a přátelé Vasil Bobela a Petr Pudil mi sdělili, že mi už žádné peníze nezaplatí. Přitom jsme byli domluvení, že Bobela s Pudilem mně a Lubošovi Měkotovi doplatí rozdíl prostředků, které získali za prodej Mostecké uhelné Pavlu Tykačovi. Jinými slovy, že nám vyplatí náš celý podíl na hodnotě společnosti, kterou jsme spolu privatizovali. Po Bellinzoně nám suše sdělili, že vše už je vyřešeno. Nyní se tedy zabývám i touto částí mého životního příběhu,“ sdělil LN Koláček.

V červnu 2014 podal Koláček na Pudila s Bobelou na protikorupční policii trestní oznámení, v němž uvedl, že dvojice miliardářů ze skupiny BPD Partners se na jeho úkor obohatila o čtyři miliardy korun. „Trestní oznámení podávám až dnes, neboť až do počátku roku 2014 oba dva zmínění pánové vždy prostřednictvím svého právního zástupce pana profesora Bělohlávka tvrdili, že všechny ‚staré‘ dohody platí a že mi všechny peníze vyplatí. Oni oba však velmi dovedně využívali mé situace, kdy jsem byl pod tlakem politiků, médií, vyšetřovatelů a různých zájmových skupin, a svým povinnostem se vždy nějak vyhnuli,“ vysvětlil Koláček v trestním oznámení, které mají LN k dispozici. Pudil s Bobelou odmítli Koláčkův názor komentovat.

Policejní nezájem

Aby svá tvrzení Koláček doložil dokumenty a svědectvími, vydal se do Švýcarska do Curychu a rovněž do Panamy za bankéřem Camillem Braxatorem. Právě on byl ředitelem jednotlivých anštaltů, přes které Koláček, Měkota, Pudil a Bobela ovládali Mosteckou uhelnou. Braxator tudíž byl u důležitých smluvních změn v akcionářské struktuře MUS a nabídl své svědectví vyšetřovacím orgánům.

Protikorupční policie však na konci dubna 2015 Koláčkovo oznámení odložila s vysvětlením, že „ve věci nejde o podezření z trestného činu“. Koláček následně podal stížnost, avšak na konci prosince 2015 ji zamítlo Městské státní zastupitelství v Praze. Koláček se s tím nehodlá smířit, neboť dle jeho právníků policie neučinila potřebná šetření – zejména pak s ohledem na možnost vyslechnout informovaného bankéře Braxatora.

Chronologie kauzy Mostecká uhelná

  • 1993 Důlní podnik byl částečně privatizován, státu zůstalo zhruba 46 procent Mostecké uhelné společnosti (MUS).

  • 1997 – 1998 Nestátní akcie skupuje několik firem pro švýcarskou Investenergy, která zastupovala neprůhlednou 1999 Skupina Appian ovládá přes 50 procent MUS a vláda Miloše Zemana jí za 600 milionů prodává menšinový podíl.

  • 2004 Od Appianu MUS kupuje Antonín Koláček (40 procent), Luboš Měkota (40 procent), Vasil Bobela (10 procent) a Petr Pudil (10 procent).

  • 2005 Švýcarští vyšetřovatelé se začínají zajímat o převzetí MUS.

  • 2006 Finančník Pavel Tykač získal 40 procent MUS.

  • 2008 Koláček a Měkota v důsledku policejního vyšetřování prodávají a předávají do správy své podíly Pudilovi a Bobelovi.

  • 2010 Pavel Tykač plně ovládl Mosteckou uhelnou, zaplatil za ni asi 21 miliard korun.

  • 2013 Švýcarský soud v Bellinzoně poslal uhlobarony Koláčka a spol. nepravomocně do vězení.

  • 2014 Koláček podává trestní oznámení na Pudila s Bobelou. Tvrdí, že podnikatelé mu dluží přes čtyři miliardy.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.